Archiv štítku: Fortíð

Fortíð: vydání demosnímků

Původem islandští, v současné době již norští Fortíð sice nikdy nevydali žádné demosnímky, ale – jak sama kapela prohlásila – to neznamená, že nikdy žádné nenatočili. V současné době tyto raritky vyjdou na kompilaci s názvem „The Demo Sessions“, jež bude k mání od 25. června na CD. Počin vyjde v kooperaci Symbol of Domination Prod.Electric Horizon ProductionsBlack Plague Records. Obal najdete tady, tracklist se nachází níže. Hrací doba bude činit 80 minut. Song „Illt skal með illu gjalda“ najdete na Bandcampu.

01. Illt skal með illu gjalda 02. Lifandi lífi undir hamri [Enslaved cover] 03. Nornir 04. Galdur 05. Hof 06. Pagan Prophecies 07. Electric Horizon 08. Sun Turns Black 09. Ad Handan 10. Heltekinn 11. Framtíð


Fortíð – Pagan Prophecies

Fortíð - Pagan Prophecies
Země: Island / Norsko
Žánr: viking black metal
Datum vydání: 24.8.2012
Label: Schwarzdorn Production

Tracklist:
01. Pagan Prophecies
02. Spirit of the North
03. Electric Horizon
04. Lesser Sons of Greater Fathers
05. Sun Turns Black
06. Ad Handan
07. Endalok

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
facebook / twitter / bandcamp

Skupina Fortíð vznikla původně na Islandu jen jako jednočlenný projekt jistého Eldura, jenž nahrál první tři desky – které jsou vzájemně silně provázané jedním konceptem, postaveném na básni “Völuspá” – na svou vlastní pěst jen s minimálním přispěním několika hostů. Ovšem od roku 2008, kdy se Eldur odstěhoval z Islandu, se Fortíð prezentují jako norská kapela. Právě v Norsku dal Eldur dohromady také stálou sestavu, díky čemuž do té doby jednočlenný projekt povýšil na regulérní skupinu. Čtvrtá deska “Pagan Prophecies”, jež je předmětem naší dnešní recenze, je tedy vlastně pro Fortíð doslova novým počátkem – tentokrát to však není klasický reklamní kec, nýbrž holý fakt. “Pagan Prophecies” je prvním albem Fortíð, které není svázáno pevně daným konceptem a které bylo nahráno ve více lidech, ne jen v režii samotného Eldura. Přímo se tedy nabízí otázka, jestli se to nějak projevilo i na hudebním směřování Fortíð

Odpovědět na tuto otázku je ovšem nakonec mnohem lehčí, než by se mohlo zpočátku zdát – ne, v podstatě se výše popsané změny v pozadí Fortíð na samotné hudbě neprojevily, z čehož lze prostým selským rozumem usuzovat, že Eldur stále třímá otěže Fortíð pevně ve svých rukou. Avšak jistě bude stát za zmínku, v jakémže stylu se to tedy Fortíð vlastně pohybují, poněvadž se jistě najdou tací, kteří neměli tu čest s ani jedním dílem z trilogie “Völuspá”, ačkoliv jisté indicie jistě poskytl už název “Pagan Prophecies” a koncepční zaměření prvních tří počinů. Omáčku ale stranou, řekněme to na rovinu – Fortíð hrají cosi na pomezí viking metalu a black metalu, přičemž – jak už to tak u podobných záležitostí bývá – největší důraz je kladen na atmosféru. To platilo na starších počinech a platí to i nyní v případě “Pagan Prophecies”.

První dvě desky “Völuspá Part I: Thor’s Anger” a “Völuspá Part II: The Arrival of Fenris” považuji za opravdu výtečné záležitosti. Sice poněkud minimalistické, mnohdy i trochu monotónnější a po zvukové stránce ne úplně kvalitní (to platí zejména o “Völuspá Part I: Thor’s Anger”), přesto se jim oběma bezezbytku dařilo to, oč v podobné muzice běží především – vykouzlit působivou atmosféru. V tomto ohledu obě zmíněná alba s přehledem triumfovala. Se třetím “Völuspá Part III: Fall of the Ages” přišlo zcela jasně slyšitelné zlepšení jak co do zvuku, tak co do muzikantských schopností, jenže nějakým způsobem mi přišlo (nejednomu velice povedenému momentu navzdory), že se z hudby Fortíð se třetí nahrávkou jaksi vytratil onen feeling, který ani jedné starší fošně rozhodně nechyběl. Ačkoliv jsem určitě člověk, jenž dá vždy přednost hutné atmosféře s horším zvukem před plošší hudbou s dobrou produkcí, neženu to do takového extrému jako někteří, kteří cokoliv s lepším zvukem považují za škvár, tudíž můj problém určitě není v tom, že Fortíð začali znít na “Völuspá Part III: Fall of the Ages” profesionálněji; prostě a jednoduše mi to album už nepřišlo tak silné, přestože se jistě i tu našly velice slušné kusy (mohu vzpomenout třeba závěrečnou desetiminutovku “Framtíð”). V případě “Pagan Prophecies” jsem doufal, že se s jejím příchodem ukáže, že “Völuspá Part III: Fall of the Ages” byla jen jednorázová slabší chvilka a že se hudba Fortíð vrátí zpátky k vysoké kvalitě se silnou atmosférou…

Bohužel se to ne úplně povedlo. “Pagan Prophecies” totiž trpí podobným problémem jako “Völuspá Part III: Fall of the Ages”. Ve svém jádru to rozhodně nejsou špatné desky, určitě mají svou kvalitu a zcela jistě se na nich najdou i velmi silné pasáže, jako celek však nemají takovou sílu jako “Völuspá Part I: Thor’s Anger” a “Völuspá Part II: The Arrival of Fenris”. Řekl bych, že do jisté míry to bude jistě i tím, že na obou pozdějších albech, včetně toho novinkového, je větší podíl rychlých a agresivnějších songů, což by sice samo o sobě ještě nebylo špatné, ale Fortíð mi vždy přišli nejsilnější právě v těch pomalejších a monotónnějších plochách, nehledě na fakt, že tímto přechodem na rychlejší podobu jaksi částečně ztratili svou tvář.

“Pagan Prophecies” tohle jenom potvrzuje. V rychlejších momentech jsou sice Fortíð dobří a rozhodně jim nechybí nápady, poslouchá se to výborně, ale když se pustí do středního tempa, je ta muzika – nebojím se říct – o třídu výše. Stačí porovnat úvodní titulní věc, jež se nese v téměř celé své délce v rychlých obrátkách, s druhou “Spirit of the North”, která naopak začíná vskutku výtečným pomalejším riffem, do něhož se navíc noří perfektní vyťukávání na klávesách – ten rozdíl je opravdu znatelný.

Přes to všechno, co jsem doposud řekl, bych ale stále nechtěl vzbudit dojem, že je “Pagan Prophecies” špatným albem, protože jím není. Určitě se zde najdou i hodně dobré skladby, vypíchnout lze třeba již zmiňovanou “Spirit of the North”, která jistě patří k vrcholům “Pagan Prophecies”. Silné momenty má jistě i nejdelší a nejrozmanitější “Ad Handan”; z těch rychlých se mi jako nejpovedenější jeví vichřice “Sun Turns Black” se skvělou atmosférickou pasáží ve svém středu. Atmosféru jistě nepostrádá ani kvalitní outro “Endalok”.

Na závěr bych chtěl dodat snad už jen to, že ačkoliv recenze možná ve výsledku vyznívá trochu negativním dojmem, stále Fortíð považuji za dobrou kapelu, stále jsem nad nimi nezlomil hůl a stále doufám, že v budoucnu ještě nahrají výborná alba, i když do té doby budu dávat přednost starší tvorbě. Na druhou stranu je tu ale fakt, že spoustě lidem ony první dvě desky “Völuspá Part I: Thor’s Anger” a “Völuspá Part II: The Arrival of Fenris” díky undergroundovějšímu zvuku a celkově ne tak “přátelskému” vyznění nemusí vůbec sednout a budou na tom přesně opačně než já, tj. že si radši poslechnou “Völuspá Part III: Fall of the Ages” nebo právě “Pagan Prophecies”. A ono vlastně proč ne, jelikož – jak již bylo řečeno – špatné nahrávky to vlastně nejsou a sám zcela upřímně říkám, že kdybych neměl zkušenost se starou tvorbou, hodnotil bych “Pagan Prophecies” určitě výše.


Redakční eintopf #40 – srpen 2012

Katatonia - Dead End Kings
Nejočekávanější album měsíce:
Katatonia – Dead End Kings


H.:
Fortíð – Pagan Prophecies
Index očekávání: 7/10

Ježura:
Ex Deo – Caligvla
Index očekávání: 7/10

Kaša:
Katatonia – Dead End Kings
Index očekávání: 7/10

nK_!:
Rob Zombie – Mondo Sex Head
Index očekávání: 4/10

Zajus:
Ex Deo – Caligvla
Index očekávání: 6/10

Ellrohir:
Ensiferum – Unsung Heroes
Index očekávání: 8/10

Mortalis:
Katatonia – Dead End Kings
Index očekávání: 9/10

Léto se pomaličku přehouplo do své druhé půle, a ačkoliv by se mohlo zdát, že vydavatelská mašinérie je stejně jako v červenci stále ještě poněkud ospalá, jelikož nevychází sto desek denně, ale jenom padesát, nějaký ten novinkový matroš k poslechu se dozajista najde i tentokrát. Naše redakce tvrdí, že uniknout by vám rozhodně neměla deska “Dead End Kings” od severských melancholiků Katatonia – právě ona se stává tím nejočekávanějším počinem měsíce z pohledu Sicmaggot. Ale nebojte, finální menu je mnohem pestřejší. Chcete-li přece jenom sever, ale jen trochu ostřejší, jistě nepohrdnete viking black metalem v podání Fortíð; pokud jsou Fortíð ostří až moc, na váš poslech budou jistě čekat taktéž Ensiferum; směřují-li vaše chutě spíše jižnějším směrem, nebylo by radno minout druhou desku římského projektu Ex Deo. A co takhle nějakou americkou muziku? Žádný problém – redakce doporučuje třeba zremixovaného Roba Zombieho.

H.

H.:

Škoda, že nová deska Nachtmystium nevychází o den později, jelikož by se přehoupla do srpnového měsíce, kde by pro mne byla jasným králem, kdežto v červenci se musela sklonit před britskými gentlemany A Forest of Stars. Jinak toho v srpnu moc není, snad až na dvě záležitosti, z nichž jsem se rozhodl vyzdvihnout tu o poznání méně známější (byť funguje déle a má o něco málo bohatší diskografii) – Fortíð. Jedná se o původem islandský jednočlenný projekt, jehož hlavní představitel Eldur ovšem v roce 2008 přesídlil do Norska, kde dal dohromady stabilní sestavu, díky čemuž mohli Fortíð začít fungovat jako klasická kapela. Co se týče oné zmiňované diskografie, Fortíð mají na kontě prozatím jen koncepčně úzce spjatou trilogii “Völuspá”, která – jak již název napovídá – byla jakýmsi zhudebněním první básně prastarého severského eposu Edda. Po hudební stránce šlo o velice povedený viking/black metal se silnou atmosférou, zejména první dvě části “Völuspá Part I: Thor’s Anger” a “Völuspá Part II: The Arrival of Fenris” byly opravdu výtečné. Vzhledem k tomu, že se třetím dílem “Völuspá Part III: Fall of the Ages” se koncept uzavřel, bude novinka “Pagan Prophecies” prvním samostatně stojícím počinem v historii Fortíð, tudíž bude jistě zajímavé sledovat, kam se kapela pohne, nebude-li už svázána pevně daným konceptem. Nicméně si myslím, že opět půjde o velmi solidní dílko, které se nejspíš s žádnou masovou odezvou nesetká, ale své posluchače si jistě najde…

Ježura

Ježura:

Znáte to – dusno a vedro všude kolem, člověku se nechce nic dělat a tak nic nedělá… A skoro to vypadá, jako by tahle letargie padla i na muzikanty. Svědčí o tom skutečnost, že za celý srpen moji pozornost upoutalo pouhopouhých pět desek. Když odečteme Korpiklaani, kde jsem vážně moc zvědavý, co to zase bude za hovadinu, Grave Digger, kteří jdou poněkud mimo mě, a Fortíð, kterými jsem se zatím neprokousal do té míry, aby ve mně budili nějaké očekávání, zbývají tu novinky švédských melancholiků Katatonia a především římské dějiny vzývající úderky pod vedením Maurizia Iacona, Ex Deo. A jsou to právě Ex Deo, kteří se tentokrát probojovali až do mého eintopfu, protože jestli je alespoň špetka pravdy na zvěstech, které vydání desky “Caligvla” provází, bude to opravdu mocný zásek. Už aby to tu bylo…

Kaša

Kaša:

Srpen je co do albové nálože měsícem skutečně hubeným a nebýt dvou oblíbených želízek v ohni, neměl bych v tomto eintopfu nic ke sdělení. Rozhodování mezi antickým projektem MauriziaKataklysm, Ex Deo, a Katatonií bylo dlouhé, ale nakonec jsem se rozhodl pro švédské náladotvůrce. Seskupení kolem dvou hlavních mozků Jonase Renkseho a Anderse Nyströma si dlouhodobě udržuje vysokou kvalitativní laťku a věřím, že “Dead End Kings” nebude žádnou výjimkou. Od svých death/doomových začátků se jejich hudba postupně vyvinula v kombinaci melodického severského metalu s goticko-doomovými kořeny a podmanivým melodickým vokálem Renkseho. Na “Dead End Kings” je ohlášen zajímavý vokální host, tentokrát si tento post střihne zpěvačka Silje WergelandThe Gathering, jejíž působivý hlas by mohl patřit k vrcholům desky. Uvidíme na konci srpna.

nK_!

nK_!:

Okurková sezóna pokračuje a mně nezbývá než z nadcházejících releasů vybrat co možná nejmenší zlo. Tím se zdá být “Mondo Sex Head”, které není originálním počinem, ale pouze kompilací remixů starší tvorby Roba Zombieho. Slyšet “Dragula” postopadesáté zase jinak asi nebude takové terno, ale v srpnu prostě opět kde nic, tu nic. Asi jsem náročný posluchač. Nebo jen nemám přehled a dobré letní muzice?

Zajus

Zajus:

Srpen bohužel nenabídne velké množství zajímavých desek. Mým favoritem byli původně maniaci The Chariot, a to vlastně jen kvůli projektu A Rose by Any Other Name zpěváka Joshe Scogina. Vydání jejich desky se ovšem na poslední chvíli odsunulo na září, a přede mnou tak stál úkol volby nové nejlákavější desky měsíce. Tou se stali “Italové” Ex Deo se svým druhým počinem “Caligvla”. Domovská kapela Kataklysm zpěváka Maurizia Iacona ve mně nikdy nezanechala hlubší dojem, ovšem debut Ex Deo byl plný velmi dobré muziky. Atmosféra starověkého Říma zde byla takřka hmatatelná a skladby jako “Romulus” či “Legio XIII” si rád připomenu ještě dnes. Novinka snad bude pro debut důstojným nástupcem, i když první singl “I, Caligvla” ve mně nadšení nevyvolává. Volím tedy lehce nadprůměrnou šestku.

Ellrohir

Ellrohir:

Jsou tací, pro které Ensiferum skončili s Jariho odchodem a Petriho Lindroose považují pouze za druhořadou náhražku. Já osobně mám rád jak staré, tak nové Ensiferum, kteří nyní přinášejí pátou desku (třetí v nové sestavě). Velmi slibný je už fantastický obal, o něco méně pak ukázkový song “Burning Leaves”, ale stále věřím v kvalitní materiál k poslechu. Ensiferum je pro mě nostalgická připomínka “starých časů”, kdy jsem vůbec začínal poslouchat metal. Velmi rád si ji znovu oživím.

Mortalis

Mortalis:

Po pro mě hudebně slabším červenci přichází srpen, který s sebou přináší jednu novinku vyčnívající nad ostatními. Z nové placky “Dead End Kings” nám dali přičichnout chlapci z Katatonie lyrics videem k písni “Dead Letters”. První poslech na mě zapůsobil jako zvonění zvonečku na psy I. P. Pavlova a ještě teď mi ukapávají lehce sliny z pusy. I když poslední album mi úplně nesedlo, tohle CD si nenechám ujít a vřele jej doporučuji i ostatním čtenářům.