Archiv štítku: Funereal Presence

Funereal Presence – Achatius

Funereal Presence - Achatius

Země: USA
Žánr: black metal
Datum vydání: 15.2.2019
Label: Sepulchral Voice Records

Tracklist:
01. Wherein Achatius Is Awakened and Called Upon
02. Wherein a Messenger of the Devil Appears
03. Wherein Seven Celestial Beasts Are Revealed to Him
04. Wherein Achatius Is Flogged to the Hills of Violation

Hrací doba: 48:32

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Sure Shot Worx

První pohled (Metacyclosynchrotron):

Dnešní recku začnu krutopřísně s tvrzením, že kdo neslyšel Negative Plane je vůl a přehlíží kapelu, která vydala dvě veskrze výtečná alba, z nichž minimálně to druhé, „Stained Glass Revelations“, je moderní žánrovou klasikou. To není pouze nějaký můj názor, ale ryzí fakt, tečka.

Samozřejmě, že když nějaká kapela fakt válí, vyplatí se omrknout i spřízněné či vedlejší kapely. V případě Negative Plane tedy Occultation, kde kytarista Nameless Void ukájí své doomovější/rockovější choutky, Ominous Resurrection, což je poměrně chorý black metal z mozku basisty, a především Funereal Presence, ve kterých působí bubeník a multiinstrumentalista Bestial Devotion.

Kapely a nahrávky, které ovlivnily tvorbu Funereal Presence lze identifikovat jednoznačně a Bestial Devotion se nimi ani netají. Hudba nejvíce vychází z raných Tormentor („The 7th Day of the Doom“, „Anno domini“) a německých Poison („Into the Abyss“). Méně zjevná, ale stále patrná je inspirace „A Blaze in the Northern Sky“ a „Under the Sign of the Black Mark“. Možná bych se tu nebál zmínit ani „Zjevení“ a „Ritual“, i když jsem ještě nepřišel na to, v čem konkrétně mi Funereal Presence připomínají Root. U Master’s Hammer to je ale vcelku jasné, protože když se do muziky zapojí klávesové plochy, tak ty nejvíce připomínají „nebeské chóry“ z „Ritual“, byť hudebně mají Funereal Presence blíže k demu „The Mass“. Dalo by se tedy říci, že Bestial Devotion výlučně vychází z metalové hudby radikálnějšího střihu, která je starší alespoň pětadvaceti let, tudíž snad nepřekvapí, že tu je i nemálo pasáží, kdy hudba cválá kupředu ryze heavymetalovým způsobem.

Ano, „Achatius“ je tradicionalistická „worship“ nahrávka, avšak v kontextu dnešního black metalu je prostě originální. Jediná současná kapela, která by se k ní dala přirovnat, jsou (logicky) Negative Plane (hlavně teda debut), a to nejen kvůli častému samplování zvonků. Novinka samozřejmě také v ničem neustupuje směřování vytyčeném stejnojmenným, debutovým EP a „The Archer Takes Aim“. I když jistý zásadní rozdíl by se tu přeci jen našel. „Achatius“ je ve všech ohledech lepší.

A to kurva natolik, že „Achatius“ sjíždím již přes měsíc takřka každý den a kolikrát i víckrát za sebou. Snažil jsem v nahrávce najít nějaké nedostatky, ale za tu dobu jsem si uvědomil pouhé dva. Bestial Devotion tady na můj vkus moc často spoléhá na stopky a odklepávání následných pasáží, což vám bude jistě vadit méně než mně, pokud si ujíždíte na zvuku kravského zvonu. Jednotlivé skladby by se určitě daly i o něco zkrátit, ale nebojte se, že by se tu riffy opakovaly do aleluja jako třeba na posledních Cultes des ghoules.

Funereal Presence

Přítomné čtyři skladby jsou každopádně poutavě zkomponovány a nabízí přehršel silných momentů a ozvláštnění, až je těžké vybrat tu nejlepší. U mě možná vítězí druhá polovina alba, ale třeba ten nejepičtější moment bych nalezl ve skladbě druhé. Za zmínku samozřejmě i stojí silná atmosféra evokující středověké rytiny, jež zobrazovaly peklo a mučení hříšníků ďábly se chřtány namísto řití a pyjů.

Takže tak. Pokud holdujete některé z výše uvedených kapel, „Achatius“ musíte slyšet. Máte-li obecně rádi archaický, surový metal s přirozeným dynamickým zvukem, kde riffy jsou zákon, měli byste „Achatius“ slyšet též. A jestli přikládáte nějakou váhu mým cancům o hudbě, tak vězte, že novou desku Funereal Presence doporučuji všemi deseti. Povinnost!!!


Druhý pohled (H.):

To nejdůležitější už vlastně bylo řečeno, takže se pokusím to neokecávat víc, než je nezbytně nutné, a radši se rovnou připojím ke chvále. Už teď je totiž zřejmé, že „Achatius“ bude patřit k největším highlightům roku 2019 na poli black metalu.

Už před poslechem novinky jsem se naladil připomenutím „The Archer Takes Aim“, které mi nyní přišlo ještě lepší, než jsem si pamatoval. K „Achatius“ jsem tedy přistupoval s patřičně poštelovanou náladou, nicméně věřím, že by mě takováhle věc sejmula, i kdybych přípravě nevěnoval takovou péči. Tohle je totiž velký.

Funereal Presence

Na „Achatius“ totiž naprosto bravurně maká všechno, co je na starém sešlém metalu tak lákavé a kvůli čemu jej všichni milujeme. Nesporně je to tradicionalistická nahrávka lpící na starých hodnotách, svým způsobem konzervativní a „zaprášená“, ale rozhodně ne vykrádačská nebo hloupá. Bez zbytečných póz se tu odehrává atmosférická magie poháněná nikoliv tunou bullshitu na sociálních sítích, nýbrž uctíváním dávných tradic. Výsledkem je kopa libových riffů, hrst fenomenálních melodií a zkurveně silná atmosféra.


Redakční eintopf – únor 2019

Funereal Presence – Achatius

H.:
1. Candlemass – The Door to Doom
2. Departure Chandelier – Antichrist Rise to Power
3. Funereal Presence – Achatius

Metacyclosynchrotron:
1. Funereal Presence – Achatius
2. Doombringer – Walpurgis Fires
3. Nasheim – Jord och aska

Cnuk:
1. Overkill – The Wings of War
2. Yerûšelem – The Sublime

H.

H.:

Nejdřív jsem si prakticky ani nevšimnul, že má v únoru vyjít nová fošna Candlemass. Vypuštěné ukázky mě ale baví fakt mocně, takže jsem na poslední chvíli musel přehodnocovat svůj eintopfový výběr. Obálka „The Door to Doom“ sice možná až moc odkazuje na debut, asi aby opravdu nikdo nepřehlédnul, že se do kapely vrátil Johan Längquist, ale pokud bude zbytek alba stejně dobrý jako „Astorolus – The Great Octopus“ a „The Omega Circle“, jsem ochoten s tím žít.

Dost jsem zvědavý i na debut „Antichrist Rise to Power“ mezinárodního projektu Departure Chandelier, který se v textech věnuje napoleonským válkám. Kapela mě dost zaujala na splitku s Blood Tyrant z roku 2017, ale ceněný je i její demosnímek „The Black Crest of Death, the Gold Wreath of War“ (2011), jejž jsem ale já osobně doteď neslyšel, panč jsem kokot. V případě „Antichrist Rise to Power“ každopádně doufám, že půjde o černého koně měsíce.

Vynechat nelze Funereal Presence. Debut „The Archer Takes Aim“ byla řádná jeba, takže novinka „Achatius“ má rozhodně na co navazovat.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Už jenom fakt, že Funereal Presence je kapela bubeníka z Negative Plane, by měl každého metalového fanouška nalákat dostatečně. Je-li to nedostatečná záruka kvality (pche!), tak co třeba tvrzení, že „Achatius“ nabízí padesát minut nadmíru vyspělého, avšak ortodoxně archaického, ryzího black metalu ve stylu Tormentor, Poison, Darkthrone nebo Bathory? Nic? No já album poslouchám v posledních dvou týdnech takřka denně a absolutně se ho nemůžu nabažit, takže za mě největší povinnost února.

Dema polských Doombringer byla parádní, následující EP, split a první full-length „The Grand Sabbath“ už méně, ale minimálně debut stále nabídnul pár silných pasáží. Ukázka z novinky „Walpurgis Fires“ naznačuje, že se kapela opět pokusí o něco jiného, ale jisté je, že to bude staroškolský black/death s unikátní čarodějnou atmosférou. Doombringer navíc budou kvůli desce hodně koncertovat, vidět bych je měl aspoň jednou, takže jsem logicky zvědav, s čím se vytasí.

„Solens vemod“ je přehlížená perla atmosférického black metalu a doufal jsem, že Nasheim na něj naváží ještě s větší silou, ale zatím o tom nejsem přesvědčen. Zmíněný debut bych doporučil třeba fanouškům Fyrnask a Drautran, jenže novinka mi přijde zjemnělá až moc, takže nevím, zda nebude spíše sedět fanouškům black metalem inspirovaných post-záležitostí. Tím ovšem nechci říct, že by „Jord och aska“ byla afektovaná, ukňouraná sračka, co nestojí za pozornost.

Cnuk

Cnuk:

Na nové album Overkill se těším docela fest. Konečně zase bude k poslechu nějaký thrash metal, navíc od kapely, na kterou je spoleh. Sice si říkám, že by jim neuškodilo dát si od nepřetržitého natáčení studiovek větší pauzu, protože co si budeme namlouvat, kvalitu „návratového“ „Ironbound“ se žádné následující placce nepodařilo dorovnat, avšak v daném žánru toho za minulý rok vyšlo tak málo, že snad „The Wings of War“ poslouží jako dobrá záplata.

S prvotinou se představí kapela Yerûšelem, což je projekt členů Blut aus Nord. Ukázky z „The Sublime“ zní velice slibně, jako by Godflesh přičuchli ke Killing Joke a gotické vlně. Doufám, že s celou deskou také více vynikne atmosféra, kterou Vindsval a Feld umí tak dobře vykreslit ve svém domácím působišti.


Funereal Presence: nové album

15. února vyjde u Sepulchral Voice Records nové album archaické blackmetalové kapely Funereal Presence pojmenované „Achatius“. Sólo kapelu bubeníka Negative Plane ocení zejména fanoušci Tormentor, německých Poison a Darkthrone.

01. Wherein Achatius Is Awakened and Called Upon 02. Wherein a Messenger of the Devil Appears 03. Wherein Seven Celestial Beasts Are Revealed to Him 04. Wherein Achatius Is Flogged to the Hills of Violation

Funereal Presence