Archiv štítku: GBR

Velká Británie

My Dying Bride – For Lies I Sire

My Dying Bride - For Lies I Sire
Země: Velká Británie
Žánr: doom / death metal
Datum vydání: 13.5.2013
Label: Peaceville Records

Tracklist:
01. Fall with Me
02. My Body, A Funeral
03. The Lies I Sire
04. Bring Me Victory
05. Echoes from a Hollow Soul
06. ShadowHaunt
07. Santuario di sangue
08. A Chapter in Loathing
09. Death Triumphant

Hodnocení: 9/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Dobrých skupin běhají po světě spousty, ale těch opravdu výjimečných, ne-li dokonalých, je pomálu. Pro každého z nás to jsou jiné kapely, někdo jich má trochu víc, někdo trochu míň, ale je jisté, že rozhodně nejsou na každém rohu. A pro mě jsou jednou z těchto skupin, na jejichž tvorbu se nedokážu dívat jinak než naprosto nekriticky, My Dying Bride.

„For Lies I Sire“ byla pro mě jedna nejočekávanějších desek posledních měsíců. My Dying Bride jsou už několik let v neuvěřitelné formě, předcházející alba neměla chybu, takže nebyl důvod předpokládat, že se něco změní. K tomu příslib návratu houslí do jejich tvorby a navíc ta nádherná obálka… Ani na vteřinu mě nenapadlo, že by „For Lies I Sire“ mohlo být horší než naprosto skvělé. A jestli jste už zavadili o hodnocení pod článkem, musí vám být jasné, že mě novinka nezklamala ani v nejmenším.

Po velké spoustě pozorných poslechů musím říct, že minulé dvě desky „Songs of Darkness, Words of Light“ a „A Line of Deathless Kings“ byly mírně tvrdší (nutno brát v rámci žánru). To „zjemnění“ souvisí s tím, že „For Lies I Sire“ je celkově o něco pomalejší a melancholičtější a smutné melodie se táhnou po celou délku alba. O to více pak vyniknou ty vzácné chvíle, kdy kapela trochu zrychlí a zpěvák Aaron do mikrofonu „zazvrací“ (což mu jde jen tak mimochodem stejně dobře jako zpívání). A vůbec, právě Aaronův výkon je jednou z nejlepších věcí na celém díle (ostatně tomu tak bylo i v minulých letech). Jeho zpěv posouvá každou skladbu minimálně o jednu úroveň výš.

Samostatnou kapitolou je již zmiňovaný návrat houslí. Přesně takhle jsem si jejich využití představoval, doufal jsem, že přesně takhle budou znít – ve stylu „méně je více“. Jejich zvukem se neplýtvá, ale když už se jejich tóny vynoří zpoza teskných melodií, činí je ještě tesknějšími a působivějšími. Nádhera, radost poslouchat. Právě takováhle alba potvrzují moji teorii, že ne kytara ani bicí, ale právě housle (společně s klavírem a cellem) jsou tím nejpůsobivějším nástrojem. Vedle zpěvu jsou housle druhou věcí, již se na „For Lies I Sire“ prostě nemůžu nabažit. Ty houslové linky bych mohl poslouchat pořád. Nejen housle jsou ale tím, co je na desce zajímavé. I pomocí „obyčejných“ nástrojů dokážou My Dying Bride vykouzlit skvostné pasáže. Například hned v první písní „Fall with Me“ začíná přesně po čtyřech minutách kytarová vyhrávka, u níž naprosto umírám. A takovýmito „malými“ kousky, které dohromady tvoří jeden skvělý celek, je „For Lies I Sire“ napěchováno měrou vrchovatou od úvodního songu až po závěrečný jedenáctiminutový opus.

Nutno pochválit také skutečnost, že písně jsou natolik rozmanité, aby mezi sebou nesplývaly, přičemž celé album drží stále pohromadě. Už po druhém nebo třetím poslechu jsem měl skoro všechny songy natvrdo zažrané v hlavě, přesto mě ani po velké spoustě poslechů nenudí. Pokud by vás i přesto, že jsem tady několikrát zmiňoval, že všechny písničky jsou výborné, zajímal můj osobní favorit, opravdu hodně jsem si oblíbil „ShadowHaunt“.

Úžasnou výtvarnou stránku alba jsem již naťuknul na začátku. Jen dodám, že se mi dlouho nestalo, aby obal takhle přesně vystihoval mé pocity z hudby samotné. Svou vysokou laťku si My Dying Bride udrželi také v oblasti svých textů. Nejenže jsou (podle mě) skvělé a mají svůj smysl, ale navíc jsou i snadno srozumitelné, a to nejen v psané formě. Dokonce i někdo jako já (a to nejsem žádný jazykový odborník a angličtina není mým mateřským jazykem) dokázal během poslouchání porozumět jejich významu. A to se často nestává ani u skupin, jejichž zpěváci používají „čistší“ techniky zpěvu.

Po tom všem, co jsem zde napsal, by se mohlo zdát, že „For Lies I Sire“ snad nemá chybu. Jenže… ono v podstatě v mých očích nemá. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem chvíli nepomýšlel na absolutní hodnocení, ale nakonec jsem došel k závěru, že právě hodnocení těsně pod tou nejvyšší hranicí plně vystihuje kvality nového díla My Dying Bride.


Cradle of Filth – Godspeed on the Devil’s Thunder

Cradle of Filth - Godspeed on the Devil's Thunder
Země: Velká Británie
Žánr: gothic / melodic black metal
Datum vydání: 20.10.2008
Label: Roadrunner Records

Hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Cradle of Filth po dvou letech opět přicházejí s novou deskou, na které Dani & spol. slibovali řádné přitvrzení oproti posledním “vyměklým” albům. A svůj slib splnili tak napůl…

“Godspeed on the Devil’s Thunder” je koncepčním albem. Vypadá to, že je v poslední době na metalové scéně módní tvořit koncepty. To nic ale nemění na tom, že si Cradle of Filth vybrali téma opravdu zajímavé. Příběh vypráví o nechvalně proslulém francouzském šlechtici ze 13. století jménem Gilles de Rais, který na začátku své “kariéry” bojoval na straně Johanky z Arku. To by zas tolik zajímavé nebylo, kdyby Gilles při těchto bojích nenashromáždil velké bohatství a nezačal jej poté využívat k ukojení svých potřeb, které mimo jiné zahrnovaly vraždy, znásilňování nebo satanistické rituály. To zní jako dostatečně dobrý námět pro metalovou desku. Úkol upoutání pozornosti tedy Cradle of Filth splnili na jedničku.

V této chvíli nastává ten nejdůležitější okamžik – oznámkování samotné hudby. Album začíná zajímavým intrem s tak dlouhým názvem, že se mi to ani nechce přepisovat. To je následováno prvním zásekem “Shat Out of Hell”. Je to takový typický “cradle song”, na který mají Cradle of Filth snad patent. A opravdu, oproti poslednímu “Thornography” je to mírné přitvrzení (ale dokázal bych si představit ještě větší, proto u mě splnili slib jen napůl). I zbytek alba se více či méně pohybuje v “cradle stylu”, který je o trochu (ale vážně jen o trochu, nějaký brutál to zase není) tvrdší než na posledních dvou deskách. Také si nelze nevšimnout, že mluvená intra k jednotlivým písním jsou používány více než kdy dřív.

Na “Godspeed on the Devil’s Thunder” je sympatické to, že je dobře vyrovnané. Žádný song na první poslech nevyčnívá. Každý z nich má nějaké to “svoje”. Já osobně jsem si nejvíc oblíbil malinko vybočující baladu “The Death of Love”, “The 13th Caesar” se skvělým refrénem a “Honey and Sulphur”, jejíž sbory sou vážně povedené. Ani taková “Ten Leagues Beneath Contempt” není k zahození.

Když to shrneme, Cradle of Filth se oproti pár posledním albům polepšili, ale svá stará díla určitě nepřekonali (osobně si myslím, že to už se jim ani nepovede). I tak mi ale “Godspeed on the Devil’s Thunder” udělalo radost. Dobře se to poslouchá a za těch 350 Kč to stojí.