 |
| Země: Finsko Žánr: gothic / melodic black metal Datum vydání: 5.8.2013 Label: My Kingdom Music Tracklist: Hodnocení: 6,5/10 K recenzi poskytl:
|
In Silentio Noctis je gothic metalová kapela z Finska, jejíž vznik se datuje do roku 2006. Po čtyřech letech se formace dopracovala k dlouhohrajícímu debutu “Through Fragments of Christianity”, jenže hned rok poté zpěvačka Armi Päivinen, hlavní postava projektu, činnost In Silentio Noctis ukončila kvůli nedostatku motivace zbylých spoluhráčů. Nicméně moc dlouho jí to podle všeho nevydrželo, jelikož po nějakých 14 měsících ticha přichází obnova s novou sestavou a nyní konečně i nějaký comebackový materiál v podobě třískladbového EP “Disenchant the Hypocrites”, které zdobí poměrně pěkná obálka. Tak se na ten zázrak pojďme podívat…
Ze všeho nejdříve by se asi slušelo zmínit, že ačkoliv jsem hned v první větě nazval In Silentio Noctis gothic metalovou kapelou – což je dle mého skromného názoru formálně správně, jinak bych to ostatně neříkal – nejedná se tak úplně o klasickou klišovitou podobu plnou cukrkandlové kýče s panenkou za mikrofonem. Stejně tak se In Silentio Noctis snaží na “Disenchant the Hypocrites” oprostit i od standardní písňové formy střídání sloky a refrénů, naopak je zde zcela jasně viditelná snaha o dílko s nějakým sdělením, ne jen bezduchou kravinku. A to je zcela jistě chvályhodné.
Chvályhodná je bezesporu i instrumentální stránka. Na počinu je sice poznat, kdo má ve skupině hlavní slovo, protože vokál Armi Päivinen hraje jasný prim a je poměrně dost vytažen nad všechny nástroje, což je na jednu stranu vlastně docela škoda, protože právě v instrumentální rovině mi “Disenchant the Hypocrites” přijde o něco zajímavější. Ta je dost pestrá, neustále se tam něco děje, objevuje se zde spousta motivů, vyjma klasického metalového obsazení se zde nacházejí i docela zajímavé klávesy a také housle, které však bohužel nejsou příliš slyšet, ale místy v pozadí docela hezky nahrávají atmosféře. I samotné metalové nástroje sem tam vyklouznou z gothic metalové škatulky a vydají se třeba na výlet až někam k hodně melodickému black metalu, jenže většinou si toho posluchač všimne až na několikátý poslech, protože díky vokálu to člověku ani moc nepřijde.
To všechno je samozřejmě dobré a z toho ohledu je pro mě “Disenchant the Hypocrites” sympatickým počinem a relativně příjemným překvapením. Na druhou stranu ovšem musím říct, že přesto všechno mi na tom EP cosi nesedí a mám takový pocit, že to není až tak dobré, jak by to mohlo být. Nicméně ani pořádně nedokážu říct, v čem to vězí… vytažený vokál za až zas takový problém nepovažuji. Místy se tam toho možná děje až trochu moc, ale zase i díky tomu je ta nahrávka tak pestrá a do jisté míry i jen díky tomu zajímavá, takže v tom to podle mě také nevězí. I tak mě ale “Disenchant the Hypocrites” nesebralo až tak moc.
Přesto se však jedná o počin určitě solidní, a jak už bylo řečeno, přinejmenším sympatický. I přes onen pocit, že to není úplně dokonalé, však jde “Disenchant the Hypocrites” schroupat v naprosté pohodě a bez problémů, už jen z důvodu svojí délky, která čítá něco málo nad čtvrt hodinou. Ale tak mě napadá, že možná právě v tom to je – nejsem si totiž jistý, jestli bych to v takovéhle podobě dokázal vstřebat na ploše dlouhohrající desky – tedy pokud by na ní In Silentio Noctis předvedli ten stejný přístup jako zde, čili všechny skladby sice v rámci své vlastní struktury dost pestré, dohromady ovšem více či méně podobné a nepříliš rozeznatelné. Pokud by se ale skupina tohoto asi největšího neduhu na příštím velkém albu vyvarovala, mohlo by jít o setsakra dobrou záležitost, o tom žádná…