 |
|
H.: Metacyclosynchrotron: Cnuk: Dantez: Sokol, doktor z hor:
|
H.:
Duben se zpočátku netvářil nijak zásadně, ale nakonec se to tam hezky nasypalo! Na první flek dejme třeba Wędrowcy~tułacze~zbiegi. Nad jihopolskou scénou okolo Let the World Burn jsme zde hromadně onanovali již nejednou a zrovna tenhle projekt patří k tomu nejlepšímu, co se tam dá najít, byť třeba není tak na očích jako Furia nebo Massemord. Cokoliv z dřívější tvorby je super, minulé album „Marynistyka suchego lądu“ u mě svého času vyhrálo s přehledem titul desky roku a loňské elektronické ípko „Berliner Vulkan“ zabíjelo taktéž. To by v tom byl čert, aby „Futurista“ opět nekandidoval na nejvyšší příčky!
Hodně vysoko může v ročním zúčtování zamířit také druhá nahrávka Neptunian Maximalism. Už „Éons“ loni patřilo k nejpozoruhodnějším deskám sezóny a ambice novinky „Solar Drone Ceremony“ nejsou o nic nižší. Jedna 55 minut dlouhá kompozice nandává psychedelii až do pekla a osobně se v tom topím moc rád. Titul navíc zdobí famózní obal, to je pomalu škoda hovořit. Jestli tohle příští leden nenapíšu jako artwork roku, tak se budu hodně divit!
Na třetí příčku do eintopfu tu mám hned několik kandidátů, ale vypíchnu německé Fyrnask, kteří po pěti letech představí novou desku „VII – Kenoma“. S „Eldir nótt“ i „Fórn“ jsem strávil poměrně dost času, takže od novinky očekávám a chci to samé.
Metacyclosynchrotron:
Devět let stará deska „Rise, Vulcan Spectre“ vraždí jak zkurvypičizmrd a tak si troufám tvrdit, že nové album thrashmetalových Nekromantheon je nejzásadnější metalovou událostí dubna.
Přijde-li na vyhrocený black/deathový fanatismus, je tištěný fanzine The Sinister Flame jeho ztělesněním. Proto rád sleduji vydání eponymního vydavatelství a možná i samí víte, že desky Domains, Aethyrick nebo Ordinance jsou zásahem do černého. Skotské Ifrinn jsem dosud neznal, ale vypuštěná skladba z chystaného EP „Caledonian Black Magick“ zaujala fest, neboť smrděla po „Lokabrenna“.
Funeral doom mám rád, ale poslední, skutečně ukrutná záležitost, co mi stála za pozornost, byla druhá deska Tyranny. Kvalitního funebráctví určitě vychází víc a problém bude na straně mého nezájmu, ale to se teď změní. Ukázku z nových Fuoco Fatuo jsem totiž zkusil prakticky náhodou, ale výsledkem bylo udivené „ty vole“. Až to bude venku, zavírám se do tmavé místnosti se sluchátky a nechám se zvuky svést do obsidiánových temnot. A když je teda řeč o funerálu, mám zkusit i nové Aphonic Threnody?
Cnuk:
Z dubnových desek ve mně nejvíce pozornosti vzbuzuje „Solar Drone Ceremony“ od Neptunian Maximalism. Obsahuje jednu živou skladbu o padesáti minutách, kterou tito Belgičané nahráli před rokem v Bruselu. Nese si v sobě všechny atributy známé z „Éons“, ale díky délce je to zase přeci jenom jiný zážitek. Nelze samozřejmě opomenout ani skvostný obal, jenž si zaslouží bližší prozkoumání.
Šanci dám dozajista i novým Altarage. Ani v jednom z předchozích řadových případů jsem jim nesedl úplně na lep, ale dobrá hudba to byla vždycky. Od „Succumb“ tak nečekám nic zásadního, ovšem zveřejněná skladba „Magno evento“ se mi teda líbí dost a lomoz „Forja“ také není marný, takže se moc rád nechám překvapit, jak na tom bude zbylá náplň alba.
Dantez:
Druhá deska kanadských Spectral Wound sklidila mnoho pozitivních ohlasů napříč metalovými weby. Přestože mě bavila, z „Infernal Decadence“ jsem necítil nic moc extra, jen fajn svižný black metal po vzoru Sargeist. „A Diabolic Thirst“ se nejspíš tohoto mustru nevzdá, songwriting se ale posouvá fest. Oba vydané singly jsou boží – tah na bránu je brutální, struktura songů ladná a melodičnost vybalancovaná. Vše navíc umocněno cool coverem. Zbytek desky si vpálím hned, jak to půjde.
Vyhlížím i novinku Altarage. Trochu mi přijde, že jsem jeden z posledních, který jim tu portalovskou kakofonní hru pořád žere, ale nemůžu si pomoct. Přijde mi, že podobně laděný death metal nikdo nehraje tak težkotonážně jako právě Altarage. „Succumb“ sice trochu děsí hodinovou délkou, desku však natahuje finální, 20 minut dlouhý kolos, takže kdo ví, o co vlastně půjde.
Zábavní by mohli být noví Bewitcher, kteří z posledních ukázek znějí, jako kdyby někdo vzal Athenara z Midnight a řekl mu, aby začal kecat do goticko-deathmetalového psaní Tribulation.
Sokol, doktor z hor:
„Kraft“, „Pitch Black Brigade“, „I krig“ a „Milorg“ od Vreid, pohrobku Windir, to bylo svého času něco! Jenže pak, jak je u solidních kapel dobrým zvykem, mne Vreid začali neskutečně vytáčet a kompletně jsem na ně zanevřel. Co takhle jim dát novou šanci s květnovou novinkou? „Wild North West“ vyjde na konci dubna a já jsem opravdu zvědavý, zvláště když „Lifehunger“ sklízel pozitivní hodnocení.
Oproti Vreid, kteří mne po „Milorg“ začali srát, se to u formace Bongzilla nestalo. Ono taky nemělo jak, protože od „Amerijuanican“ těhle zahuhlaných bažináčů uplynulo šestnáct let. Takže jsem hodně zvědavý, v jakém hávu se novinka „Weedsconsin“ ponese. Nečekám nic převratnýho, jen poctivý stoner/sludge, jak ho mám rád.
Na poslední věc jsem spíš zvědavý, než že bych se těšil. Vlastně váhám s poslechem. Nesnáším reuniony. Dokázal jsem ho prominout jen pár veličinám, ale Godspeed You! Black Emperor rozhodně ne. Jejich diskografie pro mne končí „Yanqui U.X.O.“ a basta fidli. Ale druhého dubna tu bude k mání „G_d’s Pee at State’s End!“ a já si budu zase klást otázku – pustím si nové Godspeed You! Black Emperor, anebo ne? Na 90% ne, ale stejně si nechávám těch deset procent.
