 |
| Země: Jihoafrická republika Žánr: rave / rap / hip-hop Datum vydání: 3.6.2014 Label: Zef Records Tracklist: Hodnocení: Průměrné hodnocení: 5,25/10 Odkazy:
|
Když jsem na Die Antwoord narazil poprvé, ani mě nenapadlo je brát jinak než jako úplně obyčejný bizár. Co si ale taky myslet, když se na ně člověk podívá… úchylně vypadající čahoun Ninja se svou sbírkou těch pravděpodobně úplně nejhorších tetování na světě působí ještě vcelku sympaticky vedle své kolegyně (a také partnerky – mají spolu dceru) Yo-Landi Vi$$er, jíž byste i v jejích 30 letech tipovali maximálně tak 14 roků a která rapuje dětským hláskem v outfitech, vedle nichž se i pornoherečky na předávání pornooscarů oblékají cudně. Ani nemluvě o jejím účesu, který by se normální člověk styděl nosit i na zadku, natožpak na hlavě. Holt umělci…
O to větší ovšem bylo překvapení, když jsem zjistil, že mě tenhle zdánlivý bizár z Jihoafrické republiky začal setsakra bavit. Rozhodně se jim totiž musí nechat jedna věc – Die Antwoord jsou tak strašně ujetí a idiotští, až jsou ve finále neskutečně zábavní a hlavně sví a svým způsobem i ojedinělí. A vzhledem k tomu, že ta jejich muzika není i přes veškerou úchylnost nic nestravitelného, bylo na úspěch zaděláno… a ten se opravdu dostavil. Celou svojí tvorbu zalili omáčkou své specifické lokální kultury, praštěné estetiky a nabídli světu alternativu, na kterou posluchači unavení neškodným mainstreamem slyšeli. Die Antwoord během pár let vyletěli nahoru, vytvořili si kolem sebe doslova kult a (ať už záměrně nebo omylem) také obrovský hype.
Debutový počin “$O$” z roku 2009 jsem poslouchal až zpětně a nijak extrémně mě popravdě nesebral a dnes už si z něj toho moc nepamatuju. Pokračování “Ten$Ion” (2012) už je ale docela jiná káva a ta deska mě svého času fakt hodně bavila… jde sice o poměrně nevyrovnanou záležitost, ale těch pár blbostí není problém vzhledem k vysoké koncentraci masakrózních tracků přetrpět. Na třetí album “Donker Mag” jsem se tedy těšil a doufal jsem, že se na něm podaří odbourat těch několik neduhů “Ten$Ion” a konečně půjde o fakt zabijáckou placku. První dva singly “Cookie Thumper!” a “Pitbull Terrier” mě vážně extrémně namlsaly, protože jde o kurevsky našlapané songy, které dokonce přebíjejí i to nejlepší z “Ten$Ion”. Jak moc jsem se ale těšil, tak moc jsem byl nakonec z “Donker Mag” zklamaný…
Než přejdeme k jednotlivým skladbám, řekněme si nejdříve obecně, co je na “Donker Mag” špatně. Především – opravdu výborné tracky jsou tu dva a jsou to právě ty dva, které Die Antwoord vypustili do éteru v předstihu, tedy “Cookie Thumper!” a “Pitbull Terrier”. Nějaký další slušný kus se sice ještě najde, ale není jich moc a fakt špica jsou prostě jenom tyhle dva… kde jsou ty časy “Ten$Ion”, kdy se tohle dalo říct skoro o půlce alba. A druhá věc, jež mi na “Donker Mag” ohromně vadí… výše jsem už řekl, že se na “Ten$Ion” nacházelo pár i fakt ukrutných blbostí, tudíž jsem doufal, že právě takových přešlapů se Die Antwoord na novince zbaví, ale oni jejich počet naopak ještě navýšili…
Mezi tyhle kraviny by se dala zařadit hned první věc “Dont Fuk Me”, ale dejme tomu, tu bych ještě jako krátké intro vzal. Když ta půlminuta skončí, tak člověk akorát čeká, že jej Die Antwoord odstřelí, DJ Hi-Tek (třetí člen, na něhož se vedle ústřední dvojice občas trochu zapomíná) nahodilý zběsilý beat a Ninja s Yo-Landi vybalí tu svojí trademarkovou šílenost, kvůli níž s oblibou říkám, že je to tak blbé, až je to vlastně dobré. Ale ono ne… “Ugly Boy” je totiž taková lehká, přístupná a skoro až podbízivá kravinka. Stačilo by v textu jen škrtnout těch pár fucků a mohlo by to z fleku do rádií, což bych od kapely, která svého času na férovku vypověděla smlouvu major labelu, když se ji snažil donutit k větší přístupnosti, vážně nečekal. Možná o to horší je pak ale zjištění, že “Ugly Boy” pořád patří do horní poloviny tabulky “Donker Mag”.
Nevadí, jedeme dál. “Happy Go Sucky Fucky” už je o něco lepší, pořád to ovšem není žádný zázrak, takže ve finále v hlavě zůstane jen ostrý beat krátce po dvou minutách. “Zars” je další hovadina, kde Ninja jen blekotá o tom, kdy a s kým mluví angličtinou, kdy afrikánštinou a jak se svými “brothers” používá černošský akcent. Zde pak přichází ta nejlepší pasáž alba, jíž nabourává pouze další debilita “Pompie”, v níž se Yo-Landi Vi$$er minutu chechtá jak kráva… právě tohle jsou věci, které nahrávky Die Antwoord neuvěřitelně brzdí, drolí a tříští. Vtipné to je možná tak na první poslech (ale třeba u “Pompie” ani to ne) a dál už to jen obtěžuje. Jak vidno, v Jižní Africe se nějaký koncept desky asi moc nenosí… nebo jej Die Antwoord přinejmenším chápou diametrálně odlišným způsobem než já.
No nic, pojďme si spravit náladou tím nejlepším, co “Donker Mag” nabízí. “Raging Zef Boner” je hudebně spíš taková srandička, ale nakonec… to byla třeba “Baby’s on Fire” svým způsobem taky a i tak jde o jednu z nejkultovnějších pecek na “Ten$Ion”. Navíc je “Raging Zef Boner” aspoň parádně chytlavá a tu okolní bídu prostě převyšuje. První singl “Cookie Thumper!” je pak nádhernou ukázkou toho, v co jsem doufal… kdyby tímhle stylem znělo celé “Donker Mag”, tak by se jednoduše nebylo o čem bavit, teď bych tu jen solil superlativy a na konec recenze vypálil klidně i devět bodů. “Cookie Thumper!” je song, který celý patří jenom Yo-Landi, ale absence Ninji nakonec vlastně ani nevadí, protože samotná Yo-Landi jede ve slokách jak splašená, aby pak skladba vždycky vygradovala v kulervoucích refrénech, v nichž se naplno rozevřou zabijácké synťáky, o skvělé pasáži “Sny jou koekie! Sny-sny jou snoekie cookie!” a klasicky perfektním klipu (ty Die Antwoord vážně umí, to se jim musí nechat) ani nemluvě.
Oproti tomu druhá ze dvou největších pecek desky, “Pitbull Terrier”, je zase písnička, v níž exceluje Ninja. Ani nevadí, že si Die Antwoord hlavní motiv songu vypůjčili z jugoslávského filmu “Crna mačka, beli mačor” (u nás jako “Černá kočka, bílý kocour”) od Emira Kusturicy, protože i tak je to bomba. Tohle je totiž přesně to, co bych chtěl od Die Antwoord slyšet – pekelně zábavné sloky, výbuch do fantastického refrénu, který už z hlavy nedostanete ani sbíječkou, instrumentální složka obecně mnohem nápaditější a proměnlivější než u běžného rapu… a jako třešnička na dortu opětovně neskutečně skvělý videoklip. Mezi oba největší hity je pak ještě vložena skladba “Girl I Want 2 Eat U”, což je zase úchylnost, ale pořád kvalitní a má docela odpich… na “Cookie Thumper!” a “Pitbull Terrier” se sice nechytá, ale pořád dokáže držet dobrou laťku a ve finále je to vlastně třetí nejlepší kus alba.
Nicméně po “Pitbull Terrier” už jde “Donker Mag” těžce do hajzlu a dál tam není jediná zajímavá věc. Jedna debilita (“Do Not Fuk wif da Kid”), naprosto nudná a nezáživná rapovka (“Rap Trap 666”), nějaký nepovedený pokus nejspíš o pseudo baladu (“Strunk”), další rádoby srandička, v níž se Ninja a Yo-Landi Vi$$er polovinu času snaží ukecat DJ Hi-Teka, aby jim konečně pustil beat (“I Dont Dwank”), další nijak zvlášť dobrá mezihra “Moon Love”, která sice alespoň trochu příjemně vygraduje, ale je to úplně k ničemu, když vygraduje do absolutně nezáživného titulního outra “Donker Mag”. Z téhle druhé poloviny (poloviny od oka, nikoliv přesně) stojí trochu za zmínku snad jenom “Sex”, jež je sice taky na můj vkus moc přístupná, ale aspoň je ten lehký refrén docela pěkný…
Závěrečný verdikt je tedy zcela jednoznačný – “Donker Mag” je hodně velké zklamání a namísto toho, aby studiovou tvorbu Die Antwoord posunulo od “Ten$Ion” směrem nahoru, jde kvalitou spíš dolů, především díky obrovské nevyrovnanosti materiálu a naprosto nepochopitelnému zařazení totálních zkripleností, jež by na pořádném albu prostě neměly co dělat. Ve výsledku tu máme dvě bombastické pecky (“Cookie Thumper!”, “Pitbull Terrier”) a další dva dobré tracky (“Raging Zef Boner”, “Girl I Want 2 Eat U”), což dělá chabých 14 a půl minuty z celkových 50. Kdybych byl fakt hodný a přimhouřil očko, tak bych jako slušné věci nechal projít ještě “Ugly Boy”, “Happy Go Sucky Fucky” a “Sex”, ale to jsme pořád na necelých 27 minutách, přičemž těch zbylých 23 (čili víceméně polovina) je – proč to neříct na plnou hubu – prachsprostý shit. Když k tomu připočtu to zklamání, je jasné, že hodnocení musí jít do podprůměru, ačkoliv mě to doopravdy mrzí, jelikož Die Antwoord ve svých nejlepších hitech mají bez problémů na 8,5-9 bodů. “Donker Mag” je jednoduše nestydatě projebaná šance na kulervoucí album; snad se jihoafrickým magorům za dva, tři roky zadaří lépe…
Druhý pohled (Atreides):
Na nové Die Antwoord jsem byl hodně zvědavý. Pošahanější hudební uskupení, které snoubí tolik různých protikladů do jednoho neskutečně kulervoucího celku, aby člověk pohledal. Ostatně, dva roky stará deska “Ten$Ion” mě baví z větší části pořád, takže jsem tak trochu očekával, že “Donker Mag” na tom nebude nijak zvlášť hůř. A ač to možná nevidím až tak černě jako H., oproti předchozí desce je novinka pořád pěkný sešup směrem dolů. Sice oproti “Ten$Ion” přibylo deset minut materiálu, jenže to by bylo košer, kdyby zůstala zachována i kvalita a nevýraznější věci se osekaly na minimum. Bohužel, pro posluchače, Die Antwoord nasekali na “Donker Mag” dost debilních meziher a rádoby vtipných průpovídek, že to desku tříští a namísto, aby to byla jízda od začátku do konce, výsledek spíš připomíná jízdu na horské dráze. První polovina desky je výrazně lepší – vedle výborné dvojice klipovek tu jsou ještě skvělé fláky jako “Girl I Want 2 Eat U”, “Happy Go Sucky Fucky” nebo “Raging Zef Boner”. “Ugly Boy” se ještě taky dá zkousnout, ačkoliv to je dost vlažný začátek alba. Ze závěru ale stojí za řeč snad jen “Sex” nebo druhá půlka “I Dont Dwank”, jinak je to ale dost průměr a v horším případě bída. Die Antwoord to tentokrát s těmi protiklady trochu přepískli a vedle skvělých skladeb na “Donker Mag” přináší i hromadu mizerných věcí téměř v poměru 1:1, takže i když hodnotím mírným nadprůměrem, je to spíš proto, že z těch sraček si toho tolik nepamatuji.
Atreides
