 |
|
Země: Polsko Tracklist: Hrací doba: 29:40 K recenzi poskytl:
|
Poláci In Twilight‘s Embrace hrají už nějakých patnáct let, což není zas tak málo, ale jejich starší tvorbu jsem okázale ignoroval. A jak se tak dívám na kolonku žánru na Metal-Archives, kde se uvádí „melodic death metal / metalcore (early)“, asi tuším, že by to stejně nebylo nic pro mě. Kapelu jsem začal trochu poslouchat až s příchodem třetího alba „The Grim Muse“ (2015) a na něj navazujícím EP „Trembling“ (2016). Obě nahrávky nabídly vcelku povedený death metal, jehož poslech mě vlastně relativně bavil, nicméně nešlo o nic zásadního, abych se k tomu musel vracet i zpětně, a v záplavě obdobně laděných formací z Polska se to nakonec trochu ztratilo.
In Twilight‘s Embrace se loni opět připomněli se čtvrtým dlouhohrajícím počinem „Vanitas“, který jsem nijak zásadně neposlouchal. V době jeho vydání jsem na něco takového neměl úplně náladu, tak jsem to nechal plavat s tím, že o nic zásadního snad nepřijdu. Ačkoliv musím uznat, že jeho divný obal se mi fakt líbí. Počin jsem si poslechnul až zpětně nyní po setkání s novinkou „Lawa“.
In Twilight‘s Embrace každopádně na nic moc nečekají a letos už čtvrtý rok v řadě přicházejí s novým materiálem. Páté album „Lawa“ jsem si původně pustil jen tak z nudy v práci a prvotní poslech mě zaujal dost na to, abych se rozhodl nahrávce věnovat o trochu větší pozornost. Předně mě překvapilo, s jakým zvukem In Twilight‘s Embrace vůbec přišli. U Poláků totiž došlo k dalšímu žánrovému posunu, jelikož po deathmetalovém ladění „The Grim Muse“ a „Trembling“ už nejsou ani památky.
Skupina se totiž vydala do blackmetalových vod, a jak jsem při už zmiňovaném zpětném poslechu „Vanitas“ zjistil, In Twilight‘s Embrace tento přerod načali už loni. Ve srovnání s „Vanitas“ mi ovšem „Lawa“ přijde o něco životaschopnější, skladatelsky jistější a tím pádem i ve finále posluchačsky zajímavější. „Lawa“ přesvědčivěji pracuje s atmosférou a působí dojmem tématicky sevřeného dílka s nějakou myšlenkou. Jímž dle všeho i je, jelikož In Twilight‘s Embrace se pro album nechali inspirovat dramatem „Dziady“ polského básníka Adama Mickiewicze (1798–1855) a také jeho filmovou adaptací „Lawa: Opowiesc o ‚Dziadach‘ Adama Mickiewicza“ z roku 1989. S tím souvisí i přechod k polštině, což rovněž cením.
Podobnost s dřívější tvorbou (myšleno z toho deathmetalového období) lze vysledovat v tom, jak In Twilight‘s Embrace dokážou pracovat s kvalitními melodiemi a jejich zapuštěním do metalového základu. Z toho plyne i množství velmi povedených pasáží, na něž „Lawa“ naštěstí skoupá není. Najdou se sice i slabší chvilky – například se mi brutálně oposlouchal „zaříkávací“ začátek úvodní „Zaklęcie“ a sem tam bych si dokázal představit i lepší riff v nějaké dílčí pasáži dalších skladeb – ale nepřekračuje to únosnou míru. Ve výsledku si z desky vybavuji spíše to lepší – a že některé konkrétní momenty snesou i dost přísná měřítka – z čehož vyplývá i celkový pozitivní dojem.
Ještě před několika málo lety měli In Twilight‘s Embrace nejblíž k sortě kapel jako Kult mogił, Embrional, Northern Plague, s přivřenýma očima i třeba Hate; jejich letošní počin bych však doporučil spíš posluchačům skupin typu Furia, Mord‘A‘Stigmata, Odraza nebo Morowe. Což myslím jako pochvalu. Prozatím asi nejlepší deska In Twilight‘s Embrace.
