Archiv štítku: french pop

Cœur de pirate – Trauma: Chansons de la série télé (saison no. 5)

Cœur de pirate - Trauma: Chansons de la série télé (saison no. 5)
Země: Kanada
Žánr: french pop
Datum vydání: 14.1.2014
Label: Grosse Boîte

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandcamp

S tvorbou kanadské zpěvačky Béatrice Martin, která je v hudebních kruzích známá spíše pod svým uměleckým pseudonymem Cœur de pirate, jsem se poprvé setkal na jejím posledním albu “Blonde” z roku 2011, které bylo dle mého skromného názoru naprosto skvělé. Samozřejmě, pro kovaného metalistu by to byla asi sračka, jakou můžou poslouchat jen holky a buzíci, ale kdo má otevřenější hlavu (anebo není posluchač metalu, ale předpokládám, že takových tu bude minimum :)), ten si mohl užít nádherný indie pop s krásně francouzskou atmosférou (Cœur de pirate pochází z frankofonní části Kanady) a naprosto úžasným a podmanivým hlasem hlavní protagonistky. Není tedy divu, že jsem se s radostí vrhnul i na poslech nejnovější desky “Trauma: Chansons de la série télé (saison no. 5)”

I když, nazývat tuto nahrávku deskou je trochu zavádějící, jelikož ve skutečnosti se jedná o hudební doprovod k páté řadě kanadského seriálu “Trauma” a Cœur de pirate se na něm neprezentuje vlastní tvorbou, protože je celý počin složen z předělávek, které navíc na rozdíl od jejích předcházejících desek “Cœur de pirate” a již zmiňované “Blonde” nejsou ve francouzském jazyce, nýbrž v angličtině. Abych byl ale upřímný, o seriálu jsem doposud nikdy neslyšel a originály (kolikrát i několik desítek let staré kusy) vůbec neznám, takže jakkoliv k albům předělávek obecně nechovám sympatie, zde mě to nijak netrápí…

“Trauma” je v porovnání s “Blonde” mnohem minimalističtější nahrávka, v podstatě postavená především na klavíru a poklidném, stále ovšem úžasném zpěvu samotné Cœur de pirate. Sem tam se občas ozvou lehké perkuse, akustická kytara nebo smyčce, ale na celkovém rázu počinu to nic moc nemění. “Blonde” mě sice upřímně baví o poznání více, jak hudebně, tak i kvůli francouzštině, která Cœur de pirate sluší mnohem lépe, ale i tak je “Trauma” velice pěkná, příjemná a obrovsky sympatická pohodovka, která mě baví. Možná mám trochu zakalený úsudek, protože Cœur de pirate mám vážně rád, ale prostě se mi to líbí…


Alizée – 5

Alizée - 5
Země: Francie
Žánr: french pop
Datum vydání: 25.3.2013
Label: Sony Music

Hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Zná ji asi každý, kdo se okolo přelomu tisíciletí nachomýtl k nějakému hudebnímu TV pořadu. Půvabná Korsičanka Alizée tehdy kradla spánek statisícům pubertálních mladíků a mnozí z nich by i po letech uznali, že pro ni mají slabost. Tohle šílenství je sice už třináct let stará historie, jenže Alizée na rozdíl od různých jiných bývalých teen hvězdiček stále zpívá a letos v březnu navíc přišla s pátou řadovou deskou, takže se nabízí otázka – žije jen ze zašlé slávy, nebo má stále co říct i hudebně?

Popravdě, krom kultovní klipovky “Moi, Lolita” jsem celé ty roky milou Alizée okázale ignoroval a dokonce netušil, že vůbec ještě zpívá. Proto nevím, jestli je to vývoj a nebo snad sledování trendu, který se v posledních letech docela rozmohl, každopádně deska “5” místy dost výrazně připomíná klasický french pop i další žánry, které frčely v padesátých a šedesátých letech. Je tam toho dost. Místy vyloženě surf rocková kytara, jindy skoro až šansonová vokální linka, decentní a nekomplikované bicí nebo umírněné smyčce na pozadí… “5” je zkrátka jedno velké retro a ještě že tak, protože tahle poloha Alizée evidentně sluší.

Lhal bych, kdybych tvrdil, že “5” je album co song, to hit, ale na druhou stranu je fakt, že deska neobsahuje ani jednu skladbu, která by se mi vyloženě nelíbila. Samozřejmě, někde se zadařilo méně a jinde zase více, ale i tak je “5” vyrovnaným počinem, ze kterého tu a tam vyčnívají skvělé kousky jako “10 ans”, “Le dernier souffle” nebo “Si tu es un homme”. Deska navíc těží z perfektně srozumitelné francouzštiny a pochopitelně také příjemného vokálu samotné Alizée. Jistě, už jí není patnáct a její hlas zní jinak, dospěleji, ale zpívat rozhodně nezapomněla.

“5” je nesmírně sympatické dílko a komu není pop úplně proti srsti, jeho poslechem určitě nic nezkazí. V záplavě místy dost křečovitého modernismu jde o příjemné pozastavení a Alizée mě jeho prostřednictvím jasně přesvědčila, že i třináct let od debutu stále umí nabídnout hodnotný materiál.