 |
|
Země: USA Originální název: Follow Me Režie: Will Wernick Hrací doba: 91 min
|
(Budou velké spoilery.)
Technologický pokrok reálného světa nejlépe a nejrychleji reflektují dva kinematografické žánry – horor a porno. Druhé zmiňované odvětví to zvládá pravděpodobně nejlépe a často se stává nenápadným tahounem technologických novinek. Jakmile se něco jeden den představí, druhý den už víme, že na tom půjde sledovat i péčko.
Horor je oproti pornografii přece jenom o něco konvenčnější žánr, ale s výdobytky moderní doby také dokáže pracovat poměrně hbitě. Konkurovat mu mohou snad jen nezávislé artovky. Schválně si zkuste uvědomit, jak málo novodobých hračiček vidíme ve velkofilmech a jak líně se do blockbusterů implementují. Horor jde nicméně s dobou, což s sebou sice nese i jistá úskalí třeba v podobě instantních módních počinů pro mladé publikum, ale obecně vzato lze vnímat pozitivně, že žánr neustrnul na místě a dokáže reflektovat krok doby. A to říkám jako někdo, kdo nedá dopustit na staromilskou ruční práci s nožem, sekerou, mačetou, pilou, harpunou, krumpáčem, klidně i vidlema pro mě za mě.
Důkazů můžeme najít dostatek. V posledních letech se vyrojila hromada horůrků, v nichž nějakou roli hraje internet, chytrá mobilní zařízení, sociální sítě, aplikace atd. Určitě sami vymyslíte víc příkladů než já, protože já k odborníkům nepatřím… jako mobil používám aligátora a nějaké aplikace mám v piči. Ale to sem teď asi nepatří.
Ve „Follow Me“, někdy známému též jako „No Escape“, hrají velkou roli sociální sítě. Film se točí okolo hvězdičky, která pro větší počet followerů, větší sledovanost a víc lajků udělá cokoliv. Jezdí po světě a vyvádí hromadu blbostí. Jednu takovou další má teď se svojí partou v plánu v Moskvě. Kámoš zná místního boháče a ten jim zde domluvil účast ve speciální strašidelné únikové hře. Ta je jen pro pozvané a pokaždé vypadá jinak – vždy ušitá na míru konkrétnímu zákazníkovi. No, jak asi tušíte, speciální a strašidelné to má být jakože hodně.
Úvod „Follow Me“ je dle očekávání strašná rakovina. První třetinu sledujeme blbečka, jak natáčí videa na mobil, přijíždí od Ruska a se svojí partou retardů si užívá místního luxusu. Čistá zoufalost; místy čekání na to, až se film rozjede do hororové části, docela bolí. To se dalo tušit.
Posléze se konečně přesuneme do samotné únikové hry. Nikoho samozřejmě nepřekvapí, že to celé jakože není jen jako a fakt má jít o kejhák. Že u toho ale nikdo nezdechne, to mě fakt nasralo. Na první dobrou jsem si myslel, že docela trapas, ale hned mi došlo, jestli v tom nebude nějaký háček. Rádoby šokující pointu, z níž se „Follow Me“ snaží hodně těžit, lze tedy odtušit už dlouho dopředu.
Čekal jsem každopádně od „Follow Me“ klasickou únikovku à la „Escape Room“, „Escape Room“ nebo „Escape Room“ (nedělám si prdel, jsou to tři úplně odlišné filmy!), proto mě trochu překvapilo, když se z únikové hry za chvíli vylezlo a film se překlopil do další polohy, která má o něco blíž třeba k sérii „Hostel“. V části s únikovkou také nejde nevidět inspiraci u „Saw“.
Vše každopádně postupně směřuje k finálnímu twistu, jenž měl asi diváka usadit na prdel, ale přinejmenším v mém případě se to kurevsky minulo účinkem, a to ze dvou důvodů. Za prvé, jak už jsem naznačil, nějaký podobný zvrat se dal uhádnout už dlouho dopředu, a za druhé jsem viděl „The Game“ Davida Finchera, odkud „Follow Me“ svůj závěr sprostě vykrádá. Jenže zatímco devadesátková kultovka s Michaelem Douglasem je dodnes napínák jak čuně, skvěle natočený a excelentně vygradovaný, tady se bavíme jen o plytké napodobenině, při jejíž výrobě chyběl talent a vize.
No, a vzhledem k tomu, že pointu jsem tušil dlouho dopředu, nezůstalo pro mě ve filmu prakticky nic zajímavého. Nahánečka po zavšivených chodbách s ruskými mučiteli mě nijak nevzrušovala, o postavy jsem nebál (beztak to všechno byli nesympatičtí zmetci a přál jsem jim zhebnout), twist mě nepřekvapil a krve se v tom nachází minimum. Obrat do dosavadního průběhu snímku spíš nasází hromadu logických nedostatků a také přinese pocit, že spousta věcí se odehrála příliš náhodně.
Vyložená tragédie „Follow Me“ není. Bohužel jsem zabil hodinu a půl svého života i u mnohem větších výmrdků laděných do podobného stylu. Rozhodně ale nejde o nic víc než plytký spotřební průměrák bez jakékoliv hodnoty. Sežvejkat se to dá, ale pak to člověk vyplivne a za chvíli si ani nevzpomene. Podobných pokusů o cool horory vzniká každý rok hromada a „Follow Me“ mezi nimi nijak nevyčnívá.
