Archiv štítku: hard rock

Kiss – Sonic Boom

Kiss - Sonic Boom
Země: USA
Žánr: hard rock / glam metal
Datum vydání: 9.10.2009
Label: Universal Music Group

Hodnocení: 5,5/10

Zbytek redakce hodnotí:
H. – 5/10

Průměrné hodnocení: 5,25/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Legendární zamaskovanci jsou zpět! Po více než deseti letech se tato čtyřka vrátila do studia a začala nahrávat. Pokud se vám líbí Kissácké songy vytvořené okolo roku 1977, budete se cítit jako doma. “Sonic Boom” má typické Kissácké rysy, prostě jak je známe z dřívějška. Už při vydání prvního singlu “Modern Day Delilah” jsem věděl, že tohle album bude povedené – a nemýlil jsem se. Od prvního poslechu tohoto nového songu jsem z plánovaných alb očekával “Sonic Boom” nejvíce.

Tihle hoši vždycky těžili více ze své image a show, nežli skutečně na své hudbě. Např. Simmonsův dlouhatánský jazyk a trik s umělou krví je vždy hlavní atrakcí na koncertech. Členové i v tomto úctihodném věku stále drží svoji mládeneckou energii a zápal.

Vše otevírá již výše zmiňovaná “Modern Day Delilah”. Tento song je trošku tvrdší od ostatních, vhodně zvolený na titulní song. Kdyby byl vytvořen o pár let dřív, určitě by dnes zaujímal místo v největších hitech, možná se tam ještě dostane. Po ní následuje “Russian Roulette”, pokud vám to něco připomíná, ano, má to stejný název jako jedno z alb další klasiky Accept. O žádnou cover verzi se ale nejedná a s Accept to nemá nic společného. Tento song je o něco zpěvnější než první, perfektně se hodí na koncerty, kde diváci můžou vyřvávat refrén. Další zhruba tři songy se odehrávájí ve stejném duchu. Klasický Kissácký styl, písně jsou podobné peckám z minulosti. Tudíž očekávejte něco podobné např. “Detroit Rock City”, “Shout It Out Loud” nebo “Deuce”. Za zmínku stojí ještě sedmá “All for the Glory”. Tato píseň se mí líbí z celého alba asi nejvíce, a to z jedného prostého důvodu – chvíli se jede rychle, chvíli pomalu. Vše doplněný o výborný text. Pro mě song číslo jedna z toho alba. Když mluvíme o pomalosti, tak v tom vede jasně devátá “I’m an Animal”. Nejpomalejší song na albu, který v sobě má i trochu prvky blues hudby. Vše zakončuje “Say Yeah”, také hodně zpěvná píseň, kterou Kiss i nedávno zařadili do svého setlistu na živých koncertech. Je to dobrý tah, jako u “Russian Roulette”. Zkrátka to diváky vybízí k připojení se. I ten typ lidí, co jen v klidu sedí a dívá se.

Není vůbec znát, že Kiss přes deset let nenahrávali. Vše se nese se ve starém dobrém duchu. Toto album by mělo potěšit snad každého fanouška klasického rocku i Kiss. Hodnocení 5/10 je optimální – ne, že by album bylo špatné, ale nepřináší nic nového a potěší převážne starší fanoušky.


Kabát – Země plná trpaslíků

Kabát - Země plná trpaslíků
Země: Česká republika
Žánr: hard rock
Datum vydání: 6.11.1995
Label: Monitor

Odkazy:
web / facebook

Zřejmě se vám bude zdát, že recenze Kabát na Sicmaggot je těžký úlet, ale občas si dokonce i někdo jako já potřebuje střihnout nějakou oddechovku. A pokud by někomu přišlo, že se sem Kabáti nehodí, tak si uvědomte, že nezáleží na tom, kolik prodali desek nebo jak často je hrají v rádiu, pořád je to bigbít. A navíc jsem na Kabátu před nějakými 12 nebo 13 roky začínal… takže… hm, asi nostalgie, hehe… A proč jsem si vybral zrovna “Země plná trpaslíků”? Ani nevím. Proč prostě ne?

Možná mi to zkazí image, ale musím uznat, že Kabát na “Zemi plný trpaslíků” sázejí docela solidní pecky. Některé songy sice stojí za hromadu hnoje (“Už mě bijou”, “Dávám ti ještě jeden den” nebo “Dávno už vim”), ale většina položek v tracklistu jsou solidní hroudy.

Jako první stojí za zmínku “Všude tu sou” – ještě teď si pamatuju, že jsem byl jako malý z tohohle songu hotový. Nejsilnější čtveřice songů ale začíná až s titulní “Země plná trpaslíků” s velice zábavným textem. Na trochu vážnější notu uhodí “Zhasněte světla” (nebo se mi to jen zdá?). Každopádně to není špatná písnička. Mě osobně hodně baví svižná “Zasypat to vápnem” s prímovým zkreslením kytar. Občas to nese i mírné náznaky tvrdosti (to víte, moc tvrdí mi Kabát vážně nepřijdou, protože jsem si těsně před nimi dával zabijáckou kombinaci Anaal Nathrakh – The Berzerker). Poslední z té silné čtverky je “Silnej jako vůl”. Doteď si ještě živě vzpomínám, že to tohle bývala moje nejoblíbenější pecka.

Stále ale ještě nejsme na konci. Ten největší hit všech hitů se ukrývá na úplně posledním místě. Ano, samozřejmě myslím “Láďa”. Ne, nedělejte, že nevíte, o co jde. Stejně vám to nikdo neuvěří. Nikdo z nás tady není takový tvrďák, aby nevěděl, že “Láďa má velkou hlavu jak pytel od banánů”. Tenhle song je prostě tak debilní, až je dobrý.

No, takže si to shrneme – tahle recenze stojí za hovno, ale co jste čekali? Já říkal, že je to úlet. Jo, vy jste asi chtěli hodnocení alba, že? Popravdě řečeno, ani nevím, jak to ohodnotit. Tady selhávají všechna moje kritéria pro hudbu. Kabát je prostě sranda záležitost pro prdel a tak se taky musí brát. Zábavná oddechovka.

P. S. Asi se s vámi rozloučím, protože za takovouhle “recenzi” očekávám vyhazov :)


Lordi, Fatal Smile, Brandon Ashley & The Silverbugs

Lordi
Datum: 16.3.2009 / 18.3.2009
Místo: Pardubice, ČEZ Arena / Plzeň, TJ Lokomotiva
Účinkující: Brandon Ashley & The Silverbugs, Fatal Smile, Lordi

Finská hard rocková monstra se opět rozhodla přijet “postrašit” své české fanoušky a tentokrát v duchu motta jejich filmu “Dark Floors” – “The Fear Is Here” – s sebou přivezla monstrózní show plnou hororových prvků a různých vychytávek. Lordi vystoupili 16.3. v Pardubicích, 17.3. v Ostravě a 18.3. v Plzni. Já se zúčastnila jejich koncertu v Pardubicích a Plzni.

Koncert v Pardubicích se konal v Malé aréně. Na místo jsme dorazili někdy po druhé hodině, našli jsme tourbus, seznámili se s tour managerem Rikkem (milým tak, jak tour manageři bývají) a jelikož tam v podstatě nebylo nic k vidění, tak jsem se přesunuli ke vchodu do haly. Teda, mysleli jsem, že je to ten správný vchod. Z tohoto omylu nás vyvedla místní prodavačka lístků. Proto jsme se rychlým krokem (dobrá, letěli jsme jak zběsilí) přesunuli již ke správnému vchodu. Akorát včas, abychom zaslechli konec zvukovky Lordi (zrovna zkoušeli song “Dr. Sin Is In”). Dovnitř začali pouštět po sedmé hodině. Zakotvila jsem v první řadě vpravo, před kytaristou Amenem. Lordi si s sebou přivezli dvě předkapely, Italy Brandon Ashley & The Silverbugs a švédské Fatal Smile. Při letmém poslechu těchto dvou kapel na MySpace mi Fatal Smile přišli mnohem lepší. Když pak jako první předkapela nakráčela na pódium partička kolem Brandona Ashleye a začala hrát, nepřišla mi zas tak špatná. Její vystoupení však bylo něco příjemnější pro přítomné pány, jelikož během několika songů se na pódiu svíjela pohledná slečna, která vystřídala několik převleků… od roztleskávačky po dominu s bičíkem. Druhá předkapela Fatal Smile nám předvedla vcelku zdařilé vystoupení a i na publiku bylo vidět, že si je užívá víc než předchozí kapelu. Pak již přišel čas na hlavní hvězdu večera. Během přestavování pódia jste si mohli pořádně prohlídnout jeho výzdobu. Vpravo stála šibenice s mrtvolou, támhle ležela ruka či jiná končetina, tuhle stála sklenice s naloženýma očima. Celé pódium bylo designováno do jakéhosi pitevního sálu s pitevním stolem uprostřed.

Setlist Lordi:
01. Intro
02. Girls Go Chopping
03. They Only Come Out at Night
04. Raise Hell in Heaven
05. Bite It Like a Bulldog
06. Who’s Your Daddy?
07. Blood Red Sandman
08. Man Skin Boots
09. Haunted Town
10. [Awa sólo]
11. Deadache
12. Bringing Back the Balls to Rock
13. Monster Monster
14. It Snows in Hell
15. Wake the Snake
16. Dr. Sin Is In
17. Missing Miss Charlene
18. Would You Love a Monsterman?
19. Devil Is a Loser
20. Hard Rock Hallelujah

Lordi nám přijeli představit v pořadí už čtvrtou řadovou desku “Deadache”. Koncert začal tradičně s “Intro”, které je inspirováno říkankou z hororu “Noční můra z Elm Street” (Lordi se i snažili pro odříkání intra na albu získat představitele Freddyho Kruegera, herce Roberta Englunda, ale bohužel se nezadařilo). Intro plynule přešlo v první song večera “Girls Go Chopping”, při kterém si Mr. Lordi vzal do ruky sekerku, ze které při máchání stříkala umělá krev. Koncert Lordi je podobných rekvizit plný. Můžete vidět motorovou pilu, ze které také stříká krev, kyblík plný utržených končetin, různé zohavené panenky, ze kterých srší jiskry. Nesmím samozřejmě zapomenout na netopýří křídla, které se během písně “Devil Is a Loser” rozevřou. Celá show Lordi je také založená na pyrotechnických efektech, plamenech a podobných kravinkách. Tento koncert byl jednou věcí výjimečný, a to tím, že klávesistka Awa slavila své narozeniny. Vzhledem k tomu, že je to dáma, nebudu prozrazovat její věk, ale na nějakých 300 let starou čarodějnici vypadá celkem zachovale. Awa dostala dort a “fresh meat”, jak toto překvapení nazval Mr. Lordi. “Fresh meat” bylo v podobě upíra, který Awu vzal do náruče. Ale se slovy Mr. LordihoAwě, že si ho může sníst později, musel opustit pódium. Každý člen kapely měl takové svoje speciální vystoupení. Basák Ox přivede na řetězu na podium podivnou kreaturu, které pak utrhne ruku. Bubeník Kita, jako správný samuraj, svede boj s jiným samurajem a uřízne mu hlavu. Klávesistka Awa probodne tyčí tancující párek zombíků. Kytarista Amen, jako faraon, čte z Knihy mrtvých, načež pak na jeden list něco napíše a hodí ho do publika (ten papír mám, je tam napsáno místo a datum koncertu a jeho podpis). A Mr. Lordi jako ďábelský doktor během songu “Dr. Sin Is In” provede přímo na pódiu pitvu jakéhosi podivného stvoření, které ne a ne umřít. Moc se mi líbilo, když během písně “It Snows in Hell” začalo opravdu “sněžit”, úžasný dojem umocňovalo i perfektní osvětlení. Koncert byl samozřejmě zakončen hitovkou “Hard Rock Hallelujah”. Jako suvenýry jsem si z tohoto koncertu odnesla již zmiňovaný papír od Amena, jeho trsátko (v pořadí už druhé, jedno mám již ze Zimního Masters of Rock) a Oxův playlist.

Koncert v Plzni se konal v hale Lokomotiva. Opět jsem si vybojovala první řadu vpravo. Jako třetí předkapela se zde měla představit česká formace Interitus, která z mně neznámého důvodu nevystoupila. Z vystoupení předkapel bych chtěla vypíchnout, že tohle byl poslední koncert Brandona Ashleyho na turné s Lordi. A jak už to bývá zvykem, když nějaká kapela končí na turné, členové ostatních kapel a crew si pro ni něco připraví. Tentokrát vtrhli na pódium jako divá zvěř s kytarami v ruce a dělali tam docela slušnej bordel. Mezi “okupanty” pódia jste mohli zahlédnout tour managera Rikka, ale taky bubeníka Kitu bez masky. Měl na hlavě kapucu, na očích sluneční brýle a přes obličej šátek, takže ho opravdu skoro nikdo nepoznal. Až na mě a skupinu lidí, co tam byla se mnou. V jednu chvíli, když stál před námi, tak jsme ho začali tak mohutně povzbuzovat, že mu došlo, že víme, kdo je zač, což se nám i po koncertě potvrdilo u tourbusu (ale o tom až později). Koncert Lordi probíhal naprosto stejně jako ten v Pardubicích.

Po koncertě jsme se byli seznámit s předkapelami a kupodivu si nás z Pardubic pamatovali. Po nezbytných fotografiích jsme se přesunuli k tourbusu Lordi. Čekání se vyplatilo a jako první vylezl bubeník Kita. Bylo však na něm vidět i slyšet, že je solidně nachcípaný, takže se nám jen podepsal a odešel. Předem chci upozornit, že všichni členové Lordi během setkání byli bez masek, takže bohužel nemám žádné fotky. Jako další dorazil kytarista Amen a po něm pak basák Ox a klávesistka Awa. Všichni bylo moc milí a ochotní, zůstali s námi venku před busem a asi hodinu jsem se tam konverzovali. Jako poslední těsně před odjezdem autobusu dorazil i Mr. Lordi. Ale jelikož se autobus už chystal k odjezdu, tak se nám jen podepsal a zmizel uvnitř busu.

Myslím si, že kdo si nenechal ujít jeden z koncertů jejich turné, nelitoval. Vím, že Lordi jsou mnohýma dost opovrhovanou kapelou. Jenže ti dotyční zdá se nechápou, o čem vlastně jsou. Lordi jsou hlavně o zábavě, hororu a chytlavých melodiích. Nehrajou si na nic, co nejsou. A ti, kteří tohle pochopí, nemůžou odcházet z koncertu jinak než spokojeni, protože tohle všecho se jim tam dostane.