Země: USA Rok vydání: 1993 Žánr: slasher Originální název: Jason Goes to Hell: The Final Friday Český název: Pátek třináctého 9 Režie: Adam Marcus Hrají: John D. LeMay, Kari Keegan, Kane Hodder, Steven Williams Hrací doba: 87 min Odkazy: web / facebook Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Snad u každé dlouhé a mnohadílné filmové sérii někdy přijde moment, kdy se začne těžce experimentovat, kdy přijde pokus o oživení vyčpělé formulky, kdy se tvůrci odvrátí od tradic a trademarků a vydají se novým směrem. Většinou se to ovšem nepotká s pochopením fanouškovské obce a jen málokdy z toho vzejde kvalitní film. Zatímco třeba konkurenční „Halloween“ si tenhle trapas odbyl už ve třetím díle, „Pátek třináctého“ se prověřených postupů držel mnohem déle. Do sedmičky zuby nehty, s osmičkou už přišla změna prostředí, nicméně princip zůstal na svém místě. Až devítka převrátila všechno vzhůru nohama.

A nutno říct, že v tomto případě to vůbec nebyl chytrý tah. „Jason Goes to Hell: The Final Friday“ je fanoušky „Pátku třináctého“ všeobecně nenáviděný a nejhůře hodnocený díl. Vůbec se není čemu divit, poněvadž devítka je nefalšovaný průser, jenž neuváženě znásilňuje svou hlavní postavy a ničí zavedená pravidla série. Premiéra u nové produkční společnosti se Jasonovi Voorheesovi jednoduše vůbec nepovedla. Což ostatně předznamenal už tragický plakát.

Jediné, co toho kluka hokejové může těšit, je, že tu vystupuje prakticky jen okrajově. Počkat, cože? Inu, je to tak, i to patří k zásadním problémům devátého „Pátku třináctého“. V osmičce Jason skončil roztavený v kanálech pod New Yorkem, což devítka okázale ignoruje a bez jakéhokoliv vysvětlení posílá Jasona opět do akce někde kdovíkde, ale dejme tomu, že nejspíš půjde o okolí Crystal Lake. Přesto se začátek ještě tváří docela slibně, když Jason přepadne nějakou mrzkou šlápotu, co zrovna vylezla ze sprchy. Ta začne utíkat a mistr Voorhees se za ní vydá svým rozvážným krokem, kterým ji pohodlně dohoní. Před finálním úderem se ovšem okolí rozsvítí světla a armáda nebohého sériového vraha rozstřílí na hadry a vyhodí do vzduchu.

To nejbizarnější je ale stále před námi. Jason je na kaši, ale jeho srdce zůstalo v celku a při pitvě začne opět samo bít. Zhypnotizovaný patolog si kousne a posedne jej Jason Voorhees. Hurá zpátky ke Crystal Lake. Duch Jasona změní po cestě hostitele ještě několikrát, což je prostě píčovina jak mraky. Legendární mašina na mordy tu je degradována na nějakého červa a přeskakuje mezi těly, aby se mohla dostat ke Crystal Lake a zde znovu oživnout ve své plné síle.

To máte tak. Jak nám vysvětlí lovec sériových vrahů (fakt tam je), Jason je prakticky nesmrtelný a jediný způsob, jak jej definitivně sprovodit ze světa, je probodnutí jeho srdce někým, kdo je s ním v příbuzenském vztahu. Na druhou stranu, posednutím své krve se Jason zrodí zpátky ve své původní formě.

Jak asi tušíte, do „Pátku třináctého“ se zde začnou míchat příbuzenské vztahy à la „Halloween“. Což jen tak mimochodem ani zdaleka není jediný odkaz na jiné horory. Devítka je vcelku pověstná tím, kolik je v ní narážek na další hororové bijáky. Objeví se Necronomicon z „Evil Dead“, rukavice Freddyho Kruegera, Voorheesův barák vypadá jako dům z „The Amityville Horror“, jiné místo se jmenuje podle Michaela Myerse…

Ale zpátky k filmu. Ve městě pořád žije Jasonova ségra, která má také dceru. Právě jednu z nich chce takzvaný Jason sejmout a posednout, aby se znovu zrodil. Což se mu nakonec na sestře ke konci filmu podaří (i když je mrtvá – Jason / červ se jí zavrtá do rodidel!), ale jeho neteř ho pak probodne nějakou rodinnou dýkou (uff…) a pošle jej do pekla (doslova – odtud taky název filmu). Do toho tam ještě obchází drsný černoch oblečený jak kovboj. A celé je to fest nudné a místy i fest trapné.

Nějaké klady lze na devítce najít jen v dílčích elementech. Je fajn, že se do série konečně vrátila krev a násilné scény. Roztavení vypadá dost dobře a samotná vražda ve stanu patří k nejlepším ze všech „Pátků třináctého“. Vzhled samotného Jasona se oproti osmičce taky zlepšil a s mozkovitou hlavou a maskou zažranou přímo ve ksichtě vypadá docela cool. Ale k čemu to je, když se objeví jen chvilku na začátku a chvilku na konci.

Ani některé dílčí klady ovšem nemohou zvrátit či zakrýt skutečnost, že „Jason Goes to Hell: The Final Friday“ je naprostá kokotina, která jménu „Pátku třináctého“ dělá jenom ostudu. Tohle si Jason prostě nezasloužil…

Země: USA Rok vydání: 1989 Žánr: slasher Originální název: Friday the 13th Part VIII: Jason Takes Manhattan Český název: Pátek třináctého 8 Režie: Rob Hedden Hrají: Kane Hodder, Jensen Daggett, Scott Reeves, Peter Mark Richman Hrací doba: 100 min Odkazy: web / facebook Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Vlna slasherů je spojena především s osmdesátými léty a i na jejich úplném konci přibývaly nové fláky jeden za druhým. Konec osmdesátých let byl pro slasherového fandu dost naditý, jelikož v každém z posledních dvou letopočtů přibyly nové filmy do všech tří největších vyvražďovacích sérií – v roce 1988 šel do kin čtvrtý „Halloween“, čtvrtá „Noční můra v Elm Street“ a sedmý „Pátek třináctého“. V roce 1989 se situace opakovala, akorát si u každé série zvyšte cifru o jedničku.

Nebudeme si nic nalhávat – „Pátek třináctého“ je po většinu své doby na jedno brdo. Neříkám, že je to nutně špatně, já sám mám skopičiny Jasona Voorheese rád, ale asi se nemá cenu přít o tom, že s čestnou výjimkou v podobě „A New Beginning“ je to od dvojky až po sedmičku prakticky to samé. Vlastně už jedničky, poněvadž ta se liší čistě jen postavou zabijáka. Vždycky je to o kuchání teenagerů v okolí jezera Crystal Lake. Jenže místní kempy, chaty, domy a lesy už toho zažily víc než dost, tak se pro osmý díl tvůrci rozhodli dát „Pátku třináctého“ nový impuls. Podtitul osmičky hovoří sám za sebe: „Jason Takes Manhattan“.

Dobře, trochu kecám. Ten podtitul totiž klame tělem. Scénárista a režisér v jedné osobě Rob Hedden sice plánoval, že Jasonův výlet do velkoměsta bude o poznání epičtější a že se kultovní vrah s hokejovou maskou na ksichtě prožene po většině slavných míst New Yorku, ale studio to kvůli přílišným nákladům zatrhlo. Jason se tedy ve skutečnosti do New Yorku podívá až ke konci filmu a většinu času ve městě stejně stráví ve smrdutých uličkách doků, v metru nebo v kanálech. Všehovšudy se pouze jedinkrát projde po Times Square, ale to už malinko předbíhám…

Po sedmičce, stejně jako po šestce, zůstal Jason Voorhees ležet na dně jezera Crystal Lake. Podobně jako na začátku šestky dostane oživovací vzpruhu pomocí elektrického výboje, když dva výletníci na jachtě omylem kotvou zatáhnou za vedení. Jason jim samozřejmě ihned půjde vysvětlit, že to asi neměli dělat – zastřílí si harpunou, získá novou masku a může jít do akce… která se tentokrát z velké části odehrává na lodi.

Místní maturitní ročník se rozhodl na oslavu ke konci školy pronajmout parník a vyrazit na výlet do New Yorku. Akorát jim na palubu vleze jeden oslizlý černý pasažér, jenž zanedlouho začne striktně redukovat stavy posádky. Jason opět chodí a vraždí, na tom se vyjma prostředí nemění zhola nic, ale stejně jako u předchozích dvou dílů tomu chybí víc krve a gore. Hodně to zabolí třeba v momentě, kdy Jason někomu podřízne krk mačetou, ale z rány se nevyvalí ani kapka krve. Nijak zásadně mě nesralo, že Voorhees standardně pomalým krokem dohoní oběť, která mu utíká prudkým sprintem, to ostatně bylo i v nejednom z předchozích dílů, ale občas se skutečně téměř teleportuje, což už mi vadilo. Například vražda na diskotéce je díky tomu vysloveně směšná. Třeba zabití kytarou je v cajku nápad, ale místy tomu už malinko schází šťáva a trochu mě navíc rozčilovaly vidiny jedné z holek. To bylo dost navíc.

Z parníku nakonec uteče pět lidí v záchranném člunu, s nímž konečně doplují do New Yorku. Jenže ani tady je nečeká klid, protože Jason doplaval (fakt) za nimi. V přístavu si odbude jeden vysoce vtipný moment s hokejovým billboardem, na němž je ta samá maska, co má právě na sobě, a dál už to pokračuje v zajetých kolejích – chodí a vraždí. Mírným zklamáním ale je, že až na pár výjimek jde Jason výhradně po výletnících z lodi a ostatní ignoruje. Chodí mezi davy lidi a nikoho nesejme, to prostě není ono! A naopak obyvatelé New Yorku nějaký Jason taky nijak nevzrušuje. Realizaci původního nápadu, kdy by vrah vykuchal půlku města, bych viděl raději. Zajímavou perličkou může být, že zde maskovaný vrah zahodí na zeď jednoho kuchaře s ksichtem jistého Kena Kirzingera, jenž si samotného Jasona zahrál o mnoho let později v crossoveru „Freddy vs. Jason“.

Svým způsobem je osmička přelomový díl, protože jde o první část série, která se odklonila od původního osvědčeného konceptu a vydala se úplně jiným novým směrem, v čemž pokračovaly i následující filmy. U starších dílů si sice můžeme stěžovat na klišé a omílání toho samého pořád dokola, ale mělo to kouzlo. V momentě, kdy se Jason vydal mimo Crystal Lake, už jsme se dostali do průměru.

Paradoxem zůstává, že oproti starším částem relativně nudná osmička je se 100 minutami jednoznačně nejdelším dílem celé série. Na druhou stranu, „Jason Takes Manhattan“ je pořád koukatelné béčko, to zas nemůžeme křivdit. Úplně nejvíc mě tak na celém snímku zamrzel zpackaný konec, kdy se Jason po zásahu toxickým odpadem promění zpět na malého chlapce, to je prostě fail.

Země: USA Rok vydání: 1988 Žánr: slasher Originální název: Friday the 13th Part VII: The New Blood Český název: Pátek třináctého 7 Režie: John Carl Buechler Hrají: Lar Park-Lincoln, Kane Hodder, Kevin Spirtas, Susan Blu, Terry Kiser Hrací doba: 88 min Odkazy: web / facebook Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Po výborné šestce jde sice sedmé pokračování „Pátku třináctého“ s kvalitou o krůček dolů, ale stále má své klady a své, dnes už dávno proslavené značce nedělá ani v nejmenším ostudu. Jason Voorhees možná nemá žádný film, jehož hutná atmosféra a působivost by se daly srovnávat třeba s prvním dílem konkurenčního „Halloweenu“, ale na rozdíl od Michaela Myerse se Jasonova série může pochlubit vyrovnaností. I se sedmým dílem si totiž „Pátek třináctého“ drží svou fazónu a jasně ukazuje, proč se Jason Voorhees stal jednou z největších hororových legend.

Na konci šestky zůstal Jason viset na dně jezera Crystal Lake, kde ho ohlodávaly rybičky a kde pomalu zkorodoval to podoby ultimátního zombie kostlivce. Ale to už trochu předbíhám, poněvadž nejprve je nutné Jasona dostat na břeh. Tentokrát se o to postará dívka jménem Tina. Ta má totiž telekinetické schopnosti, které ovšem nedokáže tak úplně ovládat, takže se projevují poněkud nekontrolovaně v návalech emočního vypětí. A právě při jednom takovém omylem vytáhne na břeh Jasona.

Vím, že takhle to může znít trochu pitomě, ale nějak toho vraha prostě museli dostat zpátky do akce. Navíc, zas až tak strašné to není a vlastně mi tenhle telekinetický prvek sedmičky přišel snesitelný, sral mě mnohem méně než třeba telepatie v pátém „Halloweenu“. Každopádně se jedná o prakticky jediný ozvláštňující element, protože jinak Jason Voorhees předvádí další parádní jízdu, jak jsme zvyklí už předchozích dílů. Tommy Jarvis z předešlých filmů je potichu zapomenut, všechny ostatní známé postavy taktéž, tudíž se jede prakticky nanovo – právě kvůli tomu nese sedmý „Pátek třináctého“ podtitul „The New Blood“.

Nicméně zpátky k ději. Na kraji jezera máme dva baráky. Do prvního přijela již zmiňovaná Tina se svou matkou a svým doktorem, který dle všeho věří, že místo, kde prožila traumatický zážitek (omylem zde v dětství díky svým schopnostem zabila svého otce), by jí mohlo pomoct v terapii. V domu číslo dva pak máme standardní náctiletou bandu, která si sem na víkend přijela zapařit a zašukat. Žádné strachy, Jason si na ně se svou mačetou samozřejmě posvítí.

Jedním z největších kladů sedmičky je samotná postava Jasona Voorheese. Právě až zde se totiž zabiják dostává do své nejlepší vizuální formy – nikdy předtím ani potom Jason nevypadal tak skvěle jako tady. Už je brutálně ohnilý a prohnilý, na mnoha místech mu prosvítají kosti, což vypadá extrémně cool, a úplně stejně parádní i jeho ksicht, když si sundá masku. I díky tomu nijak nevadí, že právě v sedmičce je bez masky vidět snad nejdéle ze všech dílů.

K tomu je nutno dodat, že sedmička je také prvním dílem, v němž se role Jasona Voorheese ujal Kane Hodder. Původně si měl svou roli zopakovat C. J. Graham ze šestky, ale režisér John Carl Buechler si prosadil Hoddera poté, co viděl jeho výkon ve snímku „Prison“ (1988). A vzhledem k tomu, že Kane Hodder s Jasonem vydržel až do desáté části série, stal se jediným hercem, jenž legendárního bijce ztvárnil vícekrát, a jako takový je právě Hodder nejznámějším představitelem Jasona Voorheese. A vzhledem k tomu, s jakou krutostí si počíná a jak dobře v sedmičce vypadá, je to zcela právem.

Sedmička je v rámci série zajímavá i díky Tině. Prakticky ve všech dílech Jasonovi (respektive jeho matce v jedničce) zbude na konci výrazná ženská postava, která jej přežije, ale většinou jen díky štěstí či náhodě (z čehož vyplývá, že chudák Jason má vlastně kurevský pech). Nicméně je to právě až Tina v sedmičce, kdo je pro Jasona rovnocenným protivníkem. Akorát škoda, že se na konci vraždící mačetové hrozby zbaví tak idiotským způsobem, který zavání slušnou dávkou alkoholu při psaní scénáře. Větší demenci než fotra, jenž vyskočí z jezera a stáhne Jasona pod vodu, snad ani nešlo vymyslet.

S tím by se však ještě dalo žít v pohodě, posranou poslední minutu bych odpustit dokázal. Co mi na sedmém díle vadí nejvíc, je krotkost, absence gore a krve. „Pátek třináctého“ v osmdesátých letech bořil kina a vydělával na svou dobu velké peníze; prostě byl na očích, takže nepřekvapí, že se dlouhodobě potýkal s cenzurou. Už na některých předchozích dílech to bylo znát (hlavně pětka), ale až tady to skutečně bije do očí, jak je film nechutně prostříhaný a jak byly vraždy zpětně uhlazeny kvůli nižšímu ratingu. Ohromná škoda a zároveň degradace filmu, jenž by s pořádnou brutalitou mohl patřit k vrcholům celé kultovní série.

Sám režisér se jen tak mimochodem později nechal slyšet, že cenzura mu kompletně zničila jeho film. Bohužel se vydání necenzurované verze nikdy nedočkáme, jelikož natočený materiál byl zničen. Původní nesestříhaná verze se objevila pouze na nizozemské VHS edici vydané začátkem roku 1989 a jinak už neexistuje. Záznam zmiňované VHS naštěstí na internetu koluje, takže jde původní vraždy zhlédnout alespoň ve špatné kvalitě, a musím říct, že s nimi by měl biják o dost větší grády, protože některé mordy jsou dost povedené (například známá spacáková smrt je mnohem delší, Jason tu šlápotu o strom omlátí šestkrát, nikoliv jen jednou!). Věčná škoda.

I navzdory těmto politováníhodným okolnostem je „Pátek třináctého 7“ povedeným přírůstkem do série. Kdyby nebylo zkurvené cenzury, nejspíš by se přetahoval o prvenství se šestkou. Nicméně i takhle sedmičku řadím k těm nejzábavnějším dílům Jasonových eskapád…

Na úplný závěr přihodím ještě jednu perličku, kterou sice všichni správní fandové dávno ví, ale třeba pro někoho bude nová. Sedmý „Pátek třináctého“ původně neměl vypadat tak, jak jej známe, ale mělo jít o crossover mezi Jasonem Voorheesem a Freddy Kruegerem z „Noční můry v Elm Street“. K tomu nakonec nedošlo, protože práva na obě postavy vlastnila jiná studia, namísto toho vznikla klasická sedmička (postavu Tiny s telekinezí také mnozí chápou jako takovou náhražku Freddyho). Jak ale víme, fandové se dlouho očekávaného souboje nakonec přece jenom dočkali, ale až v roce 2003 ve filmu „Freddy vs. Jason“, kdy už oba vrahouny vlastnila společnost New Line Cinema.

Země: USA Rok vydání: 1986 Žánr: slasher Originální název: Jason Lives: Friday the 13th Part VI Český název: Pátek třináctého 6: Jason žije Režie: Tom McLoughlin Hrají: Thom Mathews, Jennifer Cooke, David Kagen, C. J. Graham Hrací doba: 86 min Odkazy: web / facebook Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Již v povídání o pátém díle „Pátku třináctého“ s podtitulem „A New Beginning“ jsme hovořili o tom, že původním plánem bylo, že se hokejové masky a mačety ujme někdo jiný než Jason Voorhees, jenž ve čtvrté části série s názvem „The Final Chapter“ zemřel. V pětce dočasně převzal vražedný štafetový kolík saniťák Roy, po němž měl řemeslo pro další díly převzít Tommy Jarvis, jedna z mála postav, které se napříč touhle kultovní hororovou sérií objevují opakovaně.

Tommy Jarvis si svůj debut v „Pátku třináctého“ odbyl ve čtvrtém díle. Ostatně to byl právě on, kdo Jasona poslal na onen svět (už podruhé, protože všichni víme, že poprvé dostal na prdel ve trojce). V pětce bojoval s Jasonovým napodobitelem, aby se v závěru naznačilo, že mu z opakovaných konfrontací s maskovaným zabijákem trochu jeblo. Hlas hororové obce se ovšem ozval, že fanoušci chtějí zpátky Jasona Voorheese osobně, takže je nakonec v šestce zase všechno jinak. Však už jen její titul hovoří naprosto jasně: „Jason Lives“.

Tommymu (jehož zde opět hraje jiný herec… zajímavosti na IMDb tvrdí, že je tohle jediný případ v historii kinematografie, kdy jednu postavu hrají tři různí lidé ve třech filmech ve třech letech za sebou) tedy nakonec totálně nešiblo, ale úplně v pohodě ještě není. Rozhodl se svou noční můrou definitivně skoncovat, takže přijede s kámošem na hřbitov, kde je Jason pohřben (budeme okázale ignorovat skutečnost, že jsme se v pětce dozvěděli, že byl zabiják zpopelněn), a vykope jej. Jenže namísto toho, aby si s Jasonem vyřídil účty a definitivně zabil jeho mrtvolu (já vím, že to zní hloupě), omylem jej oživí. To je takový běžný přehmat, že chcete zapálit něčí mrtvolu, a čirým nedopatřením ji u toho oživíte. Každopádně, Jason je zpátky, tentokrát už jako regulérní nesmrtelný zombie, a má kurevskou chuť vraždit.

Však se také chlapec nijak neupejpá a první zářez na pažbě si připíše hned po výlezu z hrobu, když vyrve srdce Tommyho kámošovi. V šestce je ale Jason obzvlášť ve formě a mačetou se ohání jak zběsilý. Navíc tady konečně začíná vypadat dost nebezpečně a stává se z něj rozený predátor. „Pátek třináctého“ by se sice dal obecně shrnout do krátké věty, že chodí a vraždí, ale v případě šestky to platí dvojnásob, protože Jason se prostě hýbe z místa na místo a sejme u toho každého, kdo se mu postaví do cesty. Paintbalisty, souložící páreček v karavanu, dvojici, co se ztratila v lese, policajty… Voorhees nedělá rozdíly a mačetu má připravenou pro kohokoliv.

Jeho cílem je, ostatně jako vždy, les okolo jezera Crystal Lake, nyní přejmenovaného na Forest Green, aby se pokud možno podařilo zapomenout na to, co zde Jason svého času napáchal. Shodou náhod zrovna v místním kempu začíná další letní tábor… a co by to bylo za letní tábor bez Jasona Voorheese, co?

Zajímavostí je, že ačkoliv je kemp u jezera zamýšlen jako dětský kemp, šestka je jediným dílem v celé sérii, kdy se zde skutečně objeví nějaké děti. Bohužel se i zde ukazuje jedno z nepsaných pravidel hororu, a sice že dítěti se nesmí nic stát, takže i když je barák plný špuntů, žádný z nich to mačetou neschytá. Vedle toho je na šestce znát i lehký úbytek krvavosti a také nelze přehlédnout naprostou absenci nahoty – v minulých dílech oko divákovo vždy potěšily nějaké kozičky, ale tady nic.

Přesto všechno je šestka možná ten nejlepší „Pátek třináctého“ vůbec, a jestli není, tak k těm nejlepším patří zcela nepochybně. Na rozdíl třeba od ceněné trojky a čtyřky zde není žádný hluchý rozjezd. Jason se objeví hned na začátku a masakruje prakticky celou stopáž filmu. Tempo je parádní, body count vysoký a atraktivita jednotlivých mordů (až na trochu nižší krvavost) poměrně slušná, jelikož tentokrát má Jason při zabíjení docela fantazii.

Šestce navíc dost sluší ještě jeden atribut, jaký se v žádném z předchozích „Pátků třináctého“ až doposud nevyskytoval – humor. Šestá část se nebojí odlehčených momentů a hlášek („I’ve seen enough horror movies to know any weirdo wearing a mask is never friendly.“), a to aniž by film přicházel o slasherovou auru, která ke značce jako „Pátek třináctého“ nutně patří.

Celkově vzato se tedy jedná o výborný biják, jenž i navzdory humoru bezezbytku naplňuje vše, co člověk od „Pátku třináctého“ očekává, a navíc to nabízí v doposud nejzábavnější a nejvýživnější formě. Kdo by to byl řekl, že se nějaká filmová série může dočkat svého vrcholu až po šesti filmech?

Země: USA Rok vydání: 1985 Žánr: slasher Originální název: Friday the 13th: A New Beginning Český název: Pátek třináctého 5 Režie: Danny Steinmann Hrají: John Shepherd, Melanie Kinnaman, Shavar Ross Hrací doba: 92 min Odkazy: web / facebook Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Ani druhý pokus „definitivně“ ukončit sérii se ve čtyřce nepovedl navzdory jejímu odvážnému názvu „The Final Chapter“. Podtitul pětky, která je o pouhý rok mladší než její přímý předchůdce, je ovšem neméně výmluvný: „A New Beginning“.

Pátý díl legendární slasherové série mezi fanoušky příliš oblíbený není a ve všech žebříčcích se většinou nachází na úplně druhém konci než trojka se čtyřkou – na samém chvostu, kde se přetahuje o titul nejhoršího „Pátku třináctého“ s devátým dílem. Podle mě je ovšem pětka zbytečně podceňovaná. Samozřejmě, že ve své podstatě to není nijak zásadně dobrý film, ale ruku na srdce, „Pátek třináctého“ jako celek není žádná dech beroucí podívaná. Samozřejmě, že je pětka trochu hloupá, ale jenom o trochu víc než ostatní díly. Snad tedy až na přehrávající vidláky, kteří jsou skutečně lehce za čárou.

Řekl bych, že vysoká neoblíbenost pátého dílu plyne jednoduše ze skutečnosti, že zde nevraždí Jason Voorhees. Vypadá to jako Jason, nosí to hokejovou masku jako Jason, drží to mačetu jako Jason, ale Jason to není. Jak se totiž na konci ukáže, jde jen o napodobitele, jenž pana Voorheese použil jakožto zástěrku pro své vlastní zločiny. Což byl krok, který mnohým příznivcům nebyl po chuti, a tito by nejspíš byli ještě naštvanější, kdyby se realizoval původní záměr, že od šestého dílu by se hokejové masky a mačety ujal Tommy Jarvis, jemuž mělo z konfrontací s Jasonem definitivně jebnout, což ostatně všechno naznačoval konec pětky.

Vedle malého „detailu“, že se za maskou neskrývá Jason Voorhees, ovšem není „A New Beginning“ nijak výrazně horší než předešlé díly, v lecčems je dokonce i překonává. Přinejmenším v body countu, který je v pětce jeden z nejvyšších v celé sérii. Gore je taky v pohodě, ačkoliv i tady musely dost zásadně zastříhat střihačovy nůžky (nejen kvůli krvi, ale také kvůli nahotě), aby pětka prošla do kin s nějakým rozumným ratingem. Film prý dostal rating R až na devátý pokus. Některé vraždy jsou přesto zábavné, hlavě ta v lese se zahradními nůžkami a hned ta následující s opaskem. Speciální zmínku si jistě zaslouží vražda v kadibudce, u které si vždycky málem utrhnu bránici, protože ta je fakticky k popukání.

Pětka se v ději opět posouvá o několik let kupředu, shodou náhod o pět. Jednička se odehrávala v roce 1979, dvojka až čtyřka v roce 1984 a pětka roku 1989. Příběh se točí okolo Tommyho Jarvise, jenž si ze svého setkání s Jasonem odnesl pěkné trauma a od té doby lítá akorát po doktorech a léčebnách. Film začíná v momentě, kdy přijíždí do zařízení, kde se z nějakého důvodu nepříliš přizpůsobivá mládež připravuje na své zařazení zpět do společnosti. I mezi nimi je Tommy největší exot a asi nikoho z vás nepřekvapí, že se zanedlouho začne dít něco, co mu dobře na srdíčku rozhodně neudělá.

Vzato kolem a kolem mě sledování pětky vůbec neobtěžovalo, rozhodně ne o nic víc než předešlé díly. Samozřejmě, že není problém najít hned několik dost hloupých prvků, bez nichž by výsledku bylo zaručeně lépe – vedle již zmiňovaných vidláků je to samozřejmě statečný černošský kluk. Děti do hororů prostě nepatří, protože jen málokdo má koule je nechat odpravit, takže většinou přežijou a hororového fandu serou. Obzvlášť když začnou zachraňovat ostatní anebo bojovat s hlavním záporákem. Tommyho výstup ve čtyřce byl snesitelný, ale Reggie v pětce je prostě na pěst a snad všichni při každém zhlédnutí doufáme, že tentokrát už tou mačetou po tlamě dostane… a nikdy to nevyjde.

Nicméně z hlediska samotných mordů, tempa a zábavnosti pro mě pětka splňuje, co od „Pátku třináctého“ očekávám. Zázrak to samozřejmě není a určitě je pravda, že patří do spodní poloviny pomyslné tabulky všech dílů, ale přesto si myslím (a vím, že to nebude populární názor), že „A New Beginning“ dostává víc hejtu, než si zaslouží…