Archiv štítku: Dodsferd

Dødsferd – Diseased Remnants of a Dying World

Dodsferd - Diseased Remnants of a Dying World

Země: Řecko
Žánr: black metal
Datum vydání: 14.12.2018
Label: Transcending Obscurity Records

Tracklist:
01. My Father, My Wrath!
02. An Existence Without Purpose
03. Diseased Remnants of a Dying World
04. Loyal to the Black Oath
05. Back to My Homeland… My Last Breath

Hrací doba: 51:44

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Transcending Obscurity Records

Řečtí Dødsferd nikdy nebyli úplně omračující kapelou. Velká část jejich tvorby je spíš takový příjemný průměr dělaný s oddaností k žánru. Mně osobně nicméně Dødsferd bývali sympatičtí. Za to, s jakou zarputilostí se lídr Wrath držel čertovského kopyta, z něhož dlouhé roky odmítal uhnout byť i jen o píď. Dobře, o píď možná ano, protože k určitému zvukovému posunu v průběhu let došlo, ani nemluvě o počinu „Suicide and the Rest of Your Kind Will Follow“ z roku 2009, jenž se se svými dvěma pomalými atmosférickými skladbami ze zbylé tvorby Dødsferd vymykal. Pro mě osobně jde dodnes o jedinou skutečně zajímavou nahrávku skupiny, k níž se tu a tam vrátím. Přístup a filozofie Dødsferd se mi ale líbily také a nová alba jsem poslouchával bez větších vytáček.

To ovšem nemluvím o nedávné době, nýbrž o tom, co bylo několik let nazpátek. Poslední rok, kdy jsem alba Dødsferd poslouchal krátce po vydání, byl 2013, kdy vyšly hned dva počiny – (jako většina diskografie do té doby) ucházející „A Breed of Parasites“ a punkem načichlé „The Parasitic Survival of the Human Race“, které mě vůbec nebavilo. Dále už jsem Dødsferd příliš nesledoval; měl jsem sice ponětí, že v roce 2015 vyšlo „Wastes of Life“, ale vydlabal jsem se na něj.

S aktuálním „Diseased Remnants of a Dying World“ jsem si řekl, že se k Dødsferd opět zkusím vrátit. Těšil jsem se na další syrový black metal, ale dostal jsem… něco hodně jiného. Jak jsem zjistil zpětným poslechem, kdybych se tenkrát nevysral na „Wastes of Life“, nebyl by pro mě první poslech „Diseased Remnants of a Dying World“ takovým překvapením. Napoprvé jsem se totiž musel podívat, jestli jsem si náhodou omylem nepustil jinou kapelu.

Dødsferd se změnili. Hodně. Namísto syrového black metalu nyní Řekové servírují umírněnou a stravitelnou verzi žánru plnou tklivých melodií a občas dokonce i s čistým vokálem. Jako kdybyste vzali bezkrevný moderní black metal a smíchali jej se slabým depressive black metalem – dostanete „Diseased Remnants of a Dying World“.

A to ještě ne vždycky. První song „My Father, My Wrath!“ už prakticky nemá nic společného s black metalem a nejblíže má spíš k nějakému dark rocku typu Crone. Akorát že tohle je utahané a nebaví to. Další tři skladby už sice black metalem jsou, ale takovým, jaký jsem popsal o odstavec dříve, takže úplně není o co stát.

Mám z toho dojem, jako kdyby v posledních letech narostly ambice Dødsferd hrát nějakou hlubší a promyšlenější muziku, čímž se ale obnažuje jejich nepříliš vysoký skladatelský um, který se kdysi pod rouškou ortodoxnosti a syrového soundu dařilo maskovat (což asi úplně nezní jako obhajoba raw black metalu, ale nemyslel jsem to ve zlém). Aktuální písně mají sice přes deset minut a formálně se v nich děje dost, avšak nějakou pamětihodnou pasáž abys hledal(a) lupou.

Dodsferd

Co vám budu nalhávat, přátelé, „Diseased Remnants of a Dying World“ mi kurevsky nesedlo. Problém netkví v tom, že jsem ve finále dostal něco jiného, než co jsem s předstihem očekával. Vadí mi, že ta deska je prostě mělká a nezajímavá.

Když poslouchám „Diseased Remnants of a Dying World“ a „Wastes of Life“, když si vzpomenu na „The Parasitic Survival of the Human Race“, které bylo taky dost nepovedené, a když vezmu v potaz, že ani „A Breed of Parasites“ nebyl žádný velký zázrak, vyjde mi, že poslední solidní album Dødsferd vydali v roce 2011 prostřednictvím „Spitting with Hatred the Insignificance of Life“. Což není moc dobrá vizitka, protože od té doby už nějaký ten pátek uběhl. Jak jsem řekl na začátku, Dødsferd se nikdy nedali považovat za nějakou excelentní či mimořádnou kapelu, ale mám pocit, že v posledních letech šel jejich vývoj úplně do kopru. Jestli před pár roky začal můj zájem postupně opadat, tak teď už mě to teda nevzrušuje vůbec.


Novinky 29-6-15

Dodsferd - Wastes of Life

>>> Japonští Coffins si na letošek nachystali nové EP. To ponese název „Craving to Eternal Slumber“ a vyjde pod značkou Hammerheart Records. Počin v celé jeho už můžete poslouchat na Bandcampu. Obal se nachází na odkazu, tracklist vypadá takto:

01. Hatred Storm 02. Tyrant 03. Craving to Eternal Slumber 04. Stairway to Torment 05. An Obscure Pain 06. Decapitated Crawl

>>> Řecká black metalová smečka Dodsferd pracuje na svém dalším albu. Následovník počinu „The Parasitic Survival of the Human Race“ (2013) se bude jmenovat „Wastes of Life“ a už je nahraný, pouze zbývá dodělat mix a mastering. Vydání by mělo proběhnout ještě letos pod záštitou Moribund Records. Obal tady (nebo vpravo), předběžný tracklist následuje:

01. Wastes of Life 02. Sterile Death, Without Mourning 03. The Dead Have No Speech For 04. To the Fall of Man 05. Graves of Your Creatoror

>>> John Haughm, lídr Agalloch, před nedávnem vydal kolaborační desku „Auræ“, již vytvořil společně s německým ambientním hudebníkem Mathiasem Grassowem. Celý počin můžete poslouchat na Bandcampu, obal zde, tracklist níže:

01. Eindringliche Präsenz 02. Æther 03. Erignis 04. Eindruck

>>> Legendární post-punkeři Killing Joke vydají ještě v letošním roce svou novou desku, jež ponese název „Pylon“. První ukázku z ní, „Autonomous Zone“, již kapela představila živě na festivalu Hellfest ve Francii – profesionální záznam najdete na YouTube.

>>> Domácí projekt Mindthorn vydal své druhé album a zároveň s tím i pozastavuje svou činnost. Novinka nese název „Black Shine of the Gloom pt.II“ a volně navazuje na svého předchůdce „Black Shine of the Gloom pt.I“ z loňského roku. Počin můžete zdarma stahovat na Ulož.to nebo poslouchat na YouTube. Obal zde, seznam skladeb vypadá takto:

01. Kling 02. Serpent Awakes 03. They Pray for Fallen 04. Try to Reborn 05. Cryptic 06. Manipulate 07. In a Place of Our Fathers 08. Alter E.G.O. 09. Dawn

>>> Doomoví veteráni My Dying Bride vydají 18. září svou další studiovou nahrávku. Jmenovat se bude „Feel the Misery“ a k dostání bude klasicky u Peaceville Records. Obal se nachází tady, tracklist následuje:

01. And My Father Left Forever 02. To Shiver in Empty Halls 03. A Cold New Curse 04. Feel the Misery 05. A Thorn of Wisdom 06. I Celebrate Your Skin 07. I Almost Loved You 08. Within a Sleeping Forest

>>> Zajímavý počin mají na kontě drone/doom experimentátoři Sunn O))). Zámořské duo se rozhodlo zpřístupnit záznamy svých živých vystoupení od roku 2002 až doposud. Jedná se o syrový a neupravovaný materiál natočený fanoušky a do archivu se může zapojit kdokoliv, kdo nějaké podobné nahrávky vlastní – přispět můžete nejen audio záznamem, ale i video materiály, a to i ke koncertům, které se v archivu již nacházejí. Vše najdete na této adrese.

>>> Superkapela Venomous Concept, v jejíchž řadách se nacházejí členové skupin jako Napalm Death, Brutal Truth nebo Lock Up, podepsala smlouvu s labelem Season of Mist. Zároveň s tím je na cestě také další album, jež naváže na nahrávku „Poisoned Apple“ z roku 2008.


Dodsferd – A Cursed Heritage

Dodsferd - A Cursed Heritage
Země: Řecko
Žánr: black metal
Datum vydání: 18.6.2013
Label: Moribund Records

Odkazy:
facebook

Není to poprvé, co se letos v této rubrice potkáváme se jménem řeckých black metalistů Dodsferd… není to ani měsíc zpátky, co jsme si tu povídali o jejich letošní sedmé desce “A Breed of Parasites”, která vyšla v březnu. Nyní tu máme Dodsferd podruhé s osmým velkým albem pod názvem “A Cursed Heritage”, jež vyšlo v červnu… i když, opravdu jde o řadové album? Já osobně úplně nevím, jestli jej tak brát, byť label Moribund Records jako dlouhohrající počin “A Cursed Heritage” bez skrupulí prezentuje. Nicméně ze sedmi přítomných písní není úplně nová vlastně ani jedna, takže si myslím, že by to měla být spíš kompilace, nebo ne?

“Exile”, “In the Ground of Your Beseeching”, “As the Light Revealed His Wound” a “The Empty Desolation” původně vyšly už v lednu letošního roku jako část splitu “Desecration Rites”, na němž se Dodsferd podíleli s americkými black metalisty Chronaexus. Songy “Drowned in Silence” a “Deserted” byly natočeny už v roce 2011, ačkoliv doposud nikde nevyšly. “Disposable Human Wastes” se pak již dříve objevila exkluzivně na nějaké kompilaci z letošního září. Také si takhle dlouhohrající desku nepředstavujete?

Co se ovšem samotné muziky týče, není už proč prskat. Přestože je Dodsferd poměrně nenápadná kapela, její tvorba je dost kvalitní a osobně ji mám poměrně rád. Stojím si za tím, že s výjimkou pravěkého debutu “Desecrating the Spirit of Life” (2006) doposud Dodsferd nemají na kontě špatný počin, což “A Cursed Heritage” jen potvrzuje. První čtyři vály jsou skvělé, hodně dobrý black metal trochu staršího střihu, ale jsou v tom nápady i atmosféra a rozhodně to baví, navíc se mi zdá, že jsou vybaveny asi nejčistším zvukem, který kdy kapela měla, ale jak vidno, na škodu to není. “Disposable Human Wastes” je už syrovější (kvalita zvuku malinko kolísá díky sesbírání písní z různých míst), ale i ona i přes svou kratší délku potvrzuje, že jde o dobrý black metal. Poslední dva kusy už víceméně nic neřeší a fungují spíše jako mezihra, resp. outro.


Dodsferd – A Breed of Parasites

Dodsferd - A Breed of Parasites
Země: Řecko
Žánr: black metal
Datum vydání: březen 2013
Label: Funeral Industries

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
facebook

Ačkoliv Dodsferd pocházejí ze slunného Řecka, jejich muzika moc prosluněná není. Wrath, hlavní postava kapely, se totiž vzhlédl v syrovém black metalu severského střihu, ale je zde cítit, že to není žádná póza. Snad s výjimkou hodně nic moc debutu “Desecrating the Spirit of Life” z roku 2006 jsou všechny desky výtečné a onen pověstný feeling na nich rozhodně najdete.

Po dvouleté odmlce od posledního “Spitting with Hatred the Insignificance of Life” letos Dodsferd přišli se dvěma řadovými alby, z nichž to první se jmenuje “A Breed of Parasites”. Nutno dodat, že ani tentokrát Wrath neslevil ze své nastavené laťky a opět nabízí kvalitní black metal v undergroundovém duchu, takže komu se Dodsferd líbili v minulosti, toho “A Breed of Parasites” jistě nezklame. Na druhou stranu se ale nedá říct, že by se kapela vůbec nikam nevyvíjela. Sice je to do jisté míry změna jen kosmetická, ale nějak si nevzpomínám, že by kdy Dodsferd na některé nahrávce přišli s takhle pěknými kytarovými sóly – v tomto ohledu exceluje hlavně “Days of Mental Deterioration”, v níž je takových momentů hned několik – a hned to první sólo je bez přehánění vyloženě heavy metalové.

Album tvoří celkem šest kusů, z nichž tři jsou kratší instrumentálky – každá z nich vlastně uvozuje následující delší kompozici. Jednou z těch delších je předělávka “Eternal Bliss… Eternal Death” od kultu Judas Iscariot, což rozhodně není náhoda, protože vyškrtneme-li sever Evropy, jsou to právě Judas Iscariot, ke komu má muzika Dodsferd asi nejblíže. Samotný cover je v pohodě a co je nejdůležitější, zapadá do celkové nálady alba a mezi zbylé songy se hodí.

Opravdu “regulérní” songy jsou tedy vlastně jen dva – “Days of Mental Deterioration” a závěrečná (a rovněž skvělá, snad i lehce experimentálnější) “Burning the Symbols of Your God”, což by se mohlo zdát, že jeho vážně málo a formálně vlastně i je. Jenže “A Breed of Parasites” i tak jako celek prostě funguje a hodně mě baví – a to je myslím to hlavní.


Dodsferd – Spitting with Hatred the Insignificance of Life

Dodsferd - Spitting with Hatred the Insignificance of Life
Země: Řecko
Žánr: black metal
Datum vydání: 21.3.2011
Label: Moribund Records

Tracklist:
01. The Hate Goes On
02. Praying in Vain Under the Shrine of Your God
03. Your Kingdom Was Built in a Lie
04. Preaching Death and Deconstruction
05. Spitting with Hatred the Ignisificance of Life
06. A Pile of Shit; The Only Hope of Your World

Hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
facebook

Dodsferd z Řecka jsou dozajista zajímavou kapelou. To, co předvedli na debutu “Desecrating the Spirit of Life”, byl sice absolutní kanál po zvukové i hudební stránce, ale s druhým počinem “Fucking Your Creation”, který je o rok mladší, se již začali profilovat do poslechu-hodné záležitosti. Garážový zvuk sice zůstal, avšak hlavní mozek Wrath znatelně zapracoval jednak na skladatelských nápadech, jednak na atmosféře. Výsledkem sice nebylo dílo, jež by se dalo nazvat jakkoliv originálním či progresivním, ale pro fanouška pravověrného černého kovu šlo jistě o velice slušný kousek. V nastolené cestě Dodsferd pokračovali i na dalších dvou nahrávkách “Cursing Your Will to Live” (opět 2007) a “Death Set the Beginning of My Journey” (2008), přičemž kvalita těchto alb měla hezky vzestupnou tendenci. Stále nic extrémně originálního, ale něco dobrého určitě. Zásadní obrat přišel v roce následujícím, kdy se objevila pátá velká deska “Suicide and the Rest of Your Kind Will Follow”, s níž nastaly četné změny. Jednak překvapil o mnoho čistší a dynamičtější zvuk, ale především album namísto několika rychlých projektilů nabídlo dvě rozsáhlé, pomalé kompozice, jež už svým vyzněním spadaly více do škatulky depressive black metalu…

…a právě v této chvíli přichází čas na právě vydávanou novinku “Spitting with Hatred the Ignisificance of Life”. V mezičase vydané minialbum a splitko jsem samozřejmě přesně dle svého nechutenství k nedlouhohrajícím nahrávkám (čest výjimkám!) okázale ignoroval, takže jsem byl docela dost zvědav, kam se Wrath tentokrát pohne. Zcela upřímně jsem doufal, že nová deska bude pokračovat ve stylu “Suicide and the Rest of Your Kind Will Follow”, jíž považuji za vrchol tvorby Dodsferd, první pohled na tracklist mi však jasně ukázal, že “Spitting with Hatred the Ignisificance of Life” se opět navrátí do lůna čistého černého umění. Po mnoha posleších novinky ale můžu prohlásit, že ne všechno je tak žhavé, jak se ze začátku zdálo, a šestá řadovka Dodsferd obsahuje i několik málo elementů, které byly do hudby těchto Řeků implementovány právě s předchozím ukročením ze zajetých kolejí.

Znatelný posun je opět v samotné produkci alba. Stále to sice chrastí pěkně v podzemí, ale už to na rozdíl od raných počinů nezní jako nonstop včelí bzučení. Neboli – chcete-li to trochu polopatičtěji – “Spitting with Hatred, The Ignisificance of Life” už je poslouchatelné i pro obyčejného smrtelníka, nejen pro fanouška black metalu. Novinka si však v některých momentech od “Suicide and the Rest of Your Kind Will Follow” vypůjčuje rovněž výraznou kytarovou melodiku. Nejpatrnější je to v těch nejdelších skladbách, například hned v druhé “Praying in Vain Under the Shrine of Your Kind”, jíž bych díky velice chytře promyšlené kompozici a proměnlivosti označil jako vrchol desky.

Písničky na “Spitting with Hatred the Ignisificance of Life” by se daly rozdělit celkem do dvou kategorií, které jsou obě zastoupeny trojicí kousků. První jsou rychlé black metalové náklepy, které mají blíže ke starší tvorbě; druhé jsou pomalejší (ne přímo pomalé, spíše ve středním tempu) písně, jevící se mi jako takový kompromis mezi dřívějšími alby a “Suicide and the Rest of Your Kind Will Follow”. Na první pohled (ani ne poslech) jdou od sebe rozeznat opravdu lehce – ty rychlé mají pod deset minut, ty pomalejší nad deset minut. Co je však důležité, v obou těchto “kategoriích” si Dodsferd počíná velice zkušeně a dokáže si udržet posluchačovu pozornost silnými nápady. Lídr Wrath sice nepatří mezi skladatele-průkopníky, takže se ke slovu dostávají spíše konvenčnější hudební zbraně, ale nedá se říct, že by to bylo vyloženě na škodu. “Spitting with Hatred the Ignisificance of Life” totiž díky tomu i v těch “progresivnějších” (velké uvozovky) pasážích zní stále dostatečně pravověrně, což zrovna u black metalu může být bráno jako klad – záleží na úhlu pohledu.

Dodsferd

Ačkoliv jsem doufal v trochu něco jiného, nemohu “Spitting with Hatred the Ignisificance of Life” nikterak hanět, neboť se jedná o kvalitní nahrávku, která se mi velice zamlouvá. Nejsem si jist, jestli může album fungovat i u průměrného posluchače tvrdé hudby, ale myslím, že fanoušci black metalové větve budou s nejnovější prací Dodsferd jistě spokojeni. Nebudou sice ryčet a chrochtat nadšením, ani se nebudou rozplývat nad hudebním vizionářstvím, to netvrdím, ale zcela jistě si užijí velice příjemnou žánrovou nahrávku, jejíž poslech opravdu baví.