Země: Slovensko Žánr: dark / doom metal Datum vydání: 15.11.2013 Label: Gothoom Productions Tracklist: 01. Evilution 02. Crucifixion DeLuxe 03. Still Not Dead Enough 04. This World Is War 05. The Last Time 06. Labyrinth 07. Mother Is Dying 08. Eosphorus Hodnocení: 6/10 Odkazy: web / facebook / bandcamp / bandzone

Galadriel vždy patřili mezi kapely, které jsem měl rád; když tak o tom přemýšlím, tak v rámci slovenské scény jsou vlastně dlouhodobě jedním z mých největších favoritů. Trojici starých desek “Empire of Emptiness”, “The Mirror of Ages” a “Oblivion” bych se ani náhodou nebál označit za skvělé věci s výbornou atmosférou, jež bez sebemenších problémů stále funguje i v dnešní době, ačkoliv samotné nahrávky jsou možná z obecného hlediska malinko zapomenuté a vzpomenou si na ně už jen staří fanoušci. I následující dvě alba, “From Ashes & Dust” a “World Under World”, která mnohým svého času příliš nesedla, jelikož přinesla odklon od předchozí tvorby – v případě prvního jmenovaného ještě relativně malý, v případě druhého díky koketování s lehkou elektronikou na některých místech již docela velký – jsem si dost oblíbil a také je mám rád. Šestá deska “Renascence of Ancient Spirit” už mne však bohužel zklamala… nebyla vyloženě špatná a další posun ve výrazu Galadriel nebylo to, co by mi dělalo problém, rozhodně mi z principu nevadilo, že už to není ten zastřený a neobvyklou atmosférou obklopený dark/doom, nicméně jsem do toho v uvozovkách rockovějšího pojetí prostě nedokázal dostat, díky čemuž si “Renascence of Ancient Spirit” odneslo nepříliš příznivý titul první nahrávky Galadriel, jež mě nebavila…

Tím spíš jsem ovšem vyhlížel další počin “The 7th Queen Enthroned”, na nějž Galadriel nechali své posluchače čekat prozatím nejdéle ve své historii, celých pět let. Mírnou naději, že by se skupina mohla alespoň částečně navrátit k tomu, co jí kdysi tak šlo, budil i návrat kytaristy Tomaxe Gabrise, jenž s výjimkou debutu “Empire of Emptiness” nahrál všechna alba před “Renascence of Ancient Spirit”. Novinka však – a musím říct, že z mého pohledu bohužel – víceméně pokračuje v cestě nastolené albem z roku 2007. V překladu to znamená, že v té hudbě sice nadále zůstávají základní vztyčné body zvuku Galadriel, avšak celkově nahrávka působí trochu odlehčeněji. Atmosféra již zdaleka není tak hutná, jak tomu bylo na starších deskách, a tudíž ani není tak působivá. Vlastně bych se jak v případě “Renascence of Ancient Spirit”, tak v případě “The 7th Queen Enthroned” docela zdráhal vůbec o nějaké vyložené atmosféře mluvit. Album relativně příjemně ubíhá, poslouchá se úplně v pohodě, ale na rozdíl od starší tvorby už mně osobně nic moc nedává – a právě v tom vidím ten největší problém současných počinů Galadriel. Právě tím jsem také myslel výše zmiňované “rockovější” pojetí, jelikož se jedná o notně lehčí záležitost, která však ani zdaleka člověka nedostane takovou atmosférou.

Z technického hlediska není “The 7th Queen Enthroned” vlastně co vytknout, čímž nemám na mysli pouze věci jako zvuk nebo instrumentální a vokální výkony, ale třeba i fakt, že kapela nepřešlapuje na místě a je v její tvorbě cítit nějaký vývoj směrem kupředu, což jednoznačně považuji za klad. Čistě z pocitového hlediska se však u mě “The 7th Queen Enthroned” s jakoukoliv deskou do roku 2004 nemůže příliš srovnávat. Na druhou stranu je ovšem nutno podotknout, že kdo starší věci nastudované nemá, ten by s “The 7th Queen Enthroned” rozhodně nemusel mít takový problém, jaký mám já. Zcela dobrovolně přiznávám, že mně prostě kalí úsudek vzpomínka na majstrštyky jako “The Mirror of Ages” nebo “Oblivion”; uznávám, že je to vůči “The 7th Queen Enthroned” možná trochu nespravedlivé, bohužel si však nemohu pomoct. Nevylučuji však, kde se na novince s Galadriel setká poprvé, mohl by být i nadšený.

I přesto “The 7th Queen Enthroned” nepovažuji za špatnou nahrávku a rozhodně nemůžu tvrdit, že by album nemělo své silné momenty. Jedním z nich je zcela jistě “Still Not Dead Enough”, jež zezačátku trochu paradoxně boduje právě svým odpichem – určitě tomu napomáhá i na Galadriel docela neobvyklý efekt, který ale určitě není nezajímavý. Kromě toho se skladba blýskne i hostujícím vokálem Sakise Tolise z řeckých black metalových veteránů Rotting Christ, jehož charakteristický zpěv člověk nemůže přeslechnout, ani když nemá tušení, že na “The 7th Queen Enthroned” hostuje. V paměti také utkví i hned následující “This World Is War”, která je v porovnání se zbytkem písniček trochu ostřejší… i když se v podobném duchu nese třeba i nejkratší “Labyrinth”, “This World Is War” mě osobně zaujala více. Za vrchol “The 7th Queen Enthroned” bych však označil trochu rozmáchlejší “Eosphorus” v samotném závěru.

Ve finálním verdiktu v podstatě jen musím zopakovat to, co již bylo řečeno výše – “The 7th Queen Enthroned” rozhodně není špatné album a pokud bych jej měl hodnotit bez znalosti předchozí tvorby, hodnotil bych jej mnohem kladněji; ve světle toho, jak dobré desky mají Galadriel na kontě z minulosti, ovšem musím bohužel trochu přitvrdit… ačkoliv na druhou stranu, oproti “Renascence of Ancient Spirit” se určitě jedná o zlepšení. Přesto všechno se však stále jedná o solidní a bezpochyby nadprůměrnou práci… kdybych to měl vyjádřit polopaticky, i přes výše řečené si to album stejně časem koupím, když nic jiného už jen z toho důvodu, abych si doplnil sbírku…