Země: Česká republika Žánr: death / thrash metal Datum vydání: 2013 Label: selfrelease Tracklist: 01. Auternum 02. Sophisticated Manipulation 03. Compulsive Disorder 04. Alternative Next 05. Relation to Kill 06. Don’t Let Me Fall 07. Deformity 08. Brutal Act 09. Today Love – Tomorrow Hate 10. This Is Your War 11. Forgiveness Hodnocení: 6,5/10 Odkazy: bandzone K recenzi poskytl: Eternity

Vždycky nestačím žasnout, jak nenápadně se ke mně dostane nové album české kapely, která už má na scéně něco odkrouceno, a přestože zrovna v tomto případě hraje styl, který vyloženě můžu, tak jsem o ní vůbec neslyšel. Přesně tohle je totiž případ ostravské úderky Eternity, která letos slaví úctyhodných 25 let na scéně a na svém kontě má – včetně aktuálního “Modus odium” – pět dlouhohrajících alb. I když, pokud budeme mluvit čistě o Eternity, tak se kapela může chlubit “pouhými” dvaceti lety existence, protože prapůvodní jméno kapely se od Jezuit, přes Aggressor, změnilo na současné Eternity v roce 1993. Ale dost bylo nezáživné historie, pojďme k událostem aktuálním.

Novinka byla nahrána letos ve studiích Kolchoz a Denet pod technickým dohledem bývalého kytaristy Michala “Mižu” Veselky, který při závěrečném mixu odvedl velmi dobrou práci, a přestože zní album dost undergroundově, jsou kytary, basa i bicí náležitě čitelné, nikoli však uhlazené. Zejména nazvučení bicích, kdy je slyšet každý úder, je přesně podle mého gusta. Agresivní mix thrashe a death metalu, jakým Eternity nemůžou urazit, má hudebně blíže k exodusovskému pojetí thrash metalu, kdy hrají prim přímočaré, ale ne jednoduché riffy a o tu špetku death metalu se stará především zpěvák Butchek se svým growlingem, který jako by se do Eternity zatoulal od zámořských Obituary, protože svou barvou občas Johna Tardyho připomene. Sázka na klasické postupy a standardní zvuk borcům sluší, a aniž bych měl nutkání se zabývat, zda a kde jsem již daný riff či melodii slyšel v originále, poslouchá se “Modus odium” bez větších problémů, což je hlavní.

Kdybych mohl radit, tak bych určitě zredukoval stopáž, která se lehce přehoupla přes padesátiminutovou hranici, což je na přímočarou řezničinu docela dost a mít album o 15-20 minut méně, nebylo by to na škodu. Třeba žánrově ne zas tak vzdáleným DMC se to loni vyplatilo a album takhle přímočaré má mnohem větší sílu dopadu než lehce rozmělněná masáž, jíž chybí taková ta intenzita. Nebudu chodit kolem horké kaše, ale “Modus odium” je slušná deska, jež je zároveň tak agresivní jako vychytralá, protože hned několik kytarových momentů člověku připomene technické death metalové party. Kytarová sóla škrtí ve slayerovském stylu a v několika pomalejších, řekněme atmosféričtějších momentech, jsem si na tuto legendární partu vzpomněl, aniž bych chtěl upozorňovat na vykrádání. Téměř polovina skladeb začíná ve stylu budování atmosféry pomocí slayerovských vyhrávek či kytarového vybrnkávání, což není na škodu, protože té pravé agrese se dočkáme o několik momentů později. Mými osobními favority se staly právě takovéto pecky jako “Compulsive Disorder” nebo “Return to Kill”, kdy zejména druhá zmíněná po kraťoučkém intru spustí neuvěřitelně naléhavou smršť, která se díky sborovým doprovodným vokálům v refrénu dotkne i HC spolků americké scény, čemuž pomáhají i sekané kytarové riffy. Takových momentů klidně i víc, protože jsem toho názoru, že do tohohle typu hudby se skvěle hodí a třeba i tuctovou “Brutal Act” dokázaly lehce oživit.

Těžce se mi vybírají nějaké vyložené vrcholy a záchytné body, které hned na první poslech zůstanou zaryté hluboko v paměti. Nejsem si jistý, zda je to můj osobní problém, nebo Eternity ztrácí s přibývající stopáží na síle, ale ke konci jsem se několikrát přistihl, že koukám do tracklistu, kolik že to ještě zbývá písní, což není dobře. Ovšem po dobu prvních šesti až sedmi skladeb jsem se i opakovaně dobře bavil, protože takové ultra brutální pecky jako “Sophisticated Manipulation” a evropskou melodikou poprášená “Alternative Next” jen tak neomrzí a člověk má chuť si u nich protřepat hlavu i několikrát po sobě.

Na české poměry představuje “Modus odium” povedené album, které se rozhodně neztratí. Správný poměr agrese spolu s parádními riffy kapelu nepředurčuje k zániku mezi kupou dalších, ale že bych z toho byl vyloženě na větvi, to zase ne. V rámci stylu na českém rybníčku bych Eternity označil za nadprůměr, k němuž se v budoucnu rozhodně někdy vrátím, a pokud je uvidím na koncertní soupisce někde poblíž, tak si je nenechám ujít, protože naživo by to mohlo být ještě větší maso, u něhož by se dalo dost dobře vyřádit.