Archiv štítku: DSKNT

Redakční eintopf – únor 2021

The Ruins of Beverast – The Thule Grimoires

H.:
01. The Ruins of Beverast – The Thule Grimoires
02. DSKNT – Vacuum γ-Noise Transition
03. Misotheist – For the Glory of Your Redeemer

Metacyclosynchrotron:
01. Suffering Hour – The Cyclic Reckoning
02. Five the Hierophant – Through Aureate Void
03. Spire – Temple of Khronos

Cnuk:
01. Ad Nauseam – Imperative Imperceptible Impulse
02. Suffering Hour – The Cyclic Reckoning
03. Phrenelith – Desolate Endscape

Dantez:
01. The Ruins of Beverast – The Thule Grimoires
02. Gravesend – Methods Of Human Disposal
03. Blanck Mass – In Ferneaux

H.

H.:

The Ruins of Beverast mám hodně rád a doposud nezklamali. Proto je „The Thule Grimoires“ jasná volba pro číslo jedna.

Švýcarský projekt DSKNT v roce 2017 příjemně překvapil debutem „PhSPHR Entropy“, na němž představil kvalitní pojetí disonantního black metalu. „Vacuum γ-Noise Transition“ snad nastavenou laťku udrží.

Něco podobného lze říct také o norských Misotheist, akorát s tím rozdílem, že jejich podání black metalu je výrazně konzervativnější. „For the Glory of Your Redeemer“ podle přesto za pozornost stát bude.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Před měsícem jsem horko těžko nashromáždil tři nahrávky a nyní mám opačný problém. Nejvíc se ale těším na novinku zámořských Suffering Hour, a to kvůli první zveřejněné skladbě. Už dřívější nahrávky napovídaly, že máme co do činění s výrazně slibnou death/blackovou kapelou, ale teď se jim podařilo nalézt zajímavý sound, a tak doufám, že je „The Cyclic Reckoning“ nabito kulervoucími riffy.

Britští Five the Hierophant se mi původně jevili jako povrchní hipsteřina, ale vypuštěný úvodní song mě donutil přehodnotit názor, protože jeho atmosféra byla skutečně pohlcující. Od polských Merkabah jsem osobně asi neslyšel tak přirozenou a příjemnou fúzi avantgardních tendencí s temným atmo-metalem, i když přiznám, že muziku tohoto rázu aktivně nevyhledávám.

Do třetice vybírám novou desku australských Spire, i přestože mě ukázky spíše znejistily. Jejich debut „Entropy“ se mi ale do paměti zapsal výrazně, splitko „Ancient Meat Revived – A Tribute to Cold Meat Industry“ bylo rovněž zajímavé, a tak doufám, že se pánové překonali a zajímavý koncept zhudebnili, jak se sluší a patří. Docela by mě totiž mrzelo, kdyby Sentient Ruin Laboratories vydali jen další zajímavý průměr bez přidané hodnoty.

Cnuk

Cnuk:

V únoru by dle všeho mělo vyjít druhé album dánských Phrenelith, a to je rozhodně vítaná zpráva. Však první deska „Desolate Endscape“ je už pět let stará. Jestliže bude novinka „Chimaera“ nabízet opět podobně kvalitní death metal, budu spokojen. Věřím tomu, že se tak stane a Phrenelith si to své odehrají s přehledem.

Trochu jiný pohled na metal smrti nabízejí Suffering Hour. Stejně jako v případě Phrenelith, i tito Američané budou s chystanou nahrávkou „The Cyclic Reckoning“ navazovat na pět let starou prvotinu. Tady tak nějak doufám, že se formu podaří ještě vylepšit, protože minulé „In Passing Ascension“ mělo své nedostatky, avšak jak ukázalo navazující EPčko „Dwell“, Suffering Hour se zlepšují. Tento trend tedy očekávám, bude pokračovat i s „The Cyclic Reckoning“.

A do třetice znovu death metal, ale zase z jiného úhlu. Tentokrát jde o italské Ad Nauseam. Na „Imperative Imperceptible Impulse“ se těším hodně. Při pohledu na obal už teď novinka nad minulým „Nihil quam vacuitas ordinatum est“ vyhrává a titulní skladba, která byla zvolena jako pilotní singl, zní taky slibně. Jejich prvotina mě dost brzy přestala bavit, tak snad bude mít její nástupce větší životnost. Také by bylo dobré, kdyby z toho přestaly tak okatě čouhat vlivy od ostatních kapel a Ad Nauseam našli větší svébytnost.

Dantez

Dantez:

Novinku The Ruins of Beverast jsem už několikrát otočil a při poslechu se nenudím. „The Thule Grimoires“ navazuje zvukovou kvalitou na vydařeného předchůdce, ritualisticko-šamanistický základ ale nahrazuje doomovým feelingem, který tempem, posazením vokálů a vlastně i barvenou škálou obalu připomíná Type O Negative – na první dobrou podivná fúze, ale funguje to.

20 Buck Spin v únoru vydají debut amerických Gravesend, kteří využívají prvků z war metalu, punku a grindu ke přenesení pouliční, drogami a chudobou prodchnuté špíny. Gravesend obzvlášť zaujmou spojením warmetalové stylistiky s urban feelingem. O nic podobného jsem osobně dosud nezakopl. Ukázka „Needle Park“ ovšem vraždí velice.

Za poslech by měla stát i novinka elektro-industriálního projektu Blanck Mass. Předchozí dvě alba nabídla jeden z nejzajímavějších pohledů na elektronickou hudbu za posledních pár let. Od „In Ferneaux“ neočekávám nic jiného, tedy chaotickou, agresivní a překvapivou jízdu s pevně podchyceným základem inspirovaným Burialem nebo Boards of Canada.


DSKNT – PhSPHR Entropy

DSKNT - PhSPHR Entropy

Země: Švýcarsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 4.12.2017
Label: Clavis Secretorvm / Sentient Ruin Laboratories

Tracklist:
01. Exhaling Dust
02. S.O.P.O.R
03. Kr. Vy. Rites
04. Kr. Vy. Portals
05. Resurgence of Primordial Void Aperture
06. PhSPHR Entropy

Hrací doba: 41:53

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Clavis Secretorvm / Sentient Ruin Laboratories

Když jsem poprvé viděl název DSKNT, okamžitě mě napadlo, že to zní skoro jako „diskant“. Anebo taky „diskont“. Ani jedna z těchto možností naštěstí není správně – alespoň předpokládám. Přinejmenším hudební náplň debutového alba „PhSPHR Entropy“ tomu neodpovídá. Což je jenom dobře, protože v opačném případě bychom byli ochuzeni o povedenou nahrávku, kterou si na následujících řádcích v krátkosti představíme.

Hlavní postavou tohoto švýcarského projektu je jistý Asknt, někdy též známý jako Sinnihr. Zachytit jste jej mohli například jako bubeníka v řadách Aion, jejichž slušný debut „Verses of Perdition“ vyšel u Avantgarde Music. Kapela se ovšem posléze rozpadla. Já osobně jsem zachytil i existenci Exordium (taktéž už nefunkční projekt s jedním albem na kontě), ale na triku má toho borec víc. V DSKNT se stará o veškeré nástroje a se zpěvem mu pomáhá kolega Quasar ze skupin Blakk Old Blood (jeden jejich demosnímek jsem také kdysi recenzoval) a Antiversum.

Říct, že se DSKNT prezentují moderně pojatou formou black metalu, by asi bylo dost jednoduché, ale ono to vlastně docela sedí. Důraz se tu klade na atmosféru, na hloubku sdělení, nechybí ani krapet disonance… vlastně bychom klidně mohli přistoupit k obligátním slintům o nezemských inspiracích, metafyzických prožitcích a esoterických zkušenostech, ale to si rád odpustím, protože nás to všechny beztak už dávno nudí.

Stejně nám ve výsledku mnohem lépe poslouží jednoduché sdělení, že „PhSPHR Entropy“ je kvalitně poskládaná i zahraná deska. Asi není sporu o tom, že si bere inspiraci od jiných a že to na ní jde slyšet, ale DSKNT je důkazem, že když se s vlivy pracuje citlivě a když nechybí talent, vůbec to nevadí a mohou z toho také vznikat nadprůměrná díla.

Když se podíváte na podobné umělce na Metal-Archives, najdete zde standardní výčet jmen jako Deathspell Omega nebo Blut aus Nord. Jisté paralely s nimi samozřejmě není problém nalézt, ten vliv zde nepochybně je. Což ovšem nemůže nikoho překvapit, jelikož tvorba těchto dvou kapel se s odstupem let ukazuje jako zcela zásadní pro další vývoj celé jedné větve blackmetalového žánru. Vedle nich by se ovšem nebál jmenovat ani formace jako Aosoth, pro mě za mě novější Blaze of Perdition, obecně klidně i celá taková ta okultní odnož black metalu (stále se bavíme o hudební podobnosti, ne nutně tematické).

Někde na téhle ose se tedy produkce DSKNT pohybuje. Nedivil bych se, kdyby vám z toho čelist na zem nespadla, samozřejmě to chápu – vždyť takových seskupení tu už v posledních letech bylo. A DSKNT zcela jistě nebudou poslední. Nicméně pokud vás tento směr ještě vyloženě neirituje, „PhSPHR Entropy“ bych vám k poslechu určitě doporučil. Kupříkladu rozjezd „Kr. Vy. Portals“ je prostě skvělý a za slyšení myslím stojí, jeho účinek je pak ještě větší o to, že mu předchází industriální minuta „Kr. Vy. Rites“. Kvalitních a dost chytře vymyšlených motivů a pasáží je však na desce o poznání víc. Dost na to, abych byl já osobně s výsledkem spokojen.

„PhSPHR Entropy“ mě dost příjemně překvapilo. Navzdory očividné inspiraci u jiných se totiž jedná o sebevědomovou nahrávku, která nevyznívá jako sprostá kopírka ostatních. Na to je totiž až příliš dobrá. Za mě určitě ano.