 |
| Země: Nepál Žánr: technical death metal Datum vydání: 15.8.2014 Label: Xtreem Music Tracklist: Hodnocení: 8/10 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Když vám řeknu, že je “Shiva Rudrastakam” debutové album úplně neznámé death metalové kapely z Nepálu, očekávali byste od toho nějaké zázraky? Předpokládám, že asi ne, protože ani já sám jsem je neočekával. Jenže chyba lávky! Navzdory očekáváním je totiž první deska téhle formace z nepálského hlavního města Káthmándú opravdu skvělá.
Základním stavebním kamenem hudby Dying Out Flame je silně technický death metal, v němž není nouze o charakteristické krkolomné jízdy po hmatnících, nicméně tu a tam umí Nepálci přijít i s nějakým tím klasičtějším (do jisté míry by šlo říct “jednodušším”, avšak myšleno bez negativního zabarvení) death metalových riffem. Nicméně v takové “Vayuputra” se Dying Out Flame vytasí i s jednou vskutku brutální sypanicí, jaká by se neztratila ani v repertoáru goregrindových part. Tohle všechno sice dělají kvalitně, ale to, co je skutečně odlišuje od zbytku podobně laděných uskupení, je jejich původ. Tedy abych se vyjádřil přesněji – ne to, že pocházejí z Nepálu, nýbrž to, že je i v samotné hudbě cítit, že pocházejí z Nepálu.
Když totiž o sobě Dying Out Flame tvrdí, že hrají hindu/vedic death metal, rozhodně to není nadnesené označení, protože přesně tak to je a navíc – a to je skutečně skvělé – ta exotika není jen na ozdobu, je to regulérní součást jejich hudby. V reálu tedy “Shiva Rudrastakam” vypadá tak, že si vysoce kvalitní (technical) death metal předává slovo s atmosférickými pasážemi postavenými na motivech folklóru Přední Indie. Hodně si cením toho, že to v případě Dying Out Flame není jen samoúčelnost a tyto momenty jsou death metalu v podstatě rovnocenné. Je pravda, že metal má co do stopáže mírně navrch, ale to rozhodně neznamená, že byste si neužili i védskou atmosféru, protože skupina takové pasáže nabízí v každém tracku bez výjimky.
Považuji však za nutné ještě jednou připomenout, že “Shiva Rudrastakam” nestojí a nepadá pouze s exotikou (samozřejmě bráno z našeho středoevropského úhlu pohledu – pro samotné Dying Out Flame to jistě zas tak neobvyklé není a naopak by jim jako exotický metal připadali třeba Silent Stream of Godless Elegy), ale že i death metal v jejich podání má pořádně chlupaté koule. Vůbec se nelekejte toho, že je to mladá skupina, jejíž členové nehráli v padesáti jiných kapelách, protože tohle jim nijak nebrání v tom, aby byli technicky setsakra namakaní a – a to je to hlavní! – evidentně i vyzrálí kompozičně. Samozřejmě, jsou v tom cítit vlivy jiných a známějších formací, třeba na takové Nile si člověk tu a tam vzpomene jak nic (ostatně už jen díky oné kombinaci technical death metalu s folklórem, byť v obou případech folklórem jiné oblasti), ale i tak Dying Out Flame prokázali cit i pro napsání kvalitní death metalové řežby.
Vždy jsem zastával názor, že podobné technické orgie mají největší účinek, pokud to kapela zbytečně nepřežene s hrací dobou, protože poslouchat technické orgie třeba přes hodinu mi nepřijde jako věc, jež by mě zrovna lákala. Proto považuji za ideál, když se podobné placky zastaví kousek za půlhodinovou hranicí, což platí i v případě “Shiva Rudrastakam” – vší netradičnosti a zajímavosti Dying Out Flame navzdory. Tím pádem mě potěšilo i to, že Nepálci pro svůj debut natočili “jen” 35 minut hudby, jelikož při takovém stavu je ta deska intenzivní, našlapaná a zábavná od začátku do konce.
Samozřejmě Dying Out Flame nejsou první ani poslední, kdo kombinují atmosféru Přední Indie s metalem… stačí vzpomenout asi třeba na Rudra ze Singapuru, kteří jsou v tomto ohledu asi průkopníci, nechceme-li tu vytáhnout i třeba Cult of Fire a jejich opus “मृत्यु का तापसी अनुध्यान”. Pořád však tento přístup není ničím, co by člověk potkával na každém rohu, tudíž to – alespoň z mého osobního pohledu – stále zní poměrně neotřele. Snad i díky tomu mi připadá, že Dying Out Flame se svým debutem z jinak zaměnitelného davu mladých death metalových kapel vystupují a jsou rozpoznatelní. A to je něco, čeho je třeba si cenit!
Musím říct, že i když jsem toho od “Shiva Rudrastakam” v předstihu moc nečekal, výsledná podoba nahrávky mě upřímně potěšila a ten poslech mě baví takovým způsobem, v jaký jsem se ani neodvažoval doufat… což je samozřejmě dáno tím, že jsem dopředu nevěděl, že zde bude přítomen takový přesah za hranice metalu. A právě všechen tento folklór, jímž je muzika Dying Out Flame tak načichnutá, nasazuje celému snažení Nepálců korunu a je onou pověstnou třešničkou na dortu, která ze “Shiva Rudrastakam” dělá jeden z nejzajímavějších death metalových počinů, jaký jsem v letošním roce slyšel. Společně s “Venture” od Stench je tohle pro mě prozatím asi nejlepší death metal, s nímž jsem měl letos tu čest.