 |
|
Země: Polsko Hrací doba: 51:32 K recenzi poskytl:
|
„We Disappear“ vyšlo již téměř před rokem, v květnu 2018. Tohle tedy není zrovna aktuální recenze. Albu jsem nicméně věnoval tolik času na náslech pro recenzi, že by mi bylo škoda se na to nakonec vysrat, tudíž tu s tím musím zaprudit už jen z toho důvodu, abych neměl pocit, že jsem na druhé řadovce polských Hegemone nepálil ten čas zbytečně.
S „We Disappear“ jsem totiž nestrávil tolik času kvůli tomu, že by se jednalo o tak omračující záležitost. Spíš jsem měl dojem, že nahrávku potřebuju ještě několikrát slyšet, abych byl schopen veřejně prezentovat nějaký smysluplný názor. A tak jsem poslouchal dále. Ne snad, že bych „We Disappear“ pravidelně točil od doby, co vyšlo. Samozřejmě jsem s tím dle své nejlepší tradice začal s ohromným zpožděním. I tak už je to nějaký ten měsíc, co jsem si album pustil poprvé.
To máte totiž tak… „We Disappear“ vlastně zní výborně. Všechno nasvědčuje tomu, že Hegemone tu moderní atmosférickou a intenzivní kombinaci sludge metal, black metalu a post-metalu hrají na vysoké úrovni. A ne snad, že by se jednalo jen o zdání, protože ty nápady tam jsou a některé dílčí momenty bych si dovolil označit za skvělé. Zrovna při psaní těchto řádků tu hraje „Π“, jejíž prostřední pasáž určitě nemůžu považovat za slabou.
Problém mám ovšem s tím, že celkově mě to i navzdory objektivním kvalitám (zkusme nyní ponechat stranou, nakolik lze hudbu posuzovat objektivně) zas tak moc nerajcuje. A to proti tomuhle druhu metalu rozhodně nic nemám, ostatně už jsem tu podobné záležitosti několikrát chválil. Doposud jsem však nedokázal přijít na to, co přesně je s „We Disappear“ špatně. Desce jsem dal dost šancí a nedokázala mě strhnout. Když se probudím z posluchačské letargie a cíleně se zaměřím na poslech, prakticky nikdy neslyším nic, co by se mi vyloženě nelíbilo. Mnohdy na mě naopak vybafne něco, co mi přijde dobré. A přesto všechno mě počínání Hegemone nechává docela chladným.
Obecně bych Hegemone doporučil těm z vás, kdo máte rádi skupiny jako Entropia, Gaerea, Decline of the I nebo Wiegedood. Jestli někteří z právě zmíněných nebo jim podobní patří k vašim oblíbencům, tak „We Disappear“ klidně můžete zkusit, přestože moje pindy tentokrát asi nevyznívají dvakrát lákavě. Třeba vás to chytne, nic hloupého nebo nevkusného se tam nenachází. Já osobně jsem si k tomu ale nedokázal najít cestu a moc mě to nesebralo.