Archiv štítku: Hexis

Koncertní eintopf – červenec 2018

Dälek

H.:
1. Nytt Land, Nemuer – Praha, 15.7. (event)

Onotius:
1. Hexis, Woes, Dærrwin, No Chance Of Recovery – Praha, 17.7. (event)
2. Dälek – Praha, 10.7. (event)
3. Wolves in the Throne Room, Wolvennest – Praha, 7.7. (event)

Metacyclosynchrotron:
1. Obituary, Deserted Fear, Hypnos – Ostrava, 29.7. (event)
2. Dälek – Praha, 10.7. (event)

Cnuk:
1. Pearl Jam – Praha, 1.7. (event)

H.

H.:

V červenci mě prakticky zajímá jen jeden koncert, takže nemám žádné velké dilema, co sem tentokrát napsat. Přesně v půlce měsíce se zajdu podívat na ruské Nytt Land, kteří dorazí s letošním albem „Odal“. Společnost jim budou dělat domácí Nemuer. Kdo bude mít náladu se v létě zchladit trochou folku ze Sibiře, nechť ráčí dorazit.

Onotius

Onotius:

Vzhledem k tomu, že budu velkou část července v zahraničí, zřejmě toho moc neuvidím. Nicméně i tak bych rád pár událostí doporučil – bez ohledu na to, zda sám nakonec zvládnu dovalit, či nikoliv. V první řadě je to vystoupení sludgově blackmetalových Hexis a tuzemských post-blackových Dærrwin v Café Na půl cesty. Pohodové prostředí a hutná temná špinavá muzika, navíc – jak je na daném místě dobrým zvykem – za dobrovolné vstupné. To chceš.

A kam by se ještě dalo vyrazit? 10. července si to zase jednou namíří do Prahy mistr alternativního hip-hopu Dälek. Jeho loňská „Endangered Philosophies“ opět reprezentuje onen správný kreativní mix ponurosti, špinavosti i introvertnosti v podobě pod beaty zabalených prvků od industrialu po kraurock. Před třemi lety, kdy jsem ho viděl poprvé a zatím naposledy naživo, předvedl neuvěřitelně suverénní show. I proto nelze než doporučit jeho zastávku 10. v Paláci Akropolis.

Hrdinové amerického kaskádovitého black metalu Wolves in the Throne Room se po loňském Brutal Assaultu opět vrací do Čech, tentokrát do pražského klubu Futurum, aby nám ukázali tu pravou lesní atmosféru v novém kabátě – tak jak to ukázali na zatím poslední nahrávce „Thrice Woven“. Pravda, na Brutal Assaultu bylo jejich vystoupení trochu konstantní, nicméně atmosféru to i tak mělo poměrně solidní – a to by v menším klubu mohlo docela dobře zafungovat.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Sice bych se pořád raději doma válel v knížkách, než se jebal na koncert, ale něco by se teda našlo. Tak za prvé v Ostravě zahrají Obituary, což samo o sobě není úplná pecka, ale nedávno jsem si s obrovským úspěchem připomněl „kozojeda“, takže proč ne, když to mám skoro pod nosem. Navíc jsem si docela oblíbil koncerty s věkovým průměrem obecenstva hrubě přes 30.

A taky ještě zvážím Dälek v Praze, protože jak jsem tu četl reporty z Iron Maiden a Neurosis, tak ve mně bodlo něco jako závist s lítostí, až jsem si řekl, že zrovna Dälek bych měl vidět aspoň jednou, tak uvidíme.

Hexis

Cnuk

Cnuk:

Hned prvního července do Prahy zavítají Pearl Jam. Nad tímto koncertem jsem dlouho uvažoval, ale nakonec mé finanční a časové možnosti promluvily ve prospěch už proběhlých Judas Priest. Pearl Jam jsou poslední velkou kapelou z legendární seattleské scény, která funguje tak nějak stále v původní sestavě a nikdo z nich se nezastřelil, nepředávkoval, neoběsil, a tak podobně. Jejich koncerty jsou proslulé svou délkou, kdy kolikrát atakují tříhodinovou hranici, takže o zábavu bude jistě postaráno.


Hexis – XII

Hexis - XII

Země: Dánsko
Žánr: black metal / hardcore
Datum vydání: 3.9.2017
Label: Moment of Collapse Records / Division Records / Crown and Throne Ltd. / Truthseeker Music

Hrací doba: 16:00

Odkazy:
web / facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Dewar PR

Dánové Hexis letos vyplivli do světa svou druhou řadovkou „Tando Ashanti“, která nebyla jen prvním albem kapely po třech letech, ale také prvním full-length počinem po zásadním přerodu sestavy. Ačkoliv onen v uvozovkách návrat dopadl uspokojivě, opravdu jsem nečekal, že neuběhne ani půlrok, než se smečka okolo zpěváka (nebo spíš: řvouna) Filipa přihlásí o slovo znovu.

Už začátkem září totiž Hexis vypustili další nahrávku, byť tentokráte se již o dlouhohrající fošnu nejedná. Předmětem našeho dnešního povídání bude minialbum „XII“, které vyšlo jako průhledný desetipalcový vinyl, jehož součástí je i CD verze počinu.

Kdo se s Hexis již v minulosti potkal, toho „XII“ nejspíš ničím velkým nepřekvapí. Dánové se ani na neřadových počinech nesnaží uhnout jiným směrem a vyzkoušet si něco nového. Naopak, předkládaná čtvrthodina drhne v dávno zajetých kolejích nátlakové kombinace black metalu a hardcoru. Hlavním cílem je opět hrát hutně až do pekla a drhnout kurevsky intenzivní náser, který možná není nijak zásadně rychlý, přesto působí vysoce agresivně a naštvaně. Pokud vám tohle v minulosti ke štěstí stačilo a chtěli byste další porci, pak vás „XII“ jistě uspokojí, protože Hexis si zde bez sebemenších problémů hlídají svou nastavenou laťku. Oukej, nakonec proč ne.

Na druhou stranu… když vezmu pětici přítomných fláků a snažím se je poslouchat bez jakéhokoliv kontextu, pak je to v pořádku a muzika působí přesně tak, jak jsem popisoval v minulém odstavci. Nicméně když to postavím vedle dřívějších nahrávek Hexis, musím říct, že mi jednotlivé placky mezi sebou dost splývají. Jasně, na „XII“ je několik dost rychlých a agresivních pasáží, pocitově určitě víc než na „Tando Ashanti“, ale vzato kolem a kolem jde jen o kosmetickou záležitost, poněvadž v reálu to Hexis hrnou pořád dle stejného receptu.

S poslechem „XII“ samozřejmě problém není. Je to dost v pohodě. Dokonce jsem si to i rád pustil, protože prostě proč ne. Mít to ve sbírce ovšem nepotřebuju a sám od sebe si radši pustím něco jiného.


Hexis: EP příští měsíc

Dánové Hexis vydali své poslední album „Tando Ashanti“ letos v dubnu a už se hlásí s novým počinem. EP „XII“ bude k mání od 29. září jako 10”LP+CD v kooperaci Moment of Collapse Records, Division Records, Truthseeker Music a Crown & Throne Ltd. Obal a tracklist následují.

01. Derelictus 02. Nefarius 03. Famelicus 04. Miseria 05. Sacrificium

Hexis - XII


Hexis – Tando Ashanti

Hexis - Tando Ashanti

Země: Dánsko
Žánr: sludge / black metal / hardcore
Datum vydání: 14.4.2017
Label: Bloated Veins / Init Records / Halo of Flies / Alerta Antifascista Records

Tracklist:
01. Tando
02. Ashanti
03. Molestus
04. Ritualis
05. Calamitas
06. Nocturnus
07. Opacus
08. Cordolium
09. Ressurectio
10. Septem
11. Presagium

Hrací doba: 38:45

Odkazy:
web / facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
The Black Birch

Dánská skupina Hexis zaujala již v roce 2014 se svým debutem „Abalam“. Ačkoliv se na jeho přebalu nacházel křížek, nejednalo se o muziku, jakou byste mohli pouštět na srazech křesťanské mládeže. Nebo respektive – klidně byste to zkusit mohli, ale asi by se to u místního osazenstva nesetkalo s přílišným pochopením. Netvrdím, že Hexis na své prvotině hráli úplně špičkovou kombinaci black metalu a hardcoru, určitě bych našel kapely, jejichž tvorbu si cením ještě o něco výš, ale svou kvalitu Dánové určitě předvedli a do dlouhohrajícího světa vykročili pravou novou.

Rok po vydání „Abalam“ si ovšem formace prožila klinickou smrt. Tehdy čtyřčlenná sestava se rozpadla a nezůstal z ní kámen na kameni – odešli totiž hned tři muzikanti, díky čemuž v kapele osiřel vokalista Filip. Dle prvotního prohlášení to tehdy vypadalo na konec Hexis, ale Filip záhy upřesnil, že hodlá pokračovat a skupina zůstane aktivní. Až nyní přichází druhá deska „Tando Ashanti“, na základě jejíchž kvalit vyřkneme rozsudek, zdali mělo nerozpadnutí smysl.

„Tando Ashanti“ přináší oproti svému předchůdci poměrně razantní změnu. „Abalam“ vesměs střídalo dvě základní polohy – zvířecí agrese typická pro black/hardcorového běsnění si podávala slovo s hnusným pomalejším sludgem. Na letošním počinu se však Hexis soustředí především na druhou jmenovanou tvář, agrese ustoupila bahnu. Bestiálních momentů jako třeba v „Calamitas“ je minimum, jinak se Dánové soustředí na to, aby ze svých nástrojů vytáhli co nejodpornější riff, aby dosáhli na co nejtemnější a nejdusivější zvuk. To je to gró „Tando Ashanti“, právě okolo tohoto přístupu se novinka točí především.

Občasné vybočení z vytyčené cesty se samozřejmě objeví, ať už je to třeba již jmenovaná „Calamitas“, v jejíž první polovině se Hexis utrhnou ze řetězu, anebo písně přesahující hranici pěti minut, kde si kapel občas pohraje i s kompozicí. Většinou se totiž songy drží mezi dvěma a třemi minutami, což je relativně krátká stopáž, ale osobně to připisuji tradicím hardcore/crustu, které jsou na „Tando Ashanti“ stále vzdáleně cítit a které má skupina dle všeho stále v krvi, byť na novince v samotném hudebním projevu ustoupily do pozadí, přinejmenším tedy v porovnání s „Abalam“.

Ocenění zaslouží skutečnost, že se Hexis podařilo vyhmátnout vážně hnusný sound – kytarové linky jsou místy zkurveně jedovaté a celkově se daří tvořit i nekompromisní nátlak. „Tando Ashanti“ si vystačí se středními tempy, a když už někam odbočí, je to spíš zpomalení než zrychlení, přesto se jedná o vysoce intenzivní nahrávku. Právě tohle je dle mého jednou z největších předností alba – jeho naléhavost je skutečně velká a to se prostě cení.

Za oběť tlaku a temné atmosféře ovšem padla zapamatovatelnost nebo výrazné písně. To jsou věci, jaké byste na „Tando Ashanti“ hledali marně. Takzvané „hity“ se tu prostě nenacházejí, a pokud po nich prahnete a nutně je potřebujete k poslechu, nejedná se o záležitost pro vás. Na druhou stranu, nejde o nic nového, poněvadž podobně působilo už „Abalam“. Hexis jednoduše sázejí všechno na jednu kartu a je jen na vás, jestli budete ochotni tuhle hru tolerovat, akceptovat, uznávat nebo dokonce cenit.

Mé osobní dojmy jsou pozitivní. „Tando Ashanti“ mi svou ohavností imponuje. Mně osobně tento přístup vyhovuje a vždycky jsem ho upřednostňoval víc než snahu o písničková alba. Netvrdím však, že jsou Hexis extratřída, o žánrový strop se jistě nejedná – podobně jako jsem to tvrdil i v souvislosti s debutem. Dánové však rozhodně drhnou nadprůměr a jejich počínání za slyšení stojí. Nihilismus z toho dýchá sakra zodpovědně a to je vždycky plus.


Hexis – Abalam

Hexis - Abalam
Země: Dánsko
Žánr: black metal / hardcore
Datum vydání: 11.1.2014
Label: Halo of Flies

Hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
web / facebook / bandcamp

Kombinaci black metalu a hardcoru mám osobně opravdu rád, protože tyhle věci dost často bývají tak extrémní a agresivní výplachy, že se jim vyrovná jen máloco. Přesně do téhle sorty spadá taktéž dánská pětice Hexis, která za čtyři roky svého působení nasbírala už nejeden neřadový nosič, ale s klasickou dlouhohrající fošnou vyrukovala až letos v lednu. Ta fošna se jmenuje “Abalam” a právě teď si o ní v krátkosti popovídáme…

Stačí se podívat jenom na tracklist a je takřka ihned jasné, jakým stylem na to Hexis jdou – krátké úderné šlehy bez slitování, obrovský tlak a obrovsky nemocná atmosféra. A přesně tak to také je. Jakmile skončí trochu přidušené a zastřené intro “Faciem” a rozjede se první sprška black metalové chorobnosti a hardcorové údernosti v podobě “Tenebris”, je vymalováno. Hexis ihned nasadí brutální a neskutečně agresivní tempo, které do konce “Abalam” poleví jen málokdy. V podstatě všechny songy na sebe navíc naprosto plynule navazují, takže o to větší ten pocit jednolitého nasraného monolitu je. Skoro všechny písničky se sice víceméně nesou podle jednoho mustru, nuda to však naštěstí není, čemuž napomáhá i kratší délka, která je zcela adekvátní hudební náplni.

Z celé nahrávky nejvíce vystupuje až závěrečná “Inferis”, která se svými devíti minutami zabírá v podstatě čtvrtinu “Abalam”. Oproti zbytku desky výrazně ubere na tempu i na agresi, ale to ve výsledku rozhodně neznamená, že by byla na poslech lehčí nebo snad dokonce příjemnější, protože odporná atmosféra jí prostupuje úplně stejně jako při vyhlazovačkách typu “Exterminati”, “Desolatum” nebo “Exhausit”.

Je pravda, že jsem v tomhle specifickém subžánru slyšel už i působivější věci než “Abalam”, ale to nic nemění na tom, že i Hexis natočili hodně drtivou nálož, která mě velmi baví. Jak už jsem zmínil, rozhodně v tom hraje roli i to, že podobné prasárny jsou přesně moje krevní skupina, ale nemůžu si pomoct, za mě prostě super.