 |
|
Země: Polsko Tracklist: Hrací doba: 38:59 Odkazy:
|
Opravdu kvalitních desek, které by nabízely jen pomalý black metal – pomalý tak, že svou rychlostí nepřekonává ani typické „mid-tempo“ – není zase tolik. Táhlé hymny obvykle spíše obměňují sypačky s tremolo riffy. To platí i pro nejzásadnější desky. Například na „A Blaze in the Northern Sky“ tuto funkci plní „In the Shadow of the Horns“ a na „Drawning Down the Moon“ tempo zpomaluje „The Gate of Nanna“.
Polští Hell’s Coronation se právě na tvorbu této pod-odnože soustředí. „Ritual Chalice of Hateful Blood“ obsahuje bezmála 40 minut táhlého, kontemplativního, převážně atmosférického hnusu. Hudba občas připomene pomalé momenty jiných polských uskupení, například Cultes des ghoules (s menším důrazem na rituální perkuse) nebo Medico peste (bez mírného psychedelického hávu). Při poslechu mi ale nejčastěji na mysl vyvstávala výtečná „Grape of the Vine“ francouzských Mortuus.
Hell’s Coronation se z řemeslného pohledu s Mortuus rovnat nemohou. To ale neznamená, že by „Ritual Chalice of Hateful Blood“ nestálo za poslech. Nebaví sice konzistentně, ale v mnoha případech dokáže nehezky uhranout. Nejsilnější momenty se odvíjejí zejména od dobře napsaných riffů a funkčních inkorporací kláves, které skladby doplňují o typický syntetický chorál. Desce navíc pomáhá vyvedený a dostatečně „heavy“ zvuk, který daný styl black metalu efektivně umocňuje; tak třeba poslední desku Hellvetron by podobná produkce vyzdvihla o úroveň výše.
Alba obdobného rázu žel často dojíždějí na ztrátu spádu. „Ritual Chalice of Hateful Blood“ není výjimkou, a to i přestože se kapela drží rozumné stopáže. Problém je tak v songwritingu samotném, který si nedrží stejnou kvalitu. Je to škoda, protože jde slyšet, že se Hell’s Coronation snaží. Stvrzují to zejména prvními dvěma skladbami, z nichž se ta první nejvíce dotýká neblahé atmosféry zmíněných Mortuus. Zaujme ale i čtvrtá „Fullmoon Is the Sinister Light of Providence“ s mocným celticfrostovským jádrem.
Působivé nápady jsou roztroušeny napříč celým albem. Dostává se nicméně i na nudnější a nepříliš evokativní pasáže, a proto je třeba si na ty funkční někdy počkat. Hell’s Coronation si nepomáhají ani tím, že kompozice jednotlivých skladeb se navzájem nepříjemně podobají. Některým zásekům by navíc slušela o pár minut kratší stopáž – to platí zejména pro finální „Ressurection Through Condemnation“, která se ke konci vleče až příliš.
S ohledem na fakt, že jde o první dlouhohrající desku, a také na styl, který Hell’s Coronation hrají, je „Ritual Chalice of Hateful Blood“ poměrně kvalitním počinem. Každý posluchač vzdávající hold vleklému, occult/ritualistic black metalu by mu měl alespoň pár chvil věnovat. Nejde o dokonalou desku, ale ve chvílích, kdy se trefuje, dokáže zapůsobit tak jako zásadní skladby podobného ražení.
