Nové album Divided se jmenuje „Transformation“ a vyjde 12. dubna u Červeného koně. Obal a písnička „Open the Door“ se nacházejí v přehrávači:
Archiv štítku: Divided
Divided: nová zpěvačka
Domácí shoegaze formace Divided má novou zpěvačku. Sáru Adámkovou, jež odešla v září a v kapele působila jen pár měsíců, nyní nahradila Veronika Janošková. První ukázku tvorby s novou vokalistkou si můžete pustit na Bandcampu, kde se nachází cover „Kinky Love“, jenž vyjde na chystaném tributu Pale Saints.
Divided zároveň připravují další album, které by mělo vyjít na jaře.
Novinky 9-6-15
>>> Ruští Alkonost vydají 20. srpna svůj další počin. Nepůjde však úplně o novou desku, ale jen o anglickou verzi alba „Сказки странствий“ z roku 2013. Tato edice se bude jmenovat „Tales of Wanderings“ a všechny skladby se na něm objeví v přepracovaných verzích s novými aranžemi a také nazpívané novou zpěvačkou. Obal se nachází tady, tracklist níže, ukázky tří songů poslouchejte na Bandcampu vydavatele.
01. The Sword of Fate 02. Behind the Horizon 03. Tales of Wandering 04. Night Time 05. Wonderland 06. Winds & Storms 07. All Alone (Lonliness Time) 08. The Eerie [Gods Tower cover]
>>> Nová fošna death metalové smečky Bone Gnawer, v jejímž čele stojí zpěvák Kam Lee (The Grotesquery, ex-Massacre, ex-Mantas), vyjde 10. července pod názvem „Cannibal Crematortium“. Obal se nachází zde, tracklist následuje:
01. Anthropophagist Inferno 02. Modern Day Cannibal 03. Chainsaw Carnage 04. Horrors in the House of Human Remains 05. Chawed, Mauled & Gnawed 06. Il sesso bizzarro di cannibali 07. Chrome Skull 08. Below a Murder of Carrion Crows 09. Carnivore Beneath 10. Untold Story: Human Pork Bun 11. Cannibal Crematorium
>>> Finové Children of Bodom odhalili detaily o svém nadcházejícím devátém studiovém albu. To ponese název „I Worship Chaos“ a k mání bude od 2. října prostřednictvím Nuclear Blast. Obal se nachází na odkazu, tracklist zde:
01. IHurt 02. My Bodom (I Am the Only One) 03. Morrigan 04. Horns 05. Prayer for the Afflicted 06. I Worship Chaos 07. Hold Your Tongue 08. Suicide Bomber 09. All for Nothing 10. Widdershins
>>> Česká shoegazová formace Divided vypustila do světa nový videoklip ke skladbě „Frozen“. Sledujte na YouTube.
>>> Novým klipem se chlubí taktéž Švédové Ghost. Natáčelo se k již dříve zveřejněnému tracku „Cirice“, který se objeví na chystané desce „Meliora“ (vyjde 21. srpna). Sledujte na YouTube.
>>> Slovinští thrash metalisté Panikk si na letošní rok nachystali nové EP. To se bude jmenovat „Pass the Time“, nacházet se na něm budou dva nové tracky a jeden živý záznam a k mání bude od 15. června – digitálně u španělských Xtreem Music a fyzicky v režii samotné kapely v limitovaném nákladu.
>>> Populární Američané Slipknot zveřejnili další video ke svému poslednímu albu „.5: The Gray Chapter“. „Killpop“ sledujte na YouTube.
>>> Norové Virus hlásí podpis smlouvy s labelem Karisma Records, který tím pádem zaštítí vydání chystané čtvrté desky. Ta se bude jmenovat „Memento Collider“ a měla by se objevit v zimě.
Divided, Vogjetgraik
 |
| Datum: 11.2.2015 Místo: Praha, Café V lese Účinkující: Divided, Vogjetgraik
|
První pohled (Atreides):
O ústecko-frýdecké kapele Divided jsem se tu zmiňoval celkem nedávno. Dokonce hned dvakrát – jednou v minirecenzi, podruhé mezi nejlepšími domácími počiny v resumé uplynulého roku. Svým velmi osobitým pojetím shoegazu mi učarovala doslova na první poslech a já si jen říkal, že zažít je na vlastní oči a uši na takovém místě, jako je třeba Pilot, by byla paráda. Netrvalo dlouho a mé přání bylo vyslyšeno, a to takřka doslova, protože Café V lese, kde se koncert odehrál, se nachází od mnou oblíbeného Pilotu pouhých pár metrů. V roli předskokanů se mělo představit folkové duo Mulholland Blue a sólový projekt bubeníka post-rockových Ufajr, Vogjetgraik. Bohužel, zpěvačce Mulholland Blue zdraví nepřálo a celý večer se tak smrskl na pouhá dvě jména – nepočítám-li DJe, kteří se postarali o afterparty.
Při příležitosti koncertu Divided jsem Café V lese přes všechnu jeho pověst i parádní koncerty, které se v něm v minulosti konaly (přinejmenším podle jmen), navštívil teprve poprvé. Na první pohled mě uvítala v zásadě běžná hospoda s příjemnou obsluhou a slušným pivem, zato klub v přízemí, to už bylo jiné Cafe – řádně alternativní. Neučesaný, přesto přívětivý prostor nabídl svou atmosférou a uspořádáním, z nějž tak nějak vypadlo pódium, dost nevšední zážitek.
Přesnost nikdy není na škodu a vzhledem k tomu, že se Vogjetgraik představil přesně o půl deváté, kdy měl podle rozpisu koncert začít, získal u mě pár kladných bodů navrch. Další nasbíral krátce poté, co usedl za svojí bicí soupravu a rozjel něco, co se slovy vlastně popisuje dost těžko. Perfektně zvládnutá rytmika mísící se s elektronickou složkou pohybující se někde ve vodách ambientu, IDM a mírného experimentu ale fungovala na výbornou. Hlavně v ambientních pasážích, které doslova vábily k tomu, aby člověk zavřel oči a upadl do říše snů. Takřka samovolně budované atmosféře dost přispěly právě živé bicí dodávající Vogjetgraikově hudbě potřebnou dynamiku a obecně můžu jen konstatovat, že před Divided to byla skvělá volba.
Po půlhodince se ale osamocený bubeník odebral z pódia a přenechal plochu vyhrazenou kapele Divided. Ti své přípravy zvládli v příjemně krátkém čase a prostoje nebyli příliš dlouhé. Při vstupu do klubové části Café jsem nezapomněl zakoupit očíslovanou kazetu debutovky “Born to Sleep”, kterou jsem konečně detailněji prozkoumal. Vraťme se ale k dění na pódiu – to vzbuzovalo zásadní otázku, totiž jak si kapela povede v kompletní čtyřčlenné sestavě, jež se dala dohromady teprve nedávno. A na odpověď nebylo třeba nějak dlouho čekat, kapela sama ji ochotně přinesla s rozezněním prvních tónů.
Nutno uznat, že odpověď to byla převážně pozitivní. Na to, že šlo o první společné vystoupení, to Divided zvládli vážně parádně. Pravda, hlasitost kytary, na níž je celá hudba postavená, byla jako na houpačce a občas jsem si ji pod návalem basy a bicích mohl leda představovat. Na druhou stranu ve všech skladbách z prvotiny, které mi utkvěly v hlavě o něco víc než ostatní, zněla dobře. I tak bych ale příště uvítal, kdyby byla kytara konzistentnější, protože už tak krásná, intimní atmosféra mohla jít ještě trochu výš. Je to ale v zásadě jediná výtka, kterou můžu mít, protože kapela byla sehraná parádně (přinejmenším jsem si nějakých výraznějších zádrhelů nevšiml) a já si vystoupení vážně užíval. Naprostá většina těch věcí, jež mám na albu tolik rád, byla přítomna. Něžnost, ospalost, vláčnost, melancholie, éterický vokál. To všechno tam bylo. A na závěr skvělá “Machines”. I proto není třeba nějak zvlášť hanit něco, co se podle mě vybere časem.
Pokud mě paměť neklame, Divided nepřehráli “Born to Sleep” celé, do setu ale zařadili jednu novou skladbu a po zhruba půlhodině se rozloučili. Viktorie byla na konci setu z dost nacpaného klubu řádně dojatá. Celé to bylo trochu pohnuté a zároveň příjemně civilní, upřímné. Vztah mezi publikem a kapelou fungoval spíš na soustředěném poslechu a unášení se na vlnách pocitů, takže se nějaké tanečky nekonaly, to mi ale nijak nevadí – spíš naopak, v kontextu celého prostředí a průběhu večera by mě přehnaná aktivita lidí spíš rušila, než aby přidala na atmosféře, která byla jedním slovem úžasná. Těším se na další koncert.
Druhý pohled (Ježura):
Na rozdíl od kolegy, kterého si Divided omotali okolo prstu svou řadovou prvotinou, jsem do Café V lese dorazil vlastně úplně na blind – věděl jsem, že tam bude hrát něco, co je prý dobré, a tak, i když jsem měl sto chutí namířit si to z práce rovnou domů, jsem si nakonec řekl “proč ne” a vyrazil za kulturou. A svého rozhodnutí určitě nelituji. Potěšil mě už samotný prostor respektive obě jeho části – kávárensko/hospodská (opravdu vynikající Chotěboř!) i ta podzemní, uzpůsobená umělecké produkci, a na dobrý první dojem pak stejně uspokojivě navázali i vystoupivší muzikanti.
Kdyby se mě někdo zeptal, co hrál Vogjetgraik, nevyrazí ze mě nic konkrétnějšího než cosi o mixu různých elektro-ambientních žánrů s živými bicími. Jedním dechem bych ale musel dodat, že to bylo vážně dobré, místy dokonce skvělé. Netvrdím, že bych měl za sebou mnoho podobných exhibic, ale Vogjetgraik mě z nich bavil suverénně nejvíc a zdaleka nejen proto, že si na celou produkci vystačil sám. Bylo to nápadité, mělo to atmosféru (na níž se úspěšně podepsala i zdařilá industriálně pojatá projekce v pozadí) a ve výsledku mě to až překvapivě bavilo, takže nemám důvod nezvednou všechny čtyři palce. Prý že kroucení čudlíky nemůže být umění…
Do hlavních hvězd (pokud to tak lze říct) jsem vkládal opatrné naděje na to, že by mi snad mohli představit shoegaze v takové podobě, která by mě pro změnu a na rozdíl od všech ostatních bavila. A i když si nejsem moc jistý, jak přesné toto žánrové zařazení v případě Divided je, ono to nakonec opravdu zafungovalo. Ta muzika se mi poslouchala velice příjemně, skladbám ani vystoupení nechyběla sympatická gradace a ani náznakem nešlo mluvit o nudě, které jsem se předem přeci jen maličko obával. Nejsa znalcem studiové tvorby Divided, nijak mi nevadila údajně trochu utopená kytara, na druhou stranu jsem se občas ne a ne zbavit dojmu, že vokál by mohl být v jistých polohách nepatrně jistější. To ale neznamená, že by to bylo špatné, a také že ne – navzdory kosmetickým drobnostem jsem si vystoupení opravdu užil, pro Divided mám jen slova chvály a jsem náramně zvědavý, kam to pánové a dáma dotáhnou. Soudě podle této živé premiéry totiž mají našlápnuto více než slušně.
Redakční eintopf #72.5 – speciál 2014 (Atreides)
Atreides: |
| Top5 2014: 1. Lux Occulta – Kołysanki 2. Manes – Be All End All 3. Pontiak – Innocence 4. Primordial – Where Greater Man Have Fallen 5. ††† – ††† CZ/SVK deska roku: Neřadový počin roku: Artwork roku: Shit roku: Koncert roku: Videoklip roku: Potěšení roku: Zklamání roku:
|
Top5 2014:
1. Lux Occulta – Kołysanki
Polská Lux Occulta platí za jedno ze synonym pro avantgardu, což s přehledem dokázala i po probuzení z téměř desetiletého spánku. Neuchopitelná atmosféra těchhle něžných a zároveň neskutečně zvrácených ukolébavek mě chtě nechtě neustále přitahuje. Poslech směsi jednotlivých momentů, výjevů tradic misících se s útržky moderny a postmoderny je natolik nepřenositelná zkušenost, že ji nejde popsat slovem. “Kołysanki” jsou natolik výjimečné, že na ně mám náladu jen velmi zřídka, počin je to ale naprosto dokonalý. Návrat ve velkém stylu.
2. Manes – Be All End All
I tady čekání stálo za to. Po sedmi letech od “How the World Came to an End” přišli Manes s nahrávkou rovněž velmi osobitou a velmi těžko uchopitelnou. Jemný, často až intimní nádech skladeb jde ruku v ruce s čirou energií. K silnému pocitovému podloží se člověk musí dostat sám, a ačkoliv není “Be All End All” k posluchači zlá, zadarmo své poklady nevydá. Pokud ji nezatratíte po prvním neúspěchu, bohatě se vám odmění.
3. Pontiak – Innocence
Tihle američtí chasníci se sice světem trmácí už deset let a desek už taky vydali pěknou řádku, v našich končinách jsou ale prakticky neznámým pojmem. “Innocence” je moje první setkání s nimi a na první poslech mě poslalo do kolen. Upřímnost a nespoutaná energie v dokonalé noise rockové formě.
4. Primordial – Where Greater Man Have Fallen
Věštecké komando zádumčivých Irů s novou deskou. Těžko tvrdit, že s nejlepší v diskografii, protože každý jejich zářez je specifický něčím jiným. Po mírné stagnaci se Primordial vydali do nových, ještě depresivnějších vod načichlých doom metalem. Pokud jste po poslechu předchozí desky byli v bahně tak po kolena, “Where Greater Man Have Fallen” vás v něm vymáchá až po uši. Monumentální, žalostné a skvostné zároveň.
5. ††† – †††
Přemýšlel jsem, čím zaplnit poslední položku, protože těch věcí, které by si zasloužily tady být a ke kterým jsem si za těch několik měsíců vypěstoval osobní vztah, je zkrátka moc. Nakonec je to Chino Moreno a jeho další vedlejšák. Je zajímavé, že tuhle persónu znám prakticky jen díky jeho bočním projektům. Nicméně debutovka ††† je natolik uhrančivá, že jsem ji nemohl nezmínit. Chytlavé a přitom chytře poskládané písně, skvěle smíchaná elektronika a kytary a famózní vokál ale prostě dělají svoje. Tohle prostě musíte slyšet sami, protože “†††” jde jen těžko popsat slovem.
CZ/SVK deska roku:
1. Saiga – Steppenlord
Nálož. Asi tak by se dala popsat palba od tria lovců ze Sibiře. Přebal zdobí trofej sajgy, nitro vás zahltí přívalem psychedelie. Monumentální atmosférické plochy o rozloze sibiřských stepí jsou silně podmaňující a divy, které na nich Saiga předvádí, jsou silně uhrančivé. Tenhle výlet na Sibiř je šamanský očistec v nejlepším slova smyslu a lepší žánrová deska snad letos nevyšla. A to ani ve světě.
2. Divided – Born to Sleep
Ospalý shoegaze našlapaný ještě ospalejší atmosférou. Koketování kytar s elektronikou, jemuž dominuje vyjetý dívčí vokál, je prostě unášející a uchvacující. Tahle dvojice z Ústí nad Labem a Frýdku-Místku prostě dala dohromady nejlepší shoegaze, jaký jsem za poslední roky slyšel, a to i v porovnání se skvělými Manon Meurt, kteří se již v žánru pohybují kolik let. Svěží, atmosférické, parádní.
Neřadový počin roku:
Progenie terrestre pura – Asteroidi
Původně jsem chtěl vyzdvihnout především “The Cavern” od Inter Arma. Jenže tuhle jeskyni ještě zdaleka nemám tak probádanou, jak bych sám chtěl, proto raději volím “Asteroidi” od Italů Progenie Terrestre Pura. Půlhodinka perfektního vesmírného ambientu si vás snadno omotá kolem prstu a na chvostu komety s vámi absolvuje vyhlídkovou jízdu po Mléčné dráze. EP má jedinou vadu – stopáž je na tak úchvatný výlet zatraceně krátká.
Artwork roku:
Manes – Be All End All
Všechny příčky mého Top 5 mají jedno společné – perfektní artwork. Vážně, každý se mi líbí a každý nějakým způsobem vystihuje hudbu, kterou doprovází. Přebal “Be All End All” jsem ale vybral hlavně kvůli tomu, že na něj lze těžko najít nějaký jednotný názor. Je tak divný, že se do něj buď zamilujete, nebo se na něj budete zhnuseně dívat skrz prsty. Ono se není co divit, je krásný a odporný zároveň. Obskurní. Tak trochu jako to zasyflené, zkurvené lidství, které tam někde v sobě každý z nás má.
Shit roku:
The Bordellos – Extra Smooth
Mohl bych si tu kopnout třeba do posledního Ortelu, nicméně mám za to, že kapela v tomhle ohledu dělá všechnu práci za mě. A pořád to není hudebně taková sračka jako počin “Extra Smooth” od Britů The Bordellos. Absolutně jsem nepochopil, co touhle parodií na hudbu chtěli sledovat, ale když se na to podívám zpětně, tak jsem k nim vážně byl ještě moc hodný. Dost možná i proto, že jsem se je nějakým způsobem snažil pojmout, nicméně když jsem si tu desku schválně pustil po půl roce, považuji těch 3,5 bodu za jejich vítězství, protože tolik si tenhle shit ani omylem nezaslouží.
Koncert roku:
Pontiak, Kurac: Praha – Klub 007, 16.4.2014
Přijde mi hrozně nefér, že bych měl do koncertu roku vmáčknout jen jednu událost, jeden okamžik. Těch skutečně úchvatných koncertů, které bych sem mohl napsat, bylo víc než dost, nicméně nakonec jsem zvolil Pontiak, protože jejich vystoupení pro mě bylo ve všech ohledech výborné. Živelné a syrově upřímné. Nefalšovaná radost z toho, že tři bráchové můžou sypat do lidí svojí hudbu a oni jim to oplácí nadšením minimálně stejným, čemuž dost specifické prostředí strahovské Sedmičky jen prospělo. Balík prožitků se propojil s určitými vzpomínkami, díky čemuž tenhle zážitek z hlavy jen tak nevymažu.
Videoklip roku:
Primordial – Babel’s Tower
Videoklip byl v mém případě dost těsný souboj mezi “Lágnætti” z poslední desky Sólstafir a vůbec prvním klipem od Primordial. Nakonec jsem vybral ten ponuřejší, depresivnější, temnější… a snad i o kus atmosféričtější. Tím nechci říct, že první jmenovaný je špatný, to vůbec ne, ale zkrátka mě hnus a tahání mrtvol oslovilo přece jen o kousek víc, přestože klip Sólstafir nabízí víc vizuálních frajeřinek a parádně zachycený oheň.
Potěšení roku:
objevy
Letošní objevy. Jsou mezi nimi zejména domácí (Saiga, Divided, Kalle), ale i zahraniční (Spectral Haze, †††, Lethe a další). Vedle toho i několik velmi kvalitních počinů od interpretů, jako je Aneta Langerová, od kterých jsem to vůbec nečekal. V neposlední řadě spousta fantastických koncertů: Pontiak, Wovenhand, Manes, The Body, Sage Francis, Sui Generis Umbra a řada dalších.
Zklamání roku:
nic
Z hudebního světa? Upřímně, netuším. Mnohem víc jsem zklamán a částečně i nasrán z jiných věcí, které se v téhle republice dějí, naopak hudba je jednou ze zástupu věcí, díky kterým si zachovávám zdravý rozum. Pokud bych měl nějak zabíhat do negativ, nezaznamenal jsem žádný rozpad mojí oblíbené kapely, úmrtí jsou sice smutná, nicméně žádné mě nezasáhlo natolik, abych z toho byl špatný. Většinu relativně negativních událostí přecházím flegmatickým pokrčením ramen. Takhle spatra mě napadá jen stoupající obliba kapel jako Ortel, minimálně ve spojení s jejich tmářstvím, což je ovšem téma na delší debatu, které prakticky leží za hranicí hudebního světa. Takže… asi vážně vůbec nic.
Zhodnocení roku:
Dobrý rok. Pro mě určitě. Koncerty, které mi utkvěly v paměti, by určitě vydaly víc než na počet prstů na obou rukou a alba jsou na tom početně ještě silněji. První pětku v úvodu mého eintopfu bych dokázal hravě doplnit minimálně další pěticí počinů, které mi nějakým způsobem utkvěly nejen v uších, ale především i v srdci a našel jsem si k nim nějaký vztah. 2014 pro mě byl hodně aktivní rok a hudebně to platí dvojnásob. Jsem dost zvědavý, co přinese ten současný.
Divided – Born to Sleep
 |
| Země: Česká republika Žánr: shoegaze Datum vydání: 7.9.2014 Label: selfrelease Hodnocení: 7,5/10 Odkazy:
|
Českého shoegazu je jako šafránu. Toho kvalitního ještě méně, protože takhle z hlavy mě napadají jedině Manon Meurt. Nicméně i ti byli v mých uších 7. září překonáni o několik délek. Dvojice z Ústí nad Labem a Frýdku-Místku se objevila skoro odnikud a vypustila do světa počin “Born to Sleep” a i vzhledem k předchozím řádkům nemá cenu nijak zastírat, že to je zatraceně dobrý počin.
Když to vezmu kolem a kolem, je to dost dlouho, co jsem naposledy slyšel novou shoegazovou desku, která by mě vážně bavila od začátku do konce. Většinou se mi v uších prohání alba ze začátku devadesátek, nikoliv však v případě Divided. “Born to Sleep” bere víceméně klasický kytarový shoegaze, nicméně jej odlehčuje, přidává post-rockové prvky, elektroniku a zasněný pop. Mírně zahulený zvuk i zkreslení kytary dávají nahrávce zvuk let dávno minulých, nicméně tím zbytkem jsou Divided jasně v současnosti. Byť děsivě ospalí.
To ovšem nemyslím nijak pejorativně. Lepší album na noční chillout prostě neseženete a s “Born to Sleep” jsem strávil dost propracovaných nebo jinak probděných nocí, což vzhledem k tomu, že album trvá jen velmi sympatickou půlhodinu, znamená asi tak nepočítaně poslechů. Což nijak nevadí, protože to, co Filip vymýšlí s kytarou a Viktorie za mikrofonem, se prostě neoposlouchá. Devět krátkých kousků nabízí souhru vyznačující se pestrou paletou nápadů a silnou atmosférou. U mě vede svižná “Star Rover II.”, “Other City” (kvůli geniální kytarové melodii) a pak samý závěr v podobě dystopie “Machines”, která je unikátem i vůči ostatním skladbám na albu, a totální ospalosti “Half Sleeping”.
“Born to Sleep” prakticky nemám co vytknout, protože i tam, kde řada českých kapel minimálně pokulhává (špatná výsovnost angličtiny, struktura skladeb,…), jsou Divided perfektní. Jejich debut není těžké strávit a zpracovat, je ale sakra těžké se od něj odtrhnout. Nechat se unášet říší snů je totiž zatraceně snadné.