 |
|
Země: ? Tracklist: Hrací doba: 47:22 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Poslední dekáda je v black metalu plná tajemných projektů, které samy na sebe uvalují informační embargo, esoterismu, okultismu, kosmologie či filozofických traktátů v textech (nebo přinejmenším pokusů o ně). Diĝir Gidim z… odkud vlastně? Místo původu tohoto dvoučlenného projektu ve složení Lalartu (zpěv, texty) a Utanapištim Ziusudra (všechny nástroje, hudba) je neznámé. V první řadě jsem ovšem chtěl říct, že formace přesně spadá do výše naznačeného rámce, k němuž navrch přidávají mýty a historii starověké Mezopotámie – a v rámci svého dlouhohrajícího debutu (a zároveň první nahrávky vůbec) „I Thought There Was the Sun Awaiting My Awakening“ se snaží ukázat, že v téhle vlně nebudou jen následovníky. Tedy, alespoň předpokládám, že se o něco takového snaží, protože kdo by vstupoval do hudebního světa s cílem hrát průměr?
I vyznění „I Thought There Was the Sun Awaiting My Awakening“ dává vcelku jasně najevo, že se Diĝir Gidim se svými ambicemi nedrží při zemi a že hodlají produkovat black metal, jemuž budou příslušet označení jako chytrý či poutavý. Nicméně umělecká vize a snaha ji přetavit ve skutečnost jsou jedna věc. Druhým krokem je samotná realizace dané myšlenky a v tomto ohledu mě Diĝir Gidim bohužel nedokázali přesvědčit o tom, že by to mělo být právě jejich jméno, které bude vyčnívat z masy dalších, plus mínus podobných uskupení. Přesně takovým způsobem na mě „I Thought There Was the Sun Awaiting My Awakening“ působí – jako počin, jehož prvotní záměr možná vypadá lákavě, ale jeho realizace není nějak zásadně přesvědčivá.
Jsou zde jen dva členové Diĝir Gidim a každý z nich má jasně vytyčenou roli a pravomoci, jimiž na „I Thought There Was the Sun Awaiting My Awakening“ přispěl. Lze tedy jednoznačně určit, kdo z nich je vinen v tom, že diplomaticky řečeno nejde o strhující desku? Vlastně ano, lze – svým dílem k slabšímu dojmu totiž přispívají oba. Lalartuovy texty jsem nečetl, protože nemám potřebu trávit čas studiem textů kapel, jejichž tvorba mě oslovit nedokázala, tudíž svou výtku na jeho adresu směřuji k vokálu. Nijaký stereotypní vřískot, jemuž schází charisma, osobitost nebo alespoň výraznější agresivita, naléhavost či fanatismus. Prostě jen předvádí takové šmidlání po povrchu bez schopnosti proniknout hlouběji a zasáhnout matérii posluchačova já.
Něco podobného pak lze říci i o hudební složce, jen s jedním výrazným rozdílem – u Lalartua kritizuji formu, nikoliv obsah jeho příspěvku na „I Thought There Was the Sun Awaiting My Awakening“, zatímco u Utanapištima Ziusudry tomu bude přesně naopak. Forma – v tomto případě tedy instrumentální schopnosti – mi připadají v pořádku a nezaznamenal jsem jediný problém hodný zmínky. Nicméně obsah Utanapištimovy práce – to jest skladatelská úroveň – mi přijde poměrně slabá. Respektive ne vyloženě hluboce podprůměrná, ale zcela jistě neadekvátní evidentním ambicím Diĝir Gidim. Děje se tam toho sice poměrně dost, ale opravdu silný riff či motiv aby člověk v tom labyrintu hledal lupou. Jediným osvěžením je občasný atmosférický prvek, ale jejich četnost a nakonec ani kvalitativní výše nestačí k tomu, aby výsledný dojem strhly do kladných hodnot.
Když jsem na Diĝir Gidim někdy v únoru narazil, hned na mě působili jako zajímavá formace. Snad tedy lze říct, že co do prezentace je na tom dvojice dobře. Poslech, na nějž jsem se vlastně těšil, mě ovšem zklamal. Podívám-li se na „I Thought There Was the Sun Awaiting My Awakening“ alespoň trochu kritickým měřítkem, tak nemohu chválit, natožpak vynášet do nebes. Diĝir Gidim tak tedy na mě působí jako další z mnoha vysoce a zcela zbytečně nadhodnocených záležitostí, jichž je v dnešní době, kdy většina zinařské obce upřednostňuje bezbřehé vychvalování nad skutečným recenzováním, nepříjemně moc. Za poslech nestojí.