 |
|
Země: Řecko Hrací doba: 45:41 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Upřímně mám docela rád takové ty tajemné projekty, o nichž nelze dohledat příliš informací. A tím rozhodně nemám na mysli takovou tu pseudo anonymní okázalou pózu typu Ghost (a to říkám, i když mě ta kapela baví); spíš jsem mluvil o skutečném podzemí, kdy prostě víte jméno kapely, občas zemi původu a jinak lautr nic. K mání je jenom muzika. Goetic Equivalent patří také k takovým. S výjimkou toho, že zemí původu je Řecko, toho příliš dohledat nejde… nebo přinejmenším mně se to tedy nepodařilo. Když se k tomu přidala výborná obálka a příslib black metalu, tak jsem začal být docela zvědavý, co to bude zač…
Než se pustíme do vlastní hudby, zastavme se ještě na chvilku u pár formálních drobností. Tento eponymní počin Goetic Equivalent je dlouhohrajícím debutem projektu, a pokud je mi známo, tak předtím ani potom se (aspoň zatím) jakékoliv jiné nahrávky neobjevily. Proč říkám i potom? Jednoduše proto, že tohle album není žádná novinka. Počin totiž původně vyšel již v dubnu 2014 v digitální podobě. Zhmotnění na fyzickém nosiči se deska dočkala až letos, takřka přesně o dva roky později, a to na audiokazetě. Což je také ten zlomový moment, díky němuž jsem se ke Goetic Equivalent dostal i já.
Řekové (anebo Řek… kdo ví) hrají hrubší a špinavější black metal, který mi hudebně (zvukově už méně) trochu připomíná Mayhem na „De mysteriis dom Sathanas“ v animálnější formě. Sem tam se sice na nahrávce objeví i letmý vliv death metalu, ale vesměs se jedná jen o drobnosti; ta hlavní inspirace je myslím docela zjevná. To by v zásadě samozřejmě nemusel být problém, kdyby debut Goetic Equivalent dokázal posluchače strhnout, což se, co se mě týče, tak úplně nepovedlo.
Z desky je vcelku zřejmá snaha a vytvoření ošklivého díla, které nebude patřit k odpočinkovým poslechům. Výsledek však, zdá se mi, zůstal stát tak na půl cesty ke svému cíli. Nacházejí se zde dobré momenty s patřičně zvěrskými riffy, což lze Goetic Equivalent rozhodě přičíst k dobru. Celkově vzato mi ovšem k úplnému pohlcení cosi schází. Svým způsobem se jedná o poměrně zajímavou věc, bohužel však ne až tak zajímavou. Z jistého úhlu pohledu si to kapela trochu kazí i sama, když třeba na kvalitně vystavěný kus „Psychonaut“, v němž se nehezké pomalejší momenty střídají s výbuchy nekompromisní sypací agrese, navážou s „Illuminatory Index“, která začíná odpichovým, skoro až chytlavým riffem.
Kolem a kolem tu jistý potenciál určitě je. Počin má svoje mouchy, ale pokud někdy zaregistruji vydání dalšího počinu, asi si jej ze zvědavosti poslechnu, jelikož u Goetic Equivalent cítím nějaké rezervy, po jejichž naplnění by mohlo jít o slušný blackmetalový hnus. V současné době to však na vynášení do nebes není a kecy o veledíle, jak jsem se dočetl v jedné zahraniční recenzi, na místě vážně nejsou.