Země: Kostarika Žánr: industrial black metal Datum vydání: 16.9.2019 Label: selfrelease Hrací doba: 26:16 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Against PR

Industrial black metal mám sice v poměrně velké oblibě a nějakou novou smečku z tohohle stylu si poslechnu vždycky rád, ale zrovna do poslechu „Threnody“ bych se za normálních okolností moc nehnal. Ukázky mi totiž zněly hodně slabě. Na druhou stranu, zároveň se docela vyžívám v poslechu různých divností z atypických koutů zeměkoule. A právě to je ten důvod, proč jsem se nakonec rozhodnul Dusk zkusit. Pocházejí totiž z Kostariky, která k takovým ne úplně běžným metalovým destinacím určitě patří.

Varovných signálů, že z hudebního hlediska nepůjde o žádný velký zázrak, tu jistě bylo více. Už jen takhle neoriginální a klišovitý název odrazuje docela úspěšně. Kapela samotná sice úplně nezačíná a pár nahrávek už vydala, ale třeba první řadovka „Epoka“ se objevila u ruských GS Productions, kteří pustí do světa jakoukoliv kokotinu, takže ani to na očekávání úplně nepřidá. Podrobněji snad nemusím hovořit ani o obalech jednotlivých počinů, protože se stačí podívat a uvidíte sami, že jsou fakt blbé. To „Threnody“ je na tom v tomhle ohledu ještě nejlépe, ale motiv mi zase moc nesedí k industrial blacku, plus název přidělaný na barák a strašák před barákem pořád spadají do kategorie photoshop failů.

Samotná muzika nic moc nezachraňuje. Z „Threnody“ jsem si odnesl především jeden pocit, jenž naprosto nemilosrdně přebíjí vše ostatní, což se ostatně děje i ve vlastní hudbě. Jestli jste si už pustili ukázky, tak jistě víte, že mám na mysli bicí. Tady totiž někomu fakt krutě ujela ruka s automatem, který zde sype v nelidských rychlostech, ale opravdu to nemyslím jako klad. Ve finále je totiž automat místy tak zběsile rychlý, až to působí spíš směšně. Prostě je to regulérně vtipný. Když jsem tu rychtu (sama kapela se chlubí, že rychlost občas vyhrotí až na 600 BPM) slyšel poprvé, tak jsem se fakt rozesmál.

No, a zbytek EP je mi vlastně úplně jedno. S trochou soudnosti ze strany kapely by v tom možná mohl být i potenciál, ale koho to vlastně zajímá? I kdyby tam něco skutečně znělo slibně, těch záporů se okolo toho vznáší prostě moc. Přepáleným bicím automatem počínaje, prezentací Dusk konče (kapela se snaží hrát seriózně a snad se i tvářit hlouběji, ale zároveň na Facebook postuje meme… s tím prostě jděte do hajzlu). Dá se to jednou poslechnout ze zvědavosti, aby člověk mohl machrovat, že slyšel industrial black metal z Kostariky, ale jinak to vlastně za nic nestojí.