Země: Švýcarsko Žánr: doom / death metal Datum vydání: 16.5.2014 Label: Auric Records Tracklist: 01. While the Sea Mounts Up 02. Mother South 03. Under the Linden Tree 04. Murmansk II Му́рманск 05. Ghost – An Interlude 06. Crawl 07. Sacrum quod vivit 08. Murmansk I Му́рманск 09. Devil Wears Christ Hodnocení: 5/10 Odkazy: web / facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Against PR

Jméno Excruciation sice na metalové scéně není obecně úplně známé, a kdybyste asi dělali anketu na nějakém festivalu, většina lidí by je nejspíš neznala, ale jestli si myslíte, že tu máme co do činění s nějakými amatéry, jimž ještě teče mléko po bradě, rozhodně se mýlíte. Tihle švýcarští borci jsou totiž aktivní už od konce roku 1984, takže se vlastně jedná o nefalšované veterány. V této staré éře ovšem Excruciation dokázali vydat jenom jedno minialbum a poměrně početnou sérii demosnímků, pak se po nich v roce 1991 slehla zem.

Zem byla slehlá nějakých 14 let… roku 2005 se totiž Excruciation opět probrali k životu a jali se “doomovat” už v dlouhohrajícím stylu. Po dalších minialbech a živáku nakonec došlo k vydání dlouhohrajícího debutu “Angels to Some, Demons to Others” v roce 2007, načež jej o dvě léta později následovalo pokračování “[t]horns”. Letos pak přišla třetí deska s názvem “[g]host”, jíž se právě teď podíváme na zubní protézu…

Jak již padlo, Excruciation nejsou žádní začátečníci, ale už dávno ostřílená a zkušená parta, která tu svojí doom/death metalovou káru táhne nějaký ten pátek. Tím pádem je docela na místě očekávat, že ani samotná muzika na “[g]host” nebude znít nijak začátečnicky, ale půjde o kvalitní záležitost, jak se na takové staré páky sluší a patří. Což sedí, protože opravdu tomu tak je. Zdá se vám, že to nějak nekoresponduje s tou známkou na konci recenze (a nedělejte, že jste se na to číslo nepodívali předem)? Na první pohled to tak vypadat může, ale musím zdůraznit, že ta kvalitní úroveň se opravdu týká pouze muziky.

Opravdu je tomu tak – budeme-li se bavit čistě o instrumentální stránce, není pochyb o tom, že Excruciation to mají v malíku, mají jasno o tom, co hrát, jde jim to od ruky, mají nápady a výsledek je docela povedený. Je sice pravda, že je “[g]host” svým způsobem poměrně jednolitá nahrávka, jejímž jediným zpestřením je poklidná instrumentální mezihra “Ghost – An Interlude” na páté pozici, díky čemuž je ta tři čtvrtě hodina vlastně docela dost, ale je to v rámci stylu, takže to nakonec není nic, co by mi zas tak vadilo. Hlavně zpočátku mezi sebou jednotlivé písně dost splývají, ale když tomu člověk dá čas, nakonec se nějaké zapamatovatelné momenty objeví, třeba trochu chytlavější song “Murmansk II Му́рманск”, povedený klidný rozjezd “Mother South” nebo výborný riff v “Sacrum quod vivit”. V tomto ohledu je vše v nejlepším pořádku a líbí se mi to. Opětovně však upozorňuji, že se bavíme čistě jenom o hudbě.

Je tu totiž jedna taková “drobnost”, která veškeré snažení Excruciation na “[g]host” absolutně potápí, zbytku skupiny hází klacky pod nohy a celkový dojem z desky posílá do pekel… ani nejde říct, že by to ten dojem jen sráželo, protože jej to úplně ničí. A jak jistě správně tušíte, když jsem výše zdůrazňoval, že se bavíme jen o instrumentální stránce, oním kamenem úrazu je vokál. To, co totiž Eugenio Meccariello předvádí, je absolutně neposlouchatelné. Při vší úctě, ten jeho zpěv je naprosto příšerný a fakt nechápu, že ho zbytek Excruciation prostě nekopne do prdele (rozhodně to měli udělat hned, jak to s hudbou začali myslet jen trochu vážně), protože to se vážně nedá. Pozitivní je na tom asi jen jedna věc – nejspíš poprvé v životě jsem slyšel doslova falešný growling.

Já si z toho sice dělám trochu srandu, ale ve finále to až taková prdel není, protože takhle brutálně imbecilní vokál totálně zprasil celé album od začátku do konce a jenom díky němu se tak “[g]host” stává nahrávkou, kterou si už nikdy v životě nepustím. A to je ve své podstatě obrovská škoda, jelikož čistě hudebně jsou na tom Excruciation skvěle. Za instrumentální stránku bych se nebál dát třeba 7,5/10. Pokud by se nazpívání desky ujal nějaký opravdu schopný vokalista, jenž by to ještě vyšperkoval, možná bych byl ochoten uvažovat i o osmi bodech. Jenže v téhle podobě je to jenom a pouze díky zpěvu tak strašné, že nemůžu jít nad 5 bodů, jakkoliv to je k výborné práci ostatních hudebníků v kapele trochu nespravedlivé.