 |
|
Země: Francie Tracklist: Hrací doba: 24:56 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Hifiklub je francouzské experimentální trio, jehož přístup k tvorbě je docela specifický. Hlavním motivem jejich hudby se stala spolupráce. U většiny jejich nahrávek se nejedná o muziku čistě od Hifiklub, nýbrž o kolaboraci s jiným interpretem či interprety.
Výjimkou v tomto ohledu není ani letošní počin „Rupture“. Francouze zde doplnil bubeník Matt Cameron z Pearl Jam, hudební producent Anthony „Daffodil“ Belguise, s nímž již Hifiklub dříve spolupracovali, a australský jazzový trumpetista Reuben Lewis. Tahle šestičlenná sestava dala dohromady přibližně pětadvacet minut materiálu a okamžitě můžu prozradit, že byste si jej určitě měli pustit.
„Rupture“ nabízí experimentální / psychedelický rock s jazzovým feelingem. Muzika se vyladila spíš do jemnějšího a minimalističtějšího pojetí, takže byste neměli čekat žádné krautové vyšinutosti ani katarzní vrcholy. To nicméně neznamená, že by „Rupture“ postrádalo dynamiku nebo snad dokonce zajímavost. Právě naopak. Celé to stojí na detailech a malých-velkých motivech – na první poslech to může znít nenápadně, ale občas v tom, byť někdy jen letmo problesknou skutečně bravurní motivy.
Dle řečeného je asi zřejmé, že „Rupture“ vyžaduje pozornost. Povrchní poslech tomu nesluší a nahrávka si jej ani nezaslouží. Plné soustředění a kvalitní sluchátka tedy můžu jenom doporučit. Rozhodně se to ale vyplatí, protože když si tu práci dáte a poskytnete „Rupture“ prostor k tomu, aby mohlo rozkvést, odmění se vám štědře.
Hej, já vím, že to zní jako hrozné klišé. Skoro se trochu stydím za to, že to píšu takhle banálně. Přesně takhle se ale věci podle mě mají. „Rupture“ na mě prostě nejlépe funguje, když se mu věnuji a nedělám u toho blbosti okolo. Přinejmenším mi tenhle přístup pomohl nahrávku plně docenit, protože jak ji má člověk pečlivě najetou, tak už se ty povedené momenty samozřejmě vstřebávají lépe.
Důležité je nicméně sdělení, že šestice skladeb na „Rupture“ se vyvedla takovým způsobem, že počin snese i nadstandardní počet poslechů, aniž by se vyčerpal. Už z ukázek jsem si říkal, že by to mohlo být zajímavé a že by to mohlo krásně vykvést, ale nečekal jsem, že se pouhých 25 minut bude dát protočit tolikrát, a přitom pořád zůstat atraktivní.
Mohl bych pustit do světa ještě další klišé o tom, že „Rupture“ nejlépe funguje jako celek. To samozřejmě platí, ale chápu, že doba je rychlá, takže potřebujete rychle vědět, jestli tohle za váš čas stojí. Zkuste libovolnou ze skladeb „L’air d’un vaincu“, „Navire de sauvetage“ a „Cavale“. Ty jsou nejnápadnější a v určitých momentech také nejhlasitější, zároveň ale asi i nejlepší. Jakákoliv z nich by vám měla napovědět, jestli tohle budete chtít poslouchat, anebo se jedná o záležitost mimo váš okruh zájmu.
Na druhé straně, já sám podobných „najazzlých“ věcí taky neposlouchám moc, přesto se mi „Rupture“ hodně zalíbilo. Pokud se tedy ptáte na můj názor (hádám, že by někoho teoreticky zajímat mohl, když čte tyhle moje vejblitky), osobně můžu „Rupture“ jenom doporučit.
Na všem mě mrzí jenom jedna věc, a sice že jsem zkusil narychlo poslechnout i další počiny Hifiklub, ale ty mi tak zajímavě nezněly, respektive zněly úplně jinak. Ale to asi dává smysl vzhledem ke kolaborační povaze diskografie Francouzů. Jasně, možná by některé z nich taky potřebovaly větší pozornost, aby se mohly ukázat, ale u „Rupture“ jsem i z letmé ukázky poznal aspoň to, že si to budu chtít pustit celé…