 |
| Země: Francie Žánr: melodic death metal Datum vydání: červenec 2015 Label: selfrelease Tracklist: Hrací doba: 43:37 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Přestože se francouzští Either Way tváří jako regulérní kapela, tak když člověk nahlédne za roušku, která je na první pohled halí, tak zjistí, že to není tak úplně pravda. Za vznikem této dnes čtyřčlenné party stojí Ludovic Ciszewski, který několik posledních let sbíral zkušenosti v řadách lokálních skupin, z nichž jako ta nejdůležitější mi přijde power / thrashová Monolith, u nichž Ludovic drtí baskytaru. Jednoho dne se však rozhodl, že si postaví domácí studio, a protože schopně ovládá rovněž kytaru a bicí, tak nebylo daleko k vzniku Either Way.
Správně chápete, že debutové album „Behind the Light“ vznikalo takřka výhradně pod taktovkou Ludovice, jenž se kromě baskytary chopil i ostatních nástrojů, které čítají kytaru, klávesy a samozřejmě i bicí. Jeho vokál není taky úplně špatný, takže se postavil i za mikrofon a nahrál desítku skladeb z vlastní kuchyně, tudíž album je svým způsobem možno brát jako čistě sólové. Sám by to však nezvládl v živém provedení, takže rekrutoval kytarovou dvojici ve složení Fabrice Pelletier a Jean-Michel Cervoni, jenž si na albu střihl i nějaké sólové party, a za bubenickou stoličku se usadil Baptiste Cauchy, čímž současní Either Way dostali svou finální podobu.
Od prvního alba toho zpravidla moc nečekám, protože to se skupina ještě hledá a ne vždy je výsledek tak ucelený a kvalitní, jak bych si přál. Když se kapela ještě hrdě schová za nálepku severského melodického death metalu, tak tuplem ne, protože očekávám generické míchaní sladkých a ostrých vokálů na kombinaci riffů a melodických kudrlinek. Nicméně i přes jistou skladatelskou průměrnost, která je z „Behind the Light“ cítit, to není úplně špatná deska. Ony ty melodie jsou totiž mnohdy dost povedené a písně slušně odsýpají. K mé vlastní spokojenosti jsem si s prvním poslechem mohl odškrtnout ony melodické refrény ve stylu Soilwork, protože Ludovic se pyšní pouze death metalovým growlingem, jenž je doplněn o vzletný vokál pouze v závěrečné „Black Soul“, ačkoli tady si nejsem jistý, jestli se jedná o hlavního kápa Either Way, nebo nějakou hostovačku…
Přestože k tomu melodické intro „Across the Light“ příliš nesvádí a slibuje spíše power metalovou náplň „Behind the Light“, tak následující písně se nesou na vlně takového té stylové klasiky melodického severu a citaci Before the Dawn jakožto svých vzorů tak plně chápu, protože řada písní z alba je Saukkonově kombinaci melodických spodků a tvrdých riffů velmi blízká. Je možná škoda, že se do hudby Either Way, potažmo Ludovice Ciszewskiho, nepodařilo vměstnat i nějaké to oživení, protože ona devítka písní, která následuje po zmíněném intru, se nese až na malé výjimky v takřka neměnném tempu a na stále stejných postupech, což je škoda.
Abych úplně nekecal, tak přiznávám, že malý zlomek skladeb míchá pomalejší tempa s rychlými a činí tak vcelku povedeně, což je příklad dvojky „Redemption“, jež stojí na velmi chytlavém melodickém podkladu tvrdého riffingu, a předposlední „Scarecrow“. Typickými zástupci „Behind the Light“ však budiž následující hitovka „Phoenix“, „Trouble in My Mind“ a „Red Eyes“, které jsou zároveň tím úplně nejlepším, co album kompozičně nabízí. Jsou to sice klasické rychlejší vály s hutným soundem, ale všechny tři doslova explodují ve fantastických refrénech, jejichž základem jsou melodické kytary, nemilosrdná rytmika a účelový vokál Ludovice, který je tak akorát agresivní, ovšem ne zas tak hluboký, aby nabourával tu kopu melodií, o něž se starají jak kytary, tak četné klávesové aranže na pozadí.
Oproti zbytku alba se vyhraňuje jen závěrečná „Black Soul“. Nečiní tak jen těmi melodickými vokály, ale celkově melancholickou atmosférou, kterou nastíní dlouhá klavírní předehra v úvodu. Někdy v druhé minutě se píseň začne pomalu lámat ke své kytarové podobě, ale síla ústřední melodie nedá na onen klavír z úvodu zapomenout ani s blížícím se koncem, kdy se přidává na intenzitě a rychlosti. „Black Soul“ tak z „Behind the Light“ vyčnívá asi nejvíce a palec nahoru za to, že se nejedná o slepou rádoby tesklivou krávovinu, jak by se díky oné melodické a melancholické náladě mohlo zdát.
Ne, že by „Behind the Light“ bylo majstrštykem daného žánru, ale pokud přihlédnu k faktu, že Either Way jsou vlastně ve svých úplných začátcích, tak lze opomenout i těch několik méně výrazných skladeb, které se z důvodu neměnného hudebního vzorce lehce ztrácí (“Face“, „Evil in Me“). Stopáž se zastavila lehce za 40 minutovou hranicí, a pokud budu upřímný, tak za ten poslech „Behind the Light“ stojí, protože si nemyslím, že by se jednalo o ztracený čas. Naopak, já se bavil docela dobře.