 |
|
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 37:18 Odkazy:
|
Plamen pravého metalu stále hoří. A silně. Daří se mu zejména v jeho rodišti, tedy Spojených státech amerických, kde za uplynulou dekádu povstalo hned několik bojovníků, kteří ho střeží a udržují pro současné generace. Mezi ty nejvýraznější patří Demon Bitch, Eternal Champion, Satan’s Hallow, Sumerlands nebo Visigoth. Nelze opomenout ani legendy žánru, které jednak pomáhaly tento plamen zažehnout, ale také ho dokonce v nedávné době pořádně rozdmýchaly. Samozřejmě mám na mysli Cirith Ungol a jejich návratovou desku „Forever Black“. Občas se s novou nahrávkou ale vytasí i Manilla Road či Omen. V epickém heavy metalu se zkrátka stále něco děje, jen se na něj trochu pozapomenulo, což mu zdá se jenom přidává na síle.
Za současné vůdce považuji Eternal Champion. Splňují totiž všechny náležitosti. Tak za prvé, mají super jméno. Věčný šampión, co chtít víc. Navíc se zřejmě jedná o výňatek z literatury Michaela Moorcocka, jednoho z předních autorů fantasy, takže mají dle všeho načteno a znají kořeny. Za druhé, zpěvák Jason Tarpey vypadá jak Barbar Conan sám, ková meče a loni napsal román „The Godblade“, jenž může posloužit i jako doprovod k aktuálnímu albu „Ravening Iron“. Za třetí, pohled na obal této desky, ale i té předchozí, pět roků staré „The Armor of Ire“, je snad všeříkající. Nedělal ho nikdo jiný než Ken Kelly, specialista na hrdinskou tématiku, který kdysi stvořil třeba zásadní obaly pro Kiss a dlouhá léta spolupracuje s králi žánru Manowar. Malba k „Ravening Iron“ tedy obsahuje: spoustu lebek, plazícího se hada, vylézajícího draka zpoza trůnu na kterém sedí sličná prsatá válečnice a jednu spoutanou vězenkyni, rovněž s kozama venku. Vše v pořádku. No, a v neposlední řadě, Eternal Champion mají také kurva dobrou hudbu.
Pro to, abyste si užili Eternal Champion, není potřeba mít načteného Moorcocka ani Roberta E. Howarda, stačí mít rád metal se všemi jeho klišé. Členové kapely kromě kovařiny umí totiž taky hrát, což ostatně ukázali i v jiných formacích. Na kytarách tu jsou John Powers (Sumerlands) a Blake Ibanez (Power Trip), basu má Bad Raub (rovněž Sumerlands), vikinský roh, nablýskaný meč a mikrofon obsluhuje už zmíněný Jason Tarpey (Iron Age) a za bicími se nalézá Arthur Rizik známý především jako producent, jenž míchal přinejmenším jednu vaši oblíbenou desku. A samozřejmě také tuto. Jak vidno, někteří se pohybují v hardcorově-thrashovém prostředí, což jako když se lehce projevuje i v tvorbě Eternal Champion. Ani ne tak stylově, protože je to ve všech ohledech pravověrný heavy metal jako stehno, ale v energii se to už citelné zdá býti.
Studiový předchůdce „The Armor of Ire“ byl velice zdařilý. Nemám pochyb o tom, že se jedná o jednu z nejlepších žánrových nahrávek posledních let. Vlastně asi o tu úplně nejlepší. Jsem rád, že „Ravening Iron“ za ní v ničem nezaostalo. „The Armor of Ire“ mělo své mouchy a nebylo bezchybné, na to zřejmě tento žánr nemám dostatečně vyrytý v srdci. Obrovské hity jako „I Am the Hammer“ ale nejde nemilovat. „Ravening Iron“ podobně jasný hit nenabízí, avšak za to působí soudržněji, což nakonec vítám raději. A navíc je opatřeno i lepším zvukem.
Za jedinou slabší položku považuji závěrečnou „Banners of Arhai“, ale až do té chvíle jede „Ravening Iron“ kupředu velice jistě. Výrazné momenty na sebe nenechávají dlouho čekat. Hymnický úvod „A Face in the Glare“ je ideálním kusem pro zavedení do světa Věčného šampióna a s následující, tisíci mečů obklopenou „Ravening Iron“ jsou Eternal Champion na svém tvůrčím vrcholu. Riffy, melodie i texty se zařezávají hluboko a není před nimi úniku. Tím spíš když se ke slovu ještě přihlásí zabijácký „Skullseeker“, dnešním slovníkem řečený banger. Není to samozřejmě suše „Skullseeker“ ale „SKULLSEEKHAA – taking your life!“
Moji nejoblíbenější je „War at the Edge of the End“, což je přearanžovaná skladba z prvního dema. Zde je kromě riffů největší pozornost upřena na melodický vokál Tarpeye. Už s prvním albem bylo Eternal Champion často vytýkáno, že je jeho vokál divný a až moc upravovaný (což se mu dává sežrat hlavně naživo), ale mně to tam takhle sedí výborně. Pomalejší „Coward’s Keep“ by možná neuškodilo trochu přistřihnout stopáž, avšak její kytarové vyhrávky a sborové vokály baví. Na vysoký standard se vše vrátí s „Worms of the Earth“, kde opět úřadují riffy a triumfální refrén. Mezihra „The Godblade“ pouze připravuje půdu pro finální ceremonii „Banners of Arhai“, která, jak už jsem poznamenal, mohla dopadnout lépe. Nejzajímavější na ní je, že má ke konci podobnou melodii jako finále „Shade Gate“ z minulého „The Armor of Ire“.
„Ravening Iron“ má tak nějak všechno, co od tohoto žánru chci, a to zcela ve všech ohledech, od zvuku, přes grafickou stránku, až po samotnou hudbu. V konečném součtu bych novinku zařadil na stejnou úroveň jako jejího předchůdce „The Armor of Ire“. Kromě několika menších zaváhání se totiž jedná o skvělou nahrávku, s níž se podařilo Eternal Champion zplodit další silný zářez, jímž jednoznačně stvrdili, že na trůn epického heavy metalu patří právě Věčný šampión. Ať žije!
