 |
| Nejočekávanější album měsíce: Primordial – Where Greater Men Have Fallen |
| H.: Voices – London Index očekávání: 7/10 Ježura: Kaša: nK_!: Atreides: Zajus: Skvrn: Thy Mirra:
|
Je pravda, že paměť už mi neslouží tolik jako zamlada (ještě před týdnem to bylo lepší než dneska!), takže možná budu trochu kecat, ale takhle na první dobrou si nevzpomínám, kdy naposledy nějaké album v eintopfu zvítězilo podobně drtivým rozdílem. Listopad totiž v naší redakci ovládnou těžké mraky, melancholie a irské chmury v podání Primordial, jejichž novinka “Where Greater Men Have Fallen” si uzmula titul nejočekávanější desky měsíce s náskokem několika koňských délek. V jejich konkurenci se pak přes deset očekávacích bodů dokázali těsně vyškrábat pouze progresivní Australané Ne Obliviscaris, kteří budou s deskou “Citadel” navazovat na svůj vysoce ceněný debut “Portal of I”. Zbytek nahrávek už pak zdánlivě paběrkoval, nicméně opravdu jenom zdánlivě, protože už jen to, že si na ně někdo z naší redakce vzpomněl a do eintopfu je zařadil, je samozřejmě čest intergalaktického významu!
Kromě toho od aktuálního měsíce zavádíme v eintopfu ještě jednu malou vychytávku – na konci najdete tabulku všech desek, které někdo zmínil, seřazené podle počtu bodů, jaké se jim podařilo ukořistit. Kromě toho, že jde jen o přehledný seznam, to žádný speciální důvod nemá. Jednoduše mě to jen tak napadlo a nepřišlo mi to jako úplná debilita, takže proč nakonec ne…
H.:
Když se podívám na seznam listopadových alb, nějakou supernovu, kvůli níž bych nemohl dospat, tam nevidím. Když trochu snížím nároky a podívám se znovu, najdu dvě alba, o nichž mohu s klidným svědomím říct, že se na ně těším. Jedním z nich je “Where Greater Men Have Fallen” irských vypravěčů Primordial, jejichž novější tvorbu mám v opravdu velké oblibě, a i když nepředpokládám, že by bylo monumentální “To the Nameless Dead” ještě někdy pokořeno, rozhodně si žádnou jejich desku nenechám ujít, dokud budou tvořit tak uhrančivou atmosféru. Druhý počin pak pochází z nedaleké Anglie a mají jej na svědomí Voices, což jsou ve své podstatě pohrobci fenomenálních progressive death/black metalistů Akercocke. Oproti loňskému debutu “From the Human Forest Create a Fugue of Imaginary Rain” kapela značně zestručnila název počinu na pouhé “London”, doufám však, že co do kvality hudební stránky podobná úspora neproběhne. A proč z těchto dvou kandidátů u mě titul nejočekávanějšího alba měsíce vyhráli právě Voices? Inu, důvod je jednoduchý – protože u Primordial si už tak nějak předem dokážu představit, jak to bude znít. Neříkám, že mi to vadí, ale ta možnost překvapit hraje víc do karet Voices a jejich “Londýnu”…
Ježura:
Babí léto nám pomalu přešlo v regulérní podzim, bezdomovci začínají obsazovat lukrativní kontejnery s papírem, aby v noci neumrzli, zkrátka listopad jak se sluší a patří… Co nám přinese na hudební scéně? Hned několik zajímavých počinů, které už se třesou na vydání. Pro mě osobně se na piedestalu očekávání skví už devátá řadová deska “Where Greater Men Have Fallen” irských pagan metalových veteránů Primordial. Jestli bude alespoň stejně tak dobrá jako její tři roky stará sestra, tak se máme opravdu na co těšit a já se už teď nemůžu dočkat, jak se budu v hodnocení vysmívat trendovým pagan smečkám s dodatkem, že takhle se to má dělat. Pochmurní Irové ale nejsou jediní, kdo přijde se zajímavou novinkou. Nemalá očekávání totiž chovám k neméně pochmurným Finům Ghost Brigade a jejich čtvrté řadovce “IV – One with the Storm”, kteří mě předchozí deskou potěšili opravdu nemálo, takže jsem vážně zvědavý, jak se jim podaří navázat. A komu připadne třetí žolík? Navzdory zdatné konkurenci nakonec volím EP “Xiądz” od Poláků Behemoth, protože i když z mnohými uctívané desky “The Satanist” úplně na větvi nejsem, nepochybuji o tom, že by se na třískladbové jednohubce mohl najít sympatický materiál.
Kaša:
Nemá smysl chodit kolem horké kaše a zbytečně zdržovat řečmi o tom, na které listopadové počiny se těším víc a na které míň, protože stejně všechny stojí ve stínu chystané novinky Pink Floyd, “The Endless River”. Pink Floyd jsou léta mojí srdcovkou, takže nevím, co by se muselo stát, abych zde uváděl jinou desku, protože se těším jak malé děcko na Vánoce. A to i navzdory faktu, že album vychází z nevydaných materiálů, jejichž vznik se datuje k nahrávacímu procesu poslední řadovky “The Division Bell”, a bude převážně instrumentálně a ambientně laděné jako pocta Ricku Wrightovi, takže nepůjde o klasickou kolekci nových songů. Žádného průseru se však nebojím a věřím v kvalitní materiál, který nebude šedivým průměrem krčícím se pod tíhou velkého jména, které jej bude zaštiťovat.
nK_!:
K Bloodbath mám velmi zvláštní vztah. Poslouchám je už bezmála deset let a první desky “Ressurection Through Carnage” a “Nightmares Made Flesh” patří mezi klenoty mé hudební knihovničky. Ze šest let starého “The Fathomless Mastery” jsem zase tolik nadšený nebyl, ale listopad vyhlížím poměrně se zájmem a hlavně jsem zvědav, jak se s vokálem vypořádá nově přibraný frontman Nick Holmes (původně z Paradise Lost). Začněme odtrhávat listy z kalendáře, už se to blíží!
Atreides:
Listopad pro mě v zásadě nabízí jen jedno jediné jméno, které by stálo za řeč: Primordial. Tahle irská smečka zatracenců poskládaná kolem charismatického A. A. Nemtheangy brázdí svět už víc jak dvacet let a v listopadu má spatřit světlo světa nová fošna podobně depresivního názvu jako ta předchozí, “Where Greater Men Have Fallen”. Upřímně mám pro jejich tvorbu slabost a jde o jednu z kapel, kde bez výjimek mám rád všechna alba a na novinku se vážně těším. Doufám, že stejně jako na předchozích albech, se Primordial opět posunou ve zvuku i výrazu o kus dál a opět naservírují monumentální kus podmanivé muziky. Přesto je tu ale stín obav z toho, že by jejich tvorba mohla nabrat sestupnou tendenci a kapela mohla zklouznout k dodržování zavedeného standardu namísto posouvání svých limitů zase o něco dál. Nic to nemění na tom, že se na “Where Greater Men Have Fallen” neskutečně těším, jen se zkrátka bojím toho, aby tihle velikáni nedopadli jako název alba. Nezbývá tedy než doufat a v listopadu se nechat překvapit, s čím Irové přijdou.
Zajus:
Po nabitém říjnu může listopad vypadat trošku chudě, ovšem i zde najdeme ohromné pecky, a tak nebyl problém vybrat trojici velice lákavých alb. Nemá cenu zastírat, že asi nejočekávanějším albem roku je pro mě “Citadel” australských Ne Obliviscaris. Tyhle pány sleduji už od jejich debutového dema “The Aurora Veil” a zatím mi dělají obrovskou radost. Ostatně s jediným, navíc naprosto exkluzivním řadovým albem na triku pro nějaké zklamání nebyl prostor. “Portal of I” byla desítková záležitost a zůstává jí i po dvou letech, nároky jsou tudíž nejvyšší. Upřel jsem si poslech hned několika vypuštěných skladeb, a tak poznání, kam se Ne Obliviscaris posunou, zůstane až na samotné desce. S odstupem druhé nejzajímavější album měsíce má na svědomí Thomas Giles, jinak také Tommy Rogers, klávesák a vokalista Between the Buried and Me. Jeho tři roky starý sólový počin “Pulse” byl výbornou kombinací elektroniky, popu a v malé míře také metalu, novinka s názvem “Modern Noise” tak má na co navazovat. Zato o třetí místo probíhal menší boj, který nakonec vyhráli zasloužilí veteráni Primordial. Nejsem zrovna jejich fanouškem, jelikož jsem dosud neslyšel dost materiálu, abych se jím stát mohl. Vše co jsem však slyšel, bylo výtečné, a tak není důvod předpokládat, že by tomu v případě krásně nazvaného “Where Greater Men Have Fallen” mělo být jinak.
Skvrn:
Po extrémně nabitém říjnu přichází o měsíc později menší zvolnění. Zajímavých nahrávek je na první pohled zhruba stejné množství, jen titulů, které mě setsakramentsky zajímají, výrazně ubylo. Pořád ale očekávám porci výborné muziky. V první řadě sázím na irské folk metalisty Primordial, na jejichž adresu neslýchám nic jiného než pochvalné ódy. S vlastní zkušeností se podělit nemohu, jelikož “Where Greater Men Have Fallen” bude teprve našim prvním dostaveníčkem. Nicméně nečekám málo… Hned v závěsu jsou Australané Ne Obliviscaris, kteří byli za svou tvorbu po zásluze glorifikování. Já k téhle muzice úplně nejblíž nemám, ale na “Citadel” se už jen ze zvědavosti podívám. Naopak Kauan přináší spolu s novinkou “Muistumia” obavy. Nikdy jsem nebyl zastáncem předělávek starých písní, a tak doufám, že z toho ruští melancholici vybruslí alespoň se ctí.
Thy Mirra:
Listopad zdá se být konečně měsícem, který přinese nějaká pro mě zajímavá alba! Nebo takhle, spíš v listopadu zažiju menší exkurzi do mládí, protože vychází desky dvou kapel, na kterých jsem začal metal rozjíždět ve velkém. První smečkou jsou Cavalera Conspiracy, ke kterým mám díky předchozím úspěchům bratrů Cavalerových velký respekt, ovšem jejich pozvolný návrat “ke kořenům”, tedy k nekompromisnímu thrashcoru, mě celkem nechává chladným. Nejsem příznivcem starší tvorby Sepultury, ke které se pánové teď hrdě hlásí, proto pro mě nová fošna “Pandemonium” bude spíš povinností než zábavou. O poznání lépe jsou na tom dnes už také legendární Machine Head, kteří mě nikdy doopravdy nezklamali, ale od alba “The Blackening” už je to pro mě spíš průměr, tak jsem zvědav, s čím tento měsíc přijdou. No, a nakonec je to jedna moje hodně oblíbená kapela, a sice Hanzel und Gretyl. Jejich album “Born to Be Heiled” z roku 2012 považuji za totální majstrštyk, ovšem už název, první trailery i grafické materiály k albu ukazují, že se Hanzel und Gretyl s albem “Black Forest Metal” pravděpodobně hodlají nadobro vzdát Hitlera i Bismarcka, zahodit hajlování a totenkopfy a vyrazit do lesa hrát black metaly s kozlí hlavou, což albu “Black Forest Metal” možná ubere onu masivní dávku parodizující zábavy… každopádně pro mě jednoznačně nejdůležitější deska listopadu.