 |
| Země: Česká republika Žánr: thrash metal Datum vydání: 21.4.2012 Label: Metal Swamp Tracklist: Hodnocení: 7/10 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Za šest let existence si brněnští thrash metalisté Flowerwhile stihli vybudovat solidní fanouškovskou základnu a odehrát každý rok stabilní množství koncertů. K čemu se však až do letošního dubna nedostali, bylo vydání debutového alba. To dostalo název “No Jesus No Sprite” a vyšlo více než čtyři roky po prvním (a do té doby posledním) počinu kapely, pětiskladbovém mini CD “…Just for a While”. Tyto čtyři roky byly pro kapelu ve znamení dvou zásadních jevů. Prvotně šlo a citelné personální změny, po kterých ze zakládající sestavy zbyli jen kytaristé Metalika a Perry. Druhý a v konečném důsledku mnohem zásadnější jev pak bylo hudební dospívání členů, což při porovnání novinky se starším materiálem vyplyne na povrch poměrně rychle.
Nepředbíhejme však zbytečně a řekněme si nejdříve, co od alba, jehož název je, pokud se nemýlím, inspirován oblíbeným nápojem, můžeme očekávat. Thrash metal je totiž jen základní stavební kámen, kterého se kapela pevně drží, ovšem necítí se k němu být jakkoliv připoutána. Směr, kterým Flowerwhile často vyráží, je charakteristický takřka heavy metalovou melodičností a téměř návykovou zpěvností refrénů. To však neznamená, že by Flowerwhile jakkoliv zanedbávali tvrdší aspekty metalu. O pravé thrash metalové sypačky každopádně není na albu nouze.
Asi největším lákadlem desky “No Jesus No Sprite” je skvěle sehrané kytarové duo čítající již zmíněné zakládající členy. Tito dva pánové mají také na starosti zpěv a právě výrazná odlišnost jejich hlasů dodává desce dynamiku a je její další předností. Na necelých čtyřiceti minutách, které vyplňují poměrně krátké tří až čtyř minutové skladby, se toho děje opravdu hodně. Mám na mysli například akustickou mezihru v úvodní skladbě “Down to the Fire”. Tato skladba by byla velmi dobrá sama o sobě, splňuje vše co bych u thrash metalové písně chtěl slyšet. Její úvod je kovově řezavý, refrén naopak melodický a snadno zapamatovatelný a kytarové sólo v druhé polovině je sice krátké, o to však zábavnější. To samotné by stačilo, aby skladba byla povedená, ovšem Flowerwhile si neodpustili již zmíněnou krátkou akustickou mezihru před závěrečným přitvrzením. Takováto drobná zpestření pak najdete v průběhu alba ještě několikrát, a pro mě jsou důkazem skladatelské vyzrálosti kapely. Přestože jako u správné metalové nahrávky je nálada “No Jesus No Sprite” místy poměrně ponurá, najde se také mnoho momentů, které na mě působí velmi pozitivním dojmem. Příkladem může být úvodní riff “Stick to One’s Colours” či refrén “Void in Sight”. Obecně mám dojem, že “No Jesus No Sprite” má na tvářích posluchačů vyvolávat spíše spokojený úsměv než bojovný škleb, což u thrash metalového alba nebývá zvykem.
Že jsou kytary a jejich spolupráce pro album zcela zásadní, jsem již nakousl, jejich provedení mě však stále nepřestává těšit. Vrcholem jsou samozřejmě sóla, z nichž některá jednoduše nemají chybu. Citelnou inspiraci zde vidím v Američanech Trivium, jejichž starší tvorba byla právě na skvělých kytarách postavená. Nemůžu také nepochválit střídání řvavého hlasu Metaliky s čistým zpěvem Perryho. Kapela plně využívá této pěvecké dvojmužnosti, a tak se často dočkáme současného zpěvu obou pánů, či alespoň jejich rychlé střídání a vzájemné doplňování. Co se rytmické sekce týče, zde asi není co řešit. Ichirova baskytara, byť poměrně dobře slyšitelná, zde plní výhradně roli rytmického nástroje, a plní ji skvěle. To samé se dá prohlásit i o bicích bubeníka Martyho, i když ten pár momentů, kdy jeho hra přebírá pozornost, dostane (můj oblíbený nastává při krátkém zvolnění skladby “Exodic”).Abych však jen nechválil, musím ještě zmínit jedno velké trápení, které mi deska alespoň z počátku přinesla. Jde o Perryho čistý zpěv, který jsem dlouho nemohl strávit. Původně jsem situaci chtěl uzavřít s tím, že Perry jednoduše není moc dobrý zpěvák, jenže to by byla velká chyba. Na YouTube snadno můžete nalézt například jím nazpívaný cover “Wither” od Dream Theater či záznamy z živých vystoupení Flowerwhile, a ve všech případech na mě Perry působí naopak naprosto bezchybným a profesionálním dojmem. Proč mi tedy jeho projev na “No Jesus No Sprite” zpočátku vadil, si nedokážu vysvětlit, ovšem opakovaným posloucháním jsem jeho hlas dostal pod kůži natolik, že bych si nyní Flowerwhile s jiným zpěvem naopak nedokázal představit.
Na úplný závěr jsem si schoval dvě skladby, které mě na “No Jesus No Sprite” potěšily asi nejvíc. Jde o písně “Monday Afternoon” a “Mightily Oats”, jež na první pohled vůbec nezapadají do zbytku alba. Obě staví na akustických kytarách a zejména první jmenovaná je díky nim jednoduše skvělá. Albu navíc dodávají další rozmanitost, což z mého pohledu nikdy neuškodí.
Deska dostala slušivý kabátek v podobě povedené kresby na čelní straně obalu a kvalitní zvuk z prověřeného studia Šopa. Hudba samotná je jednoduše velmi dobrá, a tak v závěrečném hodnocení není moc co řešit. Flowerwhile ode mě dostanou velmi solidních 7 bodů, a co je důležitější, velké doporučení pro potenciální posluchače. Česká scéna může přivítat další kapelu, o které v budoucnu jistě ještě uslyšíme.