Archiv štítku: Inconcessus lux lucis

Redakční eintopf – červen 2021

V/A – SamaeLilith: A Conjunction of the Fireborn

H.:
01. Thy Catafalque – Vadak
02. V/A – SamaeLilith: A Conjunction of the Fireborn

Metacyclosynchrotron:
01. V/A – SamaeLilith: A Conjunction of the Fireborn
02. Code – Flyblown Prince
03. Beyond Man – Beyond Man

Cnuk:
01. Darkthrone – Eternal Hails
02. Thy Catafalque – Vadak
03. Stöner – Stoners Rule

Dantez:
01. Spelling – The Turning Wheel
02. Cold Cave – Fate in Seven Lessons
03. Beyond Man – Beyond Man

H.

H.:

Kapely s kytarama.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Thy Darkened Shade, Amestigon, Inconcessus Lux Lucis a Shaarimoth vydali v minulosti kvalitní až výjimečné nahrávky a zvlášť první jmenovaní to s přehlíženou „Liber Lvcifer I: Khem Sedjet“ před sedmi lety kurevsky rozbili a dokázal bych na ni chrlit superlativa celý den. Tohle elitní, přes hodinu dlouhé splitko už pomalu poslouchám, mám své výhrady zejména k „mezihrám“, ale jakmile přijde na ryze blackmetalové skladby, tak není co řešit. Povinnost.

„Resplendent Grotesque“ jsem se svého času poslouchal rád a vypuštěná „Rat King“ z nových Code mě zaujala, protože z ní subjektivně cítím podobu se zmíněnou deskou. Že by se kapela po letech soustředila na silnou muziku od srdce? Dřívějším dvěma deskám kvality upřít nejdou, ale trpí podle mě nucenou progresí (poštovní syndrom?), ze které si člověk reálně odnese jen málo, a pak, má-li skutečně chuť na pořádný prog, ho to zavane k smysluplnějším klasikám.

A nakonec teda zmíním debutové album Beyond Man, kde se sešli lidi z trondheimské scény a kapel jako Saligia nebo Mare, plus borec, který ještě nikde nehrál, a tipuju, že by tohle mohlo být zejména jeho dílo. Debut působí průměrně, ale muzika mě k sobě mocně přitahuje, takže uvidíme, jak se dojem vyvine.

Cnuk

Cnuk:

Synové Kyuss, Brant Bjork a Nick Oliveri, se znovu potkávají v řadách jedné formace, které dali vysoce originální, ale zato všeříkající název Stöner. Na dvou vypuštěných ukázkách mě ovšem zaujala snad jen krásně nasvícená scenérie mohavské poušti, jelikož hudebně to zatím nevypadá na nic převratného. Jak prostý jejich název je, tak prostě jejich hudba zní. Jsou v tom znát bluesové kořeny i nálada jamujících kapel. Snad se z toho na ostatních skladbách z prvotiny „Stoners Rule“ podařilo vytěžit více.

To další duo Fenriz a Nocturno Culto to spolu táhne bez jakýchkoliv přestávek už dlouhá léta a nic nenasvědčuje tomu, že by se chystali pauzírovat. „Eternal Hails“ se velice pravděpodobně ponese v duchu několika posledních nahrávek, což mi absolutně vyhovuje. Riffy, riffy a zase riffy. Nakonec „Old Star“ je jedno z mých nejoblíbenějších alb Darkthrone.

Deska „Naiv“ od Thy Catafalque patřila k tomu nejlepšímu z uplynulého roku, takže od novinky „Vadak“ samozřejmě čekám dost. Už dvě desetiletí ale platí, že tvorba Tamáse Kátaie si drží svůj vysoký standard. Nemám tedy obavy, že by „Vadak“ v něčem výrazně strádalo, a nenasvědčují tomu ani uveřejněné videoklipy.

Thy Catafalque

Dantez

Dantez:

V červnu mám celkem jasno: první místo zabírá Spellling„The Turning Wheel“, ovšem trochu s překvapením, protože předchozí deska na mě působila jako házení hovna na zeď – něco se zarylo, větší porce ale rychle opadla. „Mazy Fly“ působila jako cvičení se synťáky a pokus o tvorbu co nejdivnějšího art popu najednou. Aura umělkyně ovšem i tak dost probíjela, proto mě zajímalo, jakým směrem se bude cesta Spellling ubírat dál. Dva singly z novinky jsou úplně jinde – jak kvalitou, tak hudebním směřováním. „Little Deer“ a „Boys at School“ pracují s honosnou živou produkcí, zapomínají na dětskopokojské standardy z minula a sluchovody pokořují vibem, který se inspiruje Minnie Riperton a psychedelickým nábojem z „Alenky v říši divů“. Obě ukázky patří k tomu nejpoutavějšímu, co jsem letos slyšel, proto se na celou desku velmi těším a očekávám ještě více.

Američtí synth/darkwave gotici Cold Cave vydali poslední plnohodnotnou desku před deseti leti. „Cherish the Light Years“ mě moc nebavila a Cold Cave mě spíše upoutali EP „You & Me & Infinity“, na kterém se osmiletý kapelní vývoj výrazně podepsal. Singly z nové „Fate in Seven Lessons“ napovídají, že by se progres mohl blýsknout i zde.

Na konec zmíním eponymní debut od Beyond Man z Trondheimu. Kapele vévodí renesanční workoholik Wraath. Z hudby je cítit inspirace jeho ostatními projekty, nejvíce pak asi Darvaza, Fides Inversa, občas se ozvou i cinkrlátka z Ritual Death. Beyond Man ale působí břitčeji a divočeji, jako by šli v první řadě po agresi, až pak po okultním fluidu.


SamaeLilith: A Conjunction of the Fireborn: split-album

30. června vyjde u World Terror Committee sdílené album satanistických kapel Thy Darkened Shade, Amestigon, Inconcessus Lux Lucis a Shaarimoth. Na splitku se dělalo dohromady nějakých 13 let, nabídne přes 90 minut exkluzivního materiálu a k dispozici budou CD a vinyly. Krátké ukázky z příspěvků zúčastněných kapel si můžete pustit na Bandcampu.

01. Thy Darkened Shade – Murderer’s Black Seed 02. Thy Darkened Shade – Undead Lineage 03. Thy Darkened Shade – Daathian Reveries and Gamaliel Revelations 04. Thy Darkened Shade – Return of the Ancient Ones 05. Amestigon – The Slant Serpent 06. Amestigon – Maelstrom Into The Lower Octave 07. Amestigon – The Tortuous Serpent 08. Inconcessus Lux Lucis – Phantoms from the Land of Nod 09. Inconcessus Lux Lucis – The Osseous Gulf 10. Inconcessus Lux Lucis – Sabbatical Thaumaturgy 11. Inconcessus Lux Lucis – Liminal Terror (The Witch’s Curse) 12. Inconcessus Lux Lucis – Into Feral Fumes of Sanctification 13. Shaarimoth – From The Gates Of Death 14. Shaarimoth – Flows The Blood Of Retribution 15. Shaarimoth – And Salvation Everlasting


Koncertní eintopf – listopad 2019

Mayhem, Gaahl's Wyrd, Gost

H.:
1. Mayhem, Gaahl’s Wyrd, Gost – Praha, 15.11. (event)
2. Profanatica, Demonomancy, Bahratal – Praha, 21.11. (event)
3. Deströyer 666, Hour of Penance, Nocturnal Graves, Inconcessus lux lucis – Praha, 6.11. (event)

Metacyclosynchrotron:
1. Vulcano, Nifelheim, Asgard, Decision to Hate – Praha, 23.11. (event)
2. Black Winter Festival – Gliwice (Polsko), 21.-22.11. (event)
3. Harakiri for the Sky, Dødheimsgard, Bölzer, Blaze of Perdition, Matterhorn – Bratislava, 29.11. (event)

Cnuk:
1. Tropical Fuck Storm, RVG – Praha, 14.11. (event)
2. Malokarpatan, Vircolac, Goatcraft, Sacrilegia – Praha, 22.11. (event)

Dantez:
1. Mayhem, Gaahl’s Wyrd, Gost – Praha, 15.11. (event)
2. She Past Away – Brno, 6.11. (event)
3. Böhren & der Club of Gore – Praha, 8.11. (event)

H.

H.:

Tak dlouho jsem pindal, že u nás Mayhem strašně dlouho nehráli v klubu a jezdí jenom na Brutal Assault, až se to konečně zlomilo. Legendární norské neznabohy jsem v klubu ještě neviděl, takže určitě půjdu – ostatně se prozatím jedná o jediný listopadový koncert, na nějž už mám lupení, takže mě to asi nemine.

Za pozornost budou určitě stát i zámořští zvrhlíci Profanatica. Kapela zde v poslední době hrála hned několikrát, takže kdo chtěl vidět, ten už asi viděl, přesto se nejedná o něco, co bychom zde měli ignorovat. Čili kdo chce zlo, ať valí v příslušný den na Sedmičku.

Zmíním Deströyer 666 a spol., protože to je super kapela a vždycky, když jsem ji viděl živě, tak to byla kurevsky dobrá hoblovačka. Nicméně odpadnutí Dead Congregation fakt krutě zabolelo. Kór když byli nahrazeni Hour of Penance, což je pro mě úplně nudná kapela, která mě pranic nezajímá. Kombo Deströyer 666 + Dead Congregation by za hřích fakt stálo, ale takhle asi vynechám protože samotnou partu okolo K.K. Warsluta jsem viděl už několikrát.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Brazilští nestoři Vulcano objíždí Evropu v listopadu a kulťáci z Nifelheim zase v prosinci (společně s At the Gates). Důležité ale je, že se obě kapely exkluzivně sejdou 23. 11. v pražském klubu Chmelnice za doprovodu Asgard a Decision to Hate. Co dodat, bude (ultra) metal.

Ten bez debat koluje i v žilách Malokarpatan, Vircolac, Goatcraft a Sacrilegia, kteří rovněž objíždí Evropu a tuzemský fanoušek si může dokonce vybrat, zda se vypraví do Prahy (22. 11.), Bratislavy (24. 11.) anebo třeba i do slezských Gliwic na festival Black Winter (21. – 22.), kde se navíc zastaví Profanatica, Demonomancy (rovněž na turné a 21. v Praze) plus Azarath a zmiňovaní Vulcano. Všechno prověřené kapely, co stojí za vidění. Jen si vybrat.

Fanoušci špinavého, sirnatého zlometalu v listopadu zkrátka nepřijdou, ale akcí je teď pokokot a do třetice vybírám Dødheimsgard v Bratislavě. Na jejich koncert v Praze s Hetroertzen a Troll před šesti roky vzpomínám jako na povedenější. DHG předvedli parádní průřez tvorbou a VicotnikAldrahnem byli kouzelní. Tentokrát to sice bude bez druhého jmenovaného vokalisty, ale poté, co jsem slyšel Vicotnikův parádní výkon na debutu Dold Vorde Ens Navn, si myslím, že to utáhne s přehledem i sám. Dále zahrají Bölzer, Blaze of Perdition a Matterhorn, což by mohlo být taky fajn, na vrcholu soupisky jsou ovšem uvedení Harakiri for the Sky, o čemž si myslím své…

Cnuk

Cnuk:

Z listopadových akcí mám zakoupený lupen na Tropical Fuck Storm. Tito Australané patří do stáje Flightless Erica MooraKing Gizzard and the Lizard Wizard a jsou podobně divní. Možná ještě více. Jejich obě řadovky jsou povedené, a přestože nemohu tvrdit, že bych je vyloženě žral, jsou natolik působivé a lákavé, že mám chuť to zažít i naživo, protože právě to by mohl být ten finální krůček k jejich absolutnímu docenění. Stát se ale může, že to bude přesně naopak. Podpořit je přijedou RVG. Neznám, stejně jako prostory Café V lese, kde se to celé bude dít. Tenhle večer zkrátka bude ve znamení překvapení.

Dále mě láká koncert Malokarapatan a Vircolac. Prvně jmenování živě umí, o tom jsem se již sám přesvědčil, avšak Vircolac jsem ještě neviděl. Neznám je příliš dlouho, ale jejich letošní placka „Masque“ mi vryla ten jejich death/black metal do hlavy dost hluboko. Navíc nejde pouze o tyto dvě kapely, přidají se také Goatcraft a Sacrilegia, což už je docela dost solidní muziky na jeden večer v Underdogs’.

Malokarapatan

Dantez

Dantez:

„Daemon“ od Mayhem překvapil a jeho převedení do živé show by mohlo být více než zajímavé. To rozhodně přidalo pražskému vystoupení na atraktivitě i navzdory tomu, že support zrovna za moc nestojí. Minimálně pražským a okolním bych listopadovou zastávku evropského turné určitě doporučil.

Ti, kteří rádi křepčí do svižných rytmů darkwave, by si neměli ujít koncert tureckých She Past Way, kteří se dva dny před brněnskou zastávkou objeví i v pražské kasárně Karlín. Těm, kteří preferují temno v pomalejší a subtilnější podobě, nejlépe v konturách Lynche a Badalamentiho pak avizuji vystoupení jazz-noirových Böhren & der Club of Gore.


Inconcessus lux lucis – Crux lupus corona

Inconcessus lux lucis - Crux lupus corona
Země: Velká Británie
Žánr: black metal
Datum vydání: 3.11.2014
Label: I, Voidhanger Records

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
I, Voidhanger Records

V dnešní době jsou prachy prostě na prvním místě a už dávno to platí i pro vydavatelství na undergroundové scéně. Přesto stále existuje několik málo labelů, které nevydají úplně cokoliv, hlídají si kvalitu svých koní a na jejichž vkus se tím pádem dá vlastně i spolehnout. Jedním z takových je podle mě i I, Voidhanger Records, což je firma, jež má na zajímavý black metal čuch. Jenže i mistr tesař se občas utne a vydá nahrávku, s níž si nejsem schopen si potykat.

Abych to uvedl na pravou míru a nebyl jsem špatně pochopen – počin s názvem “Crux lupus corona” rozhodně není sračka a její autoři Inconcessus lux lucis z Velké Británie to o té zajímavosti zcela jistě splňují. Jejich pojetí black metalu je skutečně zvláštní a netradiční, čehož si cením a je mi to opravdu sympatické, jen jsem se s tím nedokázal tak úplně ztotožnit. Inconcessus Lux Lucis totiž hrají muziku plnou divných a ujetých melodií, pomocí nichž dokážou stvořit někdy i bez přehánění skvělé momenty… akorát v jiných chvílích to zase diplomaticky řečeno není zrovna ono.

Na “Crux lupus corona” opravdu funguje první a poslední skladba “Via Dolorosa” (i když ta je možná spíš intrem) a “Corona”, které jsou oboje vážně parádní, mají atmosféru a setsakra mě baví. Na druhou stranu “Crux” a “Lupus” mě nijak nevzaly a thrashové výpady nebo místy až heavy metalové melodie tomu moc nesluší… vlastně abych řekl pravdu, místy mi tyhle dva songy přijdou dost jalové.

Můj dojem z “Crux lupus corona” je tím pádem poměrně rozporuplný, protože o tom, že Inconcessus lux lucis mají talent a vizi a že jsou schopni obé přetavit i v kvalitní výsledek, není sporu. Na druhou stranu se jim to však na tomto minialbu nepovedlo ve všech čtyřech případech. Přesto se u mě Britové zapsali jako zajímavá kapela a až budu mít někdy trochu čas, rád se zpětně podívám i na jejich debutovou desku “Disintegration: Psalms of Veneration for the Nefarious Elite”, jež vyšla loni v dubnu.