 |
| Země: Francie Žánr: rock / trip-hop / electro / pop Datum vydání: 23.11.2013 Label: Dooweet Tracklist: Hodnocení: Průměrné hodnocení: 8,25/10 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Jednou jsi dole, jednou jsi zase nahoře. Jednou tě nějaké album zklame, podruhé tě zase jiné hodně mile překvapí. Jednou recenzuješ sračku, podruhé ti na stole přistane počin, od něhož nečekáš zhola nic, ale vyklube se z něj tak příjemná záležitost, až člověk pomalu nevěří, že měl tak šťastnou ruku a nenechal to některému kolegovi z redakce. A přitom ten důvod, proč jsem si debutovou nahrávku francouzské skupiny Mils nechal pro sebe, je vlastně docela vtipný. Když jsem totiž viděl žánrovou škatulku rock / trip-hop / industrial / new wave, tak jsem si pomyslel něco jako: “Ty vole, tohle stejně nikdo z nich nebude chtít, tak s tím ani nebudu prudit a vezmu si to rovnou.” A tak jsem to vzal, pustil, neskutečně si to užil a řekl si, že jsem udělal fakt dobře. “Man Is a Lonely Soldier”, jak se onen debutový počin jmenuje, je totiž přesně ta záležitost, u níž je člověk “nahoře”.
Možná jste se lekli docela šíleného žánrového zařazení… jestli ano, pak bych vám asi neměl říkat, že to ještě ani náhodou úplně přesně nevystihuje to, co Mils hrají. Nebál bych se tam dodat třeba ještě pop rock… a kdybych se hodně snažil (vlastně ani ne tak hodně), ještě bych tam mohl doplácat alespoň dalších pět stylů – pořád si ale nejsem jistý, jestli by to pak vážně odpovídalo tomu, co je na “Man Is a Lonely Soldier” ke slyšení. Ve výsledku je to ovšem úplně šumák, že vám to album nedokážu přesně popsat stylovými škatulkami, jelikož jsem si naprosto jistý jednou věcí, která je ve skutečnosti mnohem podstatnější – ať je to, co je to, je to nádherná muzika.
Nemůžu si pomoct, ale jakmile se rozezněly první vteřiny úvodní skladby “Straight On”, Mils mě okamžitě měli na své straně. Nevím proč, ale najednou jsem z nějakého důvodu ihned věděl, že se mi to strašně líbí a že se strašně těším na to, co bude dál – a Mils vcelku záhy ukázali, že ten můj pocit rozhodně nebyl neopodstatněný. Záhy myšleno ještě v rámci “Straight On”… spousta fantastických nápadů, neskutečně příjemná, ale nevtíravá hudba, pěkné melodie, nádherný zpěv, výborná sloka, výborný refrén, výborné sólo, všechno na svém místě, všechno do sebe zapadá, všechno tam má svůj smysl a všechno funguje.
Dobrá, řeknete si, Mils hned na začátek přišli s příjemnou písničkou, ale co bude dál? Mě napadlo úplně to stejné, už jen proto, že “Straight On” byla pověšena na Soundcloud k poslechu předem, takže jsem si říkal, že možná dali ten nejlepší song na propagaci a zbytek nemusí být tak dobrý. Ale jakmile se rozezní druhá “Light for People”, zjistíte, že je to také moc příjemný kousek… a kdo o tom pochybuje ještě na začátku skladby, nejpozději s nástupem zpěvu už vás Mils zase mají. Ve své podstatě je to vlastně tak jednoduché, ale přitom tak funkční a tak výborné. Dobrá, tak se jim tedy povedlo přijít na začátek se dvěma příjemnými písničkami… ale pak zjistíte, že ta další je taky taková, i ta po ní a ta další jakbysmet… a vlastně úplně všechny až do konce alba. A je úplně jedno, jestli ty songy berete samostatně nebo všechny dohromady jako desku, v obou případech “Man Is a Lonely Soldier” obstojí na jedničku s hvězdičkou. Ta nahrávka je vyloženě písničková, ale přesto má smysl jako celek a neskutečně baví tak jako tak.
Jistě jste si všimli, že jsem už mnohokrát použil slovíčko “příjemný”, ale přesně takhle na mě “Man Is a Lonely Soldier” působí po všech směrech. Všechny ty melodie tam jsou vyloženě krásné, to album je opravdu hodně líbivé, ale v tomhle případě to myslím v tom nejlepším slova smyslu. Zároveň je ovšem nevtíravé… někdy sice Mils přijdou až s doslova popovým motivem, ale nikdy to není něco na způsob věcí, jaké vám pouštějí v rádiu, tedy ten laciný pop, co se vám vetře do hlavy, i když vůbec nechcete, a spíš vás tam obtěžuje. “Man Is a Lonely Soldier” je sice líbivé, ale spíš tím stylem, že vám nabídne ruku, a je jen na vás, jestli za ni vezmete a půjdete se na 37 minut a 28 vteřin projít jednou excelentní nahrávkou.
S tím vším se pojí i několik dalších věcí. Je tam ten rock, je tam i ten trip-hop, je tam ten pop, pop rock, industrial, new wave a kdoví, co všechno ještě, ale dohromady je to celé vyloženě přirozené, provzdušněné, pasuje to k sobě, je to prostě… takové lehké, ale ne v tom smyslu, že je to myšlenkově triviální, protože ve skutečnosti je “Man Is a Lonely Soldier” hodně inteligentní nahrávka. V té muzice je tolik malých, ale extrémně povedených nápadů, nuancí a různých šibalských mrknutí po posluchači, že vás ani náhodou nenapadne, že by u skládání tohohle materiálu někdo nepřemýšlel. Je to lehké v tom smyslu, že… “Man Is a Lonely Soldier” je jako fenomenální zeleninový salát se spoustou jemných a zajímavých chutí, kterého se nikdy nepřejíte. Pořád jíte a pořád vám to neuvěřitelně chutná a pořád nemůžete přestat jíst. A také vás moc nezajímá, co všechno za suroviny (žánry) do toho ten kuchař dal, jen si užíváte ten celkový výsledek.
Tím ovšem výčet toho, co všechno je na “Man Is a Lonely Soldier” parádní, ještě nekončí. Naprosto skvělý je už jen ten zvuk sám o sobě… nemám teď tedy na mysli přímo zvuk alba, i když i ten je samozřejmě velice povedený, ale sound samotných Mils. Všechno ale souvisí se vším, takže tohle už nepřímo plyne z onoho žánrového mišmaše a z tohohle zase nepřímo plyne (vlastně možná i přímo), proč mě osobně Mils dokázali zaujmout hned během prvních vteřin, kdy jsem si jejich muziku pustil poprvé v životě. Sice je to debut, ale ta skupina je prostě vyhraná a dohromady to tvoří album, na něž mohou závistivě koukat i mnohonásobně zavedenější formace. Nádherné jsou vokály, které tvoří jednu z nejúžasnějších věcí na nahrávce, ale instrumentální sekce v ničem nezaostává… klávesy i kytara jsou stejně perfektní jako všechno ostatní a platí to i o rytmice. Každá jedna složka je sama o sobě parádní a všechny dohromady snad ještě víc…
No, a pak je tu ještě jedna věc, která je ve výsledku vlastně to úplně nejdůležitější. Už jsem zmiňoval, že “Man Is a Lonely Soldier” je písničkové album, takže tím mám na mysli samozřejmě samotné písničky. Ačkoliv se může zdát, že už to trochu začínám přehánět, ale opravdu si nemůžu pomoct – všech devět skladeb je naprosto výtečných a drtivá většina z nich obsahuje vysloveně fantastické momenty… no, vlastně všechny. Já osobně jsem si ohromně oblíbil především “Neon Life” s klidnými slokami, jež se následně lámou do chytlavějšího refrénu, nebo po všech stránkách excelentní “Miracle” (ten refrén!), ale to vlastně říkám jen proto, aby tu zazněly nějaké konkrétní názvy, protože se mi líbí všechny songy do jednoho.
Vzhledem k tomu, že už mi pomalinku začíná docházet zásoba superlativů a opakovat pořád to samé dokola se mi už nechce, nemám toho moc, co bych ještě dodal. Jednoduše řečeno, Mils natočili po všech stránkách krásné album, které si mě doslova podmanilo a postaralo se o jedno z největších a nejpříjemnějších překvapení loňského roku. Super, super, super a budu se těšit na pokračování!
Další názory:
Přiznám se, že bych o Mils nezavadil, nebýt této recenze, kterou jsem dostal za úkol zbavit případných chyb. A jakkoli se mi většinou nestává, že by mě nějaká recenze navnadila tolik, abych si dotyčnou desku prakticky okamžitě sehnal, v tomto případě se tak stalo a já vůbec nelituji. Mils totiž skutečně nahráli takřka fenomenální album, které je zářným příkladem toho, že i formálně mainstreamová hudba může zprostředkovat bez přehánění skvostné posluchačské zážitky. “Man Is a Lonely Soldier” je velice propracovaná, ale přitom přívětivá a na poslech jednoduchá deska, nechybí jí opravdová síla, ale přitom hladí, snoubí v sobě optimismus s melancholií tak nenuceným způsobem, s jakým se ztotožní snad každý, protože to sám dobře zná z vlastní zkušenosti… Nemá smysl zde opakovat, jaké žánry Mils na své desce obratně kombinují, že je “Man Is a Lonely Soldier” skvostná i po vokální stránce, že doslova přetéká výtečnými nápady a že z ní vyloženě sálá zkušeně uchopená a precizně zpracovaná hudební vize. Postačí, když řeknu, že tohle je jedna z mála desek, která si člověka podmaní s prvním poslechem, ale přitom je natolik zdařilá a přes svou lehkost závažná, že když po sedmatřiceti minutách dohraje, jste nadšeni a chcete si ji pustit znova, aniž by s dalšími a dalšími poslechy ztrácela cokoli ze své nevtíravé, avšak silné přitažlivosti. Mám rád odlehčenou, leč stále inteligentní hudbu, a co jsem objevil “Man Is a Lonely Soldier”, nemohu se zbavit dojmu, že právě tohle je ideální průsečík všeho, co si od podobné hudby žádám. A k tomu už asi není třeba nic dodávat…
Ježura
No, tak tomu říkám překvapení. Debutové album “Man Is a Lonely Soldier” je přesně jeden z těch bezejmených počinů, od kterého se předem snad ani nedá nic čekat, a přesto se z Mils vyklubala parta, která umí nenásilně spojit všechny styly, jež už v hlavní recenzi byly vyřčeny, takže je nebudu opakovat. Je to příjemné, melodické, uvolněné, ale přesto chytré a zábavné. Přiznávám, že na první poslech mi Mils přišli až příliš jednotvátní a že ke konci jsem se už začínal mírně nudit, ale jakmile se mi podařilo proniknout do jejich tvorby a přistoupit na jejich hru atmosfericky dokonalého pop rocku (tohle mi přijde jako nejjednodušší škatulka, přestože plně nevystihuje hudební obsah “Man Is a Lonely Soldier”), tak jsem si začal desku velmi užívat. Ze subjektivního pohledu bych samozřejmě mohl vypíchnout nějaké ty nejoblíbenější, nebo naopak ty nejslabší skladby, ale nevidím v tom důvod, když album jako dokonale vyvážený celek s podmanivou atmosférou funguje velmi dobře. Příjemná oddychovka s nápadem, jak ji předkládají Mils, se nerodí každý den, takže s chutí do toho!
Kaša
“Man Is a Lonely Soldier” je jedno z těch alb, od kterých nečekáte prakticky nic, a o to více jste pak potěšeni skutečností. Kdesi na pomezí chytlavého rocku a popu je možné nalézt místečko, v němž je hudba energická, nápaditá a zároveň od prvního poslechu chytlavá. Právě tam se svým debutem trefili Mils, a výsledek jejich snažení tak rozhodně stojí za poslech. Ať už mluvíme o skladbách zaměřených zejména na kytaru (úvodní “Straight On” s excelentním sólem) či posluchačsky nejpřívětivějších písních (“Neon Life” s nezapomenutelným refrénem), kvalita všech skladeb víceméně vyrovnaná. Míchání klasické rockové sestavy s elektronikou a občas i orchestrem je výjimečně povedené, vše navíc podbarvuje bezvadná kytara, ve které lze snadno identifikovat vliv tak rozdílných kytaristů, jakými jsou David Gilmour či Matthew Bellamy. “Man Is a Lonely Soldier” je asi nejlepší popové album, jaké jsem v poslední době slyšel.
Zajus
