 |
|
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 37:03 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Italské vydavatelství I, Voidhanger Records začalo letošní rok. V únoru naservírovalo tři velice dobré desky (Tome of the Unreplenished, Todesstoß, Lorn), z nichž všechny jsme si již v recenzích představili. V půli března na ně navázala další trojice zajímavých počinů, jejichž kritika je teprve před námi. Mohu předeslat, že i tyto si drží vysoko nastavenou laťku… částečně. Statistika je mrška vrtkavá, a především – ta svině proklatá funguje. Ta nám říká, že všechno nemůže být dokonalé a – aplikujeme-li to do našeho kontextu – že ne všechna alba mohou být skvělá. Dnes máme na programu právě tu nahrávku, díky níž už letošní štít I, Voidhanger Records není bez poskvrnky.
V současné době dost frčí žánrová forma, jakou bychom mohli nazvat (ostatně, v mnoha recenzích jsem takové pojmenování již použil) inteligentním black metalem. Jistě správně tušíte, že bych to asi jen těžko zmiňoval, pokud by do téhle sorty nespadali i Američané Fell Ruin. Ti nefungují nijak zvlášť dlouho, poprvé na sebe upozornili v roce 2015 prostřednictvím minialba „Devices“, které mě ovšem minulo, pročež nemohu srovnávat s aktuálním dlouhohrajícím debutem „To the Concrete Drifts“.
První odstavec možná mohl vzbudit dojem, že je „To the Concrete Drifts“ hodně nepovedenou deskou. Pokud to na vás takhle působilo, pak se trochu omlouvám, neboť až takhle příkrých slov asi není třeba. Debut Fell Ruin určitě není příšerná nebo neposlouchatelná nahrávka. „Pouze“ není nijak zvlášť oslnivá. Což je o to horší, že veškeré indicie naznačují, že ambice Fell Ruin byly poněkud vyšší.
O vyšších ambicích si dovolím hovořit na základě toho, jakou podobu má hudba, jak vypadají texty, všechny tyhle věci. Nepřímo to asi plyne už z výše naznačeného, ale Fell Ruin se snaží k black metalu přistupovat způsobem, který má na posluchače a jeho intelekt klást jisté nároky. Kompozice jsou proměnlivé a v jistém slova smyslu „progresivní“. Až sem je papírově vše v naprostém pořádku.
Kosa na kámen padne v momentě, kdy na „To the Concrete Drifts“ začnete (marně) hledat ty vrcholné a odzbrojující momenty. Když budete chtít elektrizující atmosféru, namísto níž naleznete jen nesmělé pokusy. Fell Ruin hrají formálně dobře – tedy většinou, poněvadž některé přechody a kytarové motivy mi přijdou docela chabé. Ale to by se za jistých okolností odpustit dalo. Problém ovšem tkví v tom, že muzika jednoduše „nesepne“, nemá to tam. Hloubku v tom nevidím, neslyším, necítím… naopak mnohdy jisté pasáže vyznívají spíše plytce. Snaha je možná chvályhodná, ale jak se říká – snaha se nepočítá. Jako ukázkový příklad bezobsažnosti může posloužit třeba „The Lucid Shell“.
Výslednému dojmu příliš nenapomáhá ani zvuk nahrávky, který plně koresponduje s pocity z hudby. Vlastně na něm není nic vyloženě špatně, ale ani nic vyloženě dobře, nedokáže skladatelské snažení Fell Ruin dostatečně podpořit a svou intenzitou zahladit malé nedostatky. Jsou alba, která budí respekt jen svou produkcí, ale „To the Concrete Drifts“ mezi ně bohužel nepatří – tam, kde by vás měl sound zarazit do židle a pocuchat nervy (hudební výrazivo k tomu evidentně vybízí), se nic moc neděje a veškeré dění plyne v podobě neškodném duchu jako doposud. Sem tam se objeví i ucházející pasáž, zejména finální „…and Choke on Nocturnal Breath“ jistý potenciál odhaluje, ale i ona má hodně daleko k nějakému zážitku. Podobně jako celé album.
Nebudu skrývat zklamání – čekal jsem od Fell Ruin víc. S ohledem na jméno vydavatele i s ohledem na prezentaci kapely. Takhle je „To the Concrete Drifts“ deskou, u níž si za měsíc budu pamatovat, že jsem ji slyšel, ale ať se budu snažit sebevíc, nevzpomenu si, jak skutečně zněla. Za mě nepříliš výrazná záležitost, nijak zvlášť nezaujalo. V rámci podobně laděného black metalu už byly letos ke slyšení i mnohonásobně lepší věci – ani pro ně nemusíme chodit daleko, stačí se podívat na další vydání toho stejného labelu.