 |
|
Země: Polsko Tracklist: Hrací doba: 28:43 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
První pohled (H.):
Polsko nepřestává chrlit další nové a vysoce zajímavé blackmetalové formace a dnes si povíme o další takové. A v tomhle případě se bude jednat o poměrně zvláštní věc, která možná pracuje se zavedenými a zdánlivě obehranými vzory, přesto její muzika nezní nijak vyčpěle, vyčichle a hlavně ani ne nudně. Vážení, dámy a pánové, přivítejte smečku Gruzja.
O Gruzja nejde zjistit nějak moc konkrétnějších informací. Kdybyste například chtěli znát sestavu, máte smůlu, s takovými podřadnými a nedůležitými zbytečnostmi se tu nikdo nezdržuje. Poláci radši evidentně radši vkládají energii do toho, aby na svůj kapelní Facebook ve velkém sypali naprosto zhovadilé polské humory a péra nakreslená v MS Paintu. Osobně mě nejvíce rozštípala fotka mrtvé veverky s použitou šprckou u zadku a popiskem „Dawn of the Black Hearts“. Jestli tohle kurva není dekadentní až za roh, tak mi řekni, co kurva je!
Mohlo by se zdát, že když Gruzja jedou takové pecky v retardovaném sociálním síťování, bude jejich vlastní hudební produkce nějaká prdel. Ale není tomu tam. „I iść dalej“ je deska, která si zaslouží být brána seriózně. Nejdřív jsem album poslouchal jen tak, aniž bych si zjišťoval nějaký hlubší kontext, a ani by mě nenapadlo, že by mělo jít o nějaký sranda projekt, takže asi tak. Až později jsem začal šmejdit po kapelních profilech a objevil výše zmiňované perličky, ale když tak o tom přemýšlím, ono to není zas až tak mimo. Vezmeme-li totiž v potaz, že i samotné „I iść dalej“ si s sebou nese určitý nádech dekadence, tak to vlastně celé začíná vycházet až nečekaně přirozeně.
Hudebně si Gruzja frčí na vlně polského moderního black metalu, jak jej prezentují formace jako Odraza, Biesy nebo Furia, ale k již osvědčenému receptu navíc přidávají i citelný nádech punkové neurvalosti a anarchie. Zrovna punkový black metal patří k mým méně oblíbeným subžánrům, ale v případě „I iść dalej“ to sakra ladí, a to z jednoduchého důvodu. Nejde totiž o primitivní výplach. Gruzja ten mítvpičismus a všeobecnou vyndanost chápou jako součást konceptu a používají je jako jeden z prostředků k dosažení nálady vykořeněnosti betonových předměstí bývalých komunistických měst a kalení krabicového vína v nočním stínu panelákových oblud. Což je atmosféra, která by nakonec neměla být vzdálená nejenom Polákům, ale i Čechům, obzvláště těm z nás, kdo měli to štěstí (?) vyrůstat v Sudetech.
K výše jmenovaným asociacím bych pro zajímavost přidal ještě dvě mimopolské skupiny. Svou atmosférou mi „I iść dalej“ docela připomnělo desku „Lieka til sienos“ od litevských Nyksta, která pracovala s podobnou tématikou, akorát v avantgardnějším ladění. Gruzja na to jdou agresivněji. V jiných momentech jsem si pak vzpomněl i na určitá období švédských Shining. Nutno dodat, že Gruzja vedle všech těchto kapel nevypadají jen jako chudý příbuzný.
K vrcholům kolekce jistě patří třetí „Opuść mnie“. Ta začíná hodně nasraně, ale Gruzja ji v polovině zlomí do chytlavé houpavé pasáže, kterou postupně zahušťují a gradují. Následná „Manam“ předvede spíš táhlost a skoro až doomové riffy, aby se znova v půlce změnila, tentokrát do chytrého black metalu, za nějž by se nemusela stydět ani Furia. Možná to nejzajímavější se nicméně nachází až v samém závěru a paradoxně jde o skladby, které z celkového konceptu „I iść dalej“ vybočují nejvíce. „Ilu nas było?“ je parádní nihilismus a „Iść dalej“ nahrávku zakončí v tvrdém indus-noisu. A jde o fakt parádní věc, vůbec bych se nezlobil, kdyby někdy Gruzja udělali celé album v tomhle duchu.
Druhý pohled (Dantez):
Už po prvních tónech debutu Gruzja musí být člověku jasné, kam kapelu zařadit. Poláci pracují s dnes již kultovní formulí, která je známá z kompozic kapel jako Odraza nebo Furia. Mluvím o zvuku, který staví na fundamentech tradičního black metalu a prokládá je atypickou, místy až pouliční esencí. Jdou z toho cítit mokvavé vajgly, prochcané betonové podchody a den starý alkoholový opar z MHD. Po posledním střídmém kontaktu se zde nebojím zařadit i novější bandu Truchło strzygi.
I přestože se Gruzja poměrně striktně zmíněné rovnice drží, přinášejí do ní něco svého. „I iść dalej“ zní o trochu špinavěji, neučesaněji a punkověji. Tam, kde by Odraza namontovala nějakou tu melodičtější vyhrávku, Gruzja pokračuje v nelítostném uřvaném hnusu. Tam, kde by Furia propustila uzdu přijatelné experimentaci, Gruzja maximálně zavdá ušpiněný nápěv. Tón a obecná nálada však zůstává dost stejná. Bez přestání se na nás valí neopodstatněný nihilismus, neospravedlněná křivda a pálivá zahořklost.
Tato nátura společně s charakteristickými prvky jdou dobře slyšet třeba na „Moja Ratyzbona“ a hned následující „Opuść mnie“. V prvním případě prostupuje houpavé tempo hrdelní řev, který ke konci obměňuje typicky slovansky znějící vokál. „Opuść mnie“ pro změnu od první vteřiny chrlí nasranou blackmetalovou sypačku. Ta se v polovině láme do punkového rytmu, které kapela obohacuje o misfitsovské, avšak absolutně nezúčastněné „woohoo“.
Předposlední „Ilu nas było?“ pro změnu nejvíce připomíná polskou družbu. Celá věc (možná s opomenutím výjimečně odporného vokálu) zní jako nevyužitý nápad z posledního alba Furia. Za řeč určitě stojí i zavírací „Iść dalej“, která namísto kytar a organických bicích servíruje syntetický, noisem opředený trapový sound. Celý výstřelek zní jako kolaborace mezi Dälek, Death Grips a Baauerem a některým posluchačům určitě pozvedne obočí. Mně to však dává právě díky zmíněnému městskému aspektu (a vlastně i podobně laděnému coveru) poměrně smysl.
„I iść dalej“ je solidní a úderná nahrávka, která má potenciál se hned neztratit v dnes už poměrně přesycené black-punkové kategorii. I přes evidentní vlivy si zvládá zachovat svůj ksicht a díky střídmé stopáži nemá moc prostoru nudit (za nejslabší moment alba považuji věc „Manam“, ale ani tu bych neoznačil jako vyložený provar). Pokud holdujete podobně laděnému polskému soundu, debut Gruzja rozhodně vyzkoušejte. Minimálně vám poslouží jako solidní zkrácení času při čekání na další materiál od Morowe, Odraza a možná i Furia.