Archiv štítku: Diabolical

Norští Borknagar představí v Brně a Bratislavě novou desku

Borknagar, Kampfar, DiabolicalBorknagar (NOR), Kampfar (NOR), Diabolical (SWE)
18. 4. 2016
Brno, Melodka 

Borknagar (NOR), Kampfar (NOR), Diabolical (SWE)
20. 4. 2016
Randal, Bratislava 

Do brněnské Melodky a bratislavského Randalu se chystají tři prověřená jména severského metalu. Progresivní viking/folk metal v podání Borknagar, pagan black metal Kampfar a death/thrash Diabolical. Právě Borknagar představí na turné zbrusu novou desku Winter Thrice (2016).

Borknagar založil v norském Bergenu v roce 1995 kytarista Øystein Garnes Brun s cílem tvořit melodičtější hudbu a posunout tak hranice black metalu. Debutová deska se ještě nesla v žánru viking black metalu, ale od druhého alba The Olden Domain do hudby Borknagar začaly pronikat progresivnější prvky.

Právě k období druhé desky se také vrací aktuální novinka Winter Thrice, jak potvrzuje kapela samotná. „Název Winter Thrice – Trojí zima může těm, kteří nás sledují už déle, připadat povědomý. Hudebně i textově album jasně odkazuje do časů alba The Olden Domain, zároveň je však obrovským skokem vpřed. Doslovně je ten název odkazem ke třem po sobě jdoucím zimám, které podle severské mytologie předznamenaly zánik světa. Zbytek je na vaší vlastní představivosti,“ prohlásila kapela.

Supportem na turné Borknagar jsou Kampfar, další stálice norského extrémního metalu, která propaguje stále aktuální desku   Profan (2015). V Česku se Kampfar objevili naposledy loni v prosinci, kdy doprovázeli na turné Gorgoroth. Třetí kapelou v sestavě jsou švédští Diabolical, kteří sázejí na death/thrash metal tradičního ražení.

Vstupenky na koncerty Borknagar a spol jsou k dispozici ve všech běžných předprodejních sítích. Bližší informace na webu www.obscure.cz.

Facebook, videa:

FB event – Brno: https://www.facebook.com/events/1657176241199144/
FB event – Bratislava: https://www.facebook.com/events/1010635949009753/

Borknagarhttps://www.youtube.com/watch?v=NDrrKv2wjvk
Kampfarhttps://www.youtube.com/watch?v=3deZDltV-Fc&nohtml5=False
Diabolicalhttps://www.youtube.com/watch?v=1cGOG_kPXZg

Související linky:

https://www.facebook.com/borknagarofficial/
https://www.facebook.com/kampfarofficial/
https://www.facebook.com/diabolicalofficial/
www.obscure.cz

[tisková zpráva]


Souhrnné info o Gothoom 2016

Gothoom Open Air 2016Extrémny metal bude mať aj v roku 2016 na Slovensku svoj sviatok. Najväčší domáci festival orientovaný na najtvrdšie žánre sa opäť odohrá v nádhernom prostredí Ostrého Grúňa. Tu sa zíde nielen to najlepšie z domácej scény, ale aj veľké množstvo zaujímavých zahraničných hostí.

Tí samozrejme reprezentujú aj headlinerov už siedmeho pokračovania tohto neustále sa rozvíjajúceho festivalu. Tentokrát medzi nimi objavíme legendy grindcoru NAPALM DEATH, formáciu, ktorá dala tvár tomuto žánru, no aj po 35 rokoch patria k najlepším živým kapelám. Podobne legendárny status majú aj holandskí ASPHYX a my sa môžeme tešiť na ich valivý death metal. Z tej čiernejšej metalovej strany k nám zase prídu MARDUK, so svojím neľutostným, a ROTTING CHRIST zase s atmosférickým black metalom.

So šialenou show príde aktuálna deathgrindová špička CATTLE DECAPITATION, devastujúci a nekompromisný death metal zo severu prinesú BLOOD RED THRONE, melodický death/black zase GRAVEWORM, svoju originálnu kombináciu death/doomu s pravoslávnymi chorálmi predstaví tajomná partia pútajúca čoraz viac pozornosti, BATUSHKA, primárne energie zhmotnené v špinavom death/blacku vykúzli švajčiarske duo BŐLZER, post black zastúpia HARAKIRI FOR THE SKY.

Vzhľadom na to, že Gothoom si kladie za úlohu podporovať aj kapely zo Slovenska a Čiech, výber tohto najlepšieho z oboch krajín bude pestrý. Nebudú chýbať AHUMADO GRANUJO (s exkluzívnou show), GUTALAX, MALIGNANT TUMOUR, DOOMAS, INFERNO, ATTACK OF RAGE, INFER, OBLITERATE, PERVERSITY, BRAINSCAN, GALADRIEL, MORTALLY INFECTED, ANIME TORMENT, HOLOTROPIC, MAJSTER KAT, NEVALOTH a mnohí ďalší.

Prvý skrátený deň bude špeciálne zameraný na black metal, ďalšie dva dni bude tvoriť plnofarebná koláž všetkých tvrdometalových odnoží pod slnkom. To všetko v obkolesení nádhernej slovenskej prírody a v príjemnej rodinnej atmosfére plnej podpory a priateľstva. V diári každého metalistu teda musí byť v dňoch 21. až 23. júla vyznačený výlet do hôr spojený s poriadnou dávkou metalu. Gothoom productions a Gothoom, edícia 7, privítajú všetkých s otvorenou náručou!

[tisková zpráva]


Phantoms of Pilsen 8 (sobota)

Phantoms of Pilsen 8
Datum: 25.10.2014
Místo: Plzeň, Pod Kopcem
Účinkující: Angantyr, Attic, Centinex, Diabolical, Endezzma, Infest, Nocturnal Witch, Souldrainer, War-Head

Mí dva sobotní průvodci – neochota vstát v rozumnou hodinu a dlouhé zevlování bez smysluplné náplně – zapříčinili, že jsem přišel o start programu v režii strakonické death/blackové skvadry Impuritum a zpět do centra dění jsem se dostal až v momentě, kdy se z reproduktorů začalo ozývat intro chorvatských thrasherů War-Head. Tahle tříčlenná parta v Plzni předvedla vystoupení, které více méně odpovídalo relativně časné hodině, a o žádném neznámém žánrovém klenotu rozhodně nešlo hovořit. Na druhou stranu to ale ani nebylo špatné, poněkud nudnější pasáže se poměrně rovnoměrně střídaly s těmi, které byly úplně normálně zábavné, a dohromady se to poslouchalo celkem příjemně. Plusové body War-Head dále vytěžili z toho, jak poctivě a upřímně jejich vystoupení působilo, a tihle Chorvati si mě tedy nakonec získali na svou stranu, což potvrdili i poslední skladbou “War-Head”, která byla vážně super. Jako rozjezd tedy úplně v pořádku.

O poznání lepší výkon ale předvedli další Balkánci, srbští Infest. Infest jsou v Plzni jako doma a i já jsem s nimi měl tu čest už dvakrát, ovšem nikdy mi to nic neříkalo a ani tentokrát jsem od téhle party nečekal nic víc než agresivní death/thrashový nářez, který se v mém případě zcela mine účinkem. Omyl. Nevím, jak se to povedlo, ale Infest mě napotřetí konečně zachutnali, a to rovnou způsobem, jenž zbývajícím kapelám festivalu nasadil laťku, kterou dorovnaly respektive překonaly jen dvě z nich. Infest od posledně svůj repertoár nezměnili, ale jejich nelítostná death/thrashová palba tentokrát prostě zafungovala přesně tak, jak by podobná muzika fungovat měla, a byl to nářez jako kráva. Infest předvedli naprosto neuvěřitelné nasazení, v čemž exceloval především frontman Zoran, který hrál pro publikum s takovou vervou, jakou jsem dlouho neviděl. A vzhledem k tomu, jaká to byla technicky promakaná a vysoce agresivní smršť a jak zběsilé tempo Infest nasadili, prakticky nešlo nepařit nebo alespoň nemlátit hlavou. Odezva publika naštěstí nezůstala za výkonem kapely pozadu, a Infest se tak dočkali parádního randálu a jako jedni z mála na soupisce také skandování vlastního jména. A v takové situaci byly zcela na místě i upřímné a nestrojené díky, kterými Zoran na adresu publika i organizátorů nikterak nešetřil… Prostě pecka v každém ohledu a dokonalá ukázka, jaká vzájemnost může vzniknout mezi kapelou a lidmi.

Švédští Souldrainer, kteří přišli na řadu po Infest, pro mě rovněž nebyli žádnou neznámou. Tu čest jsem s nimi měl už loni na jaře, a i když na mě tehdy moc velký dojem neudělali, nebyl nejmenší důvod nedat jim a jejich nasamplovanému death metalu druhou šanci. A i když to ani tentokrát nebyl žádný extra zázrak a slibně rozjetou show nevybíravě přerušil stávkující počítač, z něhož Souldrainer pouštěli samply, nakonec to byl celkem příjemný zážitek. Muzika fajn, dobře se to poslouchalo, dobře se na to koukalo (protože nasazení Souldrainer předvedli velmi slušné a také proto, že vlasy a vousy kytaristy Marcuse Edvardssona si zaslouží přívlastek “epické”) a perlička v podobě hostovačky Carla Stjärnlöva, kytaristy Diabolical, který se k Souldrainer přidal na poslední skladbu, také potěšila, takže suma sumárum solidní vystoupení, kterým u mě Souldrainer zase o kousek stoupli v ceně.

V pořadí pátí němečtí black/thrasheři Nocturnal Witch nebyli špatní, vlastně to byla docela fajn jízda. Po nelítostném nájezdu žánrově nepříliš vzdálených Infest to ale byl přeci jen trochu čajíček, takže než abych si rozmělňoval stávající dojmy, tak jsem se raději vzdálil a vyčkával, co přinese vystoupení příští. Toho se měli zhostit norští black metalisté Endezzma, jenže v průběhu přestávky se mě jaksi zmocnil hlad, a tak jsem se raději vypravil do města sehnat něco k jídlu, což mělo za následek to, že jsem ze setu Endezzma viděl tak dvě závěrečné skladby. Jestli si mohu dovolit soudit podle nich, Endezzma se snažili vcelku sympaticky a jako zpestření mezi vším tím thrashem a deathem, kterého byla sobota plná, to fungovalo příjemně. Na prvotřídní black metalová vystoupení ze závěru předešlého dne se to ale moc nechytalo, takže jsem nakonec ani nelitoval času stráveného obživou a naopak jsem byl rád, že jsem si pauzu vybral ve správnou chvíli, protože následující Diabolical jsem si rozhodně nechtěl nechat ujít.

Švédská death metalová mašinerie Diabolical produkuje vážně kvalitní muziku. Kdykoli jsem ale měl šanci vidět Diabolical živě, vždycky jim poměrně dlouho trvalo, než se rozjeli a všechnu tu kvalitu přenesli i na pódium. O našem třetím setkání to ale naštěstí říct nemůžu, protože Diabolical v Plzni předvedli set jak víno, který drtil už od prvních minut. Hodně tomu pomohl pěkně čitelný zvuk, ale hnacím motorem vystoupení bylo nasazení muzikantů, kteří do toho vletěli po hlavě, od samého začátku jeli na 100 % a bylo to ohromně znát. Diabolical sázeli do lidí jednu pecku za druhou a každá byla přesně tak drtivá, jak se na excelentní death metal sluší a patří. Dlužno ale dodat, že lidé předvedli taktéž vynikající výkon a kapelu hnali vpřed stejnou měrou, jako Diabolical ničili je. Doprovodná projekce pak jen vkusně doplňovala celou tu postapokalyptickou spoušť a výsledkem byla naprosto parádní atmosféra, která dovedla velmi snadno pohltit. Jakkoli jsem se bál, že mě Diabolical opět budou muset dlouho přesvědčovat, tentokrát jim stačilo sotva půl skladby na to, aby mě měli v hrsti, takže asi nebude žádné překvapení, když toto vystoupení prohlásím suverénně nejlepším vystoupením Diabolical, jaké jsem zatím viděl, a vedle Infest jedním ze tří vrcholů sobotního programu.

Jestli se na soupisce Phantoms of Pilsen objevily kapely, u kterých jsem moc netušil, co mám čekat, němečtí Attic jim v tomto ohledu asi vévodili. V přestávce před jejich koncertem sice začalo být zřejmé, že Attic asi zabrnkají na okultní notu, což se později potvrdilo, ale to mě stejně nemohlo připravit na to, co nakonec přišlo. Attic se totiž zjevně zhlédli v odkazu Mercyful Fate respektive Kinga Diamonda a na Božkov přivezli představení, které podle lidí znalejších předlohy dílo tohoto legendárního umělce zdatně napodobovalo. Tedy zdatně… Podobnost spočívala ve stylizaci kapely, okultismem načichlém heavy metalu, který pánové produkovali, a nechutně vysokém vokálu pana pěvce – a právě v posledním jmenovaném byl sice asi jediný, zato však zcela fatální kámen úrazu. Víte, já jsem zatím jaksi nedocenil ani Kingův vokál, takže asi málokoho překvapí, když prohlásím to, co ze svých hlasivek vyluzoval Meister Cagliostro, za naprosto neposlouchatelné kvílení, u kterého jsem pochyboval, jestli to dotyčný myslí vážně. Jelikož jsem ale nechtěl opakovat zbabělý úprk z koncertu Triumphant, tentokrát jsem se hecnul a pár skladbám jsem věnoval zcela regulérní pozornost. To mě ovšem jedině utvrdilo v dojmu, že tohle diplomaticky řečeno prostě není nic pro mě, protože poslouchat to delší dobu jsem vážně nevydržel. Přesto bych ale Attic nechtěl křivdit, protože když jsem si odmyslel zpěv, tak samotná muzika byla hodně na pohodu a je klidně možné, že až někdy přijdu na chuť podobně položenému zpěvu, budu se muset kapele zpětně omluvit. Do té doby to ale bude čirý děs namíchaný s nevěřícným úžasem, protože přesně takové pocity se ve mně celou dobu, co Attic hráli, dost ošklivě mlátily.

Ačkoli mám death metal rád, švédskou scénu moc nevedu, a tak jsem byl docela zvědavý, jestli se obnovení veteráni Centinex zařadí ke kapelám, které mě neustále přesvědčují o tom, že je to velká chyba. Jenže navzdory tomu, že se o Centinex hovoří s velkým respektem, a také skutečnosti, že to v rámci Phantoms of Pilsen dotáhli na pozici sobotního headlinera, což naznačovalo, že by mělo jít o více než kvalitní zážitek, za sebe nic takového tvrdit nemůžu, protože Centinex mě rozhodně nijak zvlášť neuchvátili. Neříkám, že by to bylo přímo špatné – oldschoolový death metal v jejich podání měl něco do sebe a sem tam to bylo vyloženě dobré, jenže větší část setu jsem se zkrátka dost obyčejně nudil, protože to na mě působilo dost suše a bez energie. Pánové na mě navíc dělali dojem, jako by čekali, že jim budou lidé zobat z ruky, aniž by se nějak zvlášť snažili, jenže to jim úplně nevyšlo a nevalná odezva stále řídnoucího publika v kombinaci s nepříliš zaujatým vystupováním mezi skladbami mě přesvědčily o tom, že se v sále nemusím zdržovat déle, než by bylo nezbytně nutné. Vzhledem k očekáváním to pro mě bylo asi největší zklamání festivalu, a když to srovnám s palbou, jakou o dvě a půl hodiny dřív předvedli kolegové z Diabolical, Centinex z toho opravdu moc dobře nevycházejí…

Blbá nálada z nepříliš uspokojivých Centinex ale nakonec nepřišla úplně vniveč a naopak se docela hodila. Díky ní jsem totiž upnul veškeré své naděje v hodnotný závěr festivalu na black metalisty Angantyr a fakt jsem doufal, že mě tihle Dánové nezklamou. Netuším, jestli to bylo tím, že black metal byl v sobotu hodně nedostatkovým zbožím, že se mé přání zázračně splnilo, nebo prostě tím, že byli Angantyr tak dobří, ale opravdu mě nezklamali a naopak se postarali o finále ve velkém stylu. Jejich set byl totiž asi tím nejlepším, co jsem za celý letošní ročník Phantoms of Pilsen měl možnost vidět.

Že to bylo kvalitní po hudební stránce, to asi nemá cenu zdůrazňovat (i když já sám jsem třeba do poslední chvíle netušil, co přesně Angantyr hrají). Samotné provedení ale zdůraznit rozhodně zaslouží, protože bylo skvělé. YnleborgazVredem působili naprosto suverénně a sehraně a postarali se o vskutku mimořádnou podívanou, která musela chtě nechtě strhnout všechny přítomné, a že jich nebylo vůbec málo. Atmosféra jako kráva a neuvěřitelný tah na bránu, to jsou hlavní atributy, díky kterým Angantyr dobyli Plzeň, a když se jejich 50 minut nachýlilo ke konci, vůbec bych se nezlobil, kdyby měli pánové ještě nějakou dobu protahovat. Tak jako tak ale předvedli naprosto výtečné vystoupení, které rozmetalo na kusy veškeré chmury a pochyby, a publikum je za to odměnilo náležitě bouřlivou odezvou a toho dne již podruhé skandováním jména kapely. I letos jsem tak nakonec opouštěl božkovskou hospodu výsostně spokojen a jen letmo jsem si pohrával s myšlenkou, nakolik je to náhoda, že podobně skvělého výsledku se loni podařilo dosáhnout Make a Change… Kill Yourself, v jejichž řadách funguje celá koncertní sestava Angantyr

Angantyr


Zhodnocení:

Letos stejně jako v loňském roce jsem na Phantoms of Pilsen nevyrazil proto, že by mě nějaké jméno na soupisce lákalo natolik, aby to stvrdilo mou účast. Naopak, když to vezmu hodně do extrému, letošní program mi nenabízel v podstatě žádné lákadlo a do Plzně jsem tak vyrazil ze stejného důvodu jako posledně – doufal jsem, že pořadatelé opět nezklamou a sezvou takovou sestavu, ve které si najdu svoje navzdory tomu, že její větší část neznám. To se nakonec splnilo a z festivalu jsem vedle příjemných hudebních zážitků opět odjížděl bohatší o několik tipů na rozšíření mého posluchačského záběru. Přesto to ale pro mě byl subjektivně asi nejslabší ročník, kterého jsem se zatím zúčastnil, a to z několika důvodů.

Předně je na vině fakt, že navzdory několika opravdu skvělým vystoupením v čele s Angantyr, Diabolical a Infest a celé řadě těch velmi dobrých jsem na rozdíl od let předchozích letos nenarazil na žádné, které by mě opravdu odrovnalo. A když k tomu přidám zklamání z Centinex a hned dva koncerty (Triumphant, Attic), které šly úplně mimo mě, je to o to výraznější.

Další detail, který k tomu přispěl, byla návštěvnost respektive její rozvrstvení. I když pořadatelé z toho rozhodně radost mít nemohli, ze sobeckého pohledu návštěvníka mi bylo samozřejmě příjemné, že se v sále dalo bez větších problémů pohybovat i během produkce headlinerů. Trochu horší ale bylo, že valnou většinu návštěvníků tvořili Rakušané a Němci, a jakkoli proti tomu v zásadě nic nemám, celou dobu jsem měl tak trochu pocit, že jsem na festivalu někde v cizině, což po skvělé zkušenosti s domáckou atmosférou dřívějších ročníků Phantoms of Pilsen poněkud zamrzelo. S tím se dále pojí i (údajně) nadměrná koncentrace hovad a opilců, a ačkoli jsem byl ze strany fanoušků svědkem jen jednoho vyloženě retardovaného incidentu a několika těch, co byly “jen” hloupé, stejně se to na celkovém dojmu trochu podepsalo.

Důvod číslo tři může znít poněkud úsměvně, ale stejně si za ním stojím. Věřte nebo ne – je jím počasí. Na rozdíl od posledních let, kdy počasí pokaždé vyšlo prakticky nejlépe, jak mohlo, si letos vybralo slabší chvilku a s výjimkou krátkého sobotního rozjasnění byla celé dva dny kosa jako kráva. “Tak ses měl ty vole oblíct,” řekne si asi čtenář, jenže on je docela rozdíl, když se na zahrádce s bandou kamarádů oddáváte bujaré zábavě v odpoledním slunci a když se s těmi samými lidmi na tom samém místě všem bundám navzdory klepete jak drozd. Ale je pravda, že aspoň nepršelo. To už by byla fakt bída…

Tohle všechno, co jsem zatím zmínil, samozřejmě nikdo nepřičítá na vrub pořadateli. Co ale na hlavu pořadatelů padá, to je ona trochu nešťastná warm-up party, o které jsem mluvil už na začátku reportu. Samozřejmě je mi jasné, že je mnohem ekonomičtější naplnit malý klub s malým nájmem než zbytečně cálovat větší podnik, kde pak stejná návštěva skoro nevynikne. Jistě že to nakonec nebyla žádná katastrofa, ale stejně bych byl mnohem raději, kdyby podobně atraktivní sestava dostala příště poněkud víc prostoru. Když byla návštěvnost Parlamentu na maximu (v průběhu vystoupení Agrypnie), v klubu bylo opravdu dost těsno a na kapelu nebylo moc vidět, nehledě na to, že stísněný prostor pódia a vůbec celého klubu právě tomuto vystoupení dost uškodil, neboť při sebevětší snaze muzikantů zkrátka nemohlo vyniknout tak, jak by si zasloužilo. Vím, že se mi to snadno kecá, když do toho nevidím, ale z čistě fanouškovského pohledu je to zkrátka tak, jak jsem napsal, je mi líto.

Jak jsem ale říkal, tohle všechno jsou čistě subjektivní výtky, někdo jiný to mohl vidět úplně jinak a hlavně – všechno ostatní bylo snad až na několikrát trochu moc přeřvaný zvuk tradičně v nejlepším pořádku. Organizace příkladná, hrací časy až na jednu výjimku dodržovány bez významnějších prodlev, nabídka občerstvení i piva více než uspokojivá… Zázemí doznalo od posledně dalších vylepšení a volná wi-fi a otevřený bar na zahrádce v každém případě potěšili. Do budoucna je na tomto poli ale stále prostor k růstu, tak se těším, co v příštím roce pořadatelé pro návštěvníky připraví za nové vychytávky.

I když jsem tvrdil, že osmý ročník Phantoms of Pilsen byl pro mě asi zatím nejslabším, stejně jsem si festival náramně užil, účasti v žádném případě nelituji, a pokud to bude jen trochu možné, příští rok dorazím znovu. Jen doufám, že počasí vyjde příznivěji, lidí (zejména našinců) přijede víc a dorazí všechny kapely, které to slíbí, protože těch Samael byla letos vážně škoda. A jelikož bych se chtěl vyhnout přílišnému podlézání, ukončím to obligátním za rok na shledanou. A ten další taky. I ten po něm…


Diabolical

Diabolical - Neogenesis
Země: Švédsko
Žánr: death metal

Otázky: Ježura, H.
Odpovědi: Carl Stjärnlöv
Překlad: Ježura, H.
Počet otázek: 40

Odkazy:
weba / facebook / twitter

Není to moc dávno, co se zde objevil report z koncertu Diabolical a dalších, na který jsem se vydal do plzeňského klubu Parlament. A když uz jsem tam vážil cestu, byla by skoda nevyužít příležitosti a trochu nevyzpovídat Carla Stjärnlöva, kytaristu Diabolical. Z Carla se vyklubal příjemný a navzdory pokročilé hodině sdílný chlapík, a tak se náš rozhovor protáhl skoro na hodinu, během které jsme si popovídali o turné, aktuální desce “Neogenesis”, angažmá v Devian, opíjení se na Brutal Assaultu a dalších zajímavých tématech…


Takže – jaký byl koncert?

Bylo to vážně pěkný, díky. Je to malý klub, ale publikum do toho dost šlo. Vážně pěkná atmosféra.

Hádám, že to bylo podstatně lepší než loni v Praze…

(smích) Jo, to nebyl úplně nejlepší koncert.

Loni jste odjeli první dvě části turné, letos jedete další dvě. Zaznamenali jste nějaké velké rozdíly, třeba v návštěvnosti, když je teď “Neogenesis” venku?

Jo, je to trochu odlišné. Musím říct, že je to naše zatím nejúspěšnější album a všímáme si toho, když na koncertech mluvíme s lidmi a tak. Opravdu nás to těší, že lidé reagují tak pozitivně.

Máš z obou částí turné nějaké výjimečné vzpomínky? Zažili jste něco speciálního, nebo to bylo/je jen takové normální turné?

Myslíš z těch dvou turné, co jsou teď, nebo…

Ne, i s tím před rokem…

Hromadu. První část byla vážně zkurvená, protože se náš autobus podělal šestnáctkrát. Každý den jednou! Je to šílené. Měli jsme tolik problémů, museli jsme si najímat nové autobusy a auta a pendlovat mezi městy a opravnami, odcházely brzdy… Na cestách máme rádi nějaké to vzrušení, ale tady jsme nevěděli, jestli to přežijeme (smích), jestli zvládneme dorazit na další koncert – ale bylo to také úspěšné turné, protože jsme kvůli autobusu nemuseli nic rušit, odehráli jsme všechny koncerty, byl to prostě úspěch. Teď po roce si pamatuješ už jenom to dobré.

Na tomhle turné zatím žádné problémy s autobusem nemáme [zaklepe na stolek] a v porovnání s předešlou šňůrou jde všechno mnohem snáze. Akorát našeho řidiče sebrala polská policie kvůli drogám. Než jsme se nalodili na trajekt, tak ho pár hodin testovali, ale nakonec ho propustili. Na drogách samozřejmě nebyl.

DiabolicalOhledně toho pražského koncertu, měli jste někdy ještě nižší návštěvnost? Hráli jste třeba někdy po pět lidí nebo tak něco?

Jo, tyhle věci se čas od času stávají, a to z různých důvodů. Občas promotér jednoduše podcení přípravu a lidé nevědí, že bude nějaký koncert. Jindy se zase sejde víc koncertů v jeden den. Myslím, že je to dnes větší soutěž, víc a víc kapel koncertuje a lidé mají větší výběr, takže se rozprchnou na víc koncertů, což obecně znamená nižší návštěvnost. Je třeba extra úsilí, abys přilákal lidi na koncert.

Může taková nízká návštěvnost nějak ovlivnit vaši show nebo se vždy snažíte o maximální výkon?

Posuď sám, byl jsi tam (smích).

Bylo to samozřejmě skvělé (smích).

Díky, díky. Vždycky se snažíme zahrát co nejlépe. Občas přijde pět lidí a těch pět lidí si to může užít, nemusí jim to být ukradené, takže pro ně musíš stejně zahrát. A nakonec na to vždycky můžeš nahlížet jako na cvičení pro případy, kdy na tom opravdu záleží, kdy přijde hodně lidí.

Co se týče supportu, vybíráte si takové kapely sami, nebo to dělá váš label?

Ne, máme v tom zásadní slovo. Vybíráme podle různých hledisek. Některé z těch kapel jsou staří známí jako Souldrainer, se kterými jsme u stejného labelu; pak jsou tu Facebreaker, které známe z dřívějška. Hráli jsme s nimi loni ve Stockholmu a jsme staří známí s jejich zpěvákem, který také odjel turné s naším zpěvákem a jeho druhou kapelou Demonical. Někdy to jsou kapely, které známe z dřívějška, které máme rádi, třeba jsme přátelé a také to jsou dobré kapely. A pak jsou tu ty náhodné kapely, které najdeme a nic o nich nevíme. Hodně takové vhodné kapely hledám online a například na tomhle turné jak ButWeTryIt, tak Nemost vyhovují prakticky skvěle – mají venku nová skvělá alba a také mají na turné zájem.

Když jste loni poprvé vyrazili do Evropy na podporu nového alba, “Neogenesis” mělo vyjít během pár týdnů, ale pak bylo jeho vydání odloženo asi o pět měsíců. Co bylo důvodem toho odkladu?

[Na chvíli se odmlčí, pak se rozesměje] Upřímně jsem zapomněl. Popravdě, už si to ani moc nepamatuju. Pracovali jsme na tom tvrdě a žádá si to hodně plánování, aby to bylo úspěšné album. A jak jsme se blížili deadlinu dokončení alba, nahromadila se nám spousta věcí. A bylo to rozhodnutí labelu – a bylo to dobré rozhodnutí – posunout vydání o pět nebo šest měsíců, protože jsme tak dostali čas udělat všechny přípravy k vydání, které jsme chtěli udělat – natočit video, provést pořádnou propagaci… Bylo to opravdu ku prospěchu věci, i když se to pak časově rozešlo s prvním částí turné, což bylo docela na hovno. Ale dát lidem vědět, že existujeme, a dalším, že chystáme nové album, je také důležité, takže si myslím, že jsme těmi prvními turné odvedli kus dobré práce.

Teď, když je “Neogenesis” venku něco přes půl roku, jste spokojeni s výsledkem?

Jo, jo, jsme opravdu spokojeni. Jak po umělecké stránce, tak kvůli tomu, že se nám podařilo dosáhnout, čeho jsme s tímhle albem dosáhnout chtěli. Není moc toho, co bych chtěl udělat jinak nebo co by se nepodařilo udělat podle představ. Jasně, je tam pár drobností, ale toho by si stejně nikdo nevšiml. A je jich tam mnohem méně než kdy dřív, takže ano, jsme spokojení. Také jsme spokojení s odezvou, která se nám zatím donesla, a vypadá to, že se ta hromada práce vložené do alba vyplatila a lidé vědí, že je to vysoce kvalitní na všech úrovních, a oceňují to.

Diabolical

Takže lidem se album líbí. A recenze jsou také pozitivní?

Ano, jsou. Nevím o tom, že bychom dostali jediné špatné hodnocení. Schovávám si všechna hodnocení, tak jsem je jednou dal dohromady, udělal z nich průměr a vyšlo mi 82 %. To bylo asi ze 30 recenzí. Doufám, že přibudou další.

Album vyšlo na klasickém jewelcase CD a jako digibook. Přemýšleli jste o jeho vydání také na vinylu?

Jo, jasně že jsme o tom přemýšleli. A možná ho také někdy na vinylu vydáme, ale soustředili jsme většinu úsilí na vydání mediabooku. Nemůžu s určitostí říct, že vinyl vydáme, ale hodně o tom diskutujeme, to je fakt.

V poslední letech jde o hodně populární formát…

Rozhodně souhlasím. CDčka už skoro ani nekupuju a takřka všechno beru na vinylech.

“Neogenesis” jste nahrávali v Necromorbus Studios, což je na jednu stranu proslulé studio, na druhou stranu je známé jako spíše black metalové studio. Spoustu black metalových kapel zde nahrává… mohlo to nějak ovlivnit zvuk alba?

Popravdě ne, protože Necromorbus vedli dva lidé – náš zpěvák a ještě jeden člověk a zejména ten druhý člověk pracoval s Watain a podobnými black metalovými kapelami, kvůli kterým se o Necromorbus smýšlí jako o black metalovém studiu. Naproti tomu Sverker, náš zpěvák, má širší záběr a veškeré zásluhy za zvuk alba patří jemu. V Necromorbus ale už nepracuje a zakládá vlastní studio. To studio se jmenuje Wing Studios a vzniká právě teď, když jsme na cestách, takže to bude ještě zajímavé. Mít Sverkera v kapele je velké štěstí, pokaždé jsme měli luxus dělat pre-produkci ve stejném studiu jako vlastní nahrávání. A myslím, že v dohledné době budeme ve Wing Studios dělat pokusné králíky, hodně tam nahrávat a testovat nové prostředí.

Co se stalo, že Sverker opustil Necromorbus? Vím, je to spíš otázka na něj, ale…

Ano, to je spíš na něj. Ale myslím, že to pro něj bude dobrá věc, že bude nezávislý; pro něj i pro nás to bude velmi přínosné.

Teď si trochu popovídáme o té knize, “Neogenesis”. Takový formát je pořád hodně vzácný, i když kapely dělají všechno možné, aby přilákaly nové posluchače. Předpokládám, že to celé byl tvůj nápad…

Jo, byl to můj nápad. Nosil jsem ho v hlavě už hodně let a docela mě překvapilo, že nikdo zatím nepřišel s něčím takovým nebo alespoň ne v takové podobě jako my. Původní myšlenka vznikla, když jsem se před lety bavil s kamarádem o tom, jak klesají prodeje hudby. Pak jsme přešli na prodej knih, řešili, proč se knihy prodávají pořád dobře a najednou bum – proč neudělat kombinaci CD a knihy? Původně byla motivem snaha postavit se klesajícím prodejům hudby, ale když jsme na tom začali pracovat, brzy nám došlo, že to není něco, na čem by se dala postavit publicita, jako třeba když… nevím, když Rammstein nechali vyrobit robertky podle vlastních čůráků nebo Mastodon a jejich holografické zlaté hlavy, nebo co to sakra bylo…

Takže je to spíš umělecké prohlášení?

Jasně, musí to ovlivnit i publicitu, ale vzhledem k objemu úsilí, které jsme do toho vložili, jsme tomu museli být umělecky oddaní na 100 %.

O tom, co jsme udělali, bych mohl sepsat článek, ale v zásadě jsme napsali knihu a podle ní jsme nahráli album, které je tak trochu soundtrackem té knihy. Každá skladba je propojená s jednou kapitolou a cílem je rozšířit zážitek z hudby. Takže tady máme knihu, muziku a jejich kombinace by měla být něčím větším než jen prostým součtem těchto dvou jednotlivin.

Na začátku jsem začal hledat spisovatele, který už publikoval a který by s námi chtěl spolupracovat, protože jsem to nechtěl psát sám, protože se považuji za pomalého spisovatele, trvalo by to věky, nejsem v psaní zběhlý a tak dále. Hledání vhodného člověka zabralo většinu roku a z různých důvodů jsme nikoho nenašli. Jeden nebyl k dispozici, dalšího to dostatečně nezajímalo, jiný zase neměl talent, prostě to nevyšlo. Takže nakonec došlo k tomu, co se u takových výzev stává – musel jsem to udělat sám. Takže jsem začal brát lekce tvůrčího psaní u publikované švédské spisovatelky Jorun Modén, která napsala mimo jiné knihu “Samael” – jako ta kapela, protože je to její oblíbená kapela (smích). Ta knížka je také fikce, je to fantasy kniha, ona sama je metalistka, takže bylo jednoduché najít společnou řeč nad tím, co chceme u toho alba udělat. Takže jsem s ní spolupracoval, učil se psát a postupně jsme začali pracovat na novele i na skladbách.

Diabolical

Jak reagoval label, když jste přišli s tímhle nápadem?

Podpořili to, což pro nás bylo velké štěstí. Vlastně většinu doby, co jsme to s nimi řešili, s tím neměli problém. [následuje věta, které absolutně není rozumět] To bylo vážně hezké a podporovali nás celou dobu.

To by asi každý label neudělal…

No, měli jsme prostě štěstí (smích).

Krom ukázek z knihy na vašich webových stránkách jsem nikde nenašel žádné texty, které by osvětlily příběh celého konceptu. Zkus mi o tom povědět víc. Samozřejmě nemusíš vyzrazovat všechno, stačí nějaké náznaky příběhu nebo principy světa, v němž se odehrává.

Na první pohled je to postapokalyptický příběh o konci světa. Točí se okolo hlavní postavy, člověka jménem Neos, který apokalypsu přežije a v zásadě se snaží najít svou vlastní cestu nebo novou cestu tímto světem po konci světa. Takže to můžeš číst jako normální příběh, pokud o tom moc nepřemýšlíš, ale když hledáš mezi řádky, najdeš v tom několik myšlenek, nad kterými jde přemýšlet.

Takže je to jedna velká metafora?

Jo. Je v tom hodně symbolismu a filosofie a také texty skladeb to možná pojímají z trochu jiné perspektivy, ale zároveň se drží příběhu, takže je všechno propojené – vlastní text, texty skladeb, hudba…

Kde jsi pro celý ten koncept bral inspiraci?

Myslím, že to celé začalo naší předchozí tvorbou. Vždycky jsme na našich starších albech trochu flirtovali s apokalypsou – na albu “A Thousand Deaths” je celý artwork trochu v apokalyptickém duchu, je tam song “Children of the Mushroom Cloud”, na albu “The Gallery of Bleeding Art” máme zase skladbu “Extinction”, která je o jaderné válce a konci lidské civilizace a v jejímž textu se dokonce objevuje název nového alba – “Neogenesis”. Takže jsme s tím vždycky koketovali a krom toho jsem také velký fanoušek apokalyptické a postapokalyptické fikce, takže bylo celkem přirozené vydat se touhle cestou. Krom toho tak nějak očekávám, že během dekády nebo dvou proběhne nějaká taková revoluce. Myslím, že se prostě všechno rozpadne – ne, že obloha vzplane nebo něco na způsob biblické apokalypsy, ale myslím, že se naše společnost dostane do bodu, když už nebude možné žít na Zemi stylem jako doposud. To je něco, co mi pořád sedí někde hluboko v hlavě, jak všechno dojebáváme. A myslím, že i tyhle myšlenky poháněly proces vzniku “Neogenesis” na určité vědomé i nevědomé úrovni.

Hádám, že kniha může fungovat sama za sebe i bez alba. Je k dostání také samotná?

Kdepak. Zvažovali jsme, že ji vydáme jako paperback jen s digitálním downloadem alba, takže kniha by byla jedinou fyzickou věcí, kterou by člověk dostal. Kdyby byla poptávka, mohli bychom to takhle udělat, ale v současnosti samotná kniha nevychází.

Jako spisovatel – píšeš často? Říkal jsi, že to zabere hodně času něco napsat…

Tíhnu k tomu dělat věci v určitých intenzivních obdobích. Muziku třeba neskládám několik měsíců a místo toho píšu. [další nesrozumitelná věta] Co jsme dodělali “Neogenesis”, tak jsem měl krátkou přestávku a trochu psal, a až se usadí dění okolo turné, asi zase něco napíšu, ale jak říkám – jsou to takové krátké a intenzivní intervaly.

Hádám, že apokalypsa je tvoje oblíbené téma, ale máš i nějaká další, o kterých píšeš?

Myslím, že je obecně zajímavější číst příběh s více vrstvami, ne jenom příběh bez hloubky, kde je všechno naservírováno polopatě, ne jenom jednoduchý příběh, který čtenáře nezaujme na několika úrovních. Je mnohem zajímavější, když musíš přemýšlet o tom, co se děje v různých vrstvách příběhu. To samé platí u muziky a u způsobu, jakým my píšeme muziku. Když si poslechneš “Neogenesis” i starší alba, slyšíš, že to nejsou žádné jednoduché punkové songy o třech akordech, kde to, co slyšíš napoprvé, slyšíš už pořád, protože když posloucháš pozorně, jsou tam všude detaily, vrstvy a další věci, které objevuješ s každým dalším poslechem.

Ty nejen píšeš a skládáš muziku, ale také děláš grafiku – stvořil jsi artwork “Neogenesis” i pro starší alba… Dělal jsi nějaké další artworky pro jiné kapely?

Jo, dělal jsem artwork pro kamarády a jejich rockovou kapelu a také layout pro poslední album Souldrainer, ale co jsem vytvořil pro Diabolical je můj zatím největší projekt.

Diabolical

Předpokládám, že se zabýváš zejména digitální grafikou. Děláš po grafické stránce taky něco jiného?

Vlastně to začalo, když jsem byl mladý a než jsem začal dělat muziku nebo objevil metal. Chtěl jsem být ilustrátorem komiksů a nějakou dobu jsem to dělal, což obnášelo spoustu kreslení a malování, ale pak přišly počítače a já se k tomuhle odvětví klonil víc a víc, protože je tak pohodlné mít možnost vrátit tah. To u olejomalby nejde, tam je to ve stylu: “Ale ne, udělal jsem chybu, teď to musím předělávat tři dny”, ale ve Photoshopu je to akorát “Ctrl+Z, Ctrl+Z, a je to!” (smích)

Co se týče tvého multiinstrumentalismu – hraješ na kytaru, u Diabolical jsi dřív hrál na bicí, u Devian zase na baskytaru… Na kolik nástrojů vlastně hraješ?

Je to stejné, jako když jsem se učil psát kvůli “Neogenesis”. Vždycky dělám to, co je potřeba udělat. Důvod, proč jsem začal hrát na bicí… když jsem byl teenager, začali jsme v mém rodném městě kapelu a já byl jediný, kdo mohl hrát na bicí, takže jsem hrál na bicí, a když jsme pak potřebovali nového kytaristu a nemohli jsme žádného najít, naučil jsem se, jak zahrát komplikovanější věci, které jsem v té době nezahrál. Takže prostě dělám, co je potřeba.

Máš nějaký oblíbený nástroj?

Občas mi chybí hraní na bicí, to můžu říct upřímně, ale dneska jsem vážně mizerný bubeník (smích) a musel bych pár měsíců cvičit, abych se dostal do formy. V současnosti jsem spokojený s hraním na kytaru. Všechny nástroje mají svoje výhody a typické vlastnosti, které mám na nich rád, ale teď jsem naprosto spokojený s kytarou.

Zpíváš také doprovodné vokály. Napadlo tě někdy, že bys někde zkusil dělat hlavního zpěváka?

Nevím, uvidíme, moc jsem o tom nepřemýšlel. Ve skutečnosti jsem zpíval loni během druhé části turné. Sverker měl docela velké potíže, musel do nemocnice na operaci týden předtím, než jsme na šňůru vyjeli, takže nemohl jet s námi a já jsem se musel postarat o vokály. Měli jsme dost málo času, tak jsem mezi sebe vzali HarriseWarheim, který se přidal na kytaru, protože je to skvělý kytarista a nebylo pro něj těžké naučit se naše skladby, než abychom hledali vokalistu, který by se musel učit texty, zatímco já jsem je už znal. Tohle tedy je moje dosavadní kariéra hlavního zpěváka, ale jak sám slyšíš [rozhovor se odehrál po koncertě – pozn. redakce], i teď mám hlas trochu podrážděný, takže moje technika není úplně úžasná a budu muset víc trénovat. Sice teď trénuju hodně, protože pořád hrajeme, ale stejně se mám jako zpěvák ještě hodně co učit, takže mi doprovodné vokály vyhovují.

Diabolical

Teď si trochu popovídáme o Devian. Jak ses k nim vlastně připojil?

No, byl jsem v kontaktu s Tomasem, který tam hrál na kytaru a teď je v Dark Funeral. Byli jsme několik let přátelé, po síti jsme hodně řešili muziku a vyměňovali si nahrávky našich kapel a v jednom momentě se mě prostě zeptal, jestli bych se k nim nechtěl přidat. Bylo to hned potom, co se jejich předchozí basák – RoberthFacebreaker a Scar Symmetry – připojil ke Scar Symmetry, takže neměli basáka a jednoduše se mě zeptal. Bylo to v době, když jsme s Diabolical nebyli tak aktivní, takže jsem si řekl: “Oukej, můžu s nimi odjet pár koncertů, nemám žádné velké závazky.” Tak jsme těch pár koncertů odehráli, odjeli jsme turné s Deicide a Vader a mně začalo docházet, že mám rád ty chlapy i jejich muziku, a tak jsem se stal stálým členem. Po několika letech jsme ale kapelu bohužel uložili ke spánku.

Možná jsou to jenom drby, ale slyšel jsem, že jste měli problém s hledáním labelu pro vydání třetího alba. Co bylo tedy důvodem rozpadu Devian?

Vždycky je obtížně udržovat kapelu v chodu a my jsme dospěli do fáze, kdy příliš mnoho členů Devian cítilo, že nemají zájem investovat do kapely tolik úsilí, jako je třeba. V Diabolical k tomu máme úplně odlišný postoj, protože jsme se vždycky tvrdě rvali a snažili se kapelu pozvednout výš. Jsme na scéně už skoro dvacet let, jsme zvyklí dělat si věci po svém, tvrdě makat a nebýt závislí na externích věcech jako labely nebo management.

S Devian jste pracovali na třetím albu, když to kapela zabalila. Jak daleko jste se s tím albem dostali?

Měli jsme pár skladeb ve fázi pre-produkce a byli jsme celkem blízko nahrávání, ale nedošlo na to.

Schovali jste si staré nápady, abyste je mohli vydat v budoucnu, ať už pod Devian nebo pod nějakým dalším projektem, nebo jste je prostě zahodili?

Myslím, že jsme něco z toho vydali online, když měl MySpace ještě nějaký smysl, ale pochybuji, že se ohledně té kapely ještě něco stane. S TomasemEmilem jsme pořád dobří přátelé a nebránil bych hraní s kterýmkoli z kluků, protože jsme si to tehdy vážně užívali, ale nemyslím si, že se kapela někdy vrátí.

Pokud vím, na prvních dvou albech Diabolical ses nepodílel. Jak se ti líbí?

Samozřejmě je složité cítit se navázaný na něco, co jsi nepomáhal tvořit, ale i tak je mám rád a máme společnou historii, protože ze starých alb hrajeme. Pochopitelně mám ale silnější vztah k novějším albům, kterých jsem součástí. To je myslím přirozené, řekl bych. Ale když jsme třeba dneska hráli “Children of the Mushroom Cloud”, v naší současné sestavě zní trochu jinak, takže původní studiová verze je takový dokument, že i se stejnými skladbami jsme dnes někde jinde.

Když nepočítám živák “Ars Vitae”, za čtrnáct let od vydání prvního alba vyšly pouze čtyři řadovky Diabolical. Proč to trvalo a stále trvá takovou dobu, než vydáte něco nového?

Jedna věc je, že jsme velcí perfekcionisti a nechceme vydávat žádné polosračkoidní věci. Dáváme tomu tolik času, kolik je třeba, aby to bylo co nejlepší a podle našich představ. To je jedna věc. A potom jsme měli v určitých obdobích problémy s lineupem a trvalo nám roky dát dohromady dnešní sestavu – stabilní sestavu lidí, kteří jsou navzájem přátelé a dovedou efektivně spolupracovat na dosažení společného cíle. Také jsme měli roky problémy s labely. To bylo šílené. Jednou jsme už skoro s jedním labelem podepsali, ale pak jejich kancelář vytopily záplavy… Přírodní katastrofy – vypadalo to, že se všechno spiklo proti nám, takže to jsou ty hlavní důvody, proč nám to trvá tak dlouho. Ale dneska také není trendem dělat věci pomalu a pečlivě, ale naopak čím dál rychleji a rychleji, a já si nejsem jistý, že je ve vydávání muziky, jak jsme to dělali léta, nejlepší, aby se tyhle moderní trendy projevovaly. Nevím, třeba začneme experimentovat s rychlejším vydáváním – teda kromě vydávání knih, což jde v našem případě ještě pomaleji…

Kromě dema, které nepočítám, jste nahráli jen jediné EP – myslíte, že v budoucnu vydáte nějaké další EP nebo třeba singl?

Problém… nebo problém – jde o to, že když vydáš album, dostane se mu mnohem větší mediální pozornosti než EP nebo singlu, protože to v očích tisku i fanoušků nejsou tak zásadní počiny. Do EP musíš vložit skoro stejně úsilí jako do alba, ale oplátkou toho nedostaneš tolik, řekl bych, a to je problém. Chtělo by to změnu ve vnímání neřadových počinů ze strany tisku a fanoušků.

Diabolical - Neogenesis

Když jsem poslouchal všechna alba Diabolical, připadá mi, že jde o poměrně sofistikovaný druh death metalu, ale “Neogenesis” na mě působí ještě více sofistikovaně. Je zlověstnější, intenzivnější… Kam myslíš, že povede další vývoj vaší muziky? Bude to nadále pokračovat v přibližně stejných kolejích, nebo chystáte něco jiného?

Zatím nevím jistě. Máme už nějaké nápady a několik nových skladeb, ale nevím, jestli ten materiál skončí na příštím albu. Myslím, že ten evoluční proces bude ještě chvíli trvat, než budeme vědět, kam se vydáme. Ale neřekl bych, že to bude nějakým způsobem jednodušší. Určitě zůstaneme na podobné úrovni sofistikovanosti, ale nevím, jaký bude konečný výraz.

“Neogenesis” je se všemi těmi věcmi okolo knihy a dalšími záležitostmi hodně ambiciózní počin. Plánujete něco obdobně ambiciózního?

Teď, když jsme zrealizovali takhle ambiciózní projekt je těžké přemýšlet o tom, že bychom se měli vrátit k něčemu “normálnímu”, takže uvidíme, s čím přijdeme příště.

Death metal je dost konzervativní žánr, ale přesto se v něm najde řada kapel, které posouvají hranice a používají různé neortodoxní přístupy, nebojí se melodií – stejně jako vy, samply, je toho hromada… Narazili jste někdy na stížnosti rozlícených fanoušků, že ničíte čistotu žánru nebo tak něco?

Ne. Rozhodně existují různí puristé s názorem, že všechno prostě musí být oldschool death metal [proneseno úplně božím přízvukem], ale když obecně srovnáš metal s ostatními žánry, objem experimentů a snahy o obsažení něco nového jako třeba smyčcových orchestrů, sborů, kláves, ženských vokálů, čistých vokálů a tak dále je zde mnohem větší než jinde, v jiných stylem je to vzácnější. Metal je v obecném smyslu dost experimentální žánr, takže si nemyslím, že, by na nás měl být někdo nasraný, protože boříme nějaká pravidla metalu.

Fajn, blížíme se k závěru. Z našeho českého úhlu pohledu je Švédsko v podstatě metalovou velmocí – obzvlášť co se týče death metalu. Vnímáš to stejně?

Samozřejmě máme vlivnou metalovou historii; myslím, že je to něco, s čím jsme vyrostli a co nám dává sílu a vědomí, že máme dar, že jsme dobří v hraní metalu. Všude okolo nás jsou úžasní metalový hudebníci – například náš kytarista několik let bydlel vedle Fredrika ÅkessonaOpeth a bral u něj lekce kytary. Je to takové: “Zdravíčko, sousede!” Máme velké metalové umělce doslova o dveře vedle. Švédsko je malá země, takže když se na scéně pohybuješ, znáš ty lidi a nabaluje se to jako sněhová koule. Takhle to jde pořád dál a nevypadá to, že by se na tom mělo něco změnit.

Diabolical - Neogenesis

Myslíš, že je ve Švédsku metalová kultura nějak začleněná do celkové národní kultury? Třeba v Norsku hráli Satyricon na otevíracím ceremoniálu nějaké sportovní události, vystupovali v oblecích a lidé nebyli nijak šokovaní – prostě kapela…

[začátku věty není rozumět] …jak je Švédsko ve skutečnosti nakloněné metalu. Například pár měsíců zpátky se v jedné ranní televizní show, kterou ve Švédsku máme, řešilo nové album Behemoth, takže bych řekl, že ve Švédsku je určitá úroveň přijímání metalové kultury a obeznámenosti s ní, jaká třeba jinde není.

S tím se asi žije docela příjemně…?

No, nestěžuju si (smích).

Asi poslední téma. Omlouvám se, je to trochu klišé… V České republice jste v uplynulých letech hráli několikrát – seznámili jste se s nějakými místními kapelami?

Eeeehm… vím, že jsme byli v kontaktu… minimálně naše booking manažerka Dagna komunikovala třeba sHypnos, pak je tu skvělý promotér dnešního koncertu Honza, který také dělá Phantoms of Pilsen a který má kapelu. Zapomněl jsem, jak se to vyslovuje… Pany…

Panychida…

Přesně. Co dál? Před třemi lety jsme hráli s Ador Dorath, hrali před námi… Jsou tu další dobré české kapely a stále se objevují nové. Kupříkladu jsem zrovna objevil Cult of Fire, kteří nedávno vydali nové album, to je opravdu skvělý materiál, takže jo, jsou tu hodně zajímavé české kapely.

Takže se ve světě ví, že tu máme nějaký metal a že to není špatné?

Jo jo, jasně!

Když jste tu byli tolikrát, měli jste čas se tu trochu porozhlédnout, nebo jste jenom přijeli do klubu, odehráli koncert a zase pokračovali?

Určitě. Loni jsem šest měsíců bydlel v Polsku a jeli jsme se na pár dní podívat do Prahy. Hodně jsme pili a užívali si prozkoumávání města. Dneska jsme sice neměli moc času, ale stejně jsme si udělali krátkou vycházku okolo náměstí a tak… Českou republiku mám vážně rád, je tu moc příjemná atmosféra. Těžko se to popisuje, ale ta atmosféra je tu opravdu fajn a jsem tu pokaždé rád. Také tu máte jeden z mých oblíbených festivalů – kde jsme bohužel zatím nehráli – Brutal Assault, což je… Loni to byl jeden z mých nejlepších festivalových zážitků vůbec – byl jsem tam v jednom kuse ožralý (smích).

…až na to počasí, které bylo strašné. Málem jsem se tam usmažil.

Fakt? Už si ani nepamatuju.

Bylo snad 40°… první dva dny to bylo strašné…

No, já si to užil. Opíjeli jsme se v backstagi většinu festivalu, bylo tam spousta piva zdarma a jeden z nás si objednával: “Osm piv prosím!” Přišel ke stolu, všechno to rozlil a hned: “Šestnáct piv!” (smích). Jo, to byla vážně sranda a doufám, že se nám tam podaří někdy brzo zahrát. A dobrá zpráva je, že u vás brzo budeme hrát na festivalu – na Phantoms of Pilsen.

To je pro mě docela překvapení. Loni tam hrál Sverker s Demonical, letos tam bude hrát s Centinex a k tomu ještě Diabolical… To je super – jak se těšíte?

Těšíme se hodně.

V nějakých zákulisních drbech jsem zaslechl, že se v Evropě o tomhle festivalu ví a že tam kapely chtějí hrát… Víte o tom?

O Phantoms?

Jo.

Jo, protože jsme tu několikrát hráli a taky jsme pár let v kontaktu s Honzou, takže my o tom víme…

Tak doufám, že se uvidíme na Phantoms. Interview je u konce a za mě bylo super, takže díky za něj!

Já děkuju!


Diabolical, Facebreaker, ButWeTryIt

Diabolical, Facebreaker, ButWeTryIt
Datum: 19.4.2014
Místo: Plzeň, Parlament
Účinkující: Diabolical, Facebreaker, ButWeTryIt, Nemost

Švédové Diabolical asi nepatří mezi kapely, které by udávaly směr death metalového žánru nebo by v jeho rámci byly nějak zvlášť vidět, ale jak je možné se přesvědčit na jejich poslední nahrávce “Neogenesis”, jde o formaci, která má rozhodně co říct. A že to zvládnou pěkně roztočit i naživo, to mělo české publikum příležitost zjistit cca před rokem, a to hned několikrát. A pokud to tehdy někomu nevyšlo, letos dostal šanci svou předchozí neúčast napravit, protože se milí Švédové po roce vrátili na místo činu. Jak to Diabolical šlape teď již s novým albem na kontě, jsem se vydal zjistit do plzeňského klubu Parlament, kde startovala čtvrtá část Neogenesis Tour.

Zásadním a vlastně také jediným rozdílem mezi třetí a čtvrtou částí turné na podporu “Neogenesis” bylo obsazení kapel, které si s sebou Diabolical přivezli, takže zatímco ještě o dva dny dříve v Praze řádily smečky Souldrainer a Hatescript, Plzeň přivítala support v podobě Nemost z Francie, ButWeTryIt z Německa a Facebreaker – to aby těch Švédů nebylo málo. A první jmenovaní Nemost se pustili do díla sotva se podařilo umravnit stávkující projektor…

Jestli bych měl z vystoupení Nemost vyzdvihnout jednu věc, bude to rozhodně nasazení. Pánové se opravdu snažili z lidí vyrazit něco alespoň přibližně podobného odezvě a zejména zpěvák s jedním z kytaristů se co chvíli vypravili mezi ně. Bohužel pro Nemost to ale moc velký ohlas nezvedlo a veškerá aktivita publika se omezovala na pokyvování a podupávání do rytmu a vlažný potlesk mezi songy. A já se tomu vlastně ani moc nedivím, protože progresivní melodický death metal z pera Pařížanů sice nezněl marně, ale na druhou stranu ani moc nebavil, a když si teď snažím vzpomenout, jak to vlastně znělo, moc se nedaří.

Že to jde o mnoho lépe, i když vás prakticky nikdo nezná, však předvedli ButWeTryIt. Jejich našláplý, svižný, moderní, melodiemi načichlý a hlavně po čertech zábavný thrash/death metal měl od samého začátku vystoupení parádní šťávu, muzikanti do toho šli, jako by to mělo být naposledy, a jestli jsem u Nemost vyzdvihoval nasazení, tady to bylo ještě tak o 200 % lepší. Hrálo se na pódiu, mezi lidmi i na lavicích okolo a věřím, že kdyby ButWeTryIt uměli chodit po stropě, hoblují i hlavou dolů. Jo, tohle byla prostě nehorázně zábavná půlhodinka, a i když jsem Němcům s podivným názvem moc nevěřil, dokázali si mě celkem nonšalantně získat na svojí stranu a tentokrát už velmi aktivní publikum to patrně bralo dost podobně – a rozhodně za to nemohl jen fajnový cover “Teritorry” od Sepultury, kterým se ButWeTryIt rozloučili.

Nemost ani ButWeTryIt jsem do té doby neznal a s v pořadí třetími Facebreaker jsem to měl úplně nastejno, takže jestli byla jedna z první dvou kapel nic moc a druhá hodně fajn, byl jsem dost zvědavý, na kterou stranu se přidají právě Facebreaker. Příležitost o tom přemítat jsem měl ale prakticky jen po dobu přestávky, neboť sotva Švédové spustili, začalo být nad slunce jasné, že tohle bude pekelná smršť. Poctivý starosvětský death metal, s jakým se Facebreaker vytasili, byl podaný s nesmírnou intenzitou a co song, to nehorázná rána do držky, ať už šlo o rozvážnější úderný vál nebo zběsilou rubanici. Největší pozornost poutali asi nehorázně osvalený kytarista Richard Bendler, jehož grimasy a napružené šlachy dávaly znát, že hraje opravdu od srdce, dále pevně soustředěný Janne Ivarsson s druhou kytarou a konečně zpěvák Roberth Karlsson, jehož sebejistý a špetkou profesionální arogance okořeněný nadhled k celému tomu peklu seděl opravdu výtečně… Všechno dohromady to zafungovalo na výbornou a Facebreaker se podařilo to, co ten večer nikomu jinému – vzbudit mezi lidmi opravdové nadšení a odezvu, která ve stísněných prostorech Parlamentu vynikla naprosto perfektně. A ono se není čemu divit, když tohle byla death metalová škola par excellence.

Po takovéhle náloži nebylo nikterak složité začít pochybovat o tom, jestli se hlavním hvězdám večera podaří na výtečný výkon Facebreaker navázat, natož ho rovnou překonat. Když se tedy Diabolical konečně pustili do díla, zjištění, že to tak nějak není úplně ono, nebylo vlastně ani moc překvapivé. Jenže stejně jako loni v Praze se i tentokrát projevilo, že Diabolical umí, jen je třeba tomu dát chvíli čas. Čím víc se totiž hodiny blížily závěru koncertu, tím lépe to Diabolical šlapalo a tím lepší dojem celé vystoupení budilo. Závěrečná třetina koncertu tak opět ukázala, že tahle kapela umí podat zatraceně dobrý výkon a Parlament si mohl už podruhé toho večera užívat parádního death metalového nářezu.

Ačkoli jsem se tomu původně chtěl vyhnout, nakonec zůstává skutečností, že nazývat tento večer “švédským” je vlastně zcela korektní, protože obě švédské kapely zde jednoznačně dominovaly. Když bych měl rozhodnout, která z nich to nakonec vyhrála, po krátkém uvažování zvolím Facebreaker, protože ti předvedli nesmírně intenzivní výkon od začátku do konce, zatímco Diabolical chvíli trvalo, než se na tuto úroveň dostali. Když už se tak ale stalo, byl to zážitek neméně poctivý, a tak se mohu pomalu těšit na letošní vydání festivalu Phantoms of Pilsen, kde Diabolical rovněž vystoupí, jak jsme se v samém závěru koncertu trochu s předstihem dozvěděli.

Závěrem zbývá snad dodat jen pár obecných poznámek. Parlament je skutečně malý klub a proplétání se mezi ostatními návštěvníky je opravdu neustálou činností, se kterou se člověk musí nějak smířit, jenže ono to ale nakonec vůbec nevadilo, protože lidí přišlo akorát tolik, aby klub působil naplněně. Krom toho měly všechny kapely výtečný zvuk, a možnost promítání všeho možného na plátno za pódiem, která došla využití zejména při setu Diabolical, rovněž pomohla dovytvořit kýženou atmosféru. Sečteno podtrženo, celá akce se opravdu vydařila jak po organizační, tak po umělecké stránce. Netvrdím, že jsem neviděl lepší koncerty, tohle byl spíš takový hodně solidní standard, ale jako důvod ke spokojenosti mi to stačí více než bohatě.


Diabolical – Neogenesis

Diabolical - Neogenesis
Země: Švédsko
Žánr: death metal
Datum vydání: 27.9.2013
Label: ViciSolum Productions

Tracklist:
01. Into Oblivion
02. Metamorphosis
03. Oracle
04. Ex
05. World in Silence
06. Reincarnation of the Damned
07. Fields of Nihil
08. Dialogue with the Dead
09. Wolves’ Choir
10. The Age to Come
11. Humanitas

Hodnocení:
Stick – 8,5/10
H. – 8/10

Průměrné hodnocení: 8,25/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Diabolical jsou další kapelou, ve které působí Sverker “Widda” Widgren a kterou jsem dostal tento měsíc na pitvu. Byť služebně starší, mají Diabolical na svém kontě teprve čtvrté album “Neogenesis”, které přichází pět let po předchozím “The Gallery of Bleeding Art”. Vydání desky provázely všelijaké průtahy, a tak se z původně plánovaného dubna letošního roku stalo září. Proč se vydání tak táhlo, těžko říct, přestože jsem sháněl vysvětlení všude možně, nějak se mi jej nepodařilo vypátrat. Každopádně, kapela přišla s ambiciózním projektem a jsem zvědav, jak se na jejich snažení bude metalová veřejnost dívat. Je docela problém v tom, že dle tvrzení protagonistů lze album plně vychutnat až společně s četbou knihy, která je s deskou propojena a byla napsána kytaristou Carlem Stjärnlövem. Je pravdou, že koupě alba společně s knihou je docela lákavá a mohlo by to natáhnout lidi, ale na druhou stranu, všichni víme, jak se to v současné době má s prodejem CD…

O co tedy jde? “Neogenesis” v knize popisuje příběh o konci světa a o tom, co následuje po něm. Každá kapitola knihy je zároveň jedna skladba na albu. A že Carlovy vize nejsou zrovna nejpozitivnější, je nabíledni. Kolekce jedenácti skladeb (poslední krásná orchestrálka “Humanitas” slouží jako outro) nabízí tedy pochmurný death metal, který nepatří zrovna mezi ty nejpřímočařejší. Společným jmenovatelem je teda především temná atmosféra, temné melodie a jistá “rozvláčnost”. Většina skladeb totiž valí v drtivém středním tempu, nabízí různé variace pasáží a přichází se jí na chuť pomalu, je to hodně plíživá záležitost. I přes to, co jsem napsal výše, to ze začátku nevypadá, úvodní “Into Oblivion”, nastartovaná orchestrální pasáží se pak rozjede ve slušný sekec. Avšak již druhá “Metamorphosis” nikam neuhání, jen rozplétá nitě zkázy. Zvuk švédského studia Necromorbus je šťavnatý a plný, přesto ve správné míře brutální a sešlapává posluchače do země.

V průběhu poslechu si všimnete toho, že skladby nejsou stavěné podle klasických postupů a jsou stejně jako příběh spíše rozvíjením motivů a jejich kladením přes sebe. I zpěv/vokál je tu jen jakýmsi doprovodem celkové atmosféře. Jakmile však nastoupí až soundtracková a temná “Ex”, tak přichází ten pravý úpadek a zkáza. Tempo se zpomaluje ještě razantněji, ale já v podstatě zjišťuji, že s tím nemám nejmenší problém a album baví až do úplného konce. Je to asi tím, že přístup Diabolical není úplně staromilský, a i přesto, že má své základy v death metalu, nějak nedokážu přijít na to, k čemu bych to mohl přirovnat. Vychází mi z toho, že “Neogenesis” není zrovna jednoduchá záležitost na poslech a je to v podstatě dost originální záležitost, která se šplhá v mých sympatiích skutečně vysoko.

Album končí ještě chmurněji, než začalo. Uzavírkou je totiž podmanivá tryzna s názvem “The Age to Come”. Chropot Widgrena je zvěstovatelem postapokalyptického světa, v němž není pro radost příliš mnoho místa. Podmanivé melodie kytar vás zanesou na scénu, o které doufáte, že se jí v realitě nikdy nedožijete. Z epické chmurnosti se po výborném lahůdkovém sóle hostujícího Ralpha Santolly skladba zlomí do solidního death/thrashového nářezu, který ale nabízí mnohá zákoutí. Finále, jak má být.

Album patří z death metalu poslední dobu k jednomu z nejlepších materiálů, přestože jsem toho od něj příliš nečekal, tak si odnáším opravdu nevšední zážitek. Je to skoro jako poslouchat hodinový hudební film a nechávat se unášet obrazy, které evokuje. Tomuto albu se nestydím napařit relativně vysoké hodnocení, protože je to hodně ambiciozní projekt a rozhodně se nedá říct, že by nedošlo k naplnění potenciálu. Švédská smečka se za svůj výkon určitě nemusí stydět a přál bych si, aby se zas co nejdříve objevila v České republice, protože tohle bych si naživo poslechl velmi rád. Jsem rád, že se kapely dnes nebojí svou tvorbu nějak ozvláštnit a ne jen suše drhnout riffy a skladby jak na běžícím pásu. Diabolical přišli nejspíš s nejsilnějším albem své kariéry. Teď už mi ke štěstí chybí si vážně přečíst samotný příběh.


Další názory:

Rovněž i v názoru na “Neogenesis” se s kolegou shoduji. Zatímco Demonical znamenají zpátečku na cestě časem a vsázejí na staroškolské pojetí, Diabolical naopak ukazují, že stále jsou i cesty, jak pořád zůstat na poli čistokrevného death metalu a zároveň znít svojsky, zajímavě a svým způsobem do jisté míry vlastně i originálně – stačí mít “jen” vizi a otevřenou hlavu. A zjevně přesně tím Diabolical při skládání “Neogenesis” disponovali v dostatečné míře. Jejich deska se v porovnání s “Darkness Unbound” vydává v podstatě na opačnou stranu, je mnohem pestřejší, není sice tak nekompromisní, ale zase je promyšlenější a jejím hlavním poznávacím znamením je hezky zkažená a hlavně povedená atmosféra – a zdůrazňuji, že stále v rámci death metalu a použití jeho klasických postupů. Výborná věc.
H.