>Další skladbou z očekávané novinky Grave Miasma je „Erudite Decomposition“. „Abyss of Wrathful Deities“ vyjde v Evropě 14. května prostřednictvím Sepulchral Voice na CD a vinylu.
Archiv štítku: Grave Miasma
Redakční eintopf – květen 2021
 |
|
H.: Metacyclosynchrotron: Cnuk: Dantez: Sokol, doktor z hor:
|
H.:
Já se s tím pro dnešek nebudu srát. Inferno. Portal. Esoctrilihum.
Metacyclosynchrotron:
O nové desce Portal jsem věděl už déle a maximální nadšení ve mně vyvolal vypuštěný single „Eye“. Nic jiného než negativní hnus jsem samozřejmě nečekal, ale „Oko“ mě elektrizovalo měrou vskutku (ne)příjemnou. Z nějakého důvodu mi totiž přijde, jako by se Portal rozhodli pro nahrání „blackmetalové“ desky, ale uvidíme, co nabídne zbytek materiálu. V posledních týdnech jsem si také vícekrát „IONizoval“ mozek, takže nejočekávanější deska května je za mě daná.
Za neméně důležitou událost považuji i vydání nové desky britských Grave Miasma, protože „Exalted Emanation“ a „Odori Sepulcrorum“ jsou výstavní nahrávky esenciálně záhrobního death metalu. „Abyss of Wrathful Deities“ má vysoká očekávání prozatím nenaplňuje, ale poslouchá se samo a studium mě baví.
Ovšem víc než exkurze do propasti hněvivých božstev si momentálně užívám „Mokvání v okovech“. Debut Sněti jsem zkusil bez větších očekávání, spíše z povinnosti, ale zdejší riffy do mě buší hůř jak kozlí kokot do Kristova kaďáku. Hádám tedy, že jakmile se budou vynášet ortely, který domácí zlometal vydal nejsilnější desku roku 2021, nejvíce se budou skloňovat jména Inferno a Sněť.
Cnuk:
Začnu panem Asthâghulem, který si nedá ani letos pokoj a opět naservíruje pod hlavičkou Esoctrilihum další album. „Dy’th Requiem for the Serpent Telepath“ bude navazovat na velice zdařilou loňskou desku „Eternity of Shaog“. Jelikož už mám možnost novinku nějakou dobu poslouchat, mohu konstatovat, že mě prozatím teda příliš nenadchla, ostatně podobně jako v říjnu vydané EP „F’htansg“. Album je navíc i na Esoctrilihum strašně dlouhé a přiznávám, že na jeden zátah jsem ho zatím nedal ani jednou. Uvidím, jestli v tom do budoucna něco objevím.
Bez nějakého velkého oznamování se na YouTube objevil single „Eye“ od Portal, což nenaznačuje nic jiného než že bude nová deska. Ponese jméno „Avow“ a podle zmíněné ukázky to vypadá kurevsky lákavě. Zní to více jako tvorba před poslední řadovkou „Ion“, přesto zase trochu jinak. Vlastně je to netypicky docela dost čitelné, ale ono portalovské charisma zůstává přítomno. Troufám si tvrdit, že tohle bude velké.
Jako hlavní položku květnové nabídky uvádím Sněť. Na „Mokvání v okovech“ je u nás zvědavo asi dost uší a já mohu prozradit, že to fakt stojí za to. V porovnání s posledními deskami v rámci death metalu z toho vychází Sněť se svou prvotinou hodně dobře. Ten, kdo si oblíbil jejich styl ať už z proma nebo koncertů, by tu neměl být zklamán. Prostě metal smrti v jeho nejryzejší podobě, tak jak ho máme rádi. Prozatím mě „Mokvání v okovech“ nepřestává bavit a nemyslím si, že se to nějak zásadně změní.
Dantez:
Vydání novinky Portal před nedávnem Metacyclosynchrotron nastínil v naši soukromé redakční diskuzi. Nutno podotknout, že toto australsko-nezemské uskupení patří na můj hudební Olymp, zejména pak deska „Outre’“. Pozorně jsem proto vyhlížel nějakou oficiální informaci, načež se mi před pár dny do uší dostal první singl. „Eye“ zní jako skladba, která mohla vyjít mezi „Outre’“ a „Swarth“. Curator navíc zní snad dosud nejděsivěji a singl jako celek naznačuje návrat k dřívějšímu produkčnímu bahnu. Ústup od techničnosti představené na „Ion“ vítám a očekávám desku roku.
Navzdory našemu buranství a nedostatku progresivního myšlení na zinu věnujeme prostor černým trans rapperům/kám s oblibou pro gotiku a agresivní hudbu. Backxwash je jednou z nejzajímavějších osobností soudobého rapu – žijící kontradikce, což neodráží pouze schizofrenní texty, ale i beaty, které do sebe nechají promlouvat vlivy z noisu, metalu, industrialu, EBM a až potom z hip-hopu. Předešlá deska, „God Has Nothing to Do with This Leave Him Out of It“, mě bavila dost. Od novinky čekám o trochu více, už jen kvůli borcům z clipping., kteří se zde mají podílet na produkci.
Tvorba Perturbatora mi vždy byla sympatická – úsečně jsem se na jeho synthwavu vždycky rád mrdal, prosedět celou desku ale byl pokaždé záhul. Přišlo mi, že James Kent moc sází na přeřvané synthy, což zhruba po 40 minutách omrzelo. EP „New Model“ ovšem nastínilo změnu. Tvorba byla na krátké nahrávce vyspělejší, propracovanější a hlavně nešla bezhlavě po synťákovo-8bitovém retrotrendu. Pokud si „Lustful Sacraments“ zachová stejné výrazivo, tak by mohlo jít o zajímavý počin.
Sokol, doktor z hor:
Abych byl upřímný, co se května týče, s velkou nadějí očekávám prakticky jen novinku The Black Keys. „Delta Kream“ bude sice tak trochu tributní, ale to vůbec nevadí – pojďme se podívat na kořeny Dana a Patricka tak trochu pod drobnohledem. Těmhle pánům ostatně dost fandím už nějaký ten čas a baví mne většina toho, na co duo sáhne. Jinak mi může máj směle hupsnout na ramena.
Grave Miasma: nové album a videoklip
Očekávané druhé album britské hniloby Grave Miasma se jmenuje „Abyss of Wrathful Deities“ a vyjde v Evropě 14. května na CD, vinylu, kazetě a samozřejmě také digitální formou prostřednictvím Sepulchral Voice Records. Za ukázku byla zvolena skladba „Rogyapa“, ke které byl pořízen i videoklip. Sledujte níže.
Redakční eintopf #89 – květen 2016
 |
| Nejočekávanější album měsíce: Tamás Kátai – Slower Structures |
|
H.: Kaša: nK_!: Atreides: Skvrn: Onotius: Metacyclosynchrotron:
|
Řešení osobních mimohudebních záležitostí je teď sice v redakci na prvním místě co do priorit, ale tradiční redakční eintopf vynechat nelze. Stačí, že jsme na květen vynechali koncertní eintopf, jelikož se u nás všech nad účastí na koncertech vznášejí otázníky, pročež se nikdo moc necítil na to, aby se do článku zapojil.
Nicméně zpátky k redakčnímu eintopfu. Pro dnešek to moc nebudeme zdržovat a v rámci povinných úvodních tlachů zmíníme jen to, že tentokrát byl boj o pozici nejočekávanějšího alba dost těsný. Žádné suverénní převálcování konkurence, jako se to minulý měsíc povedlo Ihsahnovi, se tentokrát nekonalo. S nejtěsnějším možným náskokem si tedy pro sebe vítězství uzmul Tamás Kátai, původem maďarský muzikant aktuálně sídlící ve Skotsku. V květnu však nenabídne novou desku svého hlavního projektu Thy Catafalque (však také poslední album „Sgùrr“ je venku půlroku), nýbrž druhé sólové album „Slower Structures“… Zbytek už si přečtěte sami níže, ha!
H.:
Na první pohled květen zas takové pecky nenabízí, ale na ten druhý už je výběr o poznání přívětivější, akorát člověk musí koukat i mimo vody zkreslených kytarových riffů. Flek nejočekávanějšího alba je ode mě docela očekávatelná volba – samozřejmě to bude druhá sólová deska Tamáse Kátaie, lídra Thy Catafalque. Tomuhle chlapíkovi žeru úplně všechno, takže prostě nemůžu zvolit cokoliv jiného. Jako vždy, i vůči „Slower Structures“ mám ta nejvyšší očekávání a nic jiného než dokonalost neberu! První ukázka „Raining This Morning“ je super, takže opětovně doufám v dávku tuze nádherné muziky.
Druhé místo tentokrát musím přisoudit holkám se zálibou v tvrdé elektronice a v estetice až od 18 let. Je to tak, vážení, Aranea Peel a její armáda skoro-nahých subinek se opět hlásí o slovo s novou deskou „Vagina dentata“. Minulý počin „Glaube Liebe Hoffnung“ byl po čertech skvělý, tak nemám problém věřit tomu, že Grausame Töchter nezklamou ani tentokrát.
No, a do třetice všeho dobrého zlého už nějaký ten metal. Vydání nové desky True Black Dawn totiž nelze přehlížet, obzvlášť když tato kapela svými počiny šetří. Však od minulé dlouhohrající desky „Blood for Satan“, vydané ještě pod dřívějším názvem Black Dawn, uběhlo již 16 roků a od poslední nahrávky jakéhokoliv typu, tedy splitka „O.B.C.“ s O a Enochian Crescent, uplynulo už 11 let. A to je sakra dlouhá doba, tudíž je jenom dobře, že je „Come the Colorless Dawn“ konečně tady!
Kaša:
V květnu se toho z hudebního hlediska stane opravdu dost a mě jen mrzí, že při této příležitosti můžu do tradičního eintopfu vybrat pouze tři události. Na své si totiž přijdou fanoušci thrash metalu, kteří již určitě mají v kalendáři zaškrnuto hned několik jmen, na něž se těším i já, protože jsem tenhle hudební směr poslední dobou lehce zazdíval. Z těch několika chystaných počinů musím ale vybrat jen jeden a finální volba padla logicky na ten, do kterého vkládám největší naděje. A ty směřují k další studiovce kalifornských thrasherů Death Angel, „The Evil Divide“. Death Angel sice nejsou mojí thrashovkou číslo jedna, ale vždycky jsem pro ně měl slabost, a protože si od svého návratu na scénu drží stabilní formu, tak kdyby to bylo možné, tak bych si na ně určitě vsadil.
Něco podobného by se dalo říct také o Grand Magus. Přestože mě tahle severská trojka dlouhá léta míjela, tak od vydání „The Hunt“ na ně nedám dopustit. Poslední studiovky jsou velmi sympatickým posluchačským zážitkem, JBho živelnost a přednes je velmi uhrančivá kombinace, jež mě baví. Když si k tomu člověk připočte pozoruhodně poslouchatelnou variaci zatěžkaného heavy metalu, který je prostý na debilní momenty, tak je snad jasné, proč „Sword Songs“ na tomto místě prostě nemůžu opomenout.
A jdeme do finále, o němž jsem měl jasno hned v první vteřině, kdy jsem se dozvěděl, že novou placku na květen ohlásili hardcoroví bijci Hatebreed. Nečekám sice, že by se parta kolem Jameyho Jasty dokázala vzedmout k takové formě, aby pokořila svůj nepřekonatelný monolit „The Rise of Brutality“, ale poctivou náloží metalického HC z jejich rukávu nikdy nepohrdnu. Při poslechu prvního singlu z „The Concrete Confessional“, jimž se stala skoro až thrashová rychlovka „A.D.“, se ve mně rozohnila nostalgie, která mi připomněla doby, kdy jsem s touhle kapelou vstával i usínal, takže míra natěšenosti je na hodně vysoké úrovni.
nK_!:
Téměř tři roky stará placka „Winter Kills“ od DevilDriver mě tehdy kdovíjak nechytla a v recenzi jsem jí udělil pouze čtyřkové hodnocení. Předchozí počiny těchto Američanů v čele s Dezem Fafarou mě zkrátka bavily mnohem více. Dez v mezičase stačil vydat novou fošnu s Coal Chamber, i ta se ale rychle oposlouchala. Spraví „Trust No One“ pošramocenou reputaci? Doufám, že s přehledem.
Six Feet Under jsou sázka na jistotu a jejich série „Graveyard Classics“ nikdy nezklamala. A slyšet třeba „The Evil That Man Do“ v deathové úpravě? To chceš. Nebo alespoň já jo. Jako takovou malou třešničku na dortu volím coby svého třetího favorita německou Suidakru. Že jste o téhle folk/death metalové kapele nikdy neslyšeli? Velká chyba, starší tvorba stojí minimálně za jedno či dvě poslechnutí.
Atreides:
Pokud jsem od začátku roku neměl problém najít hrstku interpretů, jejichž nové počiny mě tuze zajímají, v květnu došla munice takřka na všech frontách. Nicméně se našel alespoň jeden: americký indie rapper Astronautalis, na jehož novou desku čekám už nějaký ten pátek. Konkrétně od doby, kdy vyšla fantastická „This Is Our Science“, což je, pokud mě paměť neklame, pět let nazpět. A vzhledem k tomu, že to je jedna z desek, která mě víceméně k rapu a hip-hopu vůbec dotáhla a ukázala mi, že tenhle žánr není jen tlupa negrů s tunou zlata na krku, to jakýkoliv nástupce bude mít setsakra těžké – už jen pro tuhle nostalgickou hodnotu. Na druhou stranu, již dříve vypuštěné náznaky („Sike!“, „Running Away from God“) napovídají, že čekání se v tomhle případě vyplatilo, protože to vypadá, že tahle nenápadná persona opět přišla s nápaditým materiálem vybočujícím z dosavadní diskografie, aniž by porušila svůj rukopis a osobitý styl.
Skvrn:
Dubnové hody začíná střídat květnová chudoba. Nevím, jak je tomu u vás, ale v mém případě to vypadá právě takto. Květen od vyložené bídy uchránil Tamás Kátai, který po deseti letech od debutu vydává druhou sólovou nahrávku. Uvidíme, co „Slower Structures“ nabídne, alespoň já čekám minimalisticky laděné jemnosti někde na pomezí ambientu, folku a soudobé klasiky. Připravte se na mlhavé tóny klavíru, houslí a kontrabasu, jež zaštítí (nejen) Kátaiovy vokály; připravte se urychleně – album vychází již druhého. Což mi nenápadně říká, že bychom si mohli udělat čas i na druhou příčku měsíce – „The Concrete Confessional“ z pera Hatebreed. Co vám budu říkat, hardcore takřka neposlouchám. Jako univerzální léčivo na bolístky se však Hatebreed pokaždé osvědčili, a i když ani novinku na pravidelné otáčení nevidím, jednou za čas si humpolácky zařvat neškodí.
Onotius:
V květnu vyjde sice hromada desek, jež si ze zvědavosti pustím, avšak znatelně těžší je vybrat z nich trojici, která by nějak výrazněji vyčnívala. Kdybych však měl jmenovat jednu jedinou, již bych chtěl slyšet už teď, byla by to novinka švédské Katatonie. Pravda, očekávat nějaké překvapivé žánrové kotrmelce by bylo asi naivní, ale přesto jsem zvědav v jaké formě se kapela na desce „The Fall of Hearts“ bude nacházet. Dále si rozhodně nenechám ujít nové EP death metalových Gorguts, protože pokud bude mít novinka stejně hutnou atmosféru, jak tomu bylo na comebackové „Colored Sands“, máme se na co těšit. Mimochodem obal se velmi povedl. Dále nevynechám novinku technicky thrashmetalových Vektor, jejichž „Black Future“ mě svého času dost bavilo.
Metacyclosynchrotron:
Květen neslibuje žádné pecky, ze kterých bych měl chcát maggi v kostkách, ale pár titulů, na něž jsem docela zvědavý, se přeci jen najde. Například nová deska finských (True) Black Dawn. Nekompromisní, patnáct let starou prvotinu „Blood for Satan“ jsem v nějakých patnácti/šestnácti sjížděl dost často, své kouzlo má i teď, takže jsem byl za překvapivé oznámení nové desky rád. Díky pisálkovské protekci již taje nového alba „Come the Colorless Dawn“ pomalu rozkrývám a prozatím mohu alespoň říct, že se průser nekoná. Avšak o konečném verdiktu, který by se měl objevit v recenzi, jasno stále nemám.
Britští Grave Miasma taky nepatří k těm, co by novinky chrlili jednu za druhou a chystané EP „Endless Pilgrimage“ je navíc posledním titulem před plánovanou tvůrčí pauzou. Vypuštěnou ukázku jsem ani pořádně neposlouchal, protože věřím, že EP poskytne přesně ten záhrobní a nepříjemný zážitek, který předchozí tituly Grave Miasma nabízely v míře vrchovaté. No, a eintopf dnes tak trochu z nouze doplním splitkem skotských Ellorsith a Islanďanů Mannveira. Nehořím láskou ani k jedné kapel, ale debutová ípka obou byla dost slušná. Fakt, že split vydávají Dark Descent, přeci jen skýtá možnost, že by nováčci mohli příjemně překvapit.