Archiv štítku: Drudkh

Redakční eintopf – srpen 2017

Steven Wilson – To the Bone
Nejočekávanější deska měsíce:
Steven Wilson – To the Bone


H.:
1. Akercocke – Renaissance in Extremis
2. Drudkh / Paysage d’hiver – Десь блукає журба / Schnee (IV)

Kaša:
1. Steven Wilson – To the Bone

Zajus:
1. Steven Wilson – To the Bone
2. Leprous – Malina
3. Akercocke – Renaissance in Extremis

Skvrn:
1. Susanne Sundfør – Music for People in Trouble
2. Steven Wilson – To the Bone
3. Leprous – Malina

Onotius:
1. Der Weg einer Freiheit – Finisterre
2. Akercocke – Renaissance in Extremis
3. Leprous – Malina

Metacyclosynchrotron:
1. Desecresy – The Mortal Horizon
2. Apparatus – Cthulhu II & III

Cnuk:
1. Dead Cross – Dead Cross
2. Accept – The Rise of Chaos

Mythago:
1. Der Weg einer Freiheit – Finisterre
2. Dead Cross – Dead Cross

H.

H.:

Srpen pro mě krom jedné výjimky žádné zásadní desky nenabízí, takže tím spíš mám rozhodování v aktuálním vydání eintopfu lehčí. Jestli něco v žádném případě nesmím minout, tak je to comebacková deska „Renaissance in Extremis“ od britských satanistů Akercocke. Formace okolo Jasona Mendonçy a Davida Graye má rozhodně na co navazovat, protože má ve svém portfoliu řádku velmi kvalitních nahrávek. Já osobně si nejvíc cením „Words That Go Unspoken, Deeds That Go Undone“, kterážto pro mě představuje takřka dokonalý prototyp toho, jak by měl znít progresivní death / black metal. Laťka je nastavena vysoko, a „Renaissance in Extremis“ tedy bude nutně posuzováno velmi přísně, ale těším se jak čert!

Vedle toho si nenechám ujít ani třetí a prý poslední z aktuální série splitek Drudkh. Po Hades Almighty a Grift se ukrajinští velikáni atmosférického black metalu spojí se švýcarským zlem Paysage d’hiver. Ačkoliv vypuštěná ukázka od Drudkh zní velmi dobře, dle čehož lze usuzovat, už si kapela opět pohlídá svůj standard, osobně víc vyhlížím stranu Paysage d’hiver, protože tenhle vedlejšáka Wintherra / WrothaDarkspace poslední roky mlčel. Už jen to bude dostatečným důvodem prohnat „Десь блукає журба / Schnee (IV)“ ušima.

Kaša

Kaša:

Ale no tak, vážně to musím psát? Každý, kdo mě jen trochu zná, musel už dopředu tušit, že když své nové album vydává můj velký oblíbenec Steven Wilson, tak mu v daném měsíci nemůže nic konkurovat. V sólové diskografii ponese novinka „To the Bone“ pořadové číslo pět a soudě dle prvních ukázek a informací od Wilsona samotného by měla být rozmanitější a nést se na vodách zabarvených více do popu. To mě nijak neznepokojuje, naopak jsem zvědavý, jak to celé dopadne. No, a protože si první singly v sobě nesou poznávací rukopis tohoto britského progresivního vizionáře a s tím spojený punc kvality, tak netrpělivě vyhlížím 18. srpen, protože nevěřím v nic menšího, než v nahrávku roku mého skromného soukromého žebříčku.

Zajus

Zajus:

Měsíční eintopf jsem asi nikdy neměl jednodušší. V srpnu totiž vyjdou tři alba, která očekávám s napětím už delší dobu, a ačkoli se i mimo mě najde pár zajímavých počinů, následující trojka je s přehledem přebije. V první řadě tu máme Stevena Wilsona a jeho „To the Bone“. Záměrně jsem s vyhýbal vypouštěným singlům a tak netuším, kterým směrem se Wilson vydá tentokrát. Přál bych si snad jen, aby britský génius nevydal podobně nedopečené skladby, jaké se nacházely na jeho posledním EP „4½“. Pokud předvede svůj standard, bude „To the Bone“ další výborné album. To Norové Leprous zatím zdá se neudělali krok vedle, ostatně také zatím nevydali příliš mnoho alb. Jejich dosud poslední „The Congregation“ se však vyrovnalo i úžasnému „Bilateral“, a pokud bude ovocné album „Malina“ stejně dobré, můžeme se bavit o jedné z nahrávek roku. Poslední místo v eintopfu je pak víceméně povinné. S desetiletým odstupem vydávají Akercocke nové album a byl by hřích si něco takového nechat ujít. Uvidíme, jak jim dlouhá pauza prospěla.

Steven Wilson

Skvrn

Skvrn:

Má tři srpnová želízka nespojuje mnoho. Až na léto. Žádné blacky, žádná zima, žádné ušní terory, ale fajn písničky, které přicházejí vhod právě nyní. Ze všeho nejvíc nám v aktuálních tropech pomůže norský pop z pera i hrdla Susanne Sundfør, nicméně řešit se nebude jen problematika úžehů, Susanne připravila album vhodné pro zoufalce všeho druhu, takže ano, na „Music for People in Trouble“ se těším moc. Vlastně docela nedaleko od norských artpopových vod může zakotvit novinka Stevena Wilsona. V předních řadách Wilsonova fanklubu mě nehledejte, ale zpovzdálí jsem zatím sledoval vždy se zájmem, tudíž „To the Bone“ si určitě pustím. Na třetí příčku mám kandidáty dva, každopádně když máme to léto, dejme si „Malina“ od Leprous. Několik smyslů jsem už při koštu využil, jenže jak ta červená věc zní, to zůstane ještě do 25. srpna záhadou. Pak si povíme.

Onotius

Onotius:

Jistě, na první pohled srpen asi nedisponuje žádnou deskou, u níž by samotné přečtení titulu způsobilo husí kůži a touhu tetovat si rovnou artwork na záda a ku příležitosti vydání obětovat tři novorozeňata (muhehe, není nad subkulturní stereotypy). To ale neznamená, že nebude co poslouchat. Třeba na nové Leprous se rozhodně těším, a to navzdory faktu, že první ukázka ve mně zanechala trochu rozpačité dojmy. Přesto jejich dosavadní tvorbu mám hodně rád – a jejich živé koncerty mě vždy dostanou.

Stejně tak si nenechám ujít zbrusu novou nahrávku německých blackových Der Weg einer Freiheit, jejichž debutová deska v mém přehrávači ve spojitosti s přípravami na letošní Brutal Assault prožila malou renesanci. Správná dávka epičnosti a techniky pokračovala i na třetí nahrávce „Stellar“, která působila moderněji a rozvážněji. Těžko říct, na jakou vlnu naskočí „Finisterre“, ale na první setkání se budu rozhodně těšit.

Dále také rozhodně nevynechám nový materiál progresivně deathových Akercocke – jejich „Antichrist“ či „Choronzon“ byly velmi hutné a svébytné desky mísící v sobě střípky mnoha specifických elementů. Zvědavost navyšuje fakt, že od poslední nahrávky už uběhlo deset let a kapela mezi tím na čtyři roky úplně ukončila činnost. Co se za tu dobu změnilo, to ukáže „Renaissance in Extremis“.

Akercocke

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

První dvě desky Desecresy nabízely prvotřídní metal smrti finského střihu. Píšu první dvě nikoliv z důvodu, že by posléze s dalšími nahrávkami došlo k poklesu kvality, ale proto, že jsem, kokot, ty novější věci pořád neslyšel. Tommi Grönqvist měl a snad stále má výjimečný čuch na parádní riffy, a jelikož nová, v pořadí již pátá deska Desecresy zvaná „The Mortal Horizon“ vychází v polovině srpna, tak je asi na čase dohnat resty. Dánští Apparatus se se stejnojmenným debutem předvedli jako kapela, kterou radno mít do budoucna v merku, takže jsem zákonitě zvědav, kam se s řadou ípek zvaných „Cthulhu“ vyvíjejí. První vyšlo loni, dvojka a trojka oficiálně vychází v nejbližších dnech, ale na Bandcampu už k poslechu jsou.

Cnuk

Cnuk:

Srpen v sobě skrývá jedno velké lákadlo, a sice Dead Cross. Název jako takový nic moc neříká, jména Lombardo a Patton už jistě jo. Ty doplňuje Mike Crain na kytaru a Justin Pearson na basu. Nejedná se o úplně novou kapelu, nebo chcete-li projekt. Fungují už od roku 2015, avšak sestavu provázely různé peripetie. Členem byl původně také Gabe Serrbian, který měl celou věc nazpívat, ale po nahrání veškerých vokálů se poroučel pryč a jeho místo zastal dlouholetý přítel Lombarda, Mike Patton. Skupina se tak rozhodla vydání pozastavit, aby měl čas na sepsání vlastních textů.

Eponymní debut vychází na Pattonově labelu Ipecac Recordings a také Pearsonově Three One G. Na kapelním Bandcampu jsou k dispozici dvě ukázky, ze kterých lze soudit, že půjde o agresivní hardcorovou hudbu pokoušenou experimenty. Je jasné, že se těžko vyvarují srovnání s Fantômas, ale na takové soudy přijde řada až po poslechnutí celé placky.

Pro další místo sáhnu ke klasikům Accept. Německá legenda je od příchodu zpěváka Marka Tornilla k nezastavení a má pro nás přichystané další album, tentokrát s názvem „The Rise of Chaos“. V posledních letech proběhly změny v sestavě, svou studiovou premiéru pod dresem Accept si odbude sekerník Uwe Lulis a bicman Christopher Williams, ale nemyslím si, že to bude mít nějaký výrazný vliv na sound kapely. Producentem není nikdo jiný než Andy Sneap, již po čtvrté za sebou, a skladatelská dvojice BaltesHoffmann, zdá se, má nápadů na rozdávání, zkrátka v případě „The Rise of Chaos“ není moc důvod se něčeho obávat. Sázka na heavymetalovou kvalitu.

Der Weg einer Freiheit

Mythago

Mythago:

Srpen bude měsíc, který konečně, zdá se, bude stát za to a vyjdou v něm alba kapel (respektive muzikantů), které sleduji dlouhodobě a k nimž jsem si za ten čas vybudoval opravdu silný vztah.

První příčka na seznamu patří skupině, kterou jsem na blackmetalovém poli poslouchal jako jednu z prvních, a proto u mne bude mít vždy vyhrazené speciální místečko. To však není jediný důvod, proč se těšit. Chlapi z Der Weg einer Freiheit nejsou sice žádnými matadory, ale ani nováčky a za tři dosud vydané studiovky dokázali, že skutečně umí. A podle ukázek, které už z „Finisterre“ vyšly, to nebude jiné ani tentokráte. V rámci jejich tvorby možná nepůjde o nijak převratný počin, hodný vyhlížení ale je.

Muzikanta z dalšího projektu si sice cením ještě o něco více, vyhlídka na první album Dead Cross se mnou však necloumá tolik, snad protože mi momentálně nesedí do toho, co poslouchám. Přesto se na tuhle další spolupráci Mika Pattona a Davea Lombarda nehorázně těším – o to víc, že se zde Patton hlasovým projevem částečně vrací do časů Fantômas či své spolupráce s Johnem Zornem. A to je, vzhledem k jeho blížící se padesátce, úctyhodný výkon.


Konec Blood of Kingu

Zdá se, že příznivci ukrajinských Blood of Kingu se již dalších nahrávek nedočkají. Na oficiálním Facebookovém profilu personálně spřízněných Drudkh se před několik dny objevila krátká poznámka, že „Blood of Kingu jsou mrtví“.

Projekt za sebou nechal celkem tři desky, které vyšly v letech 2007-2014. Poslední z nich se jmenuje „Dark Star on the Right Horn of the Crescent Moon“.


Drudkh / Hades Almighty – Той, хто говорить з імлою / Pyre Era, Black!

Drudkh / Hades Almighty - Той, хто говорить з імлою / Pyre Era, Black!

Země: Ukrajina / Norsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 3.6.2016
Label: Season of Mist / Dark Essence Records

Tracklist:
I. Drudkh
01. Золотий кінь
02. Вогняний змій

II. Hades Almighty
03. Pyre Era, Black!
04. Funeral Storm
05. Bound

Hrací doba: 37:23 (17:35 / 19:48)

Odkazy Drudkh:
facebook / twitter / bandcamp

Odkazy Hades Almighty:
web / facebook

Ukrajinští Drudkh byli zpočátku své historie jenom o dlouhohrajících deskách. Což lze vzhledem k charakteru jejich hudby nejen chápat, ale snad i cenit. Po svém přechodu k Season of Mist se ovšem pustili i do relativně pravidelného (a pevně doufám, že zcela dobrovolného) vydávání neřadovek a svou sbírku nedlouhohrajících počinů, jež do té doby čítala jen jedno EP „Anti-Urban“, začali rozšiřovat.

Došlo i na nějaké spolupráce, ať už šlo o zapojení jednotlivých členů v nových projektech (zejména Old Silver Key, kde se kompletní sestava Drudkh spojila s NeigemAlcest… a společně dali dohromady jedno pěkně nudné a ospalé album), účast na kompilaci „One and All, Together, for Home“, jejímž kurátorem byl Roman Saenko, z vůdčí postava Drudkh, anebo splitka. Zatím spáchali dvě, s Winterfylleth a čerstvě s Hades Almighty, třetí je čeká v září, na němž se budou podílet se švédským projektem Grift. Nás nyní bude zajímat to s názvem „Той, хто говорить з імлою / Pyre Era, Black!“, na němž se Drudkh objevují po boku norských blackmetalových veteránů.

Začněme nejprve ukrajinskou stranou, jež nese název „Той, хто говорить з імлою“ (v oficiálním anglickém překladu „One Who Talks with the Fog“). Drudkh zde nabízejí dvě skladby přesahující čtvrthodinu hrací doby (myšleno dohromady). Ani jedna nepřináší žádná velká překvapení a vlastně obě pokračují v cestě, na niž se Drudkh vydali (nebo ještě lépe řečeno – na niž se Drudkh vrátili) v roce 2012 na desce „Вічний оберт колеса“ po předchozím koketování s post-rockovými vlivy.

V překladu to tedy znamená, že se opětovně jedná o atmosférický black metal, jenž i navzdory své žánrové příslušnosti, mnohým rychlejším momentům a jakési monolitičnosti působí spíše uklidňujícím dojmem, dýchá lehce melancholickým podtextem a ctí přírodu, tradice a historii (a tím nemám na mysli blackmetalové tradice). Ale co vám budu vykládat, Drudkh nejsou žádnými nováčky, naopak už se dávno dostali do pozice skupiny, jež má na scéně možná i kultovní status, takže všichni víme, jak jejich muzika zní.

Mnohem větší výpovědní hodnotu bude mít prohlášení, že obě písně bez větších zádrhelů splňují standard, jaký od takového jména očekáváme. A to zrovna v případě Drudkh není úplně málo. Mě osobně o něco víc baví druhá „Вогняний змій“, jejíž některé melodie jsou velmi povedené a zejména druhá půle písně je opravdu skvělá. První „Золотий кінь“ se na poměry Drudkh rozjíždí možná až nečekaně ostře, ale netrvá to dlouho a Ukrajinci se opět vrátí ke svému typickému výrazivu, takže se není čeho strachovat. I tento kus je zkušeně vygradován a finále je opětovně výborné. Co se Drudkh týče, ti se za „Той, хто говорить з імлою“, tedy svůj příspěvek na split, nemusejí vůbec stydět.

To ale platí i o Hades Almighty… svým způsobem. Nechápejte mě špatně, ta muzika je bombastická, „Pyre Era, Black!“ je setsakra kvalitní počin a popravdě řečeno – Norové mě baví více než Drudkh. Ostatně, tuhle trojici písní jsem mocně vychválil již koncem loňského roku ve vlastní recenzi. Což je právě ten problém.

Hades Almighty totiž na „Той, хто говорить з імлою / Pyre Era, Black!“ na rozdíl od ukrajinských kolegů nenabízejí nový materiál, ale EP, jež původně vyšlo loni v říjnu. Zde je znovu v nezměněné podobě. Když se na to ale podívám z jistého úhlu pohledu, tak tohle rozhodnutí ani nemůžu pohanit, a to z jednoduchého důvodu. „Pyre Era, Black!“ jako samostatná nahrávka totiž vyšlo pouze v digitální podobě – možná si vzpomenete, že vedle délky (moc málo!) to vlastně byla jediná věc, na niž jsem tehdy v recenzi kafral, že si to člověk nemůže koupit na originálním nosiči. Aktuální split tedy dává možnost si „Pyre Era, Black!“ pořídit a zařadit do sbírky, a dokonce je na výběr nejen CD, ale i LP ve dvou barevných provedeních (černá, rudá).

A to je samozřejmě super, protože „Pyre Era, Black!“ je zkurveně skvělé a rozhodně to stojí za koupi. Hades Almighty jsou výjimečná skupina, kterou uctívám až za roh a ještě dál (bez ironie!), a tohle EP je navíc jejich prvním počinem po předlouhých 14 letech od fenomenální desky „The Pulse of Decay“ (pro podrobnosti si dohledejte původní recenzi, kde jsem nejen hudbu, ale i všechny okolnosti probíral dost detailně – není nutno to sem nyní opisovat). Takže za mě rozhodně palec nahoru, že to je konečně k mání i na vinylu a nejenom v pochcaných empétrojkách. Pro mě je to povinná koupě. A skutečnost, že na druhé straně elpíčka jsou Drudkh s dvojicí taktéž výborných songů, je bezesporu příjemný bonus.


Drudkh / Grift: split v září

Jen před měsícem ukrajinští Drudkh vydali splitko s Nory Hades Almighty a už mají na cestě další nosič tohoto druhu. 16. září vydají Season of Mist split „Betrayed by the Sun / Hägringar“, na němž se Drudkh podílejí se švédským projektem Grift. Skladbu „Його двадцять четверта весна“ od Ukrajinců poslouchejte na YouTube, přebal prohlížejte tady, tracklist se nachází níže:

I. Drudkh: 01. Його двадцять четверта весна 02. Осінь в сепії
II. Grift: 03. Källan 04. Cirkeln


Drudkh / Hades Almighty: split

Label Season of Mist vydá 3. června split ukrajinských Drudkh a norských Hades Almighty. První jmenovaní nabídkou dva nové songy (jejich strana nese název „One Who Talks with the Fog“ – obal zde), seveřané pak přispějí materiálem z EP „Pyre Era, Black!“, které vyšlo už loni digitálně (obal). K mání bude digipack CD, černé LP a rudé LP. Skladbu „Fiery Serpent“ od Drudkh poslouchejte na YouTube. Tracklist následuje:

Drudkh: 01. Golden Horse 02. Fiery Serpent
Hades Almighty: 03. Pyre Era, Black! 04. Funeral Storm 05. Bound


Drudkh – Борозна обірвалася

Drudkh - Борозна обірвалася
Země: Ukrajina
Žánr: atmospheric black metal
Datum vydání: 20.4.2015
Label: Season of Mist

Tracklist:
01. Прокляті сини I
02. Прокляті сини II
03. Епосі нескорених поетів
04. Тліючий попіл
05. Безчестя I
06. Безчестя II
07. Поки не засиплють чужою землею очі

Hrací doba: 58:50

Odkazy:
facebook / twitter

Drudkh jsou jasným důkazem toho, že i ve 21. století se lze prosadit i bez vysoké koncertní aktivity a internetové masáže skrze veškeré existující sociální sítě, i bez poskytování rozhovorů a bez desítek sérií fešáckých promofotek. Jasně, asi z vás nebudou superhvězdy, ale kultovního statusu ve svém žánru dosáhnout jde. Drudkh nic z toho nikdy nedělali, a přesto už dávno patří k nejznámějším black metalovým formacím Ukrajiny a jejich alba už pěkných pár roků vydává poměrně velká firma (na metalové poměry). Sice je pravda, že aktuálně už nějaké ty profily na sociálních sítích Drudkh mají, ale pokud se nemýlím, všechny spravuje právě label Season of Mist, zatímco sama kapela to má jednoduše na salámech. A i když třeba vy si o tom můžete myslet své, třeba mně je tento přístup sympatický.

Vzhledem k tomu, že se Drudkh nijak nevěnují koncertům a soustředí se jen na studiovou tvorbu, není žádným překvapením, že je jejich diskografie už poměrně bohatá (ač se všichni členové angažují i v dalších projektech, z nichž asi nejznámějším aktuálně fungujícím je Blood of Kingu). Svým letošním počinem „Борозна обірвалася“ (nebo také „A Furrow Cut Short“, není-li azbuka vaším kamarádem a preferujete-li radši anglický překlad) zaokrouhlili počet svých dlouhohrajících nahrávek na rovnou desítku. Avšak je nutno uznat, že obecně vzato si Drudkh drží vysokou laťku… jistě, některá alba byla malinko slabší („Microcosmos“), jiná zase výrazně silnější (hlavně geniální opus „Кров у наших криницях“ a folkové „Пісні скорботи і самітності“), ale celkově tam ta kvalita je neustále.

Drudkh byli vždy především o atmosféře. Jejich tvorba se vyznačuje dlouhými a trpělivě budovanými kompozicemi, a byť ne vždy se nesou v pomalejším tempu, jejich nálada je rozvážná až zádumčivá. Před nějakými těmi roky ovšem Ukrajinci ve své hudbě začali koketovat i s vlivy post-rocku, což nakonec vyvrcholilo na desce „Пригорща зірок“ z roku 2010 a ještě o kousek víc ve vedlejším (z mého pohledu však poměrně nudném) projektu Old Silver Key, v němž se sešla kompletní sestava Drudkh a NeigeAlcest.

Po této anabázi se ovšem Drudkh navrátili ke svému původnímu soundu za pomoci alba „Вічний оберт колеса“ (2012), v jehož stopách pak přímo pokračuje také nejnovější „Борозна обірвалася“. Zajímavostí je, že „Борозна обірвалася“ je doposud nejdelší studiovou nahrávkou, jakou Drudkh stvořili – ačkoliv jejich styl možná trochu vybízí k rozmáchlejším stopážím a ačkoliv jsou samotné skladby delšího rázu, délka jednotlivých desek nikdy nebyla nijak závratná. Což vlastně platí i o novince, jelikož jejích bezmála 59 minut obecně vzato také není nějaký extrémní monument, jenž by člověku vyrazil dech, avšak i přesto byl rekord navýšen o celých 9 minut. Ale to jen tak na okraj.

Jinak se „Борозна обірвалася“ nese v typickém stylu Drudkh a obsahuje v podstatě vše, co kdy bylo pro tuto formaci typické. Pokud jste se tedy s touto ukrajinskou formací doposud nesetkali, očekávejte velmi dobrý atmosférický black metal se znatelným folklórním nádechem, přestože cokoliv formálně folkového se v hudbě Drudkh nenachází. Roman Saenko a spol. si totiž vystačí „jen“ s výtečnou kytarovou melodikou a občasnými klávesovými závany, které jsou však jako by zastrčené v pozadí a slouží pouze k dotváření atmosféry, nikoliv nástroj, na němž by muzika stála.

„Борозна обірвалася“ je zcela typickou deskou Drudkh ještě v jedné věci. Přestože se několik málo výjimek v její diskografii najde, kapela již drahně let (vlastně takřka od počátků) ve svých textech využívá díla ukrajinských básníků – a nejinak je tomu i na novince. Tentokrát básně tvoří texty ve všech sedmi přítomných skladbách, a to od celkem pěti básníků (vždy stejný u obou dvojdílných kompozic). Přestože tomu takřka nerozumím (jen dokážu přečíst azbuku a část toho díky slovenskému původu ukrajinštiny i češtiny odhadnu) a Google Translator dává velmi zkreslené výsledky, musím říct, že právě tohle mi vždycky bylo hodně sympatické a líbí se mi, že se toho Drudkh stále drží.

Na závěr zbývá říct snad už jen to, jak si „Борозна обірвалася“ stojí v celkové tvorbě Drudkh. Řekl jsem, že novinka po stylové stránce pokračuje ve šlépějích „Вічний оберт колеса“ (které zase navazovalo na rané desky), k čemuž bych na tomto místě dodal, že to platí i po stránce kvality. V překladu to znamená, že „Борозна обірвалася“ je dalším skvělým albem Drudkh, a byť vlastně v rámci jejich stylu nepřináší zhola nic nového, stále se jedná o velmi poutavou záležitost, již si vždy rád a s chutí pustím (nebudu nijak zastírat fakt, že mě muzika Drudkh jednoduše oslovuje), čemuž naštěstí nijak neškodí ani trochu delší stopáž. Samozřejmě, rozhodně se nejedná o nejsilnější věc, jakou kdy Ukrajinci vydali, jelikož na samotném vrcholu stále neochvějně stojí (a asi už navždy stát bude) fenomenální „Кров у наших криницях“ a protože i první tři desky jsou také ještě o něco působivější. Přesto všechno ale Drudkh stále drží vysokou kvalitativní laťku a stále vydávají výtečná alba, s nimiž na svá nejsilnější díla navazují naprosto důstojně.


Druhý pohled (Zajus):

Pokud bych měl vypíchnout jednu věc, která mě na „Борозна обірвалася“ zaujala, bude to jednoznačně rytmická kytara. Já vím, zní to trochu divně, abych si z black metalové desky zapamatoval rytmickou kytaru více než třeba uhrančivou atmosféru, ničivé bicí či uřvaný zpěv. Všemi zmiňovanými prvky „Борозна обірвалася“ opanuje, jenže je to právě rytmická kytara, která mi uhranula. Její nesmírně hluboké, ohromně chytlavé, místy proměnlivé a místy neměnné a v každé chvíli téměř stejně znějící riff mě po několik poslechů konsternovaly natolik, že jsem prakticky nevnímal nic jiného. Možná u Drudkh nejde o nic nového, ale mě jakožto nového posluchače kapely to prostě nesmírně nadchnulo.

Přiznám se však, že když jsem se oněch riffů nasytil a začal desku vnímat o něco širším způsobem, trocha onoho kouzla se vytratila. Pořád zbyla solidní atmosféra, jenže ta funguje, jen když je člověk správně naladěn. I uřvaný zpěv se brzy oposlouchá a ničivé bicí nejsou ničím novátorským. Přesto zůstává „Борозна обірвалася“ velice povedeným albem. Ukazuje, jak se dělá dobrý atmosférický black metal, což není nic jednoduchého, ale místy ve své nijak zvlášť dlouhé (vzhledem k žánru) hodinové stopáži ztrácí své kouzlo. Teprve když se vrátím ke kytarám, mohu se opět z desátého alba těchto Ukrajinců těšit. A to je více, než vám nabídne 90 % ostatních žánrových nahrávek.


Novinky 18-4-15

Agnostic Front - The American Dream Died

>>> NYHC veteráni Agnostic Front s videoklipy ke svému novému albu “The American Dream Died” (vyšlo 4. dubna) nijak nešetří a už servírují další. Tentokrát se jedná o song “A Wise Man”, v němž se jako host objevil Matt Henderson z Madball. Sledujte na YouTube.

>>> Během vystoupení britské crust/punkové kultovky Doom 16. dubna v hlavním městě Chile se budova, v níž se koncert odehrával, zřítila. Důvodem podle všeho bylo překročení povolené kapacity klubu. Tři lidé nepřežili, dalších 22 (sedm z toho v kritickém stavu) bylo převezeno do nemocnice.

>>> Ukrajinští black metalisté Drudkh streamují celé své nové album “Борозна обірвалася”, jež oficiálně vyjde 20. dubna. Poslouchat můžete na webu Metal Hammer.

>>> Švédové Ereb Altor zveřejnili videoklip ke své aktuální desce “Nattramn”, která vychází 24. dubna. Video, které vzniklo jako doprovod ke skladbě “Midsommarblot”, najdete na YouTube.

>>> Funeral doom metalová veličina Esoteric z Velké Británie začala pracovat na svém dalším opusu. Pokud půjde vše podle plánu, materiál pro tohoto nástupce desky “Paragon of Dissonance” z roku 2011 by měl být hotov koncem letošního roku.

>>> Legendární Němci Helloween vydají 24. dubna nový 7” singl “Battle’s Won”, k němuž nyní zveřejnili lyric video – sledujte na YouTube. Singl předchází 15. studiovému albu “My God-Given Right”, které vyjde 29. května.

>>> Kanadská hudebnice Lydia Ainsworth zveřejnila nový videoklip ke skladbě “White Shadows” – najdete jej na YouTube anebo níže. Song pochází z debutové desky “Right from Real” z loňského roku.

>>> Finské symphonic metalové hvězdy Nightwish ohlásily vydání dalšího singlu ke svému nejnovějšímu albu “Endless Forms Most Beautiful”. Dalším singlem se stane titulní píseň – vyjde jako CD, 10” LP a download 8. května. Objeví se zde titulní song ve třech verzích (albová, alternativní, radio edit) a instrumentální verze písně “Sagan” (původně vyšla na singlu “Élan”).

>>> Hard rockoví veteráni Whitesnake mají nového klávesistu – stal se jím Ital Michele Luppi, kterého můžete znát jako zpěváka Secret Sphere nebo ex-zpěváka Vision Divine.


Novinky 9-4-15

Agnostic Front - The American Dream Died

>>> Hardcorová úderka Agnostic Front vypustila videoklip k titulnímu songu své nové fošny “The American Dream Died” – podívat se můžete na YouTube. Samotná deska vyšla 3. dubna.

>>> Zámořští veteráni Armored Saint odhalili detaily o svém nadcházejícím studiovém počinu. Ten ponese název “Win Hands Down” a vyjde 2. června pod značkou Metal Blade Records. Artwork naleznete tady, tracklist následuje níže. Kromě toho je venku videoklip k titulní skladbě – ten sledujte na YouTube.

01. Win Hands Down 02. Mess 03. An Exercise In Debauchery 04. Muscle Memory 05. That Was Then, Way Back When 06. With a Full Head of Steam 07. In an Instant 08. Dive 09. Up Yours

>>> Poláci Behemoth vypustili další klip ke svému poslednímu albu “The Satanist”. Tentokrát padla volba na píseň “Messe noire” – výsledek se nachází na YouTube.

>>> Ukrajinští black metalisté Drudkh streamují další skladbu ze svého chystaného alba “A Furrow Cut Short”, které vyjde 20. dubna. “Cursed Sons II” poslouchejte na webu Terrorizer.

>>> Power metalisté Gloryhammer, v jejichž čele stojí Christopher Bowes z Alestorm, začali s natáčením svého druhého alba. Novinka se bude jmenovat “Space 1992: Rise of the Chaos Wizards”.

>>> Hard rocková stálice House of Lords si na letošní rok nachystala nové album – nahrávka se jmenuje “Indestructible” a vyjde 3. června v Evropě a 7. června v Severní Americe.

>>> Marilyn Manson se aktuálně nachází na turné na propagaci svého nového alba “The Pale Emperor”. 4. dubna po koncertě ve městě Alberta v Kanadě zašel muzikant do restaurace a během focení s fanoušky jej nějaký muž – prý bezdůvodně – udeřil do obličeje. Mansonův manažer potvrdil, že zpěvák chce, aby se napadením zabývala policie.

>>> Death metalová stálice Sectesy z Kolína zveřejnila svůj nový videoklip, a to k písničce s názvem “Self-Deterioration”. Výsledek sledujte na YouTube.

>>> Norští symphonic metalisté Sirenia zveřejnili nový videoklip “Once My Light” – najdete jej na YouTube. Skladba pochází z nové desky “The Seventh Life Path”, jež vyjde 8. května.

>>> Twisted Sister potvrdili své budoucí plány po smrti bubeníka A.J. Pera. Letos odehrají dva vzpomínkové koncerty, a to 30. května v Las Vegas a 13. června ve městě Sayreville (stát New Jersey), přičemž první z nich bude zaznamenán pro vydání na DVD a CD. Dále kapela odehraje všechny již nasmlouvané festivaly. V příštím roce se pak Twisted Sister hodlají vydat na turné Fort and Fuck It, které by mělo být posledním v kariéře legendární skupiny. Na všech vystoupeních se za bicí posadí Mike Portnoy (Transatlantic, Flying Colors, ex-Dream Theater, ex-Adrenaline Mob).


Redakční eintopf #75 – duben 2015

Minsk - The Crash and the Draw
Nejočekávanější album měsíce:
Minsk – The Crash & the Draw


H.:
1. Kommandant – The Architects of Extermination

Ježura:
1. Minsk – The Crash & the Draw
2. Drudkh – A Furrow Cut Short
3. Khors – Night Falls onto the Fronts of Ours

Kaša:
1. Agnostic Front – The American Dream Died
2. Royal Thunder – Crooked Doors
3. Unleashed – Dawn of the Nine

nK_!:
1. Apocalyptica – Shadowmaker

Atreides:
1. Minsk – The Crash & the Draw

Zajus:
1. Colin Stetson and Sarah Neufeld – Never Were the Way She Was

Skvrn:
1. Tribulation – The Formulas of Death
2. Drudkh – A Furrow Cut Short
3. Bosse-De-Nage – All Fours

Onotius:
1. Shining – IX – Everyone, Everything, Everywhere, Ends
2. Minsk – The Crash & the Draw
3. Apocalyptica – Shadowmaker

Výsledky redakčního eintopfu jsou občas docela zajímavé – ne, že by snad Minsk byli nějací amatéři, to v žádném případě, přesto bych si asi nevsadil na to, že se svou novinkou “The Crash & the Draw” ovládnou eintopf se vcelku suverénním náskokem. Přesto tito Američané a jejich návratová deska táhnou takovým způsobem, že to v naší redakci dotáhli na první místo v očekávání.

A vzhledem k tomu, že s výjimkou Minsk stříleli všichni redaktoři do úplně jiných koutů, dalším albům stačilo na stupně vítězů jen to, aby je zmínili alespoň dva lidi, což se stalo ještě v případě Finů Apocalyptica s albem “Shadowmaker” (což je trochu paradoxní, protože ani jeden z těch dvou, co je jmenovali, zrovna neumírá touhou tu desku slyšet… ale pravidla jsou pravidla) a ukrajinských black metalistů Drudkh, kteří budou vydávat nahrávku “A Furrow Cut Short”.

Když už jsme ale u toho, za zmínku jistě stojí ještě dvě věci. Jednak je toto první redakční eintopf na novém webu (fanfáry, vole!) – nepočítáme-li tedy včerejší první díl mladší eintopfové inkarnace v koncertní hávu. Druhou věcí je pak to, že se eintopfu poprvé účastní kolega Onotius, což sice není Sicmaggot-nováček, ale až doposud fungoval jako externista a s přechodem na web byl povýšen do redaktorského stavu, tudíž začíná i eintopfovat. Tímto rovněž považujeme redakční sestavu za kompletní a uzavřenou.

H.

H.:

Duben 2015 patří mezi ty měsíce, během nichž vyjde hned několik nahrávek, u který jste si jisti, že si je nenecháte proklouznout mezi prsty, ale ani na jednu z nich se netěšíte takovým způsobem, že byste – jak se říká – nemohli dospat. Přesně takovýhle pocit teď sice mám, ale přesto je zde alespoň jedna deska, na niž se těším vážně dost a rozhodně víc než na cokoliv jiného za celý měsíc. Její název zní “The Architects of Extermination” a vydají ji Američané Kommandant. Tahle kapela, u níž vás hned na první pohled zaujme zvláštní image s plynovými maskami a lehce totalitním nádechem, vydala před třemi lety neuvěřitelně nářezové album „The Draconian Archetype“, které si dodnes s chutí pouštím a na některé jeho skladby nedám dopustit (taková “Hate Is Strength” je koncentrované zlo!) – a právě to je ten důvod, proč se na “The Architects of Extermination” tak těším. Doufám totiž, že Kommandant laťku neshodí a opětovně půjde o prvotřídní black metalovou agresi.

Ježura

Ježura:

Abych pravdu řekl, za ty roky, co píšu eintopf, se mi snad ještě nestalo, aby mě v následujícím měsíci fakt nezajímalo ani jedno album. Na druhou stranu neříkám, že by v dubnu nemělo vyjít nic zajímavého. Pokud pámbu dá, třeba se konečně dokopu k tomu, abych dal šanci americkým Minsk, které jsem si před několika lety zapsal na seznam k poslechu, čímž to ovšem také skončilo. Jejich novinka “The Crash & The Draw” by tak mohla být konečně tím albem, kde se to zlomí… Podobně jsou na tom i ukrajinští Drudkh nebo jejich krajané Khors, a kdybyste mě mučili, třeba bych nahodil i pár dalších jmen, ale jak jsem psal na úvod – ani jedna z těch desek mě nedráždí natolik, abych jejího vydání nemohl dospat, takže tenhle můj výpis berte přeci jen trochu s rezervou.

Kaša

Kaša:

Seznam alb, která nás v dubnu nově poctí svou přítomností, je neskutečně dlouhý, nicméně jak už to tak bývá, drtivá většina kolem mne jen tak propluje, a i kdybychom neměli redakční eintopf omezený na pouhé tři počiny, tak bych nebyl schopný vybrat jich více. Pojďme tedy na to. Určitě si nehodlám nechat ujít “Dawn of the Nine” severských Unleashed, jejichž oldschool death metal s vikinským nádechem mě pravidelně baví a od letošního počinu neočekávám nějakou zásadní změnu, protože jejich dlouholetá forma z nich dělá sázku na jistotu. Ještě netrpělivěji však vyhlížím druhé album amerických stoner metalistů Royal Thunder, kteří mě se svým debutem “CVI” příjemně překvapili, a “Crooked Doors” zní podle první zveřejněné skladby “Time Machine” hodně slibně, tak snad tahle nadějná formace nezklame. No, a konečně jsou tady mí oblíbenci a nestoři NYHC, Agnostic Front. Na rovinu říkám, že nečekám žádné novátorství, ale poctivou porci skočného hardcoru, který parta kolem Vinnieho Stigmy a Rogera Mireta ovládá náramně, takže upírám své zraky především na 3. dubna, kdy “The American Dream Died” po čtyřleté pauze vyjde.

nK_!

nK_!:

Nuda, nuda, šeď. Tak bych charakterizoval letošní duben. Nevyjde absolutně nic, co by mě zajímalo. Maximálně tak Apocalyptica, kterou jsem slyšel naposledy někdy před deseti lety a ani se mi to moc nelíbilo. Živě tihle pánové také nepůsobí na moje pocity úplně kladně. Snad bude květen o něco zajímavější.

Atreides

Atreides:

Do koncertního eintopfu se mi nevešlo jedno zásadní jméno, které přehlédnout je vyloženě trestuhodné. Budiž tedy situace napravena zde, neboť zajímavější album podle mě tento měsíc nevyjde, a že těch, které stojí za pozornost, není věru málo. Jmenuje se “The Crash & the Draw” a na svědomí jej mají Minsk. Ano, přesně ta hutná, bahnitá post-metalová psychedelie ze zámoří. Na další nálož komplexních písní, těžkých, propracovaných riffů a zastřeného vokálu se těším víc než cokoliv jiného a upřímně jsem zvědav, jakou cestou se Minsk po šesti dlouhých letech vydají tentokrát.

Zajus

Zajus:

Protože ani duben nebude měsícem, v němž metalová scéna vysype desítky nadšeně očekávaných alb (přesněji řečenou mnou nadšeně očekávaných), musím se opět uchýlit k útěku do jiných žánrů. Jenže obdobně jako v březnu nejsem ani v dubnu úplně přesvědčený, že se na zvolené album opravdu těším. Přinejmenším však bude zajímavé, vždyť ho má na svědomí zajímavá dvojice. Na “Never Were the Way She Was” spojili síly saxofonista Colin Stetson a houslistka Sarah Neufeld. Stetson na předchozích albech dokázal, že i s jediným nástrojem se dá nahrát zajímavá muzika, i když její poslech může být dost obtížný. Proto vítám spojení se Sarah Neufeld, i když tvorbu jejích domovských Arcade Fire znám jen velice málo. Mohla by Stetsonovi dopomoci k větší rozmanitosti a snadnějšímu poslechu. “Never Were the Way She Was” mi tak snad pomůže zatravnit pustou poušť tam, kde obvykle nacházím metalový prales.

Skvrn

Skvrn:

Po silném konci zimního období přichází první jarní rozpaky. Nic vážného, jen je znát absence nějakého výrazně očekávaného počinu. I tak třeba black metalové podhoubí zažije perné dny a vydání hned několika nahrávek z ruky osvědčených jmen. Já však tentokrát zabrousím jinam. Žádnou výraznější žánrovou dezerci však nečekejte, volbou číslo jedna je pro mě v měsíci dubnu death metalová (a vlivem black metalu výrazně načichlá) naděje Tribulation, jež si mě získala předloňským “The Formulas Of Death”. 75minutový epos plný hutného a velmi sofistikovaného materiálu nepostrádal autentičnost a nápad, čehož si v kontextu dnešní death/blackové scény opravdu vážím. Pozici dubnové dvojky si vytáhla ukrajinská stálice Drudkh. K ní jsem sice nikdy nepřilnul tak, jak snad bylo na papíře predikováno, ale pořád jde o skvělou muziku, o jejíž síle nemá cenu pochybovat. Měsíční výčet tradičně uzavřu touhou objevovat. Americké kvarteto Bosse-De-Nage jsem dlouho opomíjel, v čemž už vážně odmítám pokračovat, a novinku “All Fours” si s jistotou pustím. Třeba se spálím, třeba budu překvapen. Tak jako tak, duben toho nakonec nabízí zase dost a sluchové ústrojí měsíční strádání nezažije.

Onotius

Onotius:

Oproti předchozím dvěma měsícům, jež byly na nové desky kapel zvučných jmen přeci jen trochu bohatší, může působit duben zprvu trochu nenápadně. I přesto se zde ovšem najdou záležitosti, jež si určitě nenechám ujít. První z nich je určitě nový počin švédských Shining, tedy těch blackových kreativců v čele s nihilistickým Niklasem Kvarforthem, kteří stojí za nejedním pozoruhodným žánrovým klenotem. I přestože jejich tvorbu nemám tak zmapovanou, jak by si možná zasloužili, na jejich novinku jsem určitě zvědav. Dále pak nehodlám zapomenout ani na nové Minsk, neboť hypnotických rytmů není nikdy dost. Zvědavost u mě budí i novinka dnes již notoricky známé Apocalypticy, jež tentokrát uhnula od klasické vyšlapané stylizace, tak uvidíme, zda se z toho vyklube něco zajímavého, nebo půjde jen o servírování převařeného klišé v novém kabátě.