Archiv štítku: DEU

Německo

Heaven Shall Burn – Iconoclast

Heaven Shall Burn - Iconoclast
Země: Německo
Žánr: metalcore / melodic death metal
Datum vydání: 25.1.2008
Label: Century Media Records

Tracklist:
01. Awoken
02. Endzeit
03. Like a Thousand Suns
04. Murderers of the Murderers
05. Forlorn Skies
06. A Dying Ember
07. Joel
08. Quest for Resistance
09. Black Tears [Edge of Sanity cover]
10. The Bombs of My Saviours
11. Against All Lies
12. The Disease
13. Equinox
14. Atonement

Hodnocení: 7,5/10

Zbytek redakce hodnotí:
H. – 7/10

Průměrné hodnocení: 7,25/10

Odkazy:
web / facebook

O Heaven Shall Burn zde na Sicmaggot moc novinek ani recenzí nebylo, takže si je krátce představíme. Jedná se o pětičlennou německou metalcorovou, až trochu melodicky deathmetalovou skupinu. Vznik se datuje na rok 1996. Marcus Bischoff (zpěv) a jeho parta se nám letos představí během jednoho z největších českých metalových festivalů Masters of Rock, na kterém by nikdo neměl chybět.

Album, které zde recenzuji, vyšlo minulý rok v únoru. Tato práce je pouze první částí ze dvou vydaných věcí – „Iconoclast (Pt. 1: The Final Resistance)“ je klasické studiové album. Minulý měsíc, v květnu tohoto roku, vyšla druhá část, která nese název „Bildersturm – Iconoclast II (The Visual Resistance)“. „Bildersturm“ je DVD, které obsahuje záběry jak z koncertů, tak i ze zákulisí. Záběry pochází z Vídně v Rakousku a z německého festivalu Summer Breeze. Jak jsem již zmiňoval výše, v písních jsou nejvíce slyšet prvky metalcoru, Marcus Bishoff je typický hardcorový a metalcorový zpěvak, svým „screamováním“ i občas připomíná Daniho FilthaCradle of Filth. Někdo z mých blízkých i říkal, jestli to není jeho ztracený bratr.

Heaven Shall Burn se snaží držet svůj styl hraní, který začal na pět let starém albu „Antigone“. Dá se říct, že „Iconoclast“ obsahuje nejlepší prvky z těchto dvou nahrávek: „Shogun“ od stále se lepšících Trivium a „Dead Harvest“ od švédských This Ending. Někdo ovšem toto album nazývá převlečenými In Flames, názory kolují různé, mně ale přirovnání ke dvěma zmíněným deskám přijde přesné.

„Iconoclast“ začíná klidná, na piano odehraná skladba s názvem „Awoken“. Touto písní Heaven Shall Burn začínají i své koncerty a kousek z ní dali i do klipu k songu „Endzeit“, který hned po tomto pianovém intru naváže. Tyto dvě skladby na sebe navazují tak přesně, že skoro nepoznáte, že nějaký skok na další píseň byl. „Endzeit“ je jeden z vůbec nejlepších prvních tracků na albu, co Heaven Shall Burn udělali, a zřejmě se i vám nejvíce vryje do paměti, až celé album doposloucháte. Skvělý začáteční scream a melodické kytarové riffy s rychlými bicími jsou zážitkem pro uši. Dále to pokračuje ve stejném rytmu, právě to, že je všechno hodně podobné, mi připadá jako jedno velké mínus, písně se od sebe těžce rozlišují, jak jsou si podobné. Chybí zde nějaká specialita pro každou skladbu. Ani změny ve stylu zpěvu nečekejte, po celou dobu vás bude provázet stejný druh vokálu, rozdíly jsou snad jen v rytmu bicích či v kytaře, která jednou zahraje výše nebo níže. I scream na začátku, jako byl v „Endzeit“, je v skoro každé druhé písní.

Nejvíc znatelná změna přichází až v deváté „Black Tears“, tato píseň je coverem, originál pochází od skupiny Edge of Sanity, rozdíl mezi originálem a předělávkou je celkem poznatelný. Heaven Shall Burn svoji verzi o hodně zrychlili, je více slyšet zpěv, zkrátka je poznat vyspělejší technika, se kterou Heaven Shall Burn nahrávali. „Black Tears“ se nejvíce liší od předchozích songů na albu, nicméně sem dobře zapadá a společně s „Endzeit“ je to jedna z písní, které vám zůstanou v paměti. „Against All Lies“, jedenáctá píseň, se také hodně odlišuje od zbytku alba, je značně pomalejší a více melodická než ostatní, možná jen mohla být zařazena dříve, ať poslech není takový stereotypní. Za zmínku také určitě stojí „Equinox“, což je takové klasické outro, v celé písni se vyskytují hlavně housle, i když se „Equinox“ tváří jako outro, přijde ještě jedna píseň s názvem „Atonement“, zde se vůbec nevyskytuje zpěv a ke konci výrazně zpomaluje, a tím se s vámi „Iconoclast“ loučí.

Heaven Shall Burn a jejich novinka je celkem povedená, toto album si stále rád pouštím dokola znova a znova. Písně se od sebe mohly více odlišit, přesto se jedná o kvalitní desku, která vás může zabavit na hodně dlouho. Někoho zaujme více, někoho méně. Uvidíme, s čím přijdou příště.


Obscura – Cosmogenesis

Obscura - Cosmogenesis
Země: Německo
Žánr: progressive / technical death metal
Datum vydání: 17.2.2009
Label: Relapse Records

Hodnocení: 9,5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandcamp

Obscura, další z vlny tech-prog-death metalových band, které se poslední dobou rodí zničehonic a je jich čím dál tím víc. Tato grupa se může pyšnit zkušeným ex-Pestilence basákem se jménem Jeroen Paul Thesseling, anebo také ex-členy Necrophagist (pro laiky dalších podobných uskupení). Není ale Obscura nakonec jen klonem již jmenovaných skupin a nebude to “Cosmogenesis” nakonec jenom další z řady progdeathových desek? I když nejsem specialista, po pár minutách poslechu jsem věděl, že to není nic obvyklého a určitě si deska najde fanoušky. Obscura je právě kvůli spojitostem s Necrophagist a Pestilence k těmto bandám často přirovnávána a podle toho hodnocena, ale myslím, že si z nich bere jen to nejlepší a přidává více progrese, melodiky a dokonce i jistý nádech blacku.

Hoši jsou opravdu skvělí muzikanti a produkce alba je výtečná, dají se rozeznat jednotlivé nástroje a oni opravdu ukazují, co umí. Ďábel Jeroen s šestistrunnou baskytarou bez pražců (což už samo o sobě vypadá jako nehratelné) zní absolutně fenomenálně a opravdu ví jak na to a nebojí se to ukázat. Není sám, stejné umění předvádí i ostatní členové. Bicí se skvěle poslouchají, zpěv dokonale sedí, je originální, není to jen obyčejný growl, spíš hodně zkreslený čistý vokál, nedá se pojmenovat…

Všechny písně jsou dokonale napsané, ani chvilku se při poslechu nenudíte, žádný tón není zbytečný, hudba mluví sama za sebe, například v instrumentálce “Orbital Elements”, která má přes pět minut, není žádné slabší místo. Všechny songy se dokonce navzájem skvěle doplňují, je tu jistá harmonie, po agresivní “Universe Momentum” začne “Incarnated” se skvělými melodickými riffy a naváže do již zmíněné instrumentálky tak, že vám ani nepřijde že už hraje jiný song, jako by celé album byla jedna dlouhá píseň (tím nechci říct že je všechno stejné, ale naopak!).

Obscura nasadila pro progresivní nebo technický death metal pro tento rok velmi vysokou laťku a jsem zvědavý, jestli ji někdo dokáže překonat. Ukazuje skvělé vyvážení melodiky, techniky, brutality, prochází tam, kde jiní zklamali, a posunuje dál techdeath mealovou hudbu. Máte rádi death metal? Progresivní death metal? Technický death? Nebo dokonce i melodeath? Pokud ano alespoň u jedné z otázek, zkuste “Cosmogenesis”.


Kreator – Hordes of Chaos

Kreator - Hordes of Chaos
Země: Německo
Žánr: thrash metal
Datum vydání: 13.1.2009
Label: Steamhammer

Hodnocení: 9/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Dlouho očekávané dvanácté album Němců Kreator je pořádný thrashový kopanec, který nastavuje hudební laťku velmi vysoko do roku 2009. Zaprvé bych chtěl pochválit super produkci, s tím plusem že deska byla nahrávána tzv. živě – nenahrávaly se jednotlivé nástroje a pak zpěv, ale všechno dohromady a výsledný dojem je opravdu vynikající. Album se nesnaží zoufale vrátit k začátkům jako kolegové Slayer a Metallica, ale ukazuje cestu, kterou by měl být vyvíjen moderní thrash metal.

“Hordes of Chaos (A Necrologue for the Elite)” je otvírák, který okamžitě upoutá vaši pozornost. Melodický začátek ve stylu dvou kytar může připomenout Iron Maiden. Chytlavá riffovačka ukazuje, že banda je ve formě a že do konce se ještě máme na co těšit. Než se stačíte vzpamatovat, začne druhá skladba “Warcurse”, která ukazuje dokonalou vyváženost tvrdosti a melodičnosti, stejně jako “Escalation”.

“Amok Run” začíná klidnou vyhrávkou, která může připomenout album “Endorama”. Připojuje se čistý vokál, který pomáhá navodit temnou atmosféru, začnou hrát zkreslené kytary, Mille přitvrdí hlasem a všechno se pomalu rozjíždí, až k refrénu “Run amok run“, u kterého už je znovu superrychlé tempo, které postupem času zmírní až k pomalému konci. V “Destroy What Destroys You” se projevují moderní vlivy, ale oldschoolová brutalita “Radical Resistance” je určitě lepší.

“Absolute Misanthropy” perfektně překračuje mezi rychlými a středními tempy, pyšní se skvělým sólem a v klidnější části doplňuje celkovou atmosféru. Melodiky si užijete v “To the Afterborn”, která ve druhé části přitvrdí a pokračuje do instrumentálky “Corpses of Liberty”, připravující na zakončující “Demon Prince”. Nenechte se zmást melodickým začátkem, s albem se loučíme opravdu skvělou thrashovou skladbou.

Kreator zbytečně nenatahovali album, které má nakonec něco málo přes půl hodiny, a ukázali, že i po těch letech mají energie víc než některé nové kapely. Předvedli všem, co je to pravý thrash, a pro mě jsou to kandidáti na desku roku.