Archiv štítku: horor

Dawn of the Dead (2004)

Dawn of the Dead (2004)

Země: USA / Kanada / Japonsko / Francie
Rok vydání: 2004
Žánr: horor

Originální název: Dawn of the Dead
Český název: Úsvit mrtvých

Režie: Zack Snyder
Hrají: Sarah Polley, Ving Rhames, Jake Weber, Michael Kelly, Mekhi Phifer

Hrací doba: 101 min

Odkazy: facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

Ze staré Romerovy zombie trilogie „Noc oživlých mrtvol“, „Úsvit mrtvých“ a „Den mrtvých“ se remaku dočkaly všechny tři snímky, první jmenovaná klasika dokonce hned několika. Předělávka „Noci oživlých mrtvol“ z roku 1990 pod režijní taktovkou Toma Saviniho dopadla velmi dobře. Vzhledem k tomu, že v psaní o celé volné sérii „…of the (Living) Dead“ postupuju v chronologickém pořadí, čeká nás dnes povídání o tom, jestli se podobně povedla i předělávka „Úsvitu mrtvých“.

K remakům jsem pozitivní vztah nikdy neměl a obecně vzato jim příliš nefandím už z principu. Tím spíš je paradoxní, že jsem tu ještě nepsal o remaku, jejž bych mohl skrz naskrz zmrdat, jaká to není sračka. Bohužel (?) ani „Úsvit mrtvých“ z roku 2004 nepatří k počinům, na jejichž adresu bych musel posílat nějaký těžký hejt (ale nebojte se, i na to v dohledné době dojde!). Ve skutečnosti se totiž jedná o dobrý horor, jemuž nechybí tah na bránu, slušná porce brutality, funkční odlehčení i několik velmi povedených momentů, ale…

…ale háček to samozřejmě má. Snímek toho se svou předlohou vlastně nemá zas tolik společného. Jediné, kvůli čemu lze hovořit o remaku, je skutečnost, že se parta lidí před nastartovanou zombie apokalypsou ukryje ve velkém obchodním centru. A to je myslím vše. „Úsvit mrtvých“ se to myslím jmenuje spíše z marketingových důvodů, aby tenkrát do kina nalákali lidi na známou značku opřenou o jedno z nejvíc zásadních děl v subžánru zombie hororu.

Vlastně je až škoda, že si s sebou film nese břímě pouhé předělávky, protože mu škodí víc, než mu toto spojení pomáhá. Přinejmenším tedy z filmového hlediska… kdoví, jak by vypadaly nyní velmi dobré výsledky – celosvětový výdělek v kinech přes 100 miliónů amerických dolarů při rozpočtu 26 miliónů – kdyby se to jmenovalo jinak. „Úsvit mrtvých“ je totiž udělaný velmi dobře, nemá výrazně slabých míst, povinné srdceryvné výlevy jsou okrouhány na minimum, krvavé efekty i masky jsou udělané výborně a výsledek se je nebojí ukázat, navíc zajímavý soundtrack… tehdy debutující režisér Zack Snyder to prostě celé vede správným směrem. Tím spíš je škoda, že se snímek na obchodní dům i takzvané předělávání nevypšouknul a nešel si kompletně svou cestu, když už tak do určité míry stejně činí. S výjimkou motivu obchodního centra totiž nový „Úsvit mrtvých“ od toho starého dost liší.

Jednou ze zásadních změn oproti originálu je, že zombies již nejsou ty pomalé neohrabané mrtvoly, jejichž síla tkví jenom a pouze v jejich ohromném počtu. Zde už to jsou nebezpeční dravci, i pokud jde o jednotlivce, hladoví jsou stejně, ale setsakra zrychlili, takže nyní neváhají pořádat o kus masového žvance sprinterské závody. Sám George A. Romero tuto inovaci v žánru (s níž remake „Úsvitu mrtvých“ rozhodně nepřišel jako první – jen aby to tak nevyznělo) nevzal s přílišným povděkem a prohlásil, že dle jeho názoru zombie běhat nemohou. Rychlost sice zvyšuje tempo a dynamiku, přesto bych v tomto případě souhlasil s klasikem – už jen kvůli tomu, že běžící zombie vypadají v pohybech moc lidsky a málo nemrtvě.

Dawn of the Dead (2004)

Co se děje týče, „Úsvit mrtvých“ zombie nákazu sleduje od začátku. Nesnaží se ovšem nic vysvětlovat, pouze své postavy (i diváky) vrhne do nově vzniklého chaosu, který se rozjede, aniž by kdokoliv chápal, co přesně se děje. Postavy, které se zde v obchodním centru sejdou, jsou úplně jiné než v roce 1978, je jich o poznání víc a tím pádem se odlišuje i průběh a důsledky toho, co, jak a proč konají. Některé z nich jsou ovšem krajně nesympatické a člověk jim pořádné zdechnutí spíš přeje, u některých mě navíc vysoce rozčilovalo i jejich chování, že bych nejradši sejmul sám.

Podobně se výrazně mění i závěr, protože v obchoďáku nezůstaneme až do konce jako v originále. Úplně chybí útok motorkářského gangu, na místo něhož se společenství přeživších pokusí přesunout někam jinam v obrněných autech. Naštěstí se ale happy end zrovna nekoná a závěr „Úsvitu mrtvých“ je patřičně pesimistický, za což jednoznačně palec nahoru.

Dawn of the Dead (2004)

Z technického hlediska má možná remake „Úsvitu mrtvých“ nad starou trilogií navrch. Což je ovšem pochopitelné a byla by ostuda, kdyby to tak nebylo. Jeho emoční dopad však není takový jako u klasik, chybí mu i Romerův charakteristický podtón, díky němuž jsou jeho zombie filmy víc než jen obyčejnou krvavou řezničinou. Na druhou stranu, remake svou nemrtvou hru pořád rozehrává důstojné v kvalitě a se zombie látkou pracovat umí. Sice se nejedná o přírůstek, který by svůj žánr dokázal vyloženě posunout, a mezi novějšími zombie horory přece jenom stojí ve stínu „28 dní poté“, ale i přesto jde o jeden z výraznějších novodobých kousků, v němž se prohánějí nemrtví s chutí na lidské maso. Povedená záležitost.


Night of the Living Dead (1990)

Night of the Living Dead (1990)

Země: USA
Rok vydání: 1990
Žánr: horor

Originální název: Night of the Living Dead
Český název: Noc oživlých mrtvol

Režie: Tom Savini
Hrají: Tony Todd, Patricia Tallman, Tom Towles, McKee Anderson, William Butler, Katie Finneran

Hrací doba: 92 min

Zdroj fotek: RottenTomatoes.com

(Budou spoilery.)

Duchovním otcem legendární zombie ságy „…of the (Living) Dead“ je samozřejmě George Andrew Romero, jenž za kultovními horory stojí jakožto režisér i scénárista. Nejde ovšem o jedinou výraznou postavu, která se sérií prolíná. Zajímavou stopu v ní zanechal i Tom Savini, což je další známé hororové jméno.

Tom Savini proslul především jako machr na masky a gore efekty. Ty měl dodat již pro původní „Noc oživlých mrtvol“ z roku 1968, ale z toho sešlo, protože byl povolán do služby do války ve Vietnamu, kde sloužil jako válečný fotograf. Objevil se ovšem jako motorkář v následujícím „Úsvitu mrtvých“, masky a efekty vyráběl pro „Den mrtvých“, střihl si cameo v remaku „Úsvitu mrtvých“ (2004) a „Zemi mrtvých“ (2005) a v neposlední řadě – režíroval první remake „Noci oživlých mrtvol“, který vyšel v roce 1990. Dodnes se jen tak mimochodem jedná o jeho jediný celovečerní režijní počin.

„Noc oživlých mrtvol“ samozřejmě trápí podobné problémy, jaké se objevují u většiny remaků – tím spíš jde-li o předělávky kultovních snímků, které se nějakým způsobem zapsaly do historie svého žánru a posunuly jej kupředu, což je v případě originální „Noci oživlých mrtvol“ nesporné. Na svou předlohu prostě nemá. A z určitého úhlu pohledu vlastně ani mít nemůže. V takovém případě se okamžitě nabízí otázka, jaký vůbec může mít remake smysl, když je původní film dodnes skvělý a má silnou atmosféru, ale na to odpovědět nedokážu – sám si ji vždy kladu, proč to vůbec někdo dělá, když zahlédnu ohlášení dalšího remaku nějakého starého kvalitního hororu.

Nicméně zpátky do roku 1990. Navzdory tomu, co jsem právě řekl, patří tato „Noc oživlých mrtvol“ ještě mezi ty důstojnější modernizace staré látky. Když nic jiného, je zde cítit velká láska k hororovému žánru, úcta k předloze a nadšenectví, díky nimž nejde o vylízanou píčovinu. Ve své podstatě se totiž jedná o velmi dobrý a nadprůměrný hororový kousek, jemuž na kreditu nejvíc ubírá právě to, že je srovnáván (a také musí být srovnáván) se svým legendárním vzorem.

Dle očekávání přináší „Noc oživlých mrtvol“ verze ’90 hned několik technologických vylepšení. Starý černobílý obraz vystřídaly plné barvy. V originále vypadaly nemrtví ještě docela lidsky, zatímco zde už jsou patřičně hnusní a olezlí, jak si novější doba žádá. Nicméně i přesto tato verze stále ctí původní ideu pomalého a těžkopádného pohybu zombies, kteří se tím pádem dají jednotlivě vcelku lehce likvidovat, ale jejich nebezpečnost extrémně roste s jejich počtem. Remake se opět nesnaží o bezhlavá jatka a potoky krve, což není špatně, nicméně ani zdaleka nemá tak syrovou a tísnivou atmosféru jako původní „Noc oživlých mrtvol“. Novější verze obětovala syrovost na oltář vyššího tempa, díky čemuž bude současnému divákovi neholdujícímu hororovému oldschoolu asi bližší.

Night of the Living Dead (1990)

Příběhově se tato „Noc oživlých mrtvol“ drží svého předchůdce poměrně věrně. Přibližně dvě třetiny dokonce jako klíště, a pokud přijde nějaká inovace, jde jen o detaily jako třeba noví zajímaví nemrtví (zombie z pitevního stolu, zombie se zlomenou páteří). I skladba postav, jejich charaktery a vesměs i vývoj jejich vztahů zůstává totožný s originální verzí – s výjimkou Barbary, jež zde není tak apatická a změní se v drsňačku, která se neštítí práce s puškou. Opět tedy začínáme na hřbitově, kam dva sourozenci přijedou položit květiny na hrob, a setkají se zde s prvními nemrtvými. Barbara utíká a skončí v domě, kam za chvíli dorazí i Ben, ve sklepě najdou dalších pět lidí a společně se v domě opevní za stálého narůstání počtu zombies za okny i napětí uvnitř.

Night of the Living Dead (1990)

Změny přicházejí až po pokusu o získání benzínu z nedaleké pumpy, odkud se novější „Noc oživlých mrtvol“ začíná odvíjet trochu jinak. Některé postavy zemřou trochu jiným způsobem a jedna tentokrát dokonce přežije. Zatímco v originále všichni zůstali v domě, zde se Barbara nakonec vydává do noci hledat záchranu. Závěr není tak hořký, ale jistý cynismus mu opět nechybí. Podobně jako v původní verzi se i nyní ve finále objevuje určitá sociální kritika pramenící z toho, jak si někteří burani masakrování nemrtvých užívají a berou to jako zábavu. V originální „Noci oživlých mrtvol“ byl ovšem tento aspekt nenásilně naznačený. V remaku se na něj klade větší důraz a je podán trochu polopatičtěji, možná až trochu moc. Především komentáře oné přeživší postavy, aby to pochopil úplně každý, mi přišly trochu navíc.

To je ovšem jen detail, jenž nezkazí dojem z jinak povedeného hororu, který sice na svou předlohu nedosahuje, ale právo na existenci určitě má.

Night of the Living Dead (1990)


Day of the Dead (1985)

Day of the Dead (1985)

Země: USA
Žánr: horor

Originální název: Day of the Dead
Český název: Den mrtvých

Rok vydání: 1985
Režie: George A. Romero
Hrají: Lori Cardille, Terry Alexander, Jarlath Conroy, Joseph Pilato, Richard Liberty

Hrací doba: 100 min

Zdroj fotek: IMDb.com

„Den mrtvých“, závěrečný díl slavné staré nemrtvé trilogie od George A. Romera, na svého přímého předchůdce „Úsvit mtvých“ opět navazuje jen velmi volně. A to i navzdory skutečnosti, že byl konec předcházející části otevřený a některé postavy přežily. Návaznost lze – samozřejmě kromě samotného nesmrtelného tématu chodících mrtvol, které mají nadprůměrnou chuť na lidské maso – vidět pouze v tom, že zombie epidemie opět postoupila o kus dál. Zatímco ve stařičké „Noci oživlých mrtvol“ jsme byli svědky samotného zárodku apokalypsy pohledem několika obyčejných lidí bez potuch o tom, co se zrovna děje, v „Úsvitu mrtvých“ se již nemrtvé hordy začaly rozšiřovat, ale lidstvo se stále snažilo situaci zachránit a držet pod kontrolou…

Ve „Dni mrtvých“ již živí-mrtví získali převahu a ovládli vše, kam až oko dohlédne. Přeživších zbývají už jen hrstky a právě jednu z takových film sleduje. Jde o nesourodou partičku vědců a vojáků, kteří se ukrývají v podzemní základně. Ze snímku vyplývá, že sem byli převeleni narychlo během sílící epidemie, aby se zde pokusili nalézt řešení. Vojenská posádka má za úkol vědeckým pracovníkům pomáhat a chránit je a vědci zase bádají, jak se zoufalou situací pohnout. Jenže dlouhé měsíce v podzemí, stres, pomalu se tenčící zásoby, nemožnost navázat kontakt s jakýmkoliv jinými přeživšími a ponorková nemoc si začínají vybírat svou daň.

I „Noc oživlých mrtvol“ a „Úsvit mrtvých“ byly svým způsobem poměrně komorní snímky. „Úsvit mrtvých“ asi nejméně, ale ani to nebyl nějaký rozmáchlý krvavý spektákl. „Den mrtvých“ v tomto ohledu linii nepřerušuje a opět pokračuje spíše v minimalističtějším duchu. Po krátkém depresivním začátku se zaleze do bludiště podzemních chodeb, odkud už v podstatě nevylezeme. Velká část stopáže je tedy vlastně jen trochu (ne)mrtvolná konverzačka, kde zombies hrají spíše vedlejší roli objektu vědeckého zkoumání.

Nuda? V žádném případě! Vyhrocené vztahy a hádky jsou dostatečně dramatické a hlavně – množství dialogů je skutečně skvěle a chytře napsaných. Příjemným zpestřením je i operování mrtvol, které chtějí sežrat operujícího, anebo roztomilý učenlivý zombík Bub. Díky tomu všemu film ubíhá příjemně rychle a ve stísněné atmosféře pomalu spěje k nevyhnutelnému…

„Bub’s been responding so well that I let him live… But is he alive or dead? Well, that’s the question nowadays isn’t it? Let’s just say I let him continue to exist.“

Oním nevyhnutelným je finální arci-masakr. Díky tomu, že Romero až do té doby dávkoval krvavé záběry jen zřídka a účelně, má závěr neskutečné grády a dostatečně vynahrazuje absenci brutality v předcházejících minutách. Nutno zdůraznit, že gore je ve „Dni mrtvých“ skutečně výstavní. Vůbec se nebojte roku vzniku, protože předkládané krvavé efekty vypadají parádně i dnes – legendární Tom Savini se tady vyřádil a odvedl prvotřídní práci. I samotné masky zombies jsou na mnohem vyšší úrovni než u „Úsvitu mrtvých“ (o „Noci oživlých mrtvol“ ani nemluvě) a třeba hned první nemrtvý, jenž se ve filmu objeví, je až geniálně odporný.

Day of the Dead (1985)

„Den mrtvých“ je… no, dovolil bych si říct jednu odvážnou, pro někoho možná až kacířskou myšlenku, a sice že „Den mrtvých“ je z celé staré trilogie Noc / Úsvit / Den podle mě nejlepší. Předchozí dvě části jsou bezesporu výtečné snímky, mají nesporný historický význam a pro vývoj žánru jistě měly větší dopad než „Den mrtvých“. Jenže čistě z filmového hlediska mě právě až třetí část oslovuje nejvíce a mám ji nejradši. Tím spíš příliš nechápu, proč je „Den mrtvých“ oproti svým starším příbuzným trochu podceňovaný a mnohdy podhodcený. Jestli byla „Noc oživlých mrtvol“ ukázkou syrové atmosféry a „Úsvit mrtvých“ nejčistším prototypem zombie hororu, „Den mrtvých“ je zase vybroušeným příkladem, jak by měl vypadat chytrý zombie horor. Tak či onak, všechny tři části této volné trilogie jsou zaručené majstrštyky a měly by patřit k základním znalostem v žánru.

Day of the Dead (1985)


Dawn of the Dead (1978)

Dawn of the Dead (1978)

Země: USA / Itálie
Žánr: horor

Originální název: Dawn of the Dead
Český název: Úsvit mrtvých

Rok vydání: 1978
Režie: George A. Romero
Hrají: Ken Foree, David Emge, Scott H. Reiniger, Gaylen Ross

Hrací doba: 139 min (director’s cut)

Zdroj fotek: IMDb.com

Přesně deset let po svém zombie majstrštyku „Noc oživlých mrtvol“ se George A. Romero vydal do téže řeky a stvořil druhou část toho, co je dnes známo jako série „Night of the Living Dead“. A jedná se o jeden z těch vzácných případů, kdy pokračování nejenže dává smysl, ale dokonce se svým – v tomto případě dokonce legendárním – předchůdcem v mnohém ohledu drží krok. Ve výsledku je „Úsvit mrtvých“ další obrovskou klasikou zombie filmů. Zatímco „Noc oživlých mrtvol“ byla stále jednou nohou v době pomalých černobílých hororů, jeho následovník už je typických představitelem éry hororu 70. a 80. let a osobně jej považuji za úplně nejčiřejší prototyp zombie hororu a zároveň za etalon tohoto subžánru, s nímž musí být každý další film nutně srovnáván.

„Úsvit mrtvých“ se „Noci oživlých mrtvol“ dokázal vyrovnat snad i z toho důvodu, že se jeho cesta vydává poněkud odlišným směrem – a nemám tím na mysli jen skutečnost, že tentokrát již jde o barevný film. Pokračování je to volné, nevrací se žádná postava, ani hlavní, ani vedlejší. Pojítkem je pouze zombie apokalypsa, jež je v „Úsvitu mrtvých“ o krok dále.

Zatímco v prvním snímku jsme sledovali, jak epidemie sotva začala, zde již běží naplno – byť ještě nepostoupila tak daleko, aby bylo lidstvo vyhlazeno. To se stále snaží o jakousi funkčnost, ačkoliv je sužováno mrtvými, kteří nehodlají umřít a jejichž počet roste s každým dalším zesnulým. Vedle hord nemrtvých ovšem vyvstává i problém lidské nátury, poněvadž i u zombie apokalypsy se najdou parchanti chtějící se na vzniklé situaci obohatit. Zmítaná města tedy začínají křižovat i bandy rabujících násilníků, jimž naopak vyhovuje, že se protrhla stavidla společenských pravidel a morálky a že bezpečností složky již přestávají fungovat.

Některým přeživším začíná být jasné, že setrvání ve velkých městech, kde se zombie nákaza šíří velice rychle, není řešením. Takové uvažování svede dohromady dva televizní reportéry a dva členy zvláštních policejních jednotek, kteří spolu prchají v helikoptéře s plánem odletět daleko od civilizace. Po cestě ovšem změní názor a usídlí se ve velkém obchodním centru, kde jim vlastně nic nechybí. Vyčistí jej od přítomných nemrtvých, opevní se a mohou si navzdory venkovní apokalypse začít užívat života, když jim velký obchoďák poskytuje vše, co mohou chtít a potřebovat. Ale jen do doby, než na jejich pevnost narazí gang rabujících motorkářů.

„When there’s no more room in hell, the dead will walk the Earth.“

Dawn of the Dead (1978)

Toť základní dějová linka, po níž se snímek pohybuje. Samozřejmě záměrně vynechávám detaily, poněvadž nejsem až taková kurva, abych vám prozrazoval, jestli, kdy a kdo někdo schytá kousnutí a proměnu na zombie – co kdyby se tu našel člověk, jenž tenhle kult ještě neviděl! Důležité spíš bude sdělení, že si „Úsvit mrtvých“ dokáže udržet pozornost i navzdory své překvapivě vysoké stopáži (v režisérském sestřihu téměř 140 minut). Začátek filmu je trochu zmatený, ale záhy se příběh zpřehlední a začne se odehrávat vysoká škola zombie žánru.

Je to samozřejmě stará záležitost, takže jestli jste rozmazlení prohnilým make-upem z „The Walking Dead“, zde si budete muset zvykat, že nemrtvý = šedý ksicht. Oproti „Noci oživlých mrtvol“ však „Úsvit mrtvých“ navyšuje kadenci i brutalitu krvavých záběrů, z nichž některé (požírání střev) jsou patřičně hnusné i navzdory stáří filmu. Nicméně pozor, stále se v žádném případě nejedná o bezmyšlenkovou snahu o co nejvyšší koncentraci kečupu na filmové okénko. Romero je známý tím, že jeho zombie snímky mají určitý přesah a satirický podtón. Jestli jej někdo v „Noci oživlých mrtvol“ nezachytil, tak v „Úsvitu mrtvých“ již metaforickou kritiku konzumního života přehlédnout prostě nelze.

Dawn of the Dead (1978)

O „Noci oživlých mrtvol“ jsem napsal, že je to nadčasový a právem legendární horor. O „Úsvitu mrtvých“ lze napsat úplně to samé. Skvělá záležitost, jíž k dokonalosti chybí jen krůček (pár minut dolů z hracího času by to přece jenom sneslo), ale i bez té jde o excelentní biják, jejž by měl bezpodmínečně vidět každý fanoušek hororu.


Night of the Living Dead (1968)

Night of the Living Dead (1968)

Země: USA
Žánr: horor

Originální název: Night of the Living Dead
Český název: Noc oživlých mrtvol

Rok vydání: 1968
Režie: George A. Romero
Hrají: Duane Jones, Judith O’Dea, Karl Hardman, Marilyn Eastman, Keith Wayne, Judith Ridley

Hrací doba: 96 min

Zdroj fotek: IMDb.com

Relativně nedávno světem proběhla zpráva, která musela zarmoutit snad každého příznivce kvalitního hororu – na rakovinu plic zemřel George Andrew Romero, jedna z velkých žánrových ikon. Legendární režisér patří k pionýrům hororu, především tedy zombie subžánru, který by bez jeho přispění zcela jistě nevypadal tak, jak dnes vypadá. Cestu napříč Romerovou zombie ságou začneme právě dnes a samozřejmě nemůžeme začít nikde jinde než u slavné „Noci oživlých mrtvol“

Nebál bych se tvrdit, že „Noc oživlých mrtvol“ patří k naprosto zásadním žánrovým milníkům, které horor jako celek posunuly někam dál, a v rámci odvětví chodících nemrtvých lačnících po čerstvém mase je základním stavebním kamenem. Právě tato atmosférická lahůdka z roku 1968 stanovila mnohé standardy zombie filmů a snad jako první přišla s dnes již typickým pojetím zombies. To jsou věci, za něž by si snímek za každých okolností zasloužil uznání. Nicméně to, co svůj žánr posune kupředu, nutně nemusí bezchybně fungovat i téměř padesát let po svém vzniku. To se ovšem netýká „Noci oživlých mrtvol“, jež prokazuje svou nadčasovost a spolehlivě dokáže zapůsobit i dnes.

Samozřejmě, že z dnešního hlediska film působí staře, možná až trochu zastarale, obzvlášť pro diváka, jenž je zvyklý na moderní nemrtvé, kteří při lovení potravy neváhají pořádat sprinterské závody. Ale to je nakonec naprosto logické a hlavně – nemyslím to nijak pejorativně. „Noc oživlých mrtvol“ je do morku kostí oldschool záležitost, kde se zombies pomalu potácejí. Vytrvalost a houževnatost jim ovšem nechybí a jejich nebezpečnost roste přímo úměrně s jejich počtem. Zde tento aspekt možná ještě není tak patrný, ale třeba ve volném pokračování „Úsvit mrtvých“, o němž si povíme někdy příště, hraje otázka nemrtvé kvantity ještě větší roli. To už ovšem předbíháme…

„Noc oživlých mrtvol“ zpočátku nic nevysvětluje, vlastně ani na nic nečeká. První minuty sledujeme, jak sourozenci Barbra a Johnny přijíždějí na hřbitov navštívit hrob svého otce. Vtom je napadne nepřívětivě vyhlížející individuum. Barbra utíká, netuší, co se děje, nic nechápe, ale chodící umrlec jí je pořád v patách. Nakonec se skryje v domě, který je až na jednu hnijící mrtvolu v patře zdánlivě prázdný. Postupně se zde sejde sedm lidí a kolem jejich útočiště se srocují hordy nemrtvých, kteří jsou s rostoucím počtem, hladem a postupující tmou stále odhodlanější. Nebezpečí ovšem nečíhá jen venku, nýbrž i uvnitř domu, kde je sedm lidí zavřených na malém prostoru, nikdo nic neví a veškeré informace se dozvídají z televizního nebo rádiového vysílání. Narůstá ponorka, paranoia, šok z prožité hrůzy, neshody, dohady o dalším postupu…

Jestli v něčem „Noc oživlých mrtvol“ exceluje, je to jistě atmosféra – i po těch letech je ohromně silná, těžká a syrová. Obzvláště v první třetině, kdy hrdinové nemají žádné informace a nic nechápou, se daří vykreslit bezvýchodnost a strach nanejvýš poutavě. Nicméně ani následná pomalejší část věnující se prokreslení postav, ani nevyhnutelné finále s útokem nemrtvých hord z vysoké laťky nijak neslevují. Snímek i dnes dokáže připoutat a napnout. Vyděsit už asi ne (ačkoliv ve své době byl považován za vysoce kontroverzní, násilný a krvavý), ale zapůsobit stále umí. Silné atmosféře paradoxně přispívá i černobílý obraz – paradoxně proto, že v té době se již barevné filmy točily, jenže už nezbyly peníze na převod do barev. Zdánlivou nevýhodu však „Noc oživlých mrtvol“ přetavila v jednu ze svých velkých předností.

Night of the Living Dead (1968)

Ale i to dokazuje, že k fantastickému filmu není nutný štědré finanční zajištění. „Noc oživlých mrtvol“ je nízkorozpočtová záležitost v podstatě dělaná na koleně. Přesto se stala obrovským kultem a legendárním hororovým počinem, jenž svůj žánr posunul kupředu. V tomto případě je ovšem veškerá chvála plně zasloužená – kredit „Noci oživlých mrtvol“ totiž nezajišťuje jen historický význam či nostalgie, ale skutečné kvality snímku, díky nimž jde dodnes o skvělý horor. Naprostá povinnost pro všechny, kdo to s filmem (nejen s hororem) myslí alespoň trochu vážně.


Club Dread (2004)

Club Dread (2004)

Země: USA
Žánr: komedie / horor

Originální název: Club Dread
Český název: Klub hrůzy

Rok vydání: 2004
Režie: Jay Chandrasekhar
Hrají: Bill Paxton, Brittany Daniel, Kevin Heffernan, Steve Lemme, Erik Stolhanske, Jay Chandrasekhar, Paul Soter, Jordan Ladd

Hrací doba: 104 min

Zdroj fotek: RottenTomatoes.com

Jak podle vás vypadá ráj? Co takhle nádherný tropický ostrov, rezidence u pláže, všude hromada chlastu a drog, samá párty, spousta nádherných holek a všeobecná chuť souložit? Kokosový Pete tenhle sen proměnil ve skutečnost a u Kostariky vytvořil Ostrov potěšení, kam si lidé jezdí odpočinout od civilizace, a Kokosový Pete se svým personálem se jim stará o zábavu. Háček ovšem nastane v momentě, kdy někdo onen personál začne porcovat jednoho po druhém mačetou.

Ostrov plný drog a sexu asi ukazuje na nějakou bláznivou komedii. Porcování mačetou zase vypadá na nějaký horor. Co je tedy „Klub hrůzy“ zač? Obojí a vlastně ani jedno. Hororová komedie moc ne a komediální horor taky ne. Spíš je to chvíli jedno, chvíli druhé. Místy je to buranská komedie s tak tupým humorem, až je to občas opravdu vtipné. To je prokládáno vraždami, jimž v drtivé většině případů chybí nějaký černý humor nebo nadhled, aby to film posouvalo do ranku hororové komedie.

Za stávající situace tedy „Klub hrůzy“ vyznívá dost nevyrovnaně, jako kdyby se tvůrci nemohli rozhodnout, jakou cestou se vydat. Obě polohy se mezi sebou trochu mlátí a ve finále to není ani jedno pořádně. V jednu chvíli vyvoněná letní komedie a o pár minut později zářez mačetou. Jsou samozřejmě počiny, kde střídání žánrů funguje a baví, „Klub hrůzy“ však mezi ně nepatří.

Tahle nevyrovnanost je dost na škodu, protože ten film mohl dopadnout opravdu dobře, potenciál na to byl. Příběh je sice sám o sobě nekomplikovaný, ale prostředí je dobré a šlo z něj vytřískat zábavnou hororově komediální naháněčku. Je to škoda o to víc, že z „Klubu hrůzy“ je cítit určité nadšení, s nímž byl natáčen. Jisté dílčí nápady jsou parádní, což platí o některých vtipech i o některých vraždách, třeba výkuch v bludišti à la Pacman je cool. Nebo když preclík šoustá meloun a na konci zahlásí: „To bylo slaný, co?“ Nebo když se borec brání vrahovi tak, že po něm raketou pálí tenisáky, protože je připoután erotickou pomůckou k posteli.

Podobných ujetých drobností je „Klub hrůzy“ plný. Občas se objeví záměrné přehánění a hrátky s hororovým klišé, které někdy funguje (útěk autíčkem před vrahounem), jindy moc ne (nesmrtelný vrah v závěru). Výborné bylo i angažování Billa Paxtona, obyčejně mistra výrazných vedlejších rolí ve velkých filmech (vždyť kdo by si nepamatoval jeho mariňáka ve „Vetřelcích“ nebo třeba prodavače aut v „Pravdivých lžích“?) a zde jako největšího jména v sestavě, jenž si střihl roli Kokosového Petea a s dlouhými vlasy v plážové košili vypadá cool.

A přesto všechno z „Klubu hrůzy“ vylezl průměrný film. Jednou (víckrát to nemá smysl) se na to dá podívat, když budete počítat s tím, že je to nenáročná blbinka a nepůjde o žádný velký zážitek. Je to prostě jen taková stylová jednohubka, z níž ovšem nepříjemně táhne promarněný potenciál na setsakra zábavný biják.

Club Dread (2004)


Hostel: Part III (2011)

Hostel: Part III (2011)

Země: USA
Žánr: horor

Originální název: Hostel: Part III
Český název: Hostel III

Rok vydání: 2011
Režie: Scott Spiegel
Hrají: Kip Pardue, Brian Hallisay, John Hensley, Sarah Habel, Chris Coy, Skyler Stone, Zulay Henao

Hrací doba: 88 min

Zdroj fotek: MovieStillsDB.com

U některých filmů se opravdu divím, že k nim vůbec bylo natočeno pokračování, a dokonce víc než jedno. „Hostel“ k takovým případům rozhodně patří. Jednička možná neměla úplně špatný nápad, ale zazdila jej v extrémně tupém zpracování s nesympatickými postavami a bez výraznějšího gore. Přesto vznikla dvojka, která byla nemlich to stejné, paradoxně však zvedla laťku o kousek nahoru, byť jinak byla furt laciná. A přesto vznikla ještě trojka. Hned od začátku je ovšem jasné, že třetí (a doufejme, že i poslední) přírůstek do série nemá velkých ambicí…

„Hostel III“ totiž ani nešel do kin a namísto toho byl natočen rovnou pro videodistribuci, což je vždycky znamení, že se tomu filmu příliš nevěří (a většinou právem). Tomu ostatně odpovídá, že od série odstoupil její duchovní otec Eli Roth a trojku předal do rukou protřelého béčkaře Scotta Spiegela, jehož asi nejvýraznějšími režijními počiny jsou horor „Narušitel“ a druhý díl „Od soumraku do úsvitu“.

Původní koncept „Hostelu“ – tedy parta amerických buranů jede na výlet na Slovensko, kde je unesou do staré továrny, kde je úchylní pracháči potom vykuchávají – už byl zjevně považován za vyčerpaný, takže trojka výrazně mění podobu mučeníčka i prostředí. Pokud byste se tedy opět těšili na ušmudlané Slovensko (točené v České republice) a gang cikánských spratků schopných někomu rozmlátit palici, když nedostanou žvýkačku, máte smůlu.

Děj se přesouvá do Las Vegas. Teoreticky se dalo uvěřit tomu, že někde ve slovenské divočině (tedy u Bratislavy, haha) existuje místo, kde lze podnikatelský záměr nabídky mučení za úplatu provozovat. Ale že by mělo být takové místo hned za Las Vegas, zvlášť když se jedná o takový obrovský komplex, jak je vidět na konci filmu… no, nevím. Jenže co si budeme povídat, logika u podobných hororů nikdy nepatřila k hlavním přednostem. A navíc, tohle by se ještě dalo strávit, jsou tam i větší kiksy.

Změnil se i způsob tortury – boháči si tentokrát nešpiní ruce, ale pouze sledují a sázejí si, jak dlouho kdo vydrží, jakým nástrojem umře, jestli bude vyhrožovat, slibovat prachy, kecat o rodině atd. Bohužel mi nepřipadalo, že by ten systém sázek nějak dával smysl, když to stejně bylo jen na mučiteli, jak někoho zabije, tudíž ze strany pořadatele dost ovlivnitelná hra. Do jisté míry to asi měla být spíš show pro diváky. No, každopádně mi to připadalo jako sračka. Ukázané popravy taky nejsou nic zásadního a vlastně žádná z nich nemůže jakéhokoliv zkušenějšího hororové diváka překvapit či snad dokonce znechutit. Asi nejzajímavější je z toho udušení pomocí švábů, i když jej provází extrémně nepovedený digitální trik.

Hostel: Part III (2011)

K dobru lze „Hostelu III“ přičíst, že se alespoň snaží o dejme tomu překvapivost. Asi všem je při třetím pokračování hororové série jasné, co nevyhnutelně musí přijít, a tvůrcům je zase jasné, že je to všem jasné (snad jsem to napsal dost jasně, abyste se neztratili), takže se alespoň snaží naznačit, že teď už to přijde, aby ucukli a ještě chvíli počkali. Druhá věc je, že diváka to stejně moc netankuje, protože všechny hlavní postavy jsou docela otravné a jejich osudy vám budou vcelku u prdele. Však ať klidně chcípnou, když jsou ty lidi tak blbý, že při útěku z komplexu nechávají na zemi ležet zbraně.

Každopádně, trojka vlastně nějak zásadně laťku série nesnižuje. Na druhou stranu, předchozí díly nebyly žádná sláva a tu laťku nenastavily příliš vysoko. „Hostel III“ je určitě horší než „Hostel II“, jenž z celé trilogie nakonec dopadl nejslušněji (ačkoliv pořád sotva průměrně). S jedničkou je třetí část tak nastejno – oba filmy jsou podobně hloupé a nebavily mě cca tak nastejno, ale když nad tím přemýšlím s odstupem, tak trojka je skutečně asi nejhorší a nejhloupější. Jako celek je „Hostel“ zbytečná hororová série, která do žánru nepřinesla nic zajímavého, a dostalo se jí mnohem víc pozornosti, než by si vzhledem ke svým (ne)kvalitám zasloužila.

Hostel: Part III (2011)


Hostel: Part II (2007)

Hostel: Part II (2007)

Země: USA / Itálie / Česká republika / Island / Slovensko
Žánr: horor

Originální název: Hostel: Part II
Český název: Hostel II

Rok vydání: 2007
Režie: Eli Roth
Hrají: Lauren German, Bijou Phillips, Heather Matarazzo, Roger Bart, Richard Burgi

Hrací doba: 94 min

Odkazy: web / facebook

Zdroj fotek: RottenTomatoes.com

Zlaté producentské pravidlo zní – dokud to vydělává, tak to ždímej. „Hostel“ se s příliš pozitivními ohlasy nepotkal, ale vydělal. A to docela hodně – při rozpočtu necelých pět milionů amerických dolarů utržil přes osmdesát. I když víc než kvality filmu za to podle mě mohla spíš reklama a pověst extrémně brutální podívané (ta se však posléze ukázala lichá), jakou se povedlo před premiérou vybudovat. Jenže důležité nejsou kritiky, nýbrž červená a černá čísla, a z tohoto pohledu „Hostel“ dopadl dobře. Což znamená – druhý díl!

„Hostel II“ je vlastně nemlich to samé jako jeho předchůdce. Na začátku se jen narychlo a mocně debilně vyřeší jediná přeživší postava z první části, aby tady nezavazela, a pak už se jede dle stejného mustru jako minule. To znamená – tříčlenná partička amerických přátel cestuje na Slovensko, ubytuje se v (divákovi již známém) hostelu, následuje jejich únos a pak hurá do kobek pod továrnou, kde dojde na nějaké to mučeníčko. Akorát tentokrát nejsou na menu tři pařící burani, ale tři holky. Kromě téměř totožné dějové kostry a vtipně zobrazeného Slovenska se samozřejmě vrátí i gang cigánských dětí, což byl asi nejzapamatovatelnější prvek prvního „Hostelu“.

Jenže pozor. „Hostel II“ je sice stále blbý a docela zbytečný film, je to hloupé béčko jak poleno, ale přesto všechno se mu podařilo jedničku překonat. A není to jen proto, že od původního „Hostelu“ člověk něco čekal a nakonec dostal sračku, zatímco od pokračování už nečekal nic. Dvojka je objektivně o kousek výš. Netvrdím, že je to nějak zásadně dobrý film, ani že se daří vytvořit u diváka strach, napětí nebo aspoň určité sympatie k postavám, jejichž osudy jsou vám tak opět docela volné. Z obecného hlediska je to tedy pořád slabota, ale v určitých detailech přináší proti jedničce zajímavější podání nebo lepší nápady.

Zaprvé se tu objevuje suverénně nejnápaditější smrt z obou dílů. Scéna s kosou a koupačkou à la Čachtická paní je dle mého povedená a vůbec poprvé (a asi i naposled) lze tvrdit, že se v „Hostelu“ objevuje nějaká atmosféra. Taktéž se na rozdíl od jedničky konečně objeví výraznější gore. Sice je u záležitosti jako „Hostel“ trochu tristní, že se první opravdu hnusná věc objeví až ke konci druhého dílu, ale lepší než vůbec – a při ustřihnutí pohlavního orgánu a jeho hození psům musí sevřít ve slabinách snad každého chlapa.

Lepší je i soundtrack. Naštěstí zmizely idiotské retro disco sračky, jejichž místo zaujaly lidovky. Třeba příjezd klientů do továrny za doprovodu tradiční písně „Synečku, Synečku“ patří k nejlepším momentů série. Což mě přivádí k dalšímu zajímavému aspektu dvojky. První část sledovala pouze osudy obětí a klienti, kteří přijeli zabíjet, byli až na jednu výjimku jen bezejmenný komparz, o němž jsme nevěděli takřka nic, a vlastně i ta jedna výjimka hrála víceméně vedlejší roli. To bylo na přístupu „Hostelu“ snad jediné zajímavé – že zabijáky zcela anonymizoval, byli nedůležití a do popředí se dostal samotný akt tortury (výslednou kvalitu nyní ponechme stranou). „Hostel II“ ovšem do příběhu dosadil i dva klienty (představitel jednoho z nich vám bude určitě povědomý – je to Richard Burgi, jehož český divák bude znát díky seriálu „Ochránce“), jejich motivaci a cestu do mučících komor.

Hostel: Part II (2007)

Na rozdíl od hloupé a průhledné jedničky se navíc dvojka v závěru pokusí i o nějaký zvrat. Netvrdím, že je to nějak kulervoucí, ale aspoň ta snaha byla. Povaha rozhodný drsňák a ustrašený posera byla u dvou postav během filmu deklarována tak okatě a tolikrát, až se to docela dalo čekat, že se ve finále jejich role obrátí. Ale dejme tomu. Hororové znalce navíc může potěšit, že si zde cameo jednoho z mučitelů nestřihl nikdo jiný než Ruggero Deodato, režisér slavné italské brutality „Cannibal Holocaust“. Zde si zahrál – kanibala. Jeho minutka slávy patří k nejvýraznějším momentům „Hostelu II“ a zapíše se do paměti víc než cameo Takashi Miikeho v jedničce (což ovšem nebyla úplně Takashiho vina).

Až doposud jsem vyzdvihoval, co se zlepšilo oproti jedničce, ale nenechte se zmýlit – „Hostel II“ pořád není nějak zvlášť film. Výsledek by byl asi lepší, kdyby se nebral tak extrémně vážně a kdyby se Eli Roth furt netvářil, že točí áčkovou podívanou. Na druhou stranu, dvojka už alespoň pokukuje po průměru a nabídne několik slušných momentů (jednička nezvládla ani to), takže kdybych si musel vybrat, na jaký díl se podívat znovu, „Hostel II“ je jednoznačná volba.

Hostel: Part II (2007)


Hostel (2005)

Hostel

Země: USA / Německo / Česko / Island / Slovensko
Žánr: horor

Originální název: Hostel
Český název: Hostel

Rok vydání: 2005
Režie: Eli Roth
Hrají: Jay Hernandez, Derek Richardson, Eythor Gudjonsson, Jan Vlasák, Barbara Nedeljáková, Jana Kaderábková

Hrací doba: 94 min

Odkazy: web / facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

Dobře si pamatuju na tu dobu, kdy byl „Hostel“ čerstvá záležitost a měl jít do kin. Bylo kolem toho velké haló, mluvilo se o neskutečně brutálním filmu, že tolik krve a vnitřností se na plátně ještě neobjevilo. Do kina jste si prý měli vzít pytlík na zvracení a měkčí povahy by na to radši neměli chodit vůbec. Ale tím spíš je vtipnější – ne, lépe řečeno: směšnější – jak finální výsledek vypadá a co je snímek zač. Když to řeknu hned na začátku takhle na férovku, tak to možná bude znít trochu vág(inál)ně, ale „Hostel“ je prostě píčovina.

Úplně základní tematická linka „Hostelu“ vlastně není zas tak špatná. Údajně je založena na skutečnosti – dejme tomu, i když skutečnost v tomto případě znamená, že režisér o něčem podobném četl na internetu. Jde o to, že kdesi v nějaké prdeli ve východní Evropě existuje stará prašivá fabrika, nebo co to je, tam se objednáte, zacálujete těžké prachy, pak tam přijedete a můžete si libovolným způsobem umučit a zabít člověka.

Ten motiv placené tortury mi sám o sobě připadá poměrně dobrý a zajímavý. Myslím, že z takové základní osy by opravdu šel vytřískat dobrý horor. Asi ne dobrý v tom smyslu, že byste se u něj vyloženě báli, ale rozhodně by se dala udělat kvalitní jatka, při jejichž sledování by se člověk skutečně necítil zrovna komfortně. Což se nakonec taky počítá. Určitě by se to dalo, kdyby ten film dostal na starost nějaký řezník, který se toho nebojí. Jenže režie a scénáře „Hostelu“ se ujal Eli Roth, což je filmařské dřevo, jehož zatím nejlepším počinem je 12minutový animáč „The Rotten Fruit“. A to prostě nezachrání ani Quentin Tarantino na producentské sesli – docela by mě zajímalo, jestli byl rád, že se pod tohle podepsal, když viděl výsledek.

Jestli se „Hostelu“ něco daří v divákovi vzbudit, tak spíš než pocit znechucení je to pocit sakra velké nudy. První půlku filmu je to v podstatě hodně špatná a nevtipná teenagerská „komedie“ (i když ty vlastně celkově nikdy nejsou moc vtipné). Jen sledujete, jak dva američtí burani a jeden islandský buran lezou po bordelech, cestují ve vlaku, pak přijedou na Slovensku a jdou s místníma pichnama na lokální agro diskošku, kde se hrají staré československé disco vypalovačky. Nic se tam prostě neděje, minuty se táhnou jak sopel z nosu, atmosféra je na bodu mrazu. Kde nic není, tam ani čert nebere. Jedinou zábavou tak pro našince může být pár českých herců a místní reálie, protože děj se odehrává na Slovensku a film byl natáčen v České republice. Jenže bavit se nad tím, jak levný americký pseudo-horor vydává Český Krumlov za Bratislavu, to je docela málo. To už je pomalu zábavnější skutečnost, že se nám „Hostel“ snaží namluvit, že v našich zeměpisných šířkách běhají gangy cikánských dětí, které vám rozštípou kebuli šutrem, když jim nedáte žvýkačku.

Pomalu nejsmutnější ale je, že „Hostel“ – navzdory všemu, co se o něm kde napovídalo a jakou měl svého času propagaci – nedokáže nabídnout ani pořádné gore. Krvavějších scén je minimum a navíc nejde o žádné extrémy. To snad nemůže položit ani „casual“ diváka, natožpak někoho, kdo má v žánru trochu nakoukáno. Jakmile má někdo najeté staré vypalováky od Tromy nebo kanibalské hostiny z Itálie, tak se musí „Hostelu“ a jeho nálepce extra brutálního filmu jenom vysmát.

Hostel

No, a tím pádem tu vlastně není nic, kvůli čemu by dávalo smysl se na „Hostel“ dívat. Vzpomínám si, že už když jsem to viděl poprvé tenkrát před víc jak deseti lety, kdy šlo o čerstvou záležitost, tak jsem na to čuměl, jestli tohle jako fakt má být ono, jestli je tohle fakt ta brutalita, o níž se toho tolik nakecalo. Napodruhé mi to nyní připadalo ještě nudnější a zoufalejší. Naprosto zbytečný film a promrhání slibného hororového námětu.


Official Halloween Parody (2011)

Official Halloween Parody (2011)

Země: USA
Rok vydání: 2011
Žánr: porno / parodie / horor

Originální název: Official Halloween Parody

Režie: Gary Dean Orona
Hrají: Chanel Preston, Lexi Belle, Dana DeArmond, Lexi Swallow, Karina O’Reilley

Hrací doba: 116 min

Zdroj fotek: AdultDVDEmpire.com

Už v recenzi na „Halloween: XXX Porn Parody“ jsem hovořil o tom, že porno parodie legendárního hororu „Halloween“ vznikly dvě. A „náhodou“ obě ve stejném roce (inu, konkurenční boj dvou studií), dokonce vyšly jen v rozmezí dvou měsíců. Minule jsme se podívali na tu mladší, takže vás asi nepřekvapí, že nyní bude následovat ta o dvě měsíce starší známá jako „Official Halloween Parody“. Nakolik je skutečně oficiální, to netuším; ani nevím, jakým právem si titul oficiální parodie nárokuje.

Vzhledem k tomu, že obě péčka parodují stejný biják a navrch vznikla ve stejnou dobu, přímé srovnání se samo nabízí. A hned můžu prozradit, že verdikt je v tomto ohledu naprosto jednoznačný – suverénně lépe vyznívá „Halloween: XXX Porn Parody“. Opravdu o hodně. Samozřejmě, že i to byla nehorázná kravina, laciná a směšná záležitost. Ale pořád to bylo ještě zlaté v porovnání s tím, co předvádí „Official Halloween Parody“.

Věc první. „Halloween: XXX Porn Parody“ se alespoň nějak snažilo respektovat původní snímek a dodržovat jeho dějové schéma, které vesměs docela přesně kopírovalo svou hororovou předlohu (to považujme za klad), akorát navrch přihodilo to, oč jde v pornu samozřejmě především – souložení. „Official Halloween Parody“ však v tomto ohledu krutě selhává a působí spíš jako série náhodně poslepovaných sexuálních scének, mezi nimiž se nachází anti-dějové cosi, které není zábavně směšné (tedy takové, jaké člověk od porno parodie očekává – a v „Halloween: XXX Porn Parody“ se to docela dařilo), ale jenom a pouze trapné.

Dovolil bych si tvrdit, že „Official Halloween Parody“ z hlediska děje a parodování „Halloweenu“ postupuje naprosto diletantsky, extrémně zkratkovitě a nesmyslně. Provedené změny vyznívají příšerně. Příkladem obojího může být třeba Myersův útěk z léčebny – doktor Loomis se baví se sestřičkou na chodbě, najednou tam přiběhne nějaká pacientka, která řve, kde má penis (!), Loomis ji jde uklidnit, Myers mezitím přiběhne k sestře a sebere jí klíče od auta. Loomis je dva metry vedle, ale namísto aby se svého pacienta snažil zastavit, okamžitě se postaví se k oknu a začne básnit o tom, jak „evil is gone“.

Jen tak mimochodem, doktor Loomis je v tomhle filmu vůbec ultimátní fail. Sice má jeho představitel typově blíž k originální postavě než pokérovaný svalouš z „Halloween: XXX Porn Parody“, ale jako jediný se snaží něco hrát – a výsledkem je naprostá ubohost. Na druhou stranu, když začal před Myersovým barákem zase žvatlat cosi o zlu a u toho si prohrabovat kokot, tak jsem se docela zasmál, to ne že ne.

Official Halloween Parody (2011)

Jednoduše shrnuto, celá ta příběhová část je neskutečně odfláknutá. V konkurenční porno parodii byla cítit alespoň nějaká snaha a občasná vynalézavost, jak si známý děj ohnout do porna. V „Official Halloween Parody“ tohle schází. Vraždy jsou také příšerné, respektive tam ani moc nejsou (kamera vždycky uhne do prdele), a když už jsou, tak je to šíleně zlé. Trochu humorné je i to, že na porno poměry dost malého pindíka (předvede jej ve druhé sex-scéně).

Co je ale nejhorší – „Official Halloween Parody“ nijak neexceluje ani v té porno stránce. Že jsou soulože docela obyčejné (jeden anál a jednu 69ku bych za vrchol pornografické invence skutečně nepovažoval), to bych ještě přežil, ale mnohem horší mi přijde, že ani pornoherečky tu nejsou nijak zvlášť přitažlivé. Suverénně nejhezčí je tu Lexi Belle v roli Lyndy (tu si ostatně zahrála i v konkurenčním bijáku) a dejme tomu v pohodě je ještě Chanel Preston jako Laurie, ale jinak… třeba Dana DeArmond jakožto Annie je dle mého ošklivá a její kozy jsou vysloveně ohavné.

Official Halloween Parody (2011)

Do toho do většiny souloží hraje jakoby hororová ambientní hudba, což mi u sexuální scény přijde trochu nepatřičné (respektive aby to sedělo, muselo by ten film vypadat docela a spojením pornografie s hororem by muselo být mnohem hlubší), anebo se objevuje jiný rušivý prvek. Třeba ve druhé scéně extrémně vrzající postel, která sténá ještě víc než pornoherečka, anebo Dana DeArmond ve své mrdačce, protože ta nejenže hnusně vypadá, ale navíc u toho vříská, že se to fakt nedá poslouchat.

Pro pořádek ještě heslovitě dodejme seznam sexuálních scén: 1) Judith Myers se svým přítelem (strašně slizký hipster, jen tak mimochodem) hned na začátku a v posteli. 2) Sestřička v sanatoriu vykouří Samuela Loomise a pak si to rozdá s místním doktorem (obojí proběhne na Myersově nemocniční posteli!). 3) Annie BrackettMichaelem Myersem, o němž si Annie myslí, že je to její přítel… pravdu zjistí až po souloži, ale to už je pozdě, panč vzápětí zdechne. Proběhne na gauči. 4) Lynda van der Klock se svým přítelem v posteli. S přehledem nejpovedenější prcačka filmu. 5) Laurie Strode se šerifem Brackettem v posteli.

Official Halloween Parody (2011)

„Halloween: XXX Porn Parody“ dejme tomu za vidění ještě stojí, přinejmenším pro fandy série „Halloween“, které by to pobavit mohlo. „Official Halloween Parody“ je ovšem píčovina jak mraky a nefunguje ani jako parodie, ani jako porno. Zbytečnost a ztráta času.