Země: Kanada Žánr: atmospheric black metal Datum vydání: 7.1.2015 Label: selfrelease Tracklist: 01. Vagues de givre 02. Les titans 03. Ouréa 04. Rêve de grandeur 05. La mort solaire 06. Lecture solaire 07. Parasite asservi Hrací doba: 51:32 Odkazy: web / facebook / bandcamp

Uzavřený kruh na zastřeném zeleném pozadí, snad i kovová matka či co. Dokonalý minimalismus, ideální kombinace barev, musím smeknout. Důvod mého poslechu debutujících Entheos hledejme právě zde, na obalu „Ototeman“. Možné poslechové příčiny však nejsou vyčerpány, ačkoliv zrovna já se chytl na tajemný přebal. Tak například, Entheos hrají black metal, jsou z Kanady a mluví francouzsky. Signalizován je tak nejen pravděpodobný quebecký původ -– mimochodem mohu potvrdit –, ale taktéž možné pletky s místní prazvláštní blackovou scénou kolem Miserere luminis, Sombres forêts a Gris. I tady člověk není na omylu, jelikož jisté propojení skrze jednu osobu, k níž se ještě dostaneme, existuje. „Ototeman“ se tedy zdálo být rovněž ideálním předkrmem pro, pevně věřím, brzy příchozí novinky výše jmenovaných. Hlavně ti Gris, už aby tu byli. Ale raději zpět, čekat se může ještě dlouho. Doposud vyjmenované důvody pro náhodný poslech „Ototeman“ se doposud pohybovaly v poměrně tradičních mezích. Jedno lákadlo ale ještě schovávám. Entheos totiž nahrávali za velmi speciálních okolností — v jednom z kanadských pravoslavných kostelů.

Ano, to vše zní moc pěkně a lákavě. Odolává se těžko, ostatně sám jsem se o tom přesvědčil. Nicméně co naplat, muzika je stále nejpřednější, a když to nefunguje tady, vychvalovaný zbytek s tím nic nenadělá. Četli-li jste pozorně, neuniklo vám, že Entheos razí black metalovou cestu. Neokoukanou, neortodoxní, silně atmosférickou, zkrátka takovou, jakou byste v quebeckých končinách očekávali. Základ tvořící atmosférický black metal Kanaďané neustále proplétají s hlukovými i rockovějšími pasážemi a vše rámují kupou progrese. Je nenápadná, avšak přítomná, a to pořád. Obměny témat, sem tam překvapivý zvrat i mírně netradiční riffáž — to vše Entheos odděluje od žánrového tradicionalismu, a jestli „Ototeman“ něčím není, tak obyčejnou žánrovkou. O avantgardním pučení ale nemůže být řeč. I když k experimentu kapela nepochybně vzhlíží, samotná deska se drží spíš při zemi a občasné náznaky jako by jen prozrazovaly, že času na novátorství je dost. Entheos přece debutují, tak nezapomeňme.

Kvapem se dostáváme ke slibovanému odhalení oné osůbky, jež Entheos propojuje s quebeckou post-blackovou miniscénou. Tadá, za bouřlivých ovací a postupného sejímání krycího pláště představuji Annatara, který si odskočil od svých Sombres forêts a na „Ototeman“ ukázal nejen um producentský, ale rovněž hlasivkový a kytarový. Otisk Annatarova rukopisu je na celém albu citelně znát, a i když se mi to trochu zajídá, říct to musím: Jakmile desku proznívají pasáže à la Sombres forêts, posluchač se má hned líp. Ne, samotní Entheos ve svém konání nejsou úplně jaloví, spousta ucházejících nápadů tu je, ale povětšinou se jen marně hledá. Toužím po jiskře, větším náboji. A jakmile nenacházím, potřeba opětovně hledat v nedohlednu.

Je těžké odpovědět na to, v čem jsou Entheos vážně dobří. I přesto, že na papíře je vlastně skoro všechno v pořádku, že kapela vymýšlí výborné melodie, že nadprůměrně pracuje s variováním skladeb a celé to má hlavu a patu. Mluvit mohu i ve vší konkrétnosti, „Ouréa“ je skvělá věc s výbornou blackovou gradací, „La mort solaire“ jakbysmet. Ani závěrečná chaotičtější “Parasite asservi”, není vůbec špatná, ale jakmile přijde Annatar a v „Lecture solaire“ zapěje to své úžasně dekadentní „soleil“, je to úplně jiný svět, je to Sombres forêts. Je to identita Entheos v čudu. Zkrátka váhám, zda angažováni téhle moc zajímavé persóny v takřka polovině skladeb „Ototeman“ pomohlo. Spíš si něco říkám o medvědí službě.

Své momenty deska má, variabilní je taktéž dostatečně, jen skladatelská kvalita pokulhává. Hostující Annatar svými melodiemi i hlasem desku neposouvá, ale spíše ji bortí. Nápomocnou ruku pak odmítá podat i zvuk, který až na svůj kostelní původ nepřidává nic navíc. Jak jsem už zdůrazňoval předtím, Entheos prostřednictvím „Ototeman“ debutují a to je třeba zohlednit. Nicméně zklamán jsem. Možná jsem čekal přespříliš a bláhově vyhlížel držení vysoké kvalitativní laťky zmiňovaných kolegů. Ve finále je to však jen druhý sled a mírně vybočující průměr s ambicí. Cesta k žánrovým výšinám bude dlouhá.