 |
| Země: Francie Žánr: pagan black metal Datum vydání: 24.2.2015 Label: Code666 Records Tracklist: Hodnocení: 6/10 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Francouzští Folge dem Wind by vlastně mohli být setsakra zajímavou kapelou. Ve své tvorbě se věnují jakémusi primitivnímu black metalu, nicméně ne primitivnímu co do hudebního výraziva, jelikož samotnou muziku bych tímto pojmem rozhodně neoznačil (byť žádné technické orgie Folge dem Wind samozřejmě nepředvádějí, přece jenom to není žádný progressive rock). Ona primitivnost tkví v samotné tematice Folge dem Wind, v jejímž rámci se kapela zaobírá právě dávným pohanstvím, primitivními a barbarskými rituály a podobnými věcmi.
Nevím, jak je tomu u vás, ale pro mě osobně tohle zní vážně lákavě, s takovýmhle konceptem má u mě kapela pozornost zaručenou už předem, což je také případ Folge dem Wind, na něž jsem narazil pár let zpátky. Tehdy jsem si sehnal jejich druhou desku “Inhale the Sacred Poison” z roku 2009, nicméně jakýmsi nedopatřením se stalo, že mi počin nějak zapadnul a k samotnému poslechu jsem se nakonec nedopracoval. O to zvědavější jsem ovšem byl, když se mi do ruky dostala čerstvá, celkově už třetí dlouhohrající nahrávka Folge dem Wind s názvem “To Summon Twilight”, jíž bohužel “zdobí” o poznání horší přebal než jejího přímého předchůdce.
Pozornému čtenáři jistě neunikla jedna drobnost hned v úplně první větě recenze, kde jsem použil podmiňovací způsob. Řekl jsem, že Folge dem Wind by mohli být zajímavou kapelou, ne, že jí jsou… znamená to tedy, že nejsou? Inu, přijde na to, z jakého úhlu pohledu se na to člověk podívá. Budeme-li se bavit čistě o již probírané tématice nebo o image kapely, pak rozhodně za mě ano, je to zajímavé. Znamená to tedy, že se onen pověstný háček nachází v hudbě? Ano, přesně tak tomu bohužel je.
Nedá se však tvrdit, že by na tom Folge dem Wind byli hudebně nějak špatně a neuměli ten black metal zahrát – ve skutečnosti totiž “To Summon Twilight” obsahuje mnoho objektivně velice dobrých pasáží. Tohle Francouzům neupírám ani v nejmenším a upřímně říkám, že některé momenty jsou opravdu povedené až dokonce skvělé. Abyste neřekli, že jen tak plácám, klidně jako konkrétní příklady mohu uvést dejme tomu závěr “Let’s Become a New Light” či druhou polovinu “On Dark Paths Our Faith Stays Strong”. Obecně druhá polovina alba mi přijde o poznání lepší oproti poměrně nevýrazným prvním třem skladbám. Zároveň s tím by se asi slušelo dodat, že jsou Folge dem Wind nejsilnější v těch přístupnějších momentech, naopak v sypačkách většinou lehounce ztrácejí nit. Problém je ovšem v tom, že i přes veškerý potenciál, který v té muzice bezesporu je, mě to jednoduše jako celek úplně nesebralo. Nechci říkat, že mě to přímo nebaví nebo že mi to přijde špatné, ale při vší úctě jsem čekal trochu víc.
Jedna z věcí, které se na tomto pocitu jistě v nemalé míře podepsaly, je to, že ten black metal, s nímž se Folge dem Wind prezentují, v mých očích (spíš uších) tak úplně neodráží ono tematické zaměření. Když si vezmu ten koncept, v jehož rámci Francouzi operují, tak bych od něčeho takového očekával spíše cosi na styl německého projektu Fyrnask, jenž se v loňském roce blýsknul s fantastickým opusem “Eldir Nótt”. Folge dem Wind mi přijdou málo neotesaní, rituální a uhrančiví, rozhodně méně, než bych si představoval. To je ovšem samozřejmě čistě subjektivní záležitost, to bez sebemenších vytáček uznávám.
Problém však není v tom, že je hudba Folge dem Wind variabilnější a melodičtější, než jsem od jejich konceptu očekával – to je něco, nad čím bych ihned mávnul rukou, kdyby to kapela dostatečně vynahradila tím, nad čím již u podobné hudby mávnout rukou nelze – atmosférou. Ta zde sice v jisté míře je, ale prostě není tak silná, aby mě dokázala uhranout. Když vezmu třeba zmiňované Fyrnask… jejich muzika mě naprosto přiková k židli a ta hypnotická rituální nálada mi nedá vydechnout. “To Summon Twilight” si jen tak v pohodě hraje, docela se mi líbí… a to je na podobný black metal, jenž by měl stát především na té atmosféře, málo.
Můj postoj k “To Summon Twilight” je takový schizofrenní a rozporuplný. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jsem nahrávku v předcházejících řádcích poslal ke dnu, ve skutečnosti – a už se opakuji – je v tom opravdu znát kvalita a je tu množství momentů a střípků, které jsou objektivně naprosto skvělé. I přesto mi to ale z nějakého důvodu nesedlo… možná to bude tím, že ty opravdu dobré pasáže se trochu tříští mezi těmi méně zajímavými, možná to bude zklamáním, že jsem čekal mnohem víc, možná v tom hraje roli nepříznivé postavení planet, sluneční erupce nebo cokoliv jiného, nicméně subjektivně nemůžu jít nad 6. Na druhou stranu, zcela sportovně přiznávám, že tady může být chyba na mém přijímači a vás to album třeba zaujme mnohem více…