Země: Itálie Žánr: melodic death metal Datum vydání: 2.6.2014 Label: Beyond… Productions Hodnocení: 5,5/10 Odkazy: web / web / twitter K recenzi poskytl: Masterpiece Distribution

V poslední době mám na kapely, které hrají již spoustu let, ale až v letošním roce debutují, docela štěstí. Ne snad, že by takovéhle skupiny hrály o poznání lépe než ty, které se daly dohromady teprve před pár lety, ale v krátkém období jsou Haddah již několikátou takovou kapelou, s níž mám tu čest. Většina takových setkání nedopadla příliš dobře, a jak nad tím přemýšlím, ani jedna z kapel tohoto ranku neukázal víc než to, že její členové umí na své nástroje hrát. Berte to samozřejmě nadsazeně, ale Haddah bohužel netvoří ani sebemenší náznak výjimky. Vznik melodicky death metalového (nyní) kvinteta pocházejícího ze severoitalské Lombardie se datuje k roku 2001 a teprve po třinácti letech přichází Haddah se svou dlouhohrající prvotinou.

Ani hudebně na tom Haddah nejsou o moc lépe než zbytek spolků, které jsem v prvních řádcích pohaněl. Hrát umí, své vzory mají zajisté s přehledem naposlouchané, ale nějakou přidanou hodnotu na “Through the Gates of Evangelia” zkrátka postrádám. Dost možná se na tom podepsal i zvuk, který je s ohledem na průměr snad ještě horší. Celé to zní hodně amatérsky, na což dojíždí především vokalista, jenž je na zvukovými (ne)možnostmi do značné míry znevýhodněn. Vím, že souběžným naposloucháváním nových At the Gates a Decapitated jsem to kapele moc neusnadnil, ale ten rozdíl je natolik markantní, že ho prostě bez povšimnutí přehlédnout nemohu.

Jsem si vědom toho, že kdyby HaddaH získali lepší zvukové podmínky, nemuselo to dopadnout tak špatně, nebo lépe řečeno tak podprůměrně. Skladby samy o sobě sice nejsou žádné velké zázraky, ale skladatelsky to zlé není. Agresivní pasáže střídají chytlavé groovy party, které mít lepší zvukový předpoklad, mohly znít docela dobře. Poslechnout se to dá, o tom žádná, ale upřímně tu nevidím důvod, proč dát před tunou dalších kapel přednost právě “Through the Gates of Evangelia”. A to platí, jak pro “normálního” metalového fandu, tak i melo-deathového šílence. I toho by to totiž dvakrát nesebralo.