Archiv štítku: Gurun Gurun

Haco a Gurun Gurun v Praze

HACO, GURUN GURUN, DJ Kredenc
29. září 2016m 19:30
Punctum (Krásova 803/27, Praha 3):
https://www.facebook.com/punctumkrasovka

V žižkovském klubu Punctum budete mít zanedlouho příležitost vidět a slyšet Haco, zpěvačku, skladatelku, multiinstrumentalistku a zvukovou designérku z japonského Kóbe. V Praze zahraje vůbec poprvé, společně s mimozemšťany a neúnavnými propagátory japonské alternativní hudby Gurun Gurun.

Pokud o Haco slyšíte poprvé, je to určitě škoda: zakládající členka kapel After Dinner a Hoahio je ve světě poměrně známá. Od roku 1995 vydává sólová alba a postupně dospěla k unikátnímu zvuku, ve kterém volně improvizuje a kombinuje postupy elektroakustické hudby, post-punku, avantgardy, ambientu, ale i popu. Vydává na respektovaných labelech (Recommended Records, Tzadik, Improvised Music from Japan), spolupracuje s mnoha pozoruhodnými jmény (Fred Frith, Acid Mothers Temple, David Toop, Zeena Parkins, Otomo Yoshihide, Ikue Mori nebo Sachiko M), věnuje se zvukovým instalacím, přednáškám, workshopům – prostě Haco toho stíhá poměrně hodně.

Haco

Do Prahy přiveze své aktuální album Secret Garden, které vyšlo na japonském labelu Nuovo Immigranto. Najdete na něm osobité, vyzrálé, především ale velmi příjemné a zábavné písně. Haco by si totiž rozhodně neměli nechat ujít příznivci Laurie Anderson, Davida Sylviana, Björk nebo třeba Kate Bush. Kromě Prahy navštíví Haco v našem okolí ještě Brno, Pardubice a Bratislavu.

A je tu i další důvod k návštěvě: společně s Haco (tedy nejen jako support, ale společný set) zahrají i Gurun Gurun, které doufám už nemusíme představovat: mají za sebou úspěšné a dnes už de facto legendární japonské turné, ještě je stále k dostání vinylová verze jejich alba Kon B, které vyšlo na Silver Rocket, jejich hudba (je tohle to správné slovo?) stále klepe na brány jiného světa.

Haco: https://www.youtube.com/watch?v=LAMj7M1zcZM
Gurun Gurun: https://www.youtube.com/watch?v=jC6NP9sF0O8
www.silver-rocket.org

Turné Haco 2016: https://www.facebook.com/events/276101416093637/

28/9 PRAHA / Fórum pro architekturu a média, Brno
Audiovize 2016
w/ Tarnovski remixuje Lišku
www.facebook.com/prahavbrne

29/9 Punctum, Praha
w/ Gurun Gurun, DJ Kredenc
www.facebook.com/punctumkrasovka

30/9 Divadlo 29, Pardubice
w/ Gurun Gurun
www.facebook.com/divadlo29

1/10 A4, Bratislava
w/ Tarnovski
www.facebook.com/A4.priestor.sucasnej.kultury

[tisková zpráva]


Hvězda japonské avant-popové scény HACO poprvé v ČR/SK

28/9 PRAHA / Fórum pro architekturu a média, Brno
Audiovize 2016
w/ Tarnovski remixuje Lišku
www.facebook.com/prahavbrne

29/9 Punctum, Praha
w/ Gurun Gurun
www.facebook.com/punctumkrasovka

30/9 Divadlo 29, Pardubice
w/ Gurun Gurun
www.facebook.com/divadlo29

1/10 A4, Bratislava
w/ Tarnovski
www.facebook.com/A4.priestor.sucasnej.kultury

HACO je zpěvačka, skladatelka, multiinstrumentalistka a zvuková designérka z japonského Kobe, proslulá kromě sólové tvorby také jako zakládající členka kapel After Dinner a Hoahio. Právě díky kapele After Dinner a jejímu propojení s Recommended Records, klíčovým labelem hnutí Rock In Opposition, se Haco stala mezinárodně uznávanou. Svoje první sólové album vydala v roce 1995. Haco si postupně vytvořila unikátní zvuk, ve kterém volně kombinuje postupy elektroakustické hudby, post-punku, avantgardy, ambientu, improvisingu, ale i popu. Nahrávky, na kterých se podílela, vychází na zásadních labelech jako jsou Tzadik nebo Improvised Music from Japan. Haco spolupracovala s takovými esy světové scény, jako jsou Fred Frith, Acid Mothers Temple, David Toop, Zeena Parkins, Otomo Yoshihide, Ikue Mori nebo Sachiko M. V roce 2005 byla její deska Stereo Bugscope 00 oceněna na prestižní Prix Ars Electronica. Haco se věnuje také zvukovým instalacím, přednáší a pořádá workshopy.

Haco

Aktuální album Haco nazvané Secret Garden, vydané japonským labelem Nuovo Immigrato, je ukázkovým příkladem zralého, osobitého a přitom velmi zábavného a současného avant-popu. Živá vystoupení Haco doprovází videa japonské vizuální umělkyně Mariko Tajiri. Pokud jste příznivci Laurie Anderson, Davida Sylviana, Björk nebo třeba Kate Bush, neměli byste si určitě první návštěvu Haco v ČR nechat ujít.

“Who is Haco? Perhaps she is the joy of running down the passage beyond overtones and returning on the waves.” (YTAMO)”

“References to Kate Bush circa Hounds of Love and The Sensual World, Bittová, and Japanese pop all are in order, yet the album establishes its own identity made of fragile momentsmand powerful, surreal episodes.” (François Couture, AllMusic)

“Haco has a soft, airy voice and her lyrics (sung in both English and Japanese) are inflected with an intelligent sense of whimsy as she sings of the dreamier aspects of modern life.” (Brian Olewnick)

“Listening to After Dinner is like submerging yourself in water and going to sleep while playing Kate Bush on one CD player and traditional Japanese music on another.” (Julian Cope presents Head Heritage)

GURUN GURUN existují od roku 2007 (v současné sestavě od roku 2009) a od počátku je jasné, že poradit si s jejich produkcí a nějak ji reflektovat bude těžký oříšek. Jde vůbec o kapelu? Hrají nějaké skladby, nebo je vše založeno na improvizaci? Na pódiu uvidíte čtyři muže skloněné nad stoly plnými různých zařízení, kabelů, nástrojů, elektroniky i podivných předmětů, jak produkují pomalé repetitivní melodie a vytvářejí hypnotickou minimalistickou náladu, která připomene pád do nějaké podivné červí díry plné zvuků i jemných dívčích vokálů, jež vás ovšem nemilosrdně vtáhne dovnitř, přinutí zhroutit se sami do sebe a vstoupit do jednoho z paralelních vesmírů.

Další důležitá věc je, že pány Knoflíčka, Tarnovského, Ježka a Federsela navíc kromě nepochybné hudební invence charakterizuje intuitivní spřízněnost s japonskou kulturou: je to možná trochu zvláštní pro čtveřici ze středu Evropy, ale svět je dnes prostě takový: vzdálené kouty světa si jsou blíž než kdy jindy a člověk se může cítit doma tam, kde najde spřízněné duše. Gurun Gurun se prostě podle mnohých vyjadřují „japonským” způsobem lépe (nebo minimálně stejně dobře) jako Japonci, ale přesto zároveň i jinak, „evropsky”, každopádně ale zcela překvapivě a osobitě.

Svědčí o tom lavina příznivých recenzí po celém světě, kterých se dočkalo už jejich první album, a přízeň kritiků nijak nepolevila ani na jaře 2015 po vydání druhého alba Kon B. Namátkou: Jejich hudba vytváří rovnováhu mezi zvuky přírody a počítačovou dekonstrukcí (Foxy Digitalis), nebo: Tato deska není pouhé album, je to prostě zážitek (Anthem Review), případně: Na tohle se dá říct jenom: wow! Musíte to prostě slyšet (Cyclic Defrost). Kon B byl také zařazen mezi nejlepší desky roku 2015 podle výběru prestižního serveru Headphones Commute – a to už je docela velká věc.

Kon B vznikalo v různých místech naší planety (od Pardubic přes Ostravu, Berlín, Vídeň až po Tokio) a přináší osm kompozic, na kterých kromě ústředního kvarteta spolupracovalo i několik zajímavých hostů: smyčcových nástrojů se ujali Irena a Vojtěch Havlovi společně s rakouským experimentátorem Alexandrem Vataginem, o bicí nástroje a perkuse se postaral Mikel Etxegarai, zásadní podíl pak mají japonské vokalistky Cokiyu, Miko a Cuushe. Autorkou obalu je americká umělkyně Angela Dean, autorka cyklu Ghost Photographs – a její duchové zcela organicky zapadají do světa Kon B. Gurun Gurun v minulém roce kromě koncertování po Evropě představili Kon B i ve své zemi zaslíbené a na jaře absolvovali úspěšné japonské turné. (Text: Silver Rocket)

www.hacohaco.net
www.gurunas.net

FB event: http://bit.ly/2cumlT4

video Haco:
https://youtu.be/sw2vAZ3YuQ4
https://youtu.be/zwqjwTAlYdo

video GG:
https://youtu.be/4TM8D1P6Gc8

[tisková zpráva]


Asuna & Gurun Gurun Tour 2016 /// album Jipangu

Japonský toydronový kouzelník Asuna a kapela Gurun Gurun vyrážejí na společné červnové koncerty. Zároveň vychází na novém labelu Jipangu stejnojmenná deska terénních nahrávek, které zaznamenal Jára Tarnovski aka Prosoxi Skylos v průběhu loňského japonského turné Gurun Gurun.

ASUNA je hudebník, výtvarník a performer z japonského města Kanazawa. Studoval výtvarné umění na Tokyo Zokei University, zvukovým instalacím a koncertování se věnuje od roku 1999. Pro Asunovy koncerty je typické používání nepřeberného množství klávesových nástrojů a elektroniky: starými varhanami počínaje, přes všemožné modely japonských keyboardů Casio až po zvukové hračky pro děti. Jeho živé performance mají nejbíže k experimentální drone music, v Asunových skladbách jsou ale k nalezení i vlivy lo-fi popu, freak folku, noisu, punku, minimalismu nebo tokijské improscény onkyo.

Asunovo zřejmě nejúspěšnější album Flowers z roku 2009 je možné vnímat jako soundtrack k eskapistickým snům mnoha současných Japonců. Zvukové koláže z terénních nahrávek, akustických nástrojů, laciných kláves a bicích automatů vyvádějí posluchače ze řvoucích ulic japonských velkoměst na venkov, do parků a květinových zahrad. Jeho nejnovější desky Aihara 1825, City Heim Kiri B-207 a Valya Letters se nesou ve znamení minimalismu a dlouhých syntezátorových dronů. V poslední době se Asuna věnuje zejména dvěma zvukovým instalacím: 100 Keyboards a 100 Toys, s jejíž „přenosnou” verzí právě vyráží na evropské turné.

Asuna & Gurun Gurun Tour 2016

Asuna svoje nahrávky vydává na mnoha labelech po celém světě (and/OAR, Spekk, Home Normal, Students of Decay, Music Related…). Spolupracoval např. s I am Robot and Proud, Sawako, My Pal Foot Foot nebo s japonskou ambientní hvězdou Chiheiem Hatakeyamou. Sólově nebo s projekty Helll a Valve/Membrance procestoval Asuna Spojené státy, Asii a Evropu, vystupoval mj. i na berlínském Transmediale. Je kurátorem labelu Aotoao, který proslul zejména sérií Casiotone kompilací.

24. června vychází na labelu Home Normal nová Asunova deska Tide Ripples.

GURUN GURUN existují od roku 2007 (v současné sestavě od roku 2009) a od počátku je jasné, že poradit si s jejich produkcí a nějak ji reflektovat bude těžký oříšek. Jde vůbec o kapelu? Hrají nějaké skladby, nebo je vše založeno na improvizaci? Na pódiu uvidíte čtyři muže skloněné nad stoly plnými různých zařízení, kabelů, nástrojů, elektroniky i podivných předmětů, jak produkují pomalé repetitivní melodie a vytvářejí hypnotickou minimalistickou náladu, která připomene pád do nějaké podivné červí díry plné zvuků i jemných dívčích vokálů, jež vás ovšem nemilosrdně vtáhne dovnitř, přinutí zhroutit se sami do sebe a vstoupit do jednoho z paralelních vesmírů.

Další důležitá věc je, že pány Knoflíčka, Tarnovského, Ježka a Federsela navíc kromě nepochybné hudební invence charakterizuje intuitivní spřízněnost s japonskou kulturou: je to možná trochu zvláštní pro čtveřici ze středu Evropy, ale svět je dnes prostě takový: vzdálené kouty světa si jsou blíž než kdy jindy a člověk se může cítit doma tam, kde najde spřízněné duše. Gurun Gurun se prostě podle mnohých vyjadřují „japonským” způsobem lépe (nebo minimálně stejně dobře) jako Japonci, ale přesto zároveň i jinak, „evropsky”, každopádně ale zcela překvapivě a osobitě.

Svědčí o tom lavina příznivých recenzí po celém světě, kterých se dočkalo už jejich první album, a přízeň kritiků nijak nepolevila ani na jaře 2015 po vydání druhého alba Kon B. Namátkou: Jejich hudba vytváří rovnováhu mezi zvuky přírody a počítačovou dekonstrukcí (Foxy Digitalis), nebo: Tato deska není pouhé album, je to prostě zážitek (Anthem Review), případně: Na tohle se dá říct jenom: wow! Musíte to prostě slyšet (Cyclic Defrost). Kon B byl také zařazen mezi nejlepší desky roku 2015 podle výběru prestižního serveru Headphones Commute – a to už je docela velká věc.

JIPANGU je první album vycházející na stejnojmenném labelu Járy Tarnovského. Čtyřicetiminutová koláž vznikla z nahrávek, které Tarnovski aka Prosoxi Skylos zaznamenal v průběhu loňského japonského turné Gurun Gurun. “V Japonsku jsme hráli prakticky každej den, takže to bylo hlavně o neustálých přejezdech šinkanzenem. Přesto se mi nějakým zázrakem podařilo pořídit několik hodin záznamu z ulic, barů, obchodů, parků, ale i z pačinko herny nebo ze zenové zahrady. Jipangu je vlastně takovej zvukovej deník kapely na cestách. Ale třeba to může kromě nás zajímat i někoho dalšího.”

Prosoxi Skylos debutoval v roce 2014 deskou Zakynthos (Signals from Arkaim/Stoned to Death), terénními nahrávkami z nejjižnějšího ostrova v Jónském moři.

Asuna & Gurun Gurun Tour 2016:

18/6 MišMaš • Bojkovice
19/6 PRAHA • Brno
20/6 Divadlo 29 • Pardubice *
21/6 Open Air Program / Radio Wave Live Sessions • Hradec Králové
22/6 Papírna Plzeň • Plzeň
23/6 Dům umění • Ostrava
24/6 V. kolona • Praha
25/6 Azyl • Liberec **

* pouze Asuna
** Asuna + The Nesbitts

/p>

Asuna: Tide Ripples: https://homenormal.bandcamp.com/album/tide-ripples
Live video Asunahttps://youtu.be/-4fg4gvo9FY
Live video Gurun Gurunhttps://www.youtube.com/watch?v=nRpc1XUOeDk

Jipanguhttps://jipangu.bandcamp.com/album/jipangu

FB event: http://www.facebook.com/events/128579914220798

[tisková zpráva]


Silver Rocket Summer Soulkostel

Silver Rocket Summer SoulkostelSILVER ROCKET SUMMER SOULKOSTEL
12. a 13. června 2015
Soulkostel u Vernéřovické studánky

Vlněna, Galgewater, OTK, Les Homosexuels, Aran Epochal, Leto, Dimitar, Naquei Manou, Esoasisi, Gurun Gurun, New Dog, Mueran Humanos, Inau, Kiss Me Kojak, Calvera, Obelisk Of Light, Kontroll

info: www.silver-rocket.org, vstup: 300 Kč

I letos ožívá zkratka SRSS, vyhrazená už od roku 2003 akcím („hlavně tomu vole neříkej festival!“) labelu Silver Rocket. V historii SRSS už došlo na hrad Točník, starý mlýn v Byšicích, Slezsko, koupaliště na Dolní Bukovině nebo na Krkonošskou pohádku v Batňovicích. Putovní akce („hlavně tomu vole neříkej festival!“) se tentokrát představí na místě zvaném Soulkostel, nacházejícím se v blízkosti obce Vernéřovice na Broumovsku. Na dvou stejdžích („stage kostel“ a „stage jídelna“) zahrají v průběhu dvou dnů Vlněna, Galgewater, OTK, Les Homosexuels, Aran Epochal (s novou deskou), Leto, Dimitar, Naquei Manou, Esoasisi (s novou deskou), Gurun Gurun, New Dog, Mueran Humanos, Inau, Kiss Me Kojak, Calvera, Obelisk Of Light a Kontroll.

Veškeré info (parkování, ubytování, pohyb v areálu atd.) k nalezení na www.silver-rocket.org

[tisková zpráva]


Redakční eintopf #58.5 – speciál 2013 (Atreides)

Atreides

Atreides:

Top5 2013:
1. Jucifer – За Bволгой для нас земли нет
2. In Vain – Ænigma
3. Ársaidh – Roots
4. Samsara Blues Experiment – Waiting for the Flood
5. Kajkyt – II

CZ/SVK deska roku:
1. Mhnunrrn – Orh Oxctsasavxixtibi
2. Heiden – A kdybys už nebyla, vymyslím si tě

Neřadový počin roku:
Caspian – Hymn for the Greatest Generation

Artwork roku:
Heiden – A kdybys už nebyla, vymyslím si tě

Shit roku:
Lunar Explosion – Lunar Explosion

Koncert roku:
Asuna, Gurun Gurun: Praha – Pilot, 17.11.2013

Videoklip roku:
Altar of Plagues – God Alone

Potěšení roku:
letní festivaly

Zklamání roku:
smrt Chrise Friedricha

Top5 2013:

1. Jucifer – За Bволгой для нас земли нет
První místo je bez debat a naprosto jasné. Případní útočníci totiž pro sebe obsadili obě příčky v rámci domácí scény, nezbývá tedy než neváhat a korunovat počin amerického dua z karavanu. Víc než hodina totálního výplachu mozku, atmosféry nekompromisní ruské zimy a žalostného vokálu Gazelle Amber Valentine vyprávějícího pohnuté osudy válkou demolovaného Volgogradu. Hustý, bahnitý sludge v tom nejlepším slova smyslu.

2. In Vain – Ænigma
Souboj u druhé místo už byl mnohem více na hraně, přesto jej o ždibec vyhráli In Vain. “Ænigma” je zkrátka neskutečně pestrá, ať již po stránce instrumentální nebo, a to především, po stránce vokální. Symfonie pěti hlasů nejrůznějších kvalit je asi to nejlepší, co jsem v rámci pěveckých výkonů za poslední dobu slyšel, a myslím, že v tomto ohledu “Ænigma” jen tak něco nepřekoná. Mimo nesporné kvality mi ale deska prostě přirostla k srdci a stále si ji s radostí poslechnu. Osobně jsem doufal, že z podobného soudku bude i letošní Ihsahnův počin “Das Seelenbrechen”, ten mě však zdaleka tolik neoslovil.

3. Ársaidh – Roots
Třetí příčka patří pagan metalovému eposu “Roots” z dílny jednočlenného skotského projektu Ársaidh (v současnosti přejmenovaného na Saor), který se umístil opravdu jen těsně pod In Vain. Splňuje prakticky vše, co od kvalitního pagan metalu očekávám: kvalitní melodie, silnou atmosféru, vyspělost, a aby toho nebylo málo, přidává navrch post-metalové vlivy. I přes solidní konkurenci (Mael Mórdha, Falkenbach, ale třeba i Summoning) si troufám tvrdit, že jde o nejlepší desku v rámci žánru.

4. Samsara Blues Experiment – Waiting for the Flood
Čtvrté místo bylo v rozhodování asi nejtěžší. Kandidátů o něj bylo požehnaně, bramborovou pozici si u mě tento rok odnáší “Waiting for the Flood” od německé čtveřice zovoucí se Samsara Blues Experiment. Obě předchozí desky jsou po proniknutí silně návykové a pro letošní novinku platí nemlich to samé. Barvité kompozice pohybující se na hranici stoner rocku, psychedelie, vlivů současného bluesu a progresivního metalu vás prostě pohltí, a i když skončí, stále se vás zdráhají pustit ze svých spárů.

5. Kajkyt – II
Poslední místo patří ambientu. Již z počátku roku se o slovo přihlásila Wardruna s vynikající atmosférickou deskou “Runaljod – Yggdrasil” a jistojistě by obsadila první místo… nebýt jednoho milého proma v podobě druhého počinu slovinského projektu Kajkyt. Silně hypnotický, minimalistický dark ambient mi jednoduše učaroval a vcelku pravidelně mě od té doby posílá do říše snů.

Mhnunrrn - Orh Oxctsasavxixtibi

CZ/SVK deska roku:

1. Mhnunrrn – Orh Oxctsasavxixtibi
Naprostá magořina hodná psychiatra. A zároveň nejlepších devadesát minut noisu, jaký kdy na našem území vůbec vzniknul. Podobné prasečiny mi nevadí, ale nikdy bych do sebe neřekl, že budu schopný dát hodinu a půl v kuse bez problémů. Zelená kazeta ve žlutém obalu však skrývá víc, než by člověk tušil a očekával.

2. Heiden – A kdybys už nebyla, vymyslím si tě
Podzimní náladovka. Krásná. Heiden se opět povedla deska, která se mi přesně trefila jak do nálady, tak do vkusu. Podle očekávání jde o desku vyzrálou, dospělou, utopenou v melancholii opadaných stromů a chladného slunce. Kverd se za ty dva roky prozpíval k poloze, která mu opravdu sluší. Když pominu předchozí “Orh Oxctasasavxixtibi”, která je vážně zjevením z docela jiného světa a nachází se za hranicemi veškeré konvenčnosti, je pro mě “A kdybys už nebyla, vymyslím si tě” nejlepším domácím počinem letošního roku.

Neřadový počin roku:

Caspian – Hymn for the Greatest Generation
Když na konci srpna odešel do věčných lovišť basák Chris Friedrich, s kapelou to pořádně zamávalo. Sebrali se však a na 11. listopadu vydali půlhodinové EPko “Hymn for the Greatest Generation”. Silně náladové tři nové skladby působí po poslední desce “Waking Season” velmi živě a rozmanitě, bezezbytku však reflektují události, se kterými se musela kapela vypořádat a které řádně zjitřily city jejích členů. Zbylé tři skladby, z nichž jedna je jakýsi nástřel a zbylé dvě remixy starších věcí, mohly být klidně vynechány, i tak bych ale těžko hledal EPko, které ve mně zanechalo hlubší otisk.

Heiden - A kdybys už nebyla, vymyslím si tě

Artwork roku:

Heiden – A kdybys už nebyla, vymyslím si tě
Kdybych měl vybírat největší humus roku, prostě bych sem hodil přebal “Okkult” od Atrocity, protože takový paskvil svět neviděl. Pravým opakem je po zralé úvaze (a vyřazení několika vážně krásných artworků) akvarel ze štětce Luďka Řezáče, jenž zdobí přebal “A kdybys už nebyla, vymyslím si tě” brněnských Heiden. Labuť letící nad jezerem bezezbytku vystihuje onen smutek a prchlivou, melancholickou podstatu desky, pro kterou jsem si jej za ten krátký čas oblíbil.

Shit roku:

Lunar Explosion – Lunar Explosion
Tak jo. Nečekal jsem, že se o tenhle post strhne taková mela, ale i ti nejzavedenější producenti sraček jako Amon Amarth, HIM nebo Atrocity se staženými ocasy zalezli do nor, když se na scéně objevila eponymní debutovka italských Lunar Explosion. Asi nemá cenu říkat víc, než že je to ultimátní kýbl hoven, ale i tak dodám, že v něm krom zmíněných exkrementů najdete plavat i koncentrát nudy, skladatelské bezpohlavnosti a tak špatného zvuku, že byste si raději upilovali uši, než poslouchat tohle. Radši ticho.

Koncert roku:

Asuna, Gurun Gurun: Praha – Pilot, 17.11.2013
Trojice pocházející odkudsi z Alfa Centauri versus zakřiklý Japonec, který si i v dospělosti hraje s arzenálem složeným výhradně z dětských nástrojů? Správně, průkopníci českého vesmírného programu Gurun Gurun soupeřili s následující Asunovou regresí sahající až do předškolního věku, navrch spojenou s exkurzí do děcáku pro psychopaty. V závěru si všichni čtyři zúčastnění smířlivě podali ruce ve společné performanci, aby poté mohli odletět na létajícím koberci kamsi mimo realitu. Něco tak ujetého prostě zažijete nanejvýš jednou do roka, pokud vůbec, takže takhle dvojice jmen je pro letošek jasnou volbou.

Videoklip roku:

Altar of Plagues – God Alone
Originální klip v rámci metalové produkce, která bývá na jedno brdo, vždy potěší. Na konci roku jsem se velmi těšil na oznámené klipy od Behemoth k písni “Blow Your Trumpets Gabriel” a od Alcest k singlu “Opale”. První jmenovaný z produkce Grupy 13 byl netradičně slabý, nemastný, neslaný; klip k “Opale” mne zaujal mnohem víc. Barvičky, jemná symbolika a snivá atmosféra skvěle korespondující s hudbou je vážně pěkná, pak jsem si ovšem vzpomněl na snímek doprovázející “God Alone” z poslední desky již neexistujících Altar of Plagues a bylo vymalováno. Chaotická choreografie a mírná epilepsie podtrhující zlý vokál Davea Condona a ještě o něco temnější hudbu je zkrátka jasným favoritem.

letní festivaly
Letos jsem absolvoval tři, přičemž na mysli mám dva z nich – Hradby Samoty a Brutal Assault. Na obou z nich jsem byl prvně v životě, oba z nich ve mně zanechaly veskrze pozitivní dojmy. Hradby Samoty nabídly skvělé sety :Of the Wand and the Moon:, Táboru Radosti nebo improvizované vystoupení Deutsch Nepal, to vše navíc v krásném prostředí hradu Veveří. Brutal Assault mě příjemně překvapil velmi dobrou organizací, a i když mě občas štvaly davy lidí, skvělý výběr kapel veškerá negativa dokázal zvrátit takovou silou, že je snad ani nejde brát v potaz. Úžasná vystoupení takových uskupení jako Solefald, Primordial nebo kulervoucích Cult of Luna mi v živé paměti ještě nějakou dobu zůstanou.

Zklamání roku:

smrt Chrise Friedricha
Vzhledem k předchozímu odstavci by se mohlo zdát, že o nějakém zklamání letos nemůže být řeč. Jenže chyba lávky, i tak se našlo několik nepříjemností. Možná i to slovo zklamání není tak docela vhodné, vzhledem k charakteru věci. Totiž vzhledem k smrti baskytaristy Caspian, kterého jsem tu již jednou zmínil. Chris Friedrich byl jedním z klíčových členů téhle americké party, kterou toliko chovám v oblibě pro jejich jemný, melancholický post-rock. Vhodnější by tedy bylo říci, že mě jeho ztráta především mrzí, velmi podobným způsobem jako třeba ukončení činnosti legendárních Cathedral. Zkrátka něco končí a naděje na obnovu je v obou případech rovna nule. Téměř by se chtělo říci, že jde o konce v nejlepším, jakkoliv jsou zatraceně hořké…

Jucifer

Zhodnocení roku:

Rok 2013 se pro mě nese především v pozitivním duchu, co se hudby týče. Střetnul jsem velmi pěkný počet kvalitních desek, kterých bylo rozhodně více než těch nekvalitních a vyloženě špatných. Jasně, odpadní materiály by se taky našly, nesnažím se tvrdit opak, ostatně sám jsem jich pár recenzoval a minimálně stejný počet negativních reakcí jsem si přečetl v reakcích kolegů. I tak mi ale v hlavě utkvěly spíše ty světlé okamžiky letošní tvorby (domácí i světové) – a že jich vážně není málo. Rovněž mě velmi těší, že díky promům zasílaným do redakce jsem si rozšířil obzor o několik velmi kvalitních uskupení, ke kterým bych se nejspíše jen tak nedostal. Zažil jsem rovněž solidní kvantum dobrých a výborných koncertů, přičemž vyloženě špatný z těch dvaceti nebyl ani jeden. Totéž můžu v podstatě tvrdit i o navštívených festivalech. Kolem a kolem tedy mohu považovat letošní rok za úspěšný.


Asuna, Gurun Gurun

Asuna, Gurun Gurun
Datum: 17.11.2013
Místo: Praha, Pilot
Účinkující: Asuna, Gurun Gurun

Akreditaci poskytl:
Silver Rocket

Jak jste si možná mohli všimnout, opravdu můžu všemožné dark ambienty, noisy a další formy experimentální (ne)hudby. Nemyslím si, že bych byl v tomto ohledu nějak neznalý, jsem si však vědom toho, že na undergroundovém poli experimentů se vždy objeví něco neznámého, něco, co stojí za pozornost a bližší prozkoumání. Ale že narazím na něco, oproti čemu je většina projektů a uskupení, které z daných žánrů znám, téměř mainstreamem a konvenční hudbou, to jsem opravdu nečekal. Dvě jména, která většině lidí nic neřeknou, z nichž to první, Gurun Gurun, zní spíše jako mimozemská rasa z neznámé planety, nacházející se kdesi na okraji galaxie. Undergroundovější záležitost pocházející z našich končin stěží střetnete – a přesto, počiny těchto vesmířanů vychází u britského vydavatelství, což na naše poměry nebývá zvykem. A pokud jste nikdy dřív neslyšeli o Asunovi, rovněž škoda mluvit, protože tady už jsou všechna slova vůbec zbytečná. O to těžší bude dnešní pokus o popsání toho, co jsem onoho večera viděl, slyšel a zažil.

Do vinohradského klubu Pilot dorážím krátce po osmé hodině, kdy byl ohlášen začátek. Poněkud nesvůj, nevěda co přesně očekávat, protože tvorbu ani jednoho tělesa neznám nikterak dobře, vcházím dovnitř. Už samotný prostor je velmi nevšední. Černě vymalovaná, prostorná hala o rozměrech menší tělocvičny je zahalena do intimního přítmí, které sem tam porušují čajové svíčky. Celé scenérii vévodí pódium s několika stoly naplněnými počítači, nejrůznějšími pulty – a v jednom případě hračkami. Možná budu přehánět, když řeknu, že v celém prostoru je tak dvacet osob včetně obsluhy baru a všech účinkujících, ale to už k undergroundovým akcím tak nějak patří a nemohu tvrdit, že jsem nízkou účast nečekal. Nakonec to je jedině dobře, roztroušení jedinci a drobné skupinky jen podtrhují intimno a zahloubanou atmosféru, jež obepíná celý prostor. Gurun Gurun, kteří do té doby seděli u vchodových dveří a poctivě kasírovali každého příchozího pozemšťana, se přesunují na velitelský můstek pět minut před půl devátou. Trojice nemuzikantů se chápe všelijakých hejblátek, pultíků a v jednom případě i kytary, na kterou dotyčný hraje pravděpodobně prostřednictvím počítačové myši, již svírá v ruce častěji než struny – a začíná s ukázkou hudby z jiných světů. Mimozemská technologie obnáší široký záběr sonických zbraní syntetizovaných v reálném čase ze tří různých zdrojů, doplněných adekvátní vizuální stránkou. Za takový komunikátor s extraterestriální formou života by se věru nemusel stydět ani kapitán Picard ze “Star Treku” nebo nezávislé kino. Galaktičtí výrostci na základní vrstvu skládají ruch za ruchem, kompozice jednotlivých zvuků bobtná, houstne, místy dostává téměř epileptickou rytmiku a opět ubývá, tenčí se až na dřeň. V tom se do celé scény začínají tu a tam objevovat prasata. Červená prasata hledající cosi na promítacím plátně. Atmosféra graduje, hluk se stupňuje. Prasata ustupují dvěma párům očí překrytých mlhou. Nebo to snad jsou nejjasnější hvězdy vzdálené mlhoviny? Těžko soudit. Dřív než kdokoliv stačí dojít k závěru, vrací se opět prasata. Prasata s nejrůznějšími budíky, měřiči a dalšími zařízeními. Zůstávají budíky a valící se hluková stěna, která dále nabývá na objemu a neprostupnosti, svírá uši podobně jako lisovací komora ve čtvrtvé epizodě “Hvězdných válek”, kterou ovšem zapomněl R2D2 zastavit. Vesmírná odysea. Zavřené oči už nijak nevnímají, co se děje před nimi, protože jsou příliš uchváceny zvukovým poselstvím, které končí stejně rychle, jako přišlo – a mozek jen tápe, kam se ztratilo cirka tři čtvrtě hodiny času.

Po přestávce tak krátké, že jsem ani nestačil dopít žateckou jedenáctku, a během které jsem přispěl na rozvoj mimozemských civilizací koupí alba, se na pódiu objevuje drobná postava Japonce oděného do kostkované košile. Důležitě rozsvěcí lampičku, která vévodí stolu přecpanému neuvěřitelným počtem hraček a dětských nástrojů, a krátce zkouší všemožné efekty. Vše funguje, jak má. Bere tedy do rukou první dětskou trumpetku, mikrofon a šplhá se na židli. Heroická póza trumpetisty začíná první z mnoha scén a výjevů, které Asuna pro nedělní večer přichystal. Ze zvuků dvou dalších trumpetek a foukací harmoniky, které mrzačí efektem, staví hlukovou stěnu, slavnostní fanfáry ohlašující příchod dětského krále. Další výjev – z prostých smyček opakujících se vrzavých zvuků a fléten tvoří Asuna zpěv celého hejna ptáků, prospěvujícího si v korunách stromů kdesi nad ním. Protnutí několika melodií se stírá v cvrlikající chaos. Do toho stíhá obíhat publikum a několika přítomným dává jakousi pochutinu, kterou sám předtím snědl, aby ji mohli sdílet s ním. Na prostém hip-hopovém beatu staví další obraz, který osobitým a nadmíru nevšedním způsobem reflektuje sebe sama. Jak jsem během vystoupení Gurun Gurun seděl zapadlý u stolu a byl pohroužen do sebe sama, nedá mi to a jdu se podívat blíže k pódiu, abych viděl, co a jak Asuna vlastně tvoří, protože něco takového jsem v životě ještě neviděl – a nejspíš jen tak znovu neuvidím. Čím blíže je náš malý Japonec blíže závěru, tím více celé vystoupení připomíná improvizaci na dané téma. Vrcholem je hluk poskládaný z poskakování mechanických kuřátek a další zvířeny, která se toliko těší oblibě drobotiny civilizovaného světa, doplněný beatem a kvantem dalších zvuků. Bordel útočící naprosto odevšad, před kterým se není kde ukrýt, hračky a dětská piánka padající ze stolu na pódium i pod něj ve jménu posledního dětského vzdoru. Ticho následované tlumeným cinkotem obtloustlých panenek. Konec. Bouřlivý potlesk kontra skromné poděkování za to, že jsme čtyřicet minut naslouchali etudám z Asunova jinak uzavřeného a plachého nitra.

Téměř okamžitě následuje poslední tečka za celým večerem, totiž spojení Gurun Gurun a Asuna. Krátké, něžné pohlazení na rozloučení beroucí to nejlepší z obou těles, během kterého se dobře třetina návštěvníků nepochopitelně vytrácí do neznáma, téměř jako by něco takového vídali dnes a denně. Zbývá už jen dopít zbytek piva za neustálého rovnání si myšlenek a přemýšlení, čeho jsem to právě byl svědkem, a vydat se na cestu domů. Přiznám se, měl jsem trochu obavy, že by to mohl být průser, který mě nebude v živém podání bavit. Myslím, že oprávněné obavy podložené neznalostí, navíc hranice mezi úspěchem a neúspěchem je na poli experimentální hudby mnohem tenčí než kde jinde. Dostalo se mi však přesně toho, co si pod experimentální hudbou představuji, zejména v Asunově podání. Uhrát (či spíše “uhrát”?) celou tu manifestaci sama sebe na dětské nástroje a s takovým wow efektem, hloubkou a výpovědní hodnotou, to považuji za skutečné umění, kterého je málokdo schopen, natož s takovým výsledkem. Kdo nezažil, jen těžko pochopí. Hluboce smekám – jak před Asunou, tak před Gurun Gurun.