Archiv štítku: Goatcraft

Koncertní eintopf – červenec 2017

Sol Sistere, Sorath, Goatcraft

Onotius:
1. Angrepp, Nornír, Mornavas, Sekhmet – Praha, 29.7. (event)

Metacyclosynchrotron:
1. Sol Sistere, Sorath, Goatcraft – Praha, 9.7. (event)

Cnuk:
1. Guns n’ Roses, Biffy Clyro – Praha, 4.7. (event)

Onotius

Onotius:

Ačkoliv pár zajímavých festiválků by se tu našlo, vyjíždět se nechystám a v tomhle ohledu budu sbírat síly na srpen. Pokud jde o klubové akce, je červenec sice slušná slabota, ale příležitost vytáhnout paty z domu se přeci jen najde. Devětadvacátého bude večírek plný správného špinavého nathrashovatělého black metalu v podání Angrepp po boku německých Nornír a českých Mornavas a Sekmeth. Čekám pravé undergrounodvé zlo, z něhož bude tuhnout krev v žilách a černě odění fanoušci pod pódiem utvoří pravý nihilistický bordel.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Bla, bla, bla, začíná festivalová sezóna, a tak dále a tak dále. Každopádně koncerty budou a jeden zajímavý bude například v Praze v Modré Vopici. V neděli 9. července tam zahrají Goatcraft ze Slovenska, domácí Sorath a Sol Sistere z Chile. S Goatcraft jsem se vlastně na Sicmaggot poprvé uvedl a už dlouho jsem si vyčítal, že jsem si jejich sporadické koncerty vždy nechal utéct. Sorath jsem navíc poctivě hustil ještě na základce, což dohromady dává dostatečný důvod udělat si výlet. Sol Sistere by také mohli příjemně překvapit, i když melodický black metal à la Dissection jsem nikdy moc nemusel. No, a pokud vás náhodou odrazuje, že je koncert v neděli, tak vězte, že by měl časově probíhat tak, abyste se nemuseli obávat krutého vstávání do arbeitu nebo čekání na první ranní vlak (pokud jste přespolní).

Cnuk

Cnuk:

Mým prvním přírůstkem do série koncertních eintopfů nebude nic menšího než vystoupení Guns n‘ Roses na letišti Letňany v Praze. Tahle kapela mě provází životem od dětství, jejich legendární „Appetite for Destruction“ bez jakéhokoliv váhání řadím mezi nejlepší alba rockové historie, zkrátka zakoupit vstupenku mi nedalo moc přemlouvání. Hlavně k tomu přispělo (asi jako u většiny návštěvníků) opětovné shledání původních členů, konkrétně Axla, Slashe a Duffa. Ty na probíhajícím Not in This Lifetime… Tour doplňuje dlouholetý člen kapely, klávesák Dizzy Reed, dále kytarista Richard Fortus a bubeník Frank Ferrer, kteří to v Axlově partě kroutí už taky nějaký ten pátek, a nakonec nový přírůstek do sestavy, klávesistka Melissa Reese.

Samozřejmě, že každého zajímá především zmiňovaná trojice. Právě díky nim je turné vůbec jedním z největších, nejvýdělečnějších a já nevím jakým nej ještě, které na naší planetě právě probíhají. Vůbec bych se nezlobil, kdyby se na pódiu objevil také původní bicman Steven Adler, což se už párkrát poštěstilo, anebo třeba Angus Young, jako tomu bylo třeba naposledy v Hannoveru. Ke koncertu nemám žádná přehnaná očekávání, vlastně si raději ani nepouštím videa z již proběhlých zastávek, viděl jsem opravdu minimum, takže to budu mít celé jako překvapení včetně setlistu. Je mi jasné, že kapela bude šlapat, jediným otazníkem tak bude výkon Axla, který stál na posledních turné Guns n‘ Roses za starou belu, avšak s AC/DC si to dával nad očekávání výborně. Pro úplnost ještě také stojí za zmínku předkapela Biffy Clyro, kterou sice neposlouchám, ale určitě ji rád zkusím naživo.


Goatcraft – Yersinia pestis

Goatcraft - Yersinia pestis

Země: USA
Žánr: neoclassical / ambient
Datum vydání: 15.7.2016
Label: I, Voidhanger Records

Tracklist:
01. Beyond Nothingness
02. The Rape of Europa II
03. Plague
04. Yersinia pestis
05. Kingdoms in Decay
06. The Great Mortality
07. Flagellation for Atonement
08. Weeping Buboes
09. Bodies Piled
10. Denouement

Hrací doba: 38:58

Odkazy:
web / facebook

K recenzi poskytl:
I, Voidhanger Records

Není tomu zas tak dávno – nějakého půlroku nazpátek – co jsme si zde v recenzi představili slovenské Goatcraft a jejich první EP „Όλεθρος“. Dnes se k tomu jménu vrátíme – ale jenom ke jménu, nikoliv k samotné skupině. Nedává vám to smysl? Možná ne, když to záměrně halím do nesrozumitelna, ale věřte tomu, že rozuzlení naší hádanky je velmi jednoduché: není Goatcraft jako Goatcraft. Ano, je to tak, jedná se pouze o shodu jmen, jinak spolu tyto dvě formace nemají společného zhola nic. S radostí ovšem mohu prozradit, že za pozornost stojí obě verze téhož názvu.

Dobrá tedy, o kom že si to dnes budeme povídat? Goatcraft je zámořský jednočlenný projekt, v jehož pozadí stojí jistý Lonegoat. Hudební počátky sahají někam do roku 2010 a letošní deska „Yersinia pestis“ je již třetí dlouhohrající. Perličkou je, že minulé album „The Blasphemer“ se tematicky točilo okolo díla anglického básníka a malíře Williama Blakea. Ani novinka se ale co do konceptu nenechává zahanbit, byť tento je dle názvu o něco průhlednější – Yersinia pestis je totiž bakterie způsobující mor. A jen při pohledu na jména skladeb je zřejmé, že se jedná o nosné téma celé nahrávky.

Nečekejte však básnění o tom, jak kdysi Černá smrt vykosila celou třetinu evropské populace. Album je totiž čistě instrumentální. Nicméně i s omezeným počtem použitým nástrojů se jedná o velice pohlcující záležitost s fantastickou atmosférou. Každopádně, už bych měl asi konečně vyzradit skutečnost, že hájemstvím Goatcraft je neoklasická hudba. Sám autor tvrdí, že má jít o vlastně blackmetalové a deathmetalové skladby zahrané v neoklasickém hávu a že toto vyplynulo z frustrace a zklamání ze stagnace metalové scény. S tímhle tvrzením se osobně moc nedokážu ztotožnit, jelikož kdybych si to nepřečetl, ani by mě nenapadlo v tom hledat jakoukoliv souvislost s metalem – pominu-li tedy jednou očividnou, a sice že počin vyšel pod značkou I, Voidhanger Records.

Ale upřímně řečeno, tohle jsou jen takové kecičky a blbosti, to stěžejní tkví v případě „Yersinia pestis“ v něčem docela jiném. Mám tím na mysli skutečnost, že ta deska je jednoduše úžasná. Celé album vlastně stojí jen na těžkých tónech klavíru, někdy ničím jiným nerušených, jindy se pod nimi ukrývá další ambientní klávesová plocha. Samotné skladby jsou ve své podstatě nepříliš složité, v podstatě všechny se točí okolo jednoho, dvou klavírních motivů a případně třetí ambientní vrstvy, ale ve finále je to plně dostačující k luxusnímu posluchačskému zážitku. Deska totiž dokáže uhranout – v plném rozsahu významu tohoto slova.

Goatcraft

Mnohokrát jsem si už stěžoval, že je nějaká hudba plochá nebo mělká. „Yersinia pestis“ je přesným opakem – jedná se o krásný příklad alba, jehož náplň v sobě ukrývá obrovskou hloubku, v níž se posluchač může ztratit. A toho je nutno si cenit! Nevím, jak vy, ale přesně tohle je jedna z těch vlastností, jaké v muzice obecně vyhledávám, tudíž je vždy příjemné narazit na počin, který něco takového rozhazuje plnými hrstmi. Pověstná náladotvornost pracuje na plné obrátky a lze jí propadnout velice lehce – pokud člověk chce. Zjistil jsem totiž, že „Yersinia pestis“ má jednu tuze zajímavou vlastnost. Je nezbytné desce věnovat maximální pozornost, neboť jedině v takovém případě dokáže odhalit vše, co se v ní skrývá. Ne, že by ten materiál jinak vůbec nefungoval. Jenže jako kulisa je produkce Goatcraft pouze příjemná a leckdy se může zdát až přespříliš monotónní. Plné soustředění a s ním přímo související odkývání jemných nuancí a skrytých vrstev však nese své ovoce. A jakmile člověk propadne, jen těžko lze přestat poslouchat.

Oproti „The Blasphemer“ je materiál na „Yersinia pestis“ „tvrdší“ a svým způsobem i jednotvárnější, ale kompenzuje to intenzitou a o dvacet minut kratší hrací dobou. Ve výsledku je ovšem produkce Goatcraft tuze lákává v obou případech. A pokud by to někomu stále nestačilo, dovolím si na závěr neskromné prohlášení, že „Yersinia pestis“ patří k tomu (nej?)poutavějšímu, co jsem letos slyšel.


Koncertní eintopf #11 – duben 2016

Primordial, Svartidauði, Ketzer
Nejočekávanější koncert:
Primordial, Svartidauði, Ketzer – Praha, 24.4.


H.:
1. Primordial, Svartidauði, Ketzer – Praha, 24.4.
2. Deströyer 666, Bölzer, Trepaneringsritualen – Praha, 12.4.

Atreides:
1. Primordial, Svartidauði, Ketzer – Praha, 24.4.

Metacyclosynchrotron:
1. Kringa, Temple Desecration, Malokarpatan, Goatcraft, Caeremoni – Bratislava, 9.4.
2. Morgoth, Incantation, Darkrise, Omophagia – Praha, 14.4.

H.

H.:
Urputné koncertní tempo pokračuje i v dubnu – bohudík proto, že je kam chodit a že má toho člověk hodně na výběr, a bohužel proto, že peněženka brečí, úpí a prosí o milost. Nicméně, nedá se svítit, i tento měsíc bude portmonka trpět. A hlavní tahák je jasný – Primordial. Nebo ještě lépe řečeno: Primordial v klubu. Konečně, ty vole! Irští bardi tu mnoho let hrávali pouze na festivalech pod širým nebem, půlhodinky a krátce po obědě za světla. Když ještě pršelo, tak se to dalo, ale plná palba slunečního svitu a horka irské zasmušilosti nepřejí. Naštěstí se dlouholeté přání konečně vyplní 24. dubna, a aby to zadostiučinění bylo ještě větší, Irové s sebou přivezou i islandské peklo Svartidauði. A tomu nejde říct ne.

Ještě o něco dřív se v tom samém klubu, tedy na Nové Chmelnici, odehraje další hodně zajímavý koncert. I původem australská black/thrashová kultovka Deströyer 666 je solidní tahák, takže ani tady není moc co řešit. Tím spíš, že i K. K. Warslut a jeho parta si povezou nadmíru zajímavý support – švýcarskou vycházející hvězdu okultního black / death metalu Bölzer a experimentální zlovůli v podání švédského projektu Trepaneringsritualen. Neber to!

Atreides

Atreides:

V dubnu je vcelku jasné, kam se půjde. Na konci dubna zasáhne Chmelnici nedělní mše, jež příchozím vmete do tváře výsledky irského hladomoru, trýzně a deprese. Zkrátka, Primordial se v tomhle koutě světa konečně ukáží na tour, kterou po právu headlinují, což je, vzhledem ke skutečnosti, že jde o mojí srdeční záležitost, naprostá povinnost. Nehledě na to, že šňůru jedou společně s islandskými chaotiky Svartidauði, které bych si konečně přál vidět s nazvučením, jež by mi dovolilo si jejich hudbu vychutnat naplno.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Jaro bývá narváno všelijakými koncerty, velké kapely sjíždí kluby křížem krážem, ale mě osobně více zajímá pouze jedna akce. Tou je bratislavský koncert slovenských Goatcraft a Malokarpatan, kteří devátého dubna v klubu Randal pokřtí vinylová vydání svých debutových nahrávek. Za spoluúčasti Kringa (zdejší už znají), Temple Desecration (brudny nakurw dla fanow Blasphemy) a prozatím zcela enigmatických Caeremoni, by se mohlo jednat o kvalitní undergroundový večer, na který budou účastníci ještě rádi vzpomínat. No, ale abych nekecal. 14. dubna hrají v ostravském Barráku Incantation a Morgoth, což bude asi taky stát za vidění.


Goatcraft – Όλεθρος

Goatcraft - Όλεθρος
Země: Slovensko
Žánr: black / death metal
Datum vydání: 24.12.2015
Label: Hexencave Productions

Tracklist:
01. Isle of the Dead
02. Temples of the Underworld
03. Cataclysmic Monuments
04. Graveless
05. Abominations
06. At the Nightside Dawn
07. Morbid Call
08. Deathrite
09. Chthonic Crevices
10. Down Below
11. Invocation of Death
12. Dreadful Dimensions
13. Far from Elysian Fields

Hrací doba: 25:04

Odkazy:
facebook / bandcamp

Není UG jako UG. Spousta „muzikantů“ (zne)užívá nálepku pravého undergroundu jako zástěrku své neschopnosti či nedostatku soudnosti. Pak své nepodarky nahrané v PC chrlí do světa, aby se po několika lajcích na facebůčku, který měli založený ještě před nahráním prvního rozladěného riffu, mohli cítit jako mistři světa. Případní kritici jsou samozřejmě odbyti jako závistiví nepřátelé lokálního UG (!!!) snažení. A pak tu jsou maniaci, kteří naopak nápady (či alespoň snahou) oplývají a tvrdě, klidně i celé roky, jim vytvářejí co nejhonosnější formu. Kolikrát se i stane, že mnohdy slibné projekty, o kterých ví jen pár zasvěcenců, zůstanou ku naší smůle skryty…

Do onoho druhého, poctivého ranku patří například bratislavští Goatcraft, kteří o své existenci dávají nenápadně vědět už nějakých pět let. Například předskakováním dánským horror metalistům Denial of God v Praze 2014 nebo Maniac Butcher v Bratislavě o dva roky dříve. Goatcraft už tehdy působili velice nadějným dojmem, neboť zde v okolí nikdy nebylo mnoho kapel hrajících skutečný a archaický Metal Smrti. Avšak vyhlížené demo se ne a ne objevit. Bylo nutné si počkat až do 13. listopadu loňského roku, kdy bylo na kazetě a třípalcovém CD vypuštěno ukázkové pětiskladbové promo „Απώλεια“, které doprovázely i zkazky o brzkém vydání třináctiskladbového EP „Όλεθρος“ (dále „Olethros“), které je předmětem této recenze.

Artwork, texty i aura hudby samotné svědčí, že hlavním tématem, které se prolíná tvorbou Goatcraft, je Smrt. Předpokládám, že by se ani samotní členové nebránili škatuli death metal, ale ta může čtenáře a případného posluchače zmást. Takže bude přesnější uvést, že kapela vychází ze surového extrémního metalu osmdesátých let a je celkem jedno, zda kapely jako Venom, Possessed, Bathory, Sarcófago či Hellhammer dnes považujeme za black nebo death. Největší silou Goatcraft je, že nejsou pouhý retro-band a nostalgií přesycené připomenutí časů minulých. Ve zdejší hudbě je totiž něco autentického. Dravost, strhující podproud a poctivá snaha dotáhnout věci do maxima a pokud možno ještě dál, aby dílo v posluchači zanechalo pocit něčeho nepopsatelného a nezemského. Tak jako tomu bylo například u „The Return……“ od Bathory, které hráčsky, zvukově a kompozičně nepůsobí příliš „kvalitně“. Ale přeci je fluidum této kultovní desky doslova démonické a její význam neoddiskutovatelný! Těžce bych pochyboval o každém „blackmetalistovi“, který by si onen stylotvorný zvratek zla troufnul odsoudit jako zbytečný. Této paralely jsem neužil jen tak. Vliv „The Return……“ cítím v „Olethros“ asi nejvíce a není to způsobeno jen „říkankou“ na zadní straně obalu CD.

Fanoušek starého black / death metalu s Goatcraft tedy nešlápne vedle. Slováky s ikonami minulosti srovnávat samozřejmě nelze a na současnou špici také ještě nestačí. To by vyžadovalo mocnější riffy, snad i špetku nápaditosti navíc. Nebo aspoň větší dávku „šílenství“. V delších skladbách jako „Temples of the Underworld“, „Deathrite“ či „Invocation of Death“ se sice najdou slušné nápady, ale nic, co by se opravdu výrazněji zarylo do podvědomí. Obávám se tedy, že kouzlo tohoto EP nevytrvá věčně. Přítomnost celkem 8 ambientních (výjimkou je desátá, akustická skladba „Down Below“) předělů/inter/outer do obecného konceptu „Olethros“ zapadá, ale nijak výrazně jej neobohacuje. Tyto mini-skladby jsou naštěstí dostatečně atmosférické a rozumně dlouhé, takže při poslechu nemám potřebu je přeskakovat.

Goatcraft

Nabízí se jízlivá myšlenka, zdali forma nepřevyšuje obsah až příliš. Zvukovou, vizuální a konceptuální stránku mají Goatcraft zvládnutou takřka prvotřídně, velkým plusem je také zápal se kterým jsou hudba a slova předneseny. Jen bych si přál „lepší“ (míněno hnusnější, zlejší, vzteklejší, špinavější atd.) riffy. Přesto mne „Olethros“ po celých svých 25 minut baví, a to celkem dost. Doufám tedy, že se v rozumné době objeví o něco lepší následovník. Zdejší materiál byl totiž složen v letech 2011-2012 a vzhledem k myšlenkám, ke kterým se Goatcraft podle mého  hlásí, stagnace nepřichází v úvahu.