 |
| Země: Finsko Žánr: heavy metal Datum vydání: 10.3.2010 Label: King Foo Records / Nuclear Blast Records Tracklist: Hodnocení: 8/10 Odkazy:
|
V každém promo materiálu k albu „Gravity of Light“ stojí, že v kapele působí Marco Hietala z Nightwish. Přitom by to mělo být obráceně a Nightwish by se měli všude chlubit, že u nich hraje frontman Tarot. Jednak proto, že Marco se svým bráchou Zacharym Tarot založili už hluboko v 80. letech, kdy byli nějací Nightwish ještě na houbách, ale hlavně proto, že jde o dost lepší muziku. Je to sice věc názoru, ale nikdo mi to nevymluví, a to i když přes svůj vkus nic proti Nightwish nemám.
Přesto se Tarot nedostává takové pozornosti, jakou by si podle kvality svých alb zasloužili (i když v posledních pár letech se to už zlepšuje), zvláště pak ta poslední dvě – „Suffer Our Pleasures“ z roku 2003 a zejména „Crows Fly Black“ z roku 2006 – jsou opravdu výtečné nahrávky, které musí každého hladovce po heavy metalu vydatně zasytit. A právě vycházející „Gravity of Light“? Po vydatném poslouchání mohu s klidem do světa vyhlásit, že ano, „Gravity of Light“ za svými předchůdci nikterak nezaostává a opět se jedná o výtečnou desku.
Tarot znamená klasický heavy metal a nic jiného, heavy metal ve své ryzí podobě, dalo by se říct, ale na té nejvyšší úrovni. Zahraný srdcem a od srdce. A to je právě ten důvod, proč Tarot považuji za jednu z nejlepších formací svého žánru. Pánové vědí, co a jak chtějí hrát, a podle toho také zní – celý materiál „Gravity of Light“ je velice vyrovnaný, natolik přesvědčivý, abyste kapele věřili každý jeden tón, a vyzrálý. Letitý nadhled a zkušenosti jsou zde opravdu cítit.
Nějakým vyjmenováváním všech skladeb na desce bych se protentokrát radši nezdržoval a zastavil se pouze u těch, které nejvíce zaujaly mě osobně. Pozornost bych určitě doporučil věnovat první „Satan Is Dead“, protože má přesně ty grády, jaké má pořádný otvírák mít. Výtečná je rovněž například „Pilot of All Dreams“, již táhne dopředu výtečný refrén. Mým uším úplně nejvíc z celé nahrávky chutnají pomalejší a heavy kousky „Hell Knows“ a zejména „Magic and Technology“, kterou považuji zřejmě za tu nejlepší z celého alba. Ale jak již bylo řečeno výše, „Gravity of Light“ je album vyrovnané, takže za povedenou se dá označit v postatě každá písnička do jedné a za nepovedenou naopak žádná.
Jednou z těch nejúžasnějších věcí na „Gravity of Light“ – a vlastně na Tarot obecně – je bezesporu Marcův vokál. Říkejte si co chcete, ale tohle je prostě pan zpěvák. Všechno tahá neskutečně přesvědčivě, charismaticky a pokaždé až neuvěřitelně čistě. Prostě radost poslouchat. Pokud je někdo podobně jako já ujetý do parádních vokálů, tak tady si pošmákne.
Nějaké technické záležitosti jako zvuk, produkci atd. snad ani nemá cenu hodnotit. Podívejte se do kalendáře, máme rok 2010, dneska už se zvukově špatné desky v podstatě netočí a „Gravity of Light“ „normu“ určitě splňuje, avšak Tarot ke zvukovému i žánrovému standardu dokážou přidat svou trošku navíc, což je činí lehce rozpoznatelnými a v kontextu stylových konkurentů to tak jsou právě oni, kdo kvalitou své muziky převyšuje drtivou většinu scény. Jedna z nejlepších heavymetalových kapel, co znám, a to vůbec nepřeháním, přičemž „Gravity of Light“ Finům bezpochyby pověst nepokazí, právě naopak.
