Archiv štítku: Grafvitnir

Grafvitnir: skladba z nové desky

Páté album švédských Grafvitnir nese jméno „Keys to the Mysteries Beyond“ a vyjde už 15. 12. u Carnal Records. Novou skladbu „Nidhögg“ poslouchejte na YouTube.

01. Nidhögg 02. Key to the Mysteries Beyond 03. Vargavinter 04. Crossing the Abyss 05. Eternity’s Glistening Black 06. Journey into Storms 07. Unleash the Storm of Nothingness 08. Eye of Lucifer 09. Whispers of the Primordial Sea 10. Glimpses of the Unseeable


Grafvitnir – Obeisance to a Witch Moon

Grafvitnir - Obeisance to a Witch Moon

Země: Švédsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 16.12.2016
Label: Daemon Worship Productions

Hrací doba: 39:19

Odkazy:
facebook

Máte rádi staré Setherial, Naglfar a Dark Funeral? Tak to si běžte pustit Grafvitnir! Melodický švédský sound mám v podobě, jakým ho prezentovali výše uvedení, docela rád a samozřejmě jsem ho v době, kdy jsem do tajů black metalu teprve vstupoval, hltal jako to nejmocnější zlo. Ale i teď mám z objevu „Obeisance to a Witch Moon“ radost a to se mé chutě posunuly někam jinam.

Trochu mě mrzí, že jsem Grafvitnir nevěnoval pozornost dříve, protože tohle je v pořadí čtvrtá deska kapely a už ta předchozí nese pečeť labelu Daemon Worship, což je prostě známka kvality. „Obeisance to a Witch Moon“ sice nedosahuje černého majestátu zásadních raných desek uvedených kapel, ale rohy má špinavé a nebezpečně ostré taky. Jakmile se tempo „Lightbringer“ dostane do vyšších obrátek, poleví jen málokdy a posluchač se může v černých melodiích a rychlých tempech doslova koupat. Někdy jsou vysoké tóniny dokonce natolik hbitě tkané, až mohou připomínat takové Nightbringer. Variabilita ale není výrazným aspektem Grafvitnir. Něco trochu odlišného nabízí třeba „Nigrum ignus serpentem“, ale jinak skladby ubíhají dle stejné, klasické šablony.

Je evidentní, že Satan a černá magie nejsou pro Grafvitnir pouhé „reklamní žvásty“, jak nalákat naivní publikum. Dá tedy rozum, že skladatelé zavrhli popovou strategii nosných skladeb (zatímco hrací čas je zaplácán vatou) a všem přítomným kompozicím vtiskli pokud možno co nejvýraznější nápady. To v praxi znamená, že mám problém s výběrem nejlepších či nejhorších skladeb. Sedne-li vám úvodní „Lightbringer“ tak je celkem jisté, že tomu stejně bude i se zbytkem alba, byť je možné, že vás po nějaké době začnou Grafvitnir nudit (třeba i v rámci jednoho poslechu uprostřed alba).

„Obeisance to a Witch Moon“ je za mě solidní, ďáblem prostoupená deska. Svým způsobem taková jednohubka. Ale už jsem měl na podobnou chuť dlouho a všude chválení noví Dark Funeral mi moc nesedli. Takže nebylo co řešit, nabízený talíř jsem bez výčitek vyžral celý.

Grafvitnir