Archiv štítku: Enslaved

Redakční eintopf #41 – září 2012

Devin Townsend - Epicloud
Nejočekávanější album měsíce:
Devin Townsend – Epicloud


H.:
Santa Hates You – It’s Alive!
Index očekávání: 9/10

Ježura:
Enslaved – RIITIIR
Index očekávání: 7/10

Kaša:
Devin Townsend Project – Epicloud
Index očekávání: 8/10

nK_!:
Devin Townsend Project – Epicloud
Index očekávání: 6/10

Zajus:
Neal Morse – Momentum
Index očekávání: 9/10

Ellrohir:
Oak Pantheon – From a Whisper
Index očekávání: 9/10

Je každoročním zvykem, že po dvou letních měsících, během nichž se scéna soustředí spíše na probíhající letní festivaly, bývá září přecpané očekávanými deskami od velkých kapel. Přestože se na první pohled může zdát, že v letošním roce to není zas až tak markantní, jako tomu bylo loni, rozhodně je z čeho vybírat. Redakční chuťové pohárky tentokráte nejvíce slintají nad progresivními počiny – nejvyšší očekávání směřují k novince “Epicloud” kanadského mága Devina Townsenda, nicméně za pozornost jistě budou stát také Norové Enslaved nebo legendární Neal Morse se svými počiny “RIITIIR” a “Momentum”. Kdo má radši tvrdší věci, z atmosféricky black metalového ranku doporučuje Ellrohir debut Američanů Oak Pantheon. Našel se ovšem i jeden drzoun, kterého nějaký trapný metal v září skoro netankuje a na jeho místo doporučuje čistokrevnou diskotéku “It’s Alive!” od německého industrial/EBM projektu Santa Hates You.

H.

H.:

Září pro mě ukrývá čtyři velice zajímavá alba, z nichž nejvíce se samozřejmě těším na Blut aus Nord a jejich završení sedmičkové trilogie v podobě “777 – Cosmosophy”, nicméně vzhledem k faktu, že tito avantgardní Francouzi jsou relativně častým hostem na naší stránce, rozhodl jsem se vypíchnout kapelu, o níž zde ještě nebyla ani zmínka, což se však není co divit, protože sem vlastně ani nepatří. Santa Hates You se totiž pohybují na poli šlapavé elektroniky, převážně industrialu, avšak se znatelnými přesahy do oblasti EBM či gotiky (v tomto případě zejména ve vizuální stránce). Za vše asi hovoří fakt, že Santa Hates You je ve skutečnosti vedlejším projektem nezmara Petera Spillese z kultovních Project Pitchfork (i když kultovních jak pro koho… nepochybuji o tom, že většina posluchačů metalu o tom v životě neslyšela (smích)), který si vzal na pomoc nádhernou zpěvačku Jinxy a společně s ní tvoří setsakra chytlavou a zábavnou sexy muziku. Už jenom vzhledem k faktu, že poslední deska “Jolly Roger” z loňského roku mne stále nesmírně baví, nevidím sebemenší důvod pro to, abych neměl vysoká očekávání i na novinku “It’s Alive!”. Závěrem jen dodám, že onu třetí desku, na kterou se těším, mají na svědomí finští black metalisté Behexen, jejichž poslední opus “My Soul for His Glory” byla vskutku výstavní blasfémie, tudíž i pokračování “Nightside Emanations” jistě bude stát za pořádné prubnutí; posledním očekávaným albem na mém zářijovém menu jsou pak Rumuni Dordeduh, projekt dvou někdejších tahounů Negură Bunget, a jejich dlouhohrající debut “Dar de duh”

Ježura

Ježura:

Nebýt jedné drobné události, měl bych ohledně svého favorita pro měsíc září jasno. Tou kapelou by byli nizozemští The Gathering se svou očekávanou novinkou “Disclosure”, jenže co čert nechtěl, milí The Gathering pár dní nazpět celé album 24 hodin streamovali na svém Bandcamp profilu a já, oddaný fanoušek téhle neortodoxní skvadry, jsem nemohl jinak, než těch 24 hodin využít k co nejvíce poslechům, takže psát do eintopfu album, které se mi už teď zatraceně líbí, by bylo kapku hloupé. Krom The Gathering však září nenabízí skoro nic, co by mi jakkoli zrychlovalo tep, i když svoje novinky vydávají bezesporu velcí umělci, jako jsou Blut Aus Nord nebo Devin Townsend. Jedno album, na které jsem velmi zvědavý, se však přeci jen našlo (a ne, nejsou to šéfredaktorovi Santa Hates You, i když to bude bezesporu velká pecka), pochází z Norska, jmenuje se “RIITIIR” a jsou pod ním podepsaní vizionáři Enslaved, které po zkušenostech s poslední řadovkou a dvěma EP chovám ve značné úctě. Uvidíme tedy, jestli své poctivě vybudované pověsti dostojí i s dvanáctým albem…

Kaša

Kaša:

Přestože bude září doslova nabité kvalitními alby, neměl jsem s volbou nejočekávanější desky měsíce skoro žádnou práci. Jakožto dlouholetý obdivovatel všeho, čeho se kdy Devin Townsend dotkl, se v září těším nejvíce na novinku “Epicloud”, která vyjde pod hlavičkou Devin Townsend Project, a původně zamýšlené kvarteto alb se tak dočká pokračování, což kvituji s povděkem. Poslední spolupráce s Anneke van Giersbergen dopadla velice dobře a podle prvních ukázek by Epicloud mohlo být někde na půli cesty mezi popovějším “Addicted” a progresivně-teatrálním “Deconstruction”, takže na konečný výsledek jsem velice zvědavý. Uniknout si rozhodně nenechám progrockové “Momentum” Neala Morse, který si již dlouhá léta udržuje vysokou kvalitativní laťku, a věřím, že nejinak tomu bude i letos. Samozřejmostí je pro mě koncertní záznam “Get All Your Deserve” z posledního turné Stevena Wilsona. Vizuální stránku si vzal na starosti Lasse Hoile, který s Wilsonem spolupracuje již delší dobu, což je dobře, protože každá jejich vzájemná spolupráce (nejen) v oblasti videoklipů je prvotřídní. Čas si určitě najdu na třetí díl pokračování albové trilogie Blut aus Nord v podobě “777 – Cosmosophy”, “RIITIIR” z dílny severských Enslaved a konečně nové album milovníků rockového retra, Witchcraft, kteří nechali své fanoušky na novinku “Legend” čekat dlouhých pět let. Nakonec jsem zvědavý na dlouho očekáváné album “Catalyst” progresivních Prototype a “Awakened” metalcorových As I Lay Dying. Rozhodně se máme na co těšit.

nK_!

nK_!:

Podzim se nezvratně blíží, a to v hudebním světě znamená jediné – letní suchá sezóna je již definitivně za námi a pomalu se na nás hrne obrovská masa nového materiálu, který je také potřeba řádně zrecenzovat. Pro mě se toto září sice moc neurodí a tak musím opět štráchat v celkem neznámých vodách, ale o to více se těším na další měsíce, kdy by si měl vybrat snad opravdu každý. Ačkoliv se v jeho tvorbě příliš neorientuji, volba Devina Townsenda mi přišla jako nejpřirozenější. Tak uvidíme, s čím chlapík přijde.

Zajus

Zajus:

Po dvou slabších letních měsících je tu září a s ním obrovská várka alb, na která se těším jako muslim na 72 panen. Tak tedy postupně. Progresivní rockeři The Pineapple Thief plánují deváté studiové album “All the Wars”. Dva roky staré “Someone Here Is Missing” bylo opravdu skvělé a vsadil bych se, že novinka bude přinejmenším stejně dobrá. Devin Townsend plánuje vydat další album, a ačkoliv nejsem jeho fanoušek, určitě si “Epicloud” nenechám ujít. Po dlouhých šesti letech vydají dlouhohrající desku Prototype, progresivní metalisté ze zámoří. Předcházející počin “Continuum” mě zaujal přinejmenším skvělou úvodní skladbou “The Way It Ends”; doufám tedy, že novinka nazvaná “Catalyst” udrží přinejmenším stejnou úroveň. V poněkud obskurnější rovině se jistě ponese “Sonderkommando” avantgardních black metalistů The Meads of Asphodel, jasný kandidát na nejočekávanější album měsíce. O něco více se však těším na progového hrdinu Neala Morse a jeho sólové album “Momentum”. I přes značné množství desek, které tento velikán již vypustil do světa, má stále nápadů na rozdávání a na novince nám to jistě dokáže. Na podobné vlně se ponese i plánovaná novinka Marillion, další z téměř jistých tutovek. Metalcore sice již téměř neposlouchám, ovšem na plánovaná alba svých bývalých oblíbenců z řad All That Remains, The Chariot a As I Lay Dying si jistě čas udělám. A v neposlední řadě je zde nesmrtelný Steven Wilson. Ze svého sólového turné sice již jedno album vytěžil, ovšem šlo jen o nahrávku zvukovou. DVD s názvem “Get All You Deserve” bude obsahovat i obrazový záznam, o jehož kvalitu se postaral prověřený Lasse Hoile. Jako usvědčený Wilsonoholik si tak “Get All You Deserve” v žádném případě nenechám ujít. Vám doporučuji to samé.

Ellrohir

Ellrohir:

Tento měsíc si na nedostatek vzrušení nemůžu stěžovat. Do poslední chvíle jsem čekal, jak se to vyvrbí s Therion, nakonec je to tak, že je radši vynechám. Od The Meads of Asphodel taky nejsou konkrétní zprávy, a tak se mi jako třetí vážný kandidát jevil švédský projekt Lustre… Ovšem pak jsem zjistil, že své debutové album chystají také američané Oak Pantheon, a bylo rozhodnuto. Jejich loňské EP “The Void” bylo něco vyloženě skvělého. V kategorii “následovníci Agalloch” patří k naprosté špičce, možná by je mohl překonat Gallowbraid, ale tam není o nějakém novém materiálu ani zmínka. Vítěz pro září je tak zcela jasný. Sami velcí učitelé Agalloch se už letos předvedli, co nám přinesou jejich žáci?


Redakční eintopf #32.2 – speciál 2011 (Ježura)

Ježura

Ježura:

Top5 2011:
1. Dornenreich – Flammentriebe
2. Unexpect – Fables of the Sleepless Empire
3. Septicflesh – The Great Mass
4. Thy Catafalque – Rengeteg
5. Primordial – Redemption at the Puritan’s Hand

CZ/SVK deska roku:
1. Heiden – Dolores
2. Silent Stream of Godless Elegy – Návaz

Neřadový počin roku:
Enslaved – The Sleeping Gods

Koncert roku:
Dornenreich: Phantoms of Pilsen 5 – Plzeň, 26.10.2011

Videoklip roku:
Behemoth – Lucifer

Potěšení roku:
Metalfest 2011: Plzeň – amfiteátr Lochotín, 3.-5.6.2011

Zklamání roku:
Out of the Dark Festival: Praha – KC Zahrada, 1.10.2011

Top5 2011:

1. Dornenreich – Flammentriebe
Stěží se mi hledají slova, která by dovedla “Flammentriebe” vystihnout. Je to album plné spalující vášně, je agresivní i něžné, je jako oheň a voda v neustálém soupeření. Možná je v něm obsažena kapka esence samotné přírody, jejíž harmonické a přesto tak zásadní protiklady překládá v notovém zápisu… Ne, nemám nejmenších pochyb, kdo si titul alba roku zaslouží nejvíce.

2. Unexpect – Fables of the Sleepless Empire
Myslíte, že jste někdy slyšeli skutečně naprosto mrdlou, pošahanou, ujetou a zfetovanou muziku? Ano? Tak buď lžete, nebo to byli Unexpect. V jejich případě bych dodal, že to není jen jedna hudba, nýbrž hned několik hudeb splácaných na jednu hromadu zdánlivě bez ladu a skladu, ale ono je to geniální. Mysl běžného smrtelníka, za kterého se považuji, není schopná pobrat, jak to všechno funguje dohromady, ale ono to nějak funguje a poslouchat to je skutečně zážitek. A to i když to nechápu a asi nikdy nepochopím…

3. Septicflesh – The Great Mass
Hrozně dlouho jsem nechápal, co na těch Septicflesh všichni vidí. Pak jsem si poslech “The Great Mass” a mlhy se rozestoupily. Tihle Řekové totiž stvořili monument, jaký v rámci žánru sotva potká nějakou konkurenci. To album je ohromné, majestátní, temné a nádherné. Působí na mě dojmem živého organismu, jakési ohromné, zlověstné, ale přesto moudré bestie, která nyní přemítá, jak naloží s tímhle světem. Sakra, kdyby mělo tohle veledílo vyhladit život na zemi, šel bych si to užít se vší parádou!

4. Thy Catafalque – Rengeteg
Těžko se mi hledají slova, kterými bych shrnul vlastní recenzi do několika vět. “Rengeteg” je něco unikátního. Je to album, které s posluchačem rozmlouvá, nebo spíše vede monolog. Je však strhující zažitek tento monolog poslouchat a prožívat jeho obsah. Pokud jste už s Thy Catafalque někdy přišli do styku, pak možná přibližně tušíte, co váš čeká. Pokud ne, na nic nečekejte a rychle tak učiňte. Je totiž škoda času, který nestrávíte ve společnosti tohoto alba…

5. Primordial – Redemption at the Puritan’s Hand
Manifest národní hrdosti, pomník starých křivd a zároveň dílo, které představuje zhudebnělý zármutek ze směru, jakým se dějiny rozhodly vydat. A to ve formě tak sugestivní, že stačí zavřít oči, a slyšíte, jak za kliku vašeho domu bere ruka v kožené rukavici. Když jsem tuhle desku slyšel poprvé, považoval jsem ji za těžký průměr. Uplynulo několik měsíců, pár desítek poslechů, jedno živé vystoupení a “Redemtion at the Puritan’s Hand” vyrostla mezi elitu roku 2011. A kdo ví, třeba ještě poroste…

Heiden - Dolores

CZ/SVK deska roku:

1. Heiden – Dolores
Nevím proč, kapela Heiden mi však doposud unikala. Naše první setkání ale nemohlo dopadnout lépe! “Dolores” je v našich zeměpisných šířkách naprosto mimořádný počin a věřím, že by suverénně zabodoval i na mezinárodním poli. Na bližší popis tu nemám prostor, takže mohu jen doporučit, abyste koupili, poslechli a užasli. Za tu směšnou cenu to skutečně stojí…

2. Silent Stream of Godless Elegy – Návaz
Nebozí Silent Stream of Godless Elegy. Od ledna jsem považoval “Návaz” za jasnou domácí desku roku, ovšem pak si přijdou Heiden a vidíte sami. Na kvalitách to “Návaz” však ani v nejmenším neubralo a stojím si za tím, že jde o špičkové album. Ideální příležitost pro ty, kteří už na folkovém poli nenacházejí nic zajímavého. Skutečně lahůdková záležitost, věřte mi…

Neřadový počin roku:

Enslaved – The Sleeping Gods
Nemám co dodat, tohle EP pochází odjinud, ne z tohoto světa. V pěti skladbách přináší panoptikum magie, kterou umí stvořit jedině Enslaved. Vesmírný chlad dovede být tak přitažlivý…

Koncert roku:

Dornenreich: Phantoms of Pilsen 5 – Plzeň, 26.10.2011
Co bych se rozepisoval, když už jsem nadšení z tohoto vystoupení shrnul v plnohodnotném reportu. Prostě naprosto famózní událost, jakých je poskrovnu a jakou bych přál zažít každému hudebnímu fanouškovi…

Videoklip roku:

Behemoth – Lucifer
Možná křivdím jiným klipům, ale “Lucifer” mě prostě dostal. Behemoth a Grupa 13 prostě umí a “Lucifer” je toho důkazem. Geniální skladbě se dostalo nadmíru důstojného vizuálního ztvárnění a vem čert, že jsem těch obrazů pochopil sotva půlku…

Potěšení roku:

Metalfest 2011: Plzeň – amfiteátr Lochotín, 3.-5.6.2011
Podle sestavy jsem čekal, že se po perfektním prvním ročníku z Metalfestu stane další přehlídka agro metalu pro tu nejširší vrstvu konzumentů mainstreamu. Bohudík, nestalo se, festival mi přinesl řadu skvělých zážitků a objevil jsem kapely, do kterých bych nikdy neřekl, že mě budou bavit. Prostě a jednoduše – očekávání totálního propadáku se přetavilo ve tři dny, které bych si s radostí zopakoval. Tak tedy za půl roku na shledanou…

Zklamání roku:

Out of the Dark Festival: Praha – KC Zahrada, 1.10.2011
Nejde ani tak o koncert samotný, jako spíš o zcela opovrženíhodný odchod fanoušků před vystoupením nejlepšího článku sestavy – norské Tristanie. Tak jsem se za publikum snad ještě nestyděl…


Enslaved – The Sleeping Gods

Enslaved - The Sleeping Gods
Země: Norsko
Žánr: progressive black metal
Datum vydání: 10.5.2011
Label: Scion Audio Visual

Tracklist:
01. Heimvegen
02. Alu Misyrki
03. Synthesis
04. Nordlys
05. The Sleeping Gods

Hodnocení:
Ježura – 9/10
H. – 8,5/10

Průměrné hodnocení: 8,75/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Vypadá to, že Norové Enslaved skutečně nezahálí a zásobují své fanoušky stále další skvělou hudbou. Necelého tři čtvrtě roku po vydání zatím poslední řadovky “Axioma Ethica Odini” tak můžeme požívat krás EP “The Sleeping Gods”, které se kapela rozhodla uvolnit k volnému stažení. Doufám, že nedělám chybu, když hned na začátku přiznám, že bych byl za tohle dílo ochoten i zaplatit. Tak moc se mi dostalo pod kůži…

Sám se tomu ještě pořád divím, ale je to tak. “The Sleeping Gods” je první počin Enslaved, který mi otevřel dveře do magického světa hudby téhle kdysi blackové kapely a tím uzmul tento titul právě “Axioma Ethica Odini”, kterou jsem marně zkoušel pobrat někdy před půl rokem. Popravdě, nejsem schopen definitivně určit nějaký fatální rozdíl mezi oběma díly, který by mohl mít zmíněné prozření na svědomí. Nejblíže se mu ale asi blíží skutečnost, že i přes typicky atypický zvuk kytar, nezpochybnitelnou příslušnost k současnému stylu kapely a páně Bjørnsonův skladatelský rukopis je celé album tak neuvěřitelně rozmanité a jednotlivé skladby v žádném případě nelze zaměnit.

Ale podívejme se na ně blíže – úvodní “Heimvegen” působí na posluchače podobně jako “Ethica Odini” z poslední řadovky. Nevědět, odkud “Heimvegen” pochází, směle bych ho zařadil právě na “Axioma Ethica Odini”. Proti ní však působí střídměji a posluchač se nemusí dlouhé hodiny trýznit skládáním a dohledáváním jednotlivých melodických obratů, tady to má všechno pěkně pohromadě, pochopitelné, organicky pospojované a přitom o nic méně působivé! Po lehce zasněné “Heimvegen” začíná přituhovat. Přímočará vypalovačka “Alu Misyrki” se může pochlubit nesmírně energickou slokou až black’n’rollového charakteru, která se rovnoměrně střídá se zdánlivě klidnějšími, pod povrchem však stále bouřícími pasážemi, které vkusně definuje trademarkový čistý vokál…

Uklidnění přichází záhy s třetí skladbou, nesoucí jméno “Synthesis”. I při zachování zřetelných poznávacích znamení kapely jde o něco diametrálně odlišného než předchozí (a vlastně i následující) dvě skladby. “Synthesis” ve mně asi nejvíce evokuje snění jakéhosi androida, kterého pronásledují matné vzpomínky na zbytky lidských vjemů… Není bez zajímavosti, že mi části skladby nápadně připomínají (mimochodem brilantní) soundtrack ke kyberpunkové herní legendě “Deus Ex”, obzvláště jejímu plánovanému třetímu dílu. Zbývá jen dodat, že high-tech dojmem působící název “Synthesis” k šest minut a devatenáct vteřin trvající meditaci sedí naprosto dokonale…

Procitnutí z elektronického sna zprostředkovává instrumentálka “Nordlys”. Nemám bližšího přirovnání než k jízdě na horské dráze. Různá tempa, rytmy a motivy se za pět a tři čtvrtě minuty stihnou vystřídat několikrát a je skutečná radost je se zavřenýma očima sledovat a nechat se jimi unést. Za mimořádně atmosférický zážitek ručím! Stejně tak dám ruku do ohně za finální skladbu, titulní “The Sleeping Gods”. Hypnotický rytmus, nezaměnitelně deklamovaný text skladby a další, atmosféru starověkého chrámu dotvářející prvky ve výsledku působí, jako mantra, odříkávaná šamanem nebo spíše veleknězem. Dopad na posluchače je skutečně mocný představivost se rozbíhá na plné obrátky. A to je asi jeden z hlavních důvodů, proč po 345 vteřin trvající mantře posluchač touží po další a další a další skladbě. Finále “The Sleeping Gods” totiž působí dokonale otevřeným dojmem a nechává opařeného posluchače v bezbřehém teoretizování, čím Enslaved navážou příště…

Na závěr by se slušelo něco dodat, ale ono není moc co. Enslaved stvořili neuvěřitelně silný materiál, na kterém není k nalezení žádná slabší skladba. Materiál, který mě uchvátil natolik, že jsem se s chutí a ochotou pustil do starší tvorby a nelituji toho. Neříkám, že by to nemohlo být o maličko lepší, na druhou stranu prostoru pro zlepšení je na tomhle EP tak zanedbatelně málo, že vůbec zmínka o něm se dá považovat za něco takřka hanebného. Z celého srdce Enslaved za “The Sleeping Gods” děkuji a doufám, že do budoucna si neuvěřitelnou tvůrčí formu přinejmenším udrží. Pokud ano, následující roky nebudou až tak temné, jak si můžeme domýšlet z denního zpravodajství. A ještě poslední věc – tuhle recenzi jsem napsal jedním dechem a bez zdlouhavého přepisování odstavců – tak moc mě EP inspirovalo. To svědčí o mnohém, tak to mějte na paměti…


Další názory:

Vždy jsem dával přednost spíše starší tvorbě Enslaved, deskám z 90. let, kdy Enslaved tvořili opravdové klenoty, které mě pokaždé dostanou i dnes. Například takové “Eld” z roku 1997, to je prostě nádhera. Cesta, na níž se skupina vydala v novém tisíciletí, sice není špatná, to vůbec netvrdím, právě naopak – jde o excelentní, chytré a přemýšlivé věci; přesto mi víc seděly ty starší nahrávky. Nemám to jak vysvětlit, prostě čistě ze subjektivního hlediska mě dřívější věci oslovují více. Z těch novějších mě opravdu dostane jen sem tam něco (naposledy asi “Ruun”), ty ostatní se mi sice líbí a považuji je za velmi dobré, ale s odstupem času radši sáhnu po těch osvědčenějších kouscích. Nejnovější minialbum “The Sleeping Gods” je však opět ten počin, kterým mě Enslaved dostali, asi jak tomu bylo naposledy u “Ruun”. Možná to bude i tím, že některé skladby lehce připomínají tu rannou tvorbu, například takový začátek “Alu Misyrki”. “Heimvegen” a “Nordlys” spadají opět do toho novějšího období, avšak zejména druhá jmenovaná je neuvěřitelně uhrančivou záležitostí, od níž se lze jen těžko odtrhnout. Vrcholem EP je však bezesporu závěrečná “The Sleeping Gods” s hypnotickou šamanskou atmosférou. Ačkoliv dávám přednost starým Enslaved, pořád je to kapela, kterou uznávám jako velice kvalitní a hlavně vizionářskou; EP “The Sleeping Gods” jen bezezbytku potvrzuje, že je mé mínění naprosto opodstatněné. Tím spíš, že se po pěti letech opět jedná o materiál, který neuznávám jen z objektivních důvodů, ale i čistě z těch subjektivních.
H.