Archiv štítku: gothic horror

The Fall of the House of Usher (1960)

House of Usher (1960)

Země: USA
Rok vydání: 1960
Žánr: gothic horror

Originální název: The Fall of the House of Usher / House of Usher
Český název: Zánik domu Usherů

Režie: Roger Corman
Hrají: Vincent Price, Mark Damon, Myrna Fahey, Harry Ellerbe

Hrací doba: 79 min

Zdroj fotek: MGM.com

„Zánik domu Usherů“ je první ze slavného hororového cyklu Rogera Cormana adaptujícího dílo Edgara Allana Poea. Corman, do té doby známý spíše jako tvůrce nízkorozpočtových filmů, dostal nabídku na natočení dvou černobílých hororů za deset dnů a 100 000 amerických dolarů pro každý. On sám byl ale trochu unaven z menších rozpočtů, takže studiu navrhl natočit jeden snímek v barvě, za patnáct dnů a 200 000. Navrhl zfilmovat právě slavnou povídku slavného spisovatele. Studio přesvědčil, k sepsání scénáře byl přizván Richard Matheson (i on se podílel na několika dalších Cormanových „poeovkách“) a hlavní roli obsadil Vincent Price.

Ze „Zániku domu Usherů“ se stal hit, který uspěl u kritiků i diváků. Na něj se pak ve stejném či obdobném tvůrčím tandemu volně navázalo ještě sedmkrát.

Už v tomhle prvním „pokusu“ se nachází prakticky vše, co jsme si na těchto filmech oblíbili. A na rozdíl od těch pozdějších adaptacích se „Zánik domů Usherů“ ještě relativně drží své předlohy. Slovíčko relativně je samozřejmě důležité, protože i tady se přidává a přimýšlí něco navíc, ale ta základní dějová linka se tu nachází a točí se okolo ní celý snímek. Což je dost velký rozdíl, když to srovnáme třeba s o rok mladší „Jámou a kyvadlem“, tedy druhým dílkem do skládanky poeovských Cormanovek, kde byla souvislost s povídkou prakticky jen v jediné scéně.

Puritáni, jimž není po chuti jakákoliv odchylka, budou nadávat i na „Zánik domu Usherů“. Je ovšem důležité si uvědomit, že síla těchto snímků rozhodně netkví ve věrném přepisu Poea na stříbrné plátno. O něco takového se Corman a spol. evidentně ani nesnažili. Přitažlivost „Zániku domu Usherů“ (a dalších) vězí v krásné atmosféře, která spolehlivě funguje i po téměř šesti dekádách. Strašidelné v tom pravém slova smyslu to samozřejmě není, protože stáří je na výsledku vidět (logicky), přesto si filmy jako „Zánik domu Usherů“ stále zaslouží respekt pro svou nádhernou výtvarnou stránku a náladotvornost.

„Zánik domů Usherů“ ždímá všechny atributy gotického hororu v nejčistší formě – zlověstný dům zahalený v mlze, uvnitř něj potemnělé chodby plné pavučin, hrobka a děsivé rodinné prokletí. Stačí několik málo herců, mezi nimiž tradičně vyčnívá Vincent Price v roli Rodericka Ushera (ten chlap byl prostě bůh… jestli si myslíte, že v hororu není třeba dobrého herectví, jeho filmy by vás měly přesvědčit o opaku) a může se začít odkrývat tajemství ústící k titulnímu zániku domu Usherů. Tempo je tradičně pomalé, komorní, až skoro divadelní, ale i to je nakonec pro tenhle druh filmu typické a vlastně i chtěné. Svým způsobem to patří k jejich kouzlu a v neposlední řadě to jen podtrhává dojem pečlivě budované atmosféry.

The Fall of the House of Usher (1960)

Oproti zbylým Cormanovkám se navíc tahle může pochlubit dalšími dvěma zajímavými detaily. Prvním je snová pasáž, která působí dost psychedelickým dojmem. Druhým jsou obrazy předků rodu Usherů, jimž je věnováno poměrně dost pozornosti, a ty jsou snad ještě psychedeličtější… jako kdyby je snad maloval schizofrenik. Není divu, že chudáci Roderick a Madeline Usherové začali trochu šílet, když jim v baráku viselo tohle, haha.

„Zánik domů Usherů“ je každopádně klasika, která je na rozdíl spousty jiných starých filmů koukatelná i dnešní optikou. Dáváte-li v hororu přednost kvalitní atmosféře a estetickému prožitku nad potoky krve a hromadami střev, pak byste tohle rozhodně měli vidět.

The Fall of the House of Usher (1960)


The Pit and the Pendulum (1961)

The Pit and the Pendulum (1961)

Země: USA
Rok vydání: 1961
Žánr: gothic horror

Originální název: The Pit and the Pendulum
Český název: Jáma a kyvadlo

Režie: Roger Corman
Hrají: Vincent Price, John Kerr, Barbara Steele, Luana Anders, Antony Carbone

Hrací doba: 80 min

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Pod pojmem klasický horor si asi každý představí něco jiného. Mně osobně na mysli vytanou dvě éry strašidelného filmu – za prvé staré černobílé kulty z dvacátých a třicátých letech, za druhé pomalé atmosférické kousky z (převážně) šedesátých let. Za největšího představitele druhého zmiňovaného období myslím můžeme s klidem považovat Vincenta Price, jenž se do dějin žánru zapsal jako jedna jeho z největších legend.

Začátkem šedesátých let vzniklo hned několik snímků, v nichž se Vincet Price představil pod režijní taktovkou Rogera Cormana ve volných adaptacích děl Edgara Allana Poea. Tato spolupráce nechala vzniknout filmům jako „Zánik domu Usherů“ (1960), „Jáma a kyvadlo“ (1961), „Historky hrůzy“ (1962), „Předčasný pohřeb“ (1962), „Havran“ (1963), „Maska rudé smrti“ (1964) nebo „Ligeina hrobka“ (1965). Pokud tedy v hororu upřednostňujete hutnou gotickou atmosféru, pak rozhodně máte z čeho vybírat. My dnes zavzpomínáme na „Jámu a kyvadlo“

Filmová „Jáma a kyvadlo“ toho s původní povídkou od Edgara Allana Poea nemá mnoho společného, to je asi nutné říct hned na rovinu. Neměli byste tedy čekat opravdovou adaptaci původního díla. Filmová „Jáma a kyvadlo“ ve skutečnosti rozehrává svůj vlastní příběh, který je úplně o něčem jiném, a z knižní předlohy si vesměs půjčuje pouze název a reálně na ni odkazuje prakticky jen v jedné scéně v závěru.

Děj se odehrává ve Španělsku na hradě, který je sídlem rodiny Medinů. Na začátku sem přijíždí anglický šlechtic Francis Barnard (John Kerr), jehož sestra Elizabeth (Barbara Steele – další známé hororové jméno!) se provdala za místního pána Nicholase Medinu (Vincent Price). Elizabeth však nedávno za prapodivných okolností zemřela a její bratr sem přijel, aby zjistil, co se vlastně stalo. Vzhledem k tomu, že s ním Nicholas Medina, jeho sestra Catherine i rodinný přítel / doktor Charles Leon o daném tématu hovoří dost neochotně, odpovídají vyhýbavě a evidentně něco skrývají, Francis hodně rychle vytuší, že tu něco nehraje.

Vytuší samozřejmě správně a začne ze smrti své sestry podezřívat samotného Nicholase Medinu, ačkoliv ten vypadá, že jej její skon sebral ze všech nejvíce, a navíc trpí paranoiou, že Elizabeth omylem nechali pohřbít zaživa, stejně jako jeho otec Sebastian Medina kdysi zaživa pohřbil svou choť (i když on to udělal záměrně, aby ji potrestal za cizoložství). Ta pravá sranda však nastane až v momentě, kdy se po hradě zdánlivě začne procházet duch zesnulé Elizabeth.

The Pit and the Pendulum (1961)

„Jáma a kyvadlo“ už dnes rozhodně není snímkem, který by vás měl vyděsit. Bát se u něj dneska rozhodně nikdo nebude. Na to už příliš zestárl a doba výrazně pokročila. S dnešními gore-festy se „Jáma a kyvadlo“ samozřejmě nemůže rovnat. Přesto za vidění stojí, protože má stále své kvality a určité klady, díky nimž se stále jedná o poutavou podívanou.

Tím hlavním a největším kladem je jednoznačně atmosféra, která je jednoduše výstavní. Když se řekne gotický horor, já osobně si představím právě filmy jako „Jáma a kyvadlo“. Pomalé tempo, hutná nálada, výrazná stylizace, bohatá výprava a dobové kostýmy (bláhový ten, kdo by výpravu nebo kostýmy čekal od dnešních hororů!), vše navíc podpořené výbornými hereckými výkony od žánrových velikánů. Strašidelné to samozřejmě není, ale ta atmosféra je pořád skvost a i navzdory stáří filmu úžasně funguje.

The Pit and the Pendulum (1961)

Hodně jí nahrává i prostředí, v němž se „Jáma a kyvadlo“ odehrává. Starý hrad na útesu, všude kolem mlha, venku bouřka, vlny se tříští o skaliska. Uvnitř potemnělé chodby plné pavučin a tmavých zákoutí. Ve sklepě pak nesmí chybět ani mučící komora. Je to samozřejmě klišé, ale ty vole, tohle klišé je tak přitažlivé, že se na to dá koukat prakticky pořád.

Když se na konci snímek konečně rozjede, Vincent Price se přesune od melancholičtější polohy k pravému hororovému řádění, při němž má v očích pověstného démona, a ke slovu se konečně dostane titulní nástroj tortury, pak může být fajnšmekr jen těžko nespokojen. Třešničkou na dortu budiž ještě krásný plakát – vždycky, když tyhle staré kousky vidím, tak si říkám, jaká je velká škoda, že už se dnes podobné malované nádhery vůbec nedělají. Jednoduše řečeno: klasický horor každým coulem – v tom nejlepším možném slova smyslu.

The Pit and the Pendulum (1961)