 |
|
Země: Německo Tracklist: Hrací doba: 36:50 Odkazy:
|
K poslechu „Zyklus“ mě samozřejmě nalákal název kapely – ◊. Žádná standardní písemka, žádná čísla, jenom jeden zasraný kosočtverec, U+25CA v Unicode.
Samozřejmě jde o pěkně hloupý důvod, proč nějaké kapele věnovat svůj čas, to uznávám. Není totiž žádný velký problém vymyslet nějaký retardovaný obskurní název nebo tam prostě mrdnout náhodný znak jako třeba právě ◊ (klidně se v komentářích pochlubte, jak jste tuhle hovadinu v duchu přečetli). Ale na druhé straně, pozornost to prostě upoutá. Mě osobně tahle divnojména docela baví a vždycky mě láká zkusit i samotnou muziku, přestože empirická zkušenost hovoří jasně: velmi často je ten název zajímavější než vlastní hudba. A stejně to příště zkusím znovu a nejinak tomu bylo i v případě ◊. Tak píču kosočtverec pojďme prozkoumat trochu zblízka…
◊ je německý projekt, za nímž stojí Paul Moritz. Podle metalových archivů (zdroj všeho metalového vědění!) se jedná o docela mladého kořena, protože se narodil v roce 1999. Což mi zas a opět připomíná, že kurva stárnu a moje plánovaná kariéra rockové hvězdy stojí tak moc za hovno, že ještě ani nezačala. Ale to sem teď asi nepatří. Zpátky k ◊. Borec už i přes svůj mladý věk stihl nasekat hned několik kapel, které se jmenují třeba Nurez nebo Innig, ale osobně jsem o nich dosud neslyšel a podle popisu nemám v plánu se s nimi v budoucnu seznamovat.
Co se ◊ týče, tak se jedná o atmospheric black metal zlehka líznutý ambientem a s vesmírnou tématikou. Prostě taková standardní receptura, již poprvé prezentovalo minialbum „Helios“ z roku 2018. Tomu jsem dal kvůli recenzi jeden rychlý letmý poslech a moc dobré mi nepřišlo. Klávesová složka byla asi o trochu výraznější než na letošní první řadovce „Zyklus“, ale místy mi to znělo dost gay, některé melodie i zpěvy se mi zdály hodně kýčovité a z kytarového hlediska to byla slabota.
„Zyklus“ je celkově určitě vyzrálejší počin než „Helios“ a na první poslech lze slyšet, že hudba ◊ za ty dva roky učinila nezanedbatelný posun. A snad se dá říct, že i správným směrem. I přesto se stále nejedná o nic zásadně úžasného a většina alba se bohužel topí v takovém neobjevném průměru. „Zyklus“ trpí na standardní neduh podobných projektů – řemeslně je to udělané dobře, poslouchat se to dá, ale zoufale schází osobitost a vlastní vize. Všechno už jsme slyšeli jinde a také v lepším podání. Ostatně už intro „Aufgang“ nastiňuje, že byste se měli připravit na neoriginalitu. Kosmický black metal, co začíná morseovkou? [ironie] Tak to jsem ještě nežral! [konec ironie]
Zkusím ale radši zmínit to lepší, abych jenom nepičoval, protože pár rozumných věcí se na „Zyklus“ taky nejde. Některé klávesové linky v „Zeit“ mi přijdou ok a beru, že v tomhle ohledu se od prvního ípka udělal zásadní pokrok. „Schönheit“ je ještě o kousek lepší, především díky svému finále, které se podařilo příjemně vygradovat. Suverénně nejlepším songem je ale podle mě „Licht“, kde se nejznatelněji projeví vliv atmosférického elektronického ambientu, skoro až trip-hopu. Úplně v pohodě bych se v téhle stopě obešel bez vyústění do black metalu v závěrečné třetině, která „Licht“ víc ubližuje, než pomáhá.
Nicméně ani jedna píseň není stoprocentní a skutečně skvělá, vždycky jen sem tam nápad, motiv. Souvislejší poutavou pasáž jsem našel jen v první dvou třetinách „Licht“ a konci „Schönheit“. Zbytek alba se pak pohybuje v lepším případě v obyčejném průměru („Vanitas“), v horším případě opět zajíždí ke zbytečnému kýči (určité momenty v „Unisono I“ a „Unisono II“).
Všehovšudy nejde nic zvláštního a nenajdete tu nic lepšího než řemeslně slušně zahraný průměr bez větší invence. Opět se tedy ukazuje, že název kapely je zajímavější než její produkce. S klidným srdcem tedy můžete vynechat.
