 |
|
Země: Německo Hrací doba: 13:20 Odkazy Szarlem: – Odkazy Drengskapur: K recenzi poskytl:
|
Na sedmipalcovém splitku „Ritual“ se potkávají dvě podzemní blackmetalové smečky z německé provenience. Ani v jednom případě nejde o žádné začátečníky a obě už na kontě mají více jak dekádu fungování a několik alb – Szarlem dvě, Drengskapur tři.
Přesto jsem se až doposud podrobněji setkal pouze s Drengskapur, jejichž „Der urgewalten Werk“ z roku 2013 jsem poslouchal. Nicméně cokoliv podrobnější byste ze mě dnes vymámili jen těžko – vzpomínám si, že jsem to kdysi prohnal ušima, že to nebyla úplná píčovina a dalo se to poslouchat, ale jinak to bylo poměrně obyčejné a neobjevné. Naproti tomu o Szarlem pouze vím, že tohle jméno existuje, ale jinak jsem to až doteď nikdy neposlouchal. Tak hurá na věc.
Stranu A okupuje právě Szarlem a hned na začátek mohu říct, že právě jejich příspěvek „In the Glare of Fire“ je tím lepším, co splitko nabízí. Hned v úvodní hymnické pasáži na člověka dýchnou těžké devadesátky, ale to nemyslím nijak zle, spíš je to takové sympatické staromilství. Není vůbec těžké v tom slyšet vliv Bathory, ale tento stav trvá jen chvíli. Po minutě a půl se zvrhne „In the Glare of Fire“ v blackmetalový standard ve středním tempu, ale ruku na srdce – pořád je to v pohodě. Nic se nevymýšlí, uctívají se staré pořádky, ale něco v tom je, jisté pasáže jsou povedené, baví mě i uvřeštěný vokál. Není to vůbec nic zvláštního nebo snad dokonce objevného, ale ne všechno takové může být. Nakonec proč ne, album bych si klidně poslechl.
Naopak Drengskapur jsou ti, kdo na „Ritual“ tahají za kratší konec a jejichž píseň působí spíš jen do počtu. „Mitternachtsstund’“ je zvukově ještě o kus syrovější a také rychlejší. Ve skutečnost by šlo i zde zopakovat, že kapela nic nevymýšlí a hraje dle dávno zaběhlých žánrových schémat. Tak to je, ale na rozdíl od „In the Glare of Fire“ to nemá sílu strhnout a povýšit poslech na nějakou vyšší úroveň než pouhé „dá se to poslouchat, nesere mě to“. Tato sice znamená, že „Mitternachtsstund’“ není sračka, ale to je poněkud málo, protože song do nadprůměru ani nenakoukne. Pár riffů je oukej, ale… však to sami znáte, to prostě nestačí.
Z hlediska celku je „Ritual“ nepříliš výrazným počinem undergroundového ražení. Podobných sedmipalcových splitek máme asi všichni pár doma a tohle by se mezi nimi hravě ztratilo. Neurazí, a když se to člověku náhodou dostane do sbírky, není důvod to vyhazovat. Na druhou stranu, ani nevidím důvod to z té police vytahovat na úkor jiných (lepších) nahrávek nebo si to snad cíleně pořizovat.
