 |
| Země: Itálie Žánr: power metal Datum vydání: 2.12.2013 Label: My Kingdom Music Tracklist: Hodnocení: Průměrné hodnocení: 5,75/10 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Tak si říkám, co je to poslední dobou za módu nahrávat power metalové desky se sci-fi tématikou. Není to tak dávno, co se tu objevila recenze na eponymní (a dlužno dodat, že údajně dost sračkový) debut kapely Lunar Explosion, a nyní přicházejí se svou troškou do mlýna další Italové, Dragonhammer z Říma. Úplně vidím, co si teď asi o desce musíte myslet. Kapela s ultra kýčovitým názvem vydá album s ještě kýčovitějším názvem, a pak to tu dávám do kontextu s deskou, která dvěma redakčním kolegům div že nepřivodila zdravotní potíže. A takhle na první pohled to pro Dragonhammer skutečně nevypadá vůbec růžově, jenže věřte nebo ne, ono nakonec není zase tak zle…
“The X Experiment”, jak se nové dílo Dragonhammer zove, je sice teprve třetí deskou kapely, ovšem pánové nejsou žádní nezkušení cucáci – vznik Dragonhammer se datuje někam do roku 1999, což už je opravdu nějaký ten pátek, a snad právě zkušenost je jedním z elementů, které “The X Experiment” přidávají na přitažlivosti. Jenže aby to nebylo tak jednoduché, tak proti tomuto tvrzení stojí jistá kvalitativní schizofrenie, s níž se deska potýká a kterou by člověk od opravdu zkušené kapely nečekal. Takové prohlášení však namísto odpovědí přináší spíše další otázky, takže se na to pojďme podívat pěkně zblízka a od začátku.
Když bych to měl vzít hodně obecně, “The X Experiment” je v jádru vlastně dost obyčejná power metalová deska se vším, co k tomu patří, což dnes znamená spíš negativní než pozitivní vizitku. Důležitou roli zde hrají klávesy, nesmí chybět vysoko položený vokál, sóla, klasické žánrové melodie, rytmika a stavba riffů. Docela velká část “The X Experiment” je přesně taková, což v lepším případě znamená, že je to takový normální power, na který okamžitě zapomenete, a v horším je to pak místy docela dost špatné. Z fleku mě napadá třeba refrén titulní skladby, který je nejen opakem promyšlenosti, ale na jeho ploše rve uši i vokál Maxe Aguzziho (který jinak nezpívá zle, ale tady je to opravdu nedobré) a i jinde se sem tam objeví nějaká pasáž, která je vyloženě jalová. To jsou ale naštěstí spíš výjimky, které sice praští do uší, ale ve výsledku jde jen o nepatrnou část desky. Její větší část je naopak vlastně docela v pohodě a poslouchat nějak jde, i když si člověk není jistý, proč to vlastně poslouchá. Jestli si ale říkáte, že je to pořád trochu málo, máte naprostou pravdu. Důvodem, proč je výsledná známka vlastně docela sympatická, jsou totiž momenty, které nutí k zamyšlení nad tím, jak je možné, že je složili a na to samé album dostali stejní lidé, kteří jsou odpovědní za ty hrůzy, jež jsou zde také přítomny. Jak je totiž vidět, když Dragonhammer chtějí, tak umí napsat vážně dobrou muziku. K výčtu takových kvalitou výrazně vyčnívajících momentů, které ve svém textu zmiňuje kolega, si dovolím přidat zejména většinu sólíček, ve všech směrech fajn dvojici “The Others” a “Follow Your Star” (což platí zejména pro druhou jmenovanou, protože ačkoli jde o baladu, tak je to snad nejlepší song celé desky a i obecně velice dobrá skladba) nebo třeba sloku titulky, která mi po několika posleších začala připadat vážně super. A je trochu ironie, že na titulní skladbě jde v podstatě popsat celá deska, protože stejně jako ona má své skvělé ale i dost špatné momenty.
Ke cti lze Dragonhammer ale přičíst ještě další věc. Je sice pravda, že až na těch pár světlých výjimek jde o vcelku běžný žánrový materiál, jenže právě tyto vzácné momenty, které místy koketují s trochu progresivnějším pojetím power metalu, spolu s podařeným zvukem a koneckonců i samplovaným intrem pomáhají vytvořit cosi, co vzdáleně připomíná atmosféru. Není to sice atmosféra v pravém slova smyslu, ale albu to pomáhá dosáhnout jisté uvěřitelnosti, a to zejména tím, že je sci-fi motiv konceptu cítit i z vlastní muziky, a nemyslím si, že by to byl jen placebo efekt.
Stejně jako jsme se prokousali ke konci recenze, si i Dragonhammer nakonec vybojovali lehce nadprůměrné hodnocení. Ano, v mých očích je to nadprůměr jen tím nejmenším rozdílem a hodnocení od H. níže snad odráží kvality desky trochu objektivněji, ale nemůžu si pomoct, ta opravdu špatná a nakonec i ta “jen” snesitelná část materiálu “The X Experiment” mi prostě vadí moc na to, abych nechal tu slušnou část v hodnocení převážit výrazněji. Nebo jinak – moje hodnocení odráží zklamání z toho, že se desku nepodařilo dostat na úroveň, na kterou podle mého měla, protože to, co je na “The X Experiment” dobré, není dobré jen tak náhodou, a zbytek úplně žadoní o to, aby se na něm ještě pořádně zapracovalo. Vážně doufám, že Dragonhammer někdy v budoucnu předvedou, že dovedou složit desku bez výraznějších kompromisů nebo alespoň ne tak bipolární, protože jestli se jim to povede, mohl by to být vážně příjemný zážitek, jakého je v power metalovém žánru jako šafránu.
Další názory:
Upřímně se přiznám, že jsem od Dragonhammer čekal hudbu spíš horší než lepší, jelikož zrovna k power metalu bývám už předem trochu skeptický, neboť v dnešní době drtivá většina žánrové produkce platí za totální agro, což z mého pohledu znamená takřka neposlouchatelnou záležitost – a přesně něco takového jsem očekával taktéž od “The X Experiment”. Výsledná podoba desky má sice hodně daleko do toho, aby teď přišel nějaký ukrutný zvrat o tom, jak jsem se v Dragonhammer mýlil a jak mě to album posadilo na prdel, ale rozhodně platí, že se z toho nakonec vyklubala příjemnější nahrávka, než jsem doufal. Jasně, v základě se stále jedná o power metal, který do jisté míry opravdu jede podle zajetých klišé svého stylu – a to jsou případy, kdy jsou Dragonhammer suverénně nejnudnější. Na druhou stranu ovšem Italové dokážou přijít i s docela osvěžujícími momenty, o nichž se nestydím říct, že se mi líbí. Například hned v prvním regulérním songu “The End of the World”, jenž se zpočátku tváří docela jako kravina, je to krátké klávesové sólo v polovině písničky, které oproti zbytku skladby působí vyloženě osvěživě. V “Seek in the Ice” je to třeba epická pasáž krátce po polovině, v titulní “The X Experiment” obecně klávesy, stejně tak si relativní pochvalu zaslouží také povinná balada “Follow Your Star” která na rozdíl od většiny balad žánrových souputníků není neposlouchatelná a ženský vokál, který se v ní objeví, je vyloženě dobrý. O to větší je škoda, že podstatnou část “The X Experiment” stále tvoří takový nic moc power metal, protože kdyby šlo o desku postavenou právě na tom, co mi na muzice Dragonhammer přijde nejzajímavější, na férovku bych dával aspoň 8 bodů. Ale i tak (přinejmenším za docela příjemné překvapení) stále pěkná a nadprůměrná šestka…
H.